NEWFORUM

[miluška]

[amargonka]

Jo, Marti, víš jak jsem ti onehdy opravila Sproutovou na Šprotovou? Tak nevím, kde jsem to vzala, od Medka určitě ne... Česky je to Prýtová...

[amargonka]

Jo, teď jsem si vzpomněla, že existuje toto:

anglicko-slovensko-český slovník HP
http://www.potterharry.net/view.php?cisloclanku=2007011401

Co se týče jmen by ti mohl pomoct, Marti

[ria]

No, slecnu Studankovu pekne premenujem naspat, nakoniec ma Medek i slovenska prekladatelka pravdu, Clearwater je pekne meno . O Prytovu sa tiez postaram .
Ja som si sice stiahla ten anglicko-cesko-slovensky slovnicek, ale bohuzial sa obmedzuje len na najpodstatnejsie HP realie, napr. Penelopa sa im tam uz nezmestila. Ale mena su este celkom v pohode, ovela horsie sa mi vymyslaju lektvary, teda tie, ktore sa mi nepodarilo v cestine najst. Preto miestami tie krkolomne nazvy...
_________________
Fake It Till You Make It.

[amargonka]

Náhodou ti ty názvy jdou pěkně Medkova škola je vidět

[miluška]

Ja zvyknem používať túto stránku
http://www.harrypotter.sk/show.php?page=info/slovnik_en
Neviem presne nakoľko je to podrobné, ale možno tiež pomôže

[amargonka]

Tak tenhle slovníček vypadá propracovaněji než ten na těch českých stránkách, Luďko

[ria]

Diky Ludka, dalsi slovnicek urcite omrknem .
_________________
Fake It Till You Make It.

[miluška]

Je tam niekde aj zoznam kúziel a elixírov, to je tiež dosť užitočné.
Zvyknem ho používať , keď mi občas vypadne nejaké životne dôležité kúzlo typu "Vingardium Leviosa". Bežne mi predmety po izbe nepoletujú, tak mám trochu problém si ho zapamätať

[ria]

Tak som sa mrkla na prirucku elixirov, a je super, akurat skoda, ze nie je aj v cestine .
Problemy som mala napr. so Splasnutym elixirom, tusim v tretom dieli to bolo, anglicky Deflating poison, a neviem najst pekny nazov v cestine, je to proste odvar na zmensovanie objemu, na margo ktoreho si Hermiona povzdychla, ze by sa jej na noci so Snapeom mohol hodit... Nakoniec som tam dala Scvrkavaci odvar, ale zda sa mi, ze to nie je celkom ono...
_________________
Fake It Till You Make It.

[amargonka]

Není to Splaskací lektvar, Marti? Tedy pokud myslíš ten, jak ve druhém dílem Harry s Ronem způsobili pozdvižení tím, že do Goylova kotlíku s nadouvacím roztokem hodili rachejtli, aby mohla jít Hermiona nakrást přísady ze Snapeova osobního skladu. No a postiženým studentům pak Snape dával ten "splaskací lektvar"

[ria]

[ria]

Kapitola 6 – Smlouvání

Když se probudila, Snape byl už pryč. Nechal jí ale velice výmluvný vzkaz: Zbytek týdne bude bezpochyby stejně ohavný. V laborce budeme pokračovat v sobotu. V pátek očekávám vaši pomoc při známkování esejů těch troubů. UPP
Na malou chvíli ji zmátl podpis, ale pak jí to došlo: Ubohý pronásledovaný profesor. Noční úzkost se se škubnutím vrátila, když sama sebe přistihla, jak se nad pergamenem bláhově usmívá. Ihned s tím přestaň, peskovala se, trhajíc zprávu na malinké kousíčky. Je to tvůj zatracený utiskovatel! Nezaslouží si tvůj soucit, má jenom krůček k násilníkovi, a jeho mizerný život mu nedává žádné právo dělat takové věci!
Přiměla se ke snídani a snažila se vytlačit zneklidňující emoce zpátky do temných zákoutí svojí mysli, odkud přišly.

Příští ráno, s tím, jak její sen o Snapeovi, držícím ji v náručí, blednul, zjistila, že to nebyl sen. Snape byl skutečně v její posteli, přimáčknutý k jejím zádům, jeho obnažená pravá ruka spočívala na jejím bedru. Musel přijít pozdě v noci, když ji ani nevzbudil. Polobdělé Hermioně nejprve prolétlo hlavou, že by si na tohle dokázala zvyknout, a vzápětí se v té samé hlavě spustil ohlušující poplach. Špatně, tohle celé bylo zatraceně špatně – nedávalo to žádný smysl, kromě toho, že se musela zbláznit… Anebo se ji možná snaží ovlivnit… Proboha! A ona o tom neví – jednoduše zašeptal příkaz a ona cítí věci, které…
Propadla panice – s tím, jak se jí prudce zvedla hladina adrenalinu v krvi, dostala šílenou touhu utéct, dostat se pryