NEWFORUM

[amargonka]

[Elenita]

A já jsem to Luďce chtěla taky okomentovat. A sice tak, že mi to nepřekvapuje.
_________________

[miluška]

[ria]

Tak to ja si striktne zakazujem, divat sa v predstihu na koniec. A u vetsiny knih ma to ani nenapadne, ale je fakt, ze v pripade Deathly Hallows tu pokusenie bolo. Velke... Lenze este vacsia bola moja tuzba mat nadej na ziveho Snapea tak dlho, ako to len pojde ...
_________________
Fake It Till You Make It.

[ria]

Kapitola 5 – Protihodnota*

Po dvou měsících v Bradavicích Hermiona věděla, že dává přednost uštěpačnému mistru z laboratoře před poeticky naladěným milencem z ložnice. A nebylo to jenom proto, že ji do toho celého tak nespravedlivě uvrtal. Pokaždé, když ji začal svlékat, nepoznávala ho – nemohla přijít na to proč, jednoduše to tak bylo. Možná nebyla s to zvyknout si na ona vypůjčená slova touhy, která s takovým zanícením pronášel. Každopádně způsob, jakým rozdvojil svůj život, přispíval k tomu, že ho Hermiona vnímala jako dvě oddělené bytosti. A zjistila také, že není schopna zcela pohrdat profesorem, který ji svým typickým nedůtklivým stylem mnohému naučil. Omnoho snadnější bylo nesnášet Snapea v noci.
Jistě, přiznávala příležitostně, nebyl násilnický a nebyl majetnický, vlastně po ní nechtěl, než aby ležela, a on se jí mohl beze spěchu dotýkat. To bylo víc, než kdy od tak otřesně sobeckého muže čekala. Ona se ho nedotkla ani jednou, nestěžoval si. A nikdy ji nepolíbil na rty, což byla úleva, i když jinak se nerozpakoval líbat ji všude jinde.
Někdy ji přiměl, aby byla při sexu nahoře ona, a to byly okamžiky, kdy její tělo beznadějně podvádělo její mysl. A byly to také okamžiky, kdy ho nenáviděla nejvíc.
Dlouho jí trvalo, než se přinutila na něj vůbec podívat. Byl kupodivu velice štíhlý, ne extrémně, ale neočekávaně, jelikož spousta vrstev oděvu vzbuzovala zcela jiný – mnohem mohutnější dojem. Stále zůstával věrný své oblíbené černobílé kombinaci, která podivně korespondovala s tmavým ochlupením na velice bledé pokožce. A i když Snape očividně nebyl v rozpacích ze své nahoty – arogantního mizeru jako on nemohlo přivést do rozpaků absolutně nic – vypadalo to, že se cítí uvolněněji oblečený. Málokdy se svlékl dřív, než musel. Hermiona by byla zvědavá, jestli by raději nenosil i masku, a pak se zachvěla, když si uvědomila, že kdysi ji opravdu nosil. Po Znamení zla nezbylo na jeho předloktí ani památky, očividně, stejně jako Harryho jizva, zmizelo spolu s tím, kdo ho vytvořil.

„K čertu!“ Hermiona položila nůž na laboratorní stůl, zaříkadlem si očistila ruce a pokusila se vpravit své neposlušné vlasy zpátky do uzlu. Vlásenky jako obyčejně vzdaly svůj boj již po několika hodinách. Kouzla situaci jenom zhoršovala.
„Mám toho akorát dost. Ostříhám je a basta.“
Snape zvedl pohled od jejího bublajícího lektvaru a nesouhlasně se na ni podíval. „Ne.“
„Cože?“
„To neuděláte.“
„Nařizujete mi, abych –„
„Ano.“
Panebože, zaúpěla v duchu.

„Nikdy vás nenapadlo vzít mě třeba na večeři?“ zeptala se ho jednou rozčileně, když vstal z její postele a pomocí magie na sebe navlékl svůj neodmyslitelný pancíř z černé látky.
„Nemluvte hlouposti, slečno Grangerová,“ zašklebil se na ni. „Večeříme spolu každý den v Slavnostní síni.“
„Ne, já měla na mysli rande. Předtím. Místo té složitě nastražené a duši vysávající pasti.“
Zamžikal a zbytky jeho dobré nálady vyprchaly. „A vy byste snad souhlasila, kdybych to byl udělal?“ odpověděl protiotázkou, v jeho hlase zřetelně poznávala nebezpečné spodní tóny.
„Možná.“
„Lekce číslo tři, slečno Grangerová –„
„Nezkouším vaši trpělivost. Máte představu, kolikrát jsem byla od skončení školy na rande? Osmkrát. Osmkrát! Dva mudlové, z toho jeden byl synem přátel mých rodičům – zcela ve stylu „musíš se s tím milým klukem seznámit“. Ani jeden z nich o mě nijak zvlášť nestál. Cítila bych se polichocena, kdybyste mi řekl, že vy ano.“
„Pokud vím, to je přesně to, co jsem vám řekl.“
„Poté, co jste se ujistil, že nemám na vybranou.“
„Mám to tak radši.“
„Proč?“ zvolala rozzuřeně.
„Pokorně žadonící ctitel,“ řekl příkře a vkročil do krbu, „je neschopný ubožák.“

„Proč proboha se vám tohle líbí?“
Zarazil se v půli verše. „Jak směšná otázka, slečno Grangerová.“
„Ne, myslím proč má být sex obchodem a ne darem? Proč tak trváte na tom, udělat z toho mocenskou hru?“
„Lekce 35: Moc je nevyhnutelnou součástí všech lidských vztahů**. Buď ji máte vy, anebo váš protihráč.“
„Váš pohled na lidský rod je neúprosný.“
„To není otázka pohledu, to je fakt,“ řekl, palcem sledujíc linii jejího stehna. „A v životě žádné dary nejsou.“

„Ne, ne, ne,“ řekl popuzeně, a jediným sotva patrným pohybem hůlky nechal ze stolu zmizet její úhledně nakrájené čtverečky listů divoké kapusty. „Takhle se připravují sušené listy. Čerstvé musíte krájet přesně v 45 stupňovém úhlu, jinak se jejich srážlivé vlastnosti dramaticky oslabí.“
„Ach ne,“ vypravila ze sebe, cítíc, jak se jí vytrácí všechna krev z obličeje. „Já už jsem tam dala první dávku.“
„Slečno Grangerová –„
„Já vím, já vím,“ zanaříkala, a s hořkostí si vybavila ty dlouhé hodiny příprav, než se dostali až sem. Teď bylo vše zmařeno. „Už jste mi to říkal a já zapomněla. Jsem tak pitomá. Ne, to je slabé slovo – jsem úplně ten stejný zatracený všeuměl co kdysi. A hloupě jsem si myslela, že poznámky jsou pro někoho tak strašně inteligentního jako já zbytečné.“
„Už jste skončila?“
Její tiché „ano“ téměř neslyšela ani ona sama.
Promnul si prsty spánky a hluboce si povzdechl. „Jak už patrně víte, tahle várka je zničena. Ale,“ dodal hlasitěji, když opět zaúpěla, „jelikož byl tohle první odvar, který jste kdy zbabrala – nepočítám-li váš nelegální Mnoholičný lektvar – věřím, že si to zapamatujete jako výtečnou lekci vaší omylnosti a pohnete se dál.“
„Lekce – er – 41?“ zeptala se nejistě.
Ušklíbl se na ni. „Přesně.“

Asi tím nejpodivnějším na celé situaci byla Snapeova zjevná neochota vydávat příkazy. Očekávala, že si to bude vychutnávat. Místo toho byl na ni neobyčejně opatrný a šikovně kličkoval mezi slovy tak, aby nevyvolal magické účinky jejího případného odmítání – její zuřivost nepočítaje. Souhlasil, že jí nebude nic nařizovat v posteli. Ohledem dalšího však nic podobného neslíbil, a přece mohla spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát jí jednoznačně řekl, co má nebo nemá dělat. (A Hermiona doteď nepochopila jeho žádost, aby si neostříhala vlasy – nikdy jí neřekl, že by se mu líbily.)
Proč k sakru byl tak ohleduplný? Považovala by to možná za pouhou shodu okolností, kdyby ji sedmiletá školní zkušenost nenaučila, že ze všech možných způsobů má Snape ten rozkazovací nejraději. Samozřejmě, ve skutečnosti nezáleželo na tom, proč to dělá. Nebylo to o tom, jestli používá svoji moc nebo ne, šlo o to, že to dělat může. Nenáviděla to. Nenáviděla ho za to.
I přesto, bylo to zvláštní…
Napadly ji různé teorie. Možná upřednostňoval přimět ji k poslušnosti sílou své osobnosti. Možná to bylo jeho svérázné pojetí morálky. Jednou, jak čekala, až její odvar vychladne, problesklo jí hlavou, že možná někde hodně hluboko pod povrchem bere ohled na její city.
„Smát se bez příčiny je obvyklou známkou šílenství, slečno Grangerová,“ zkonstatoval Snape suše, když se jí povedlo po chvíli uklidnit.

Do večera, kdy se měli vrátit do Bradavic studenti, Hermiona – mezi jiným – dokončila tři kotlíky Doplňovače krve, které Snape shledal jako „přiměřené, slečno Grangerová.“
Když pronesl ona slova nad jejím prvním skutečným úspěchem, cítila málem dojetí.
„Ze všeho, co jste mi kdy řekl, mělo tohle nejblíže k pochvale,“ vyklouzlo jí, usilujíc se nepřikládat tomu okamžiku přílišnou důležitost. „Víte vůbec, jak bych bývala šťastná, kdybych to od vás slyšela někdy ve třídě?“
Odfrknul si. „O tomhle snad bylo všechno to vaše nesnesitelné mávání rukou?“
„Já jsem jen chtěla, abyste věděl, že za něco stojím –„ zarazila se, a pak se zachmuřila. „To je jedno. Nezáleží na tom. Je mi fuk, co si o mně myslíte.“
Překvapeně zvedl obočí a vrátil se ke svému magazínu o lektvarech. Ale od toho momentu nikdy nezapomněl označit její práci za vyhovující.

Odpoledne před Uvítací slavností, následovala Snapea do Prasinek, do obchodu A.R. Poskočila: Přísady a lektvary, kde plánoval obstarat vše potřebné pro nadcházející semestr.
„Trochu na poslední chvíli, nemyslíte?“ zeptala se nesouhlasně, kráčejíc po kamenné dlažbě, která vedla do města, se dvěma prázdnými koši v rukou.
„Hmmm.“ Měl mizernou náladu a šel velice rychle, jeho plášť za ním vlál, jakoby byl živý, a vír spadaného listí kolem něj připomínal málem avantgardní výjev.
„Profesore,“ začala a pokračovala až poté, když nic nenasvědčovalo tomu, že se ji pokusí proklet, „je cokoliv, co byste měl na učení rád?“
„Ne.“
„Tak proč toho proboha nenecháte?“
Letmo se na ni ohlédl přes rameno. „A co jiného, moje milá slečno Grangerová, bych podle vás měl dělat?“ zeptal se ironicky.
Jeho otázka ji zmátla. „Jakože co – lektvary, samozřejmě,“ odpověděla a konečně se jí povedlo ho dostihnout. „Anebo výzkum. Jste přece mistr, a lektvary nabízejí dobrý biznis – “
„Když půjdu v Evropě kamkoliv,“ přerušil ji, a zastavil se tak prudce, že jeho hábit ji šlehl po nohách, „sklidím akorát despekt. Budou mi vyčítat, že jsem se kdysi přidal k Voldemortovi, anebo mnou pohrdat za to, že jsem ho zradil.“
Hermiona na něho s úžasem zírala, a pak se slyšela říkat: „Ale… vy jste přece hrdina.“ Nemohla uvěřit, že něco takového vyšlo z jejích úst.
„Musíte zapracovat a zbavit se té svojí příšerné naivity,“ promluvil trpce, a pak dodal: „To je návrh, ne příkaz.“
„Jsem si jistá, že ne všichni…“
„Dost z nich.“
„Jak mohou být lidé tak – tak – „
„Lidští?“ doplnil. „Řekněte mi: Jak byste se cítila, když byste si měla koupit odvar od čaroděje, který možná otrávil vašeho bratrance? Anebo někoho ještě bližšího?“
„Asi bych šla raději jinam,“ odpověděla bez dlouhého uvažování.
„Kouzelnická Evropa je malá, a neodpouští. Když nechci začínat od znova na jiném kontinentu, a to zčásti i proto, že někteří by mě moc rádi zastihli o samotě, zůstávají jenom Bradavice. Tady jsem obklopen lidmi, kteří mě minimálně tolerují.“
Chvíli mlčela, hryzajíc si spodní ret. „Dobře, už jste v Bradavicích docela dlouho… Musíte mít nějaké úspory, mohl byste odejít do penze a usadit se třeba v Prasinkách.“
„Moje úspory jsou mizivé,“ řekl tiše. „Dokud Minerva nepřevzala vedení, nepobíral jsem téměř žádný plat.“
„Cože? Proč?“
„Brumbál byl přesvědčen, že mám co splácet.“
„Proboha!“ vykřikla. „Zatracený – “
Snape pokrčil rameny. „Vždy lépe než Voldemort.“
„Stejně, využil vás.“
„Dokud nepřijmete, že moc je neodmyslitelnou součástí lidských vztahů, což jsem vám už, pokud vím, říkal, nikam to nedotáhnete.“ Udělal přestávku a tvrdě na ni pohlédl. „Ne – „
„Nemám to nikomu říkat,“ dokončila. „Neřeknu, slibuji.“
Stáhnul rty a odvrátil pohled. „Ne. Nelitujte mě, buďte tak hodná. Máte to vepsané ve tváři.“
Snape se opět vydal dolu chodníkem, tentokrát ještě rychleji. Hermiona se pustila do běhu, aby ho dohonila, a popadajíc dech tiše řekla: „Nelituji vás. A ani se vás nebojím, i když se obávám, že se s tím budete těžko smiřovat, vy mizerný tyrane.“
Zavřel oči, vypadal dotčeně, jeho hrudník sebou škubnul. A pak se hlasitě rozesmál, až se několik trávních skřítků dalo vyděšeně na úprk. Byl to mrazivý smích, ale přese všechno to byl důkaz, že neztratil celkem svůj smysl pro humor.
„No dobře, stále jsou tady studenti,“ řekl a vzal jí z náruče jeden z košů.

Stůl pro učitelský sbor nabízel skvělý výhled na Uvítací slavnost, ale Hermiona zjistila, že ji moc nezajímá rozdělování studentů do jednotlivých kolejí, a dokonce si ani neužívá jinak zábavný pohled na rozlíceného Snapea. Jakožto zástupce ředitelky měl totiž celou ceremonii na starost. Jak započala večeře, Hermiona potají pokukovala – přes Penelopu Clearwaterovou, Wilhelmínu Rýčkovou a nového učitele Obrany proti černé magii, kterého jméno už zapomněla – na učitele lektvarů, sedícího odměřeně a bez úsměvu na svém místě. Chyceni do pasti, oba dva, ona ním a on všemi ostatními.
Rozpálená doběla spravedlivým hněvem nad situací jich obou, spustila to odpoledne při návratu z Prasinek vášnivou tirádu o krutosti kouzelnického světa.
„Lekce číslo 41, slečno Grangerová, vypadá to, že jste se ji doteď nenaučila,“ řekl, s pohledem upřeným na hrad. „Život není fér.“
„To já vím,“ protestovala. „Nežádám, aby byl fér. Chci jenom mít možnost o sobě rozhodovat, to je všechno.“
Povzdechnul si, a sklouznul po ní svýma černými očima. „Každá situace nabízí možnost volby, slečno Grangerová.“
Sedíc nyní za učitelským jídelním stolem, přestala vnímat příšerný rámus, který se rozléhal místností, a přemýšlela: Jaká byla ta její?

Ten večer za ní nepřišel.
Následující den strávila v knihovně. Snape jí stroze oznámil, že bude zatraceně zaneprázdněn, aby se obtěžoval ještě s jejím studiem. Již tvrdě spala, když se vypotácel z krbu v její ložnici.
„Kolik je hodin?“ zeptala se rozespale, mrmlajíc zaříkadlo, aby rozsvítila.
„11:50,“ odpověděl.
Hermiona se již trochu probrala, připravena věnovat mu část své pozornosti, a pak se zarazila, když ho uviděla.
Právě si svlékal kalhoty a lněná košile, kterou měl vyhrnutou až k loktům, byla celá postříkaná něčím neidentifikovatelným. Oči měl podlité krví, což si hned nevšimla, jelikož mu dělalo nemalé problémy držet je otevřené. S povzdechem se svezl do křesla u postele a zavrčel: „Zhasněte to zatracené světlo!“
Poslechla, několik minut čekala, než si její oči přivyknou na tmu, a než se Snape trochu zklidní, a pak se zeptala: „Co se vám stalo?“
„Proklatý první školní den, jako kdybyste to nevěděla.“
Následovala významná pauza.
„Zmijozel,“ promluvil náhle do tmy, „je nejotravnější sbírka idiotů, nespokojenců a rozmazlených fracků, jaká kdy spatřila světlo světa.“
Začala se smát, ale Snape neskončil. „Všechny ty problémy, které se dnes v noci objevily by však nebyly tak úmorné, kdybych nestrávil ráno v otřesné třídě, skládající se z nebelvírských druháků, pak bolestivé odpoledne u havraspárských prváků, kteří se vytrvale vyptávali PROČ každé tři minuty, a nakonec dvě nekonečné hodiny po večeři dohledem nad párkem tupců z Mrzimoru, kterým se nějakým způsobem povedlo vyhodit do vzduchu kotlík s Bezesným spánkem.“
„Budoucí Nevillové?“ nemohla si pomoct Hermiona.
„Budoucí Weasleyovic dvojčata,“ řekl dutým hlasem a složil hlavu do dlaní.
„Co přesně udělali zmijozelští?“
Tlumeně odpověděl: „Odmítám vám to říct. A když vám někdy vyklouzne, jak jsem je nazval, budete toho litovat do konce života.“
„Ubohý pronásledovaný profesor,“ škádlila ho.
„Já budu pronásledovat zase vás,“ zasyčel, ale znělo to dosti vlažně, a tak káravě pokračovala.
„Jste vyřízený. Potřebujete se v první řadě vyspat. Ne, ne,“ přerušila ho, když chtěl začít namítat, „jste příliš unaven, abyste udržel otevřené oči, dejte si pokoj. Pojďte…“
Vtáhla ho do postele, rozepnula knoflíky na jeho kotnících, aby si mohl vyzout boty a pomohla mu ze zničené košile. „Co to vlastně je?“ zeptala se.
„Nechcete to vědět, věřte mi.“ Promnul si roztržitě krk a sykl.
„Proč k sakru jste mě nezavolal, abych vám pomohla s vyučováním, anebo s dohledem?“
„Myslím, že učitelem lektvarů jsem na téhle škole já,“ řekl kousavě.
„Já tomu vážně nerozumím! Není snad součástí mého studia i takováhle práce? Proč jste mě vlastně vzal, když – ach, zapomeňte na to,“ zamračila se, a v duchu si odpověděla.
„Měla byste mi být vděčná, že jsem vás z toho vynechal,“ řekl stroze. „Kromě toho, už brzy budete mít práce víc než dost, zadal jsem témata esejů.“
Hermiona se z nějakého důvodu uklidnila a přes ně přes oba natáhla přikrývku. Pak se přemístila co nejdál od něho, když se v posteli nespokojně zavrtěl. „Právě jsem promarnil jednu noc…“ zamrmlal.
„Když to tenhle týden nestihnete,“ promluvila Hermiona suše, „můžete si to vybrat ten příští.“
Snape se nadzvednul na lokti a podíval se ni s výrazem, který vyhodnotila jako šok.
„Ale jen pro tentokrát,“ dodala rychle, a vzápětí se v duchu vyplísnila. Co to s tebou je, Grangerová? Vkládáš nepříteli zbraň do rukou, zatraceně!
„To je od vás velice… velkorysé,“ pověděl.
Odsunula se od něho, co to šlo, ležíc k němu zády, a téměř upadla z postele, když se k ní zezadu přitiskl.
„Vzdávám se té jedné čtvrtiny z tohoto týdne – dle vaší nabídky – za tohle,“ řekl a objal ji kolem pasu.
Bylo to…
Příjemné.
Ó můj bože, to snad ne. Pečlivě hlídaná hranice byla překročena. Denní Snape byl v její posteli.
Zcela vzhůru, Hermiona civěla do tmy ještě dlouho, připomínajíc si všechny důvody, proč by jím měla opovrhovat, a mezitím teplo jeho objetí pronikalo její kůží.

* v angličtině "consideration" - termín ze smluvního práva, znamená zřeknutí se, vzdání se nějakého práva, ve vztahu mezi dlužníkem a věřitelem, na tomto místě děkuji Amargonce za odbornou konzultaci, bez které bych velice dlouho zjišťovala, o co kráčí, a nejspíš bych to nezjistila vůbec ...
**na tomto místě jsem se docela pobavila, protože tahle Foucaultova věta je jedna ze stěžejních premis mé diplomové práce

[amargonka]

Tak tahle kapitolka patří mezi moje oblíbené Vychutnala jsem si ji. Díky, Marti, jde ti to skvěle

[Elenita]

Souhlasím s tebou, Míšo. Tahle kapitolka se mi zatím líbila nejvíc ze vše.
Marti, jde ti to opravdu báječně.
_________________

[miluška]

Mne sa tiež páčila Tak krásne tam vynikla Snapeova láska k študentom

Zmijozel,“ promluvil náhle do tmy, „je nejotravnější sbírka idiotů, nespokojenců a rozmazlených fracků, jaká kdy spatřila světlo světa.“

[ria]

Taky jsem se bavila, Snape je jednoduse zarivy a nasledovanihodny priklad ucitele ... Jak sve studenty miluje se ukaze i pozdeji, myslim, ze se snad i jednou podivi, jak to, ze doted zadneho nezavrazdil...
_________________
Fake It Till You Make It.

[miluška]

[amargonka]

Snape je absolutně úžasný
Mě to s tou Percyho bývalkou napadlo hned, ale nebyla jsem si jistá, protože jsem si nepamatovala její příjmení. Ale když si to myslíš taky, tak je to asi pravda
Jj, Mrzimor je Hufflepuff

[miluška]

[amargonka]

Já vím, byla to ta holčina, která spolu s Hermionou zkameněla po odraženém baziliškově pohledu, že? Jo, jak je vlastně Havraspár (Ravenclaw) slovensky?

[ria]

Havraspar je Biflomor .
Inak ak nahodou niekdo vie, ako je Penelopa Clearwater prelozena do cestiny, vie ovela viac ako ja , Studankova je moj absolutny vymysel ... A rada ho zmenim na nieco rozumnejsie, lebo Penelopa sa bude este vyskytovat velakrat... Podobne i dalsie mena som prekladala len tak "nazdarbuh", nevlastnim totiz ani jeden preklad, tak si hrubo vymyslam...
_________________
Fake It Till You Make It.

[amargonka]

Díky

Penelopa Clearwater je česky Penelopa Clearwater.

Tvoje překlady jmen se mi líbí, jen tak dál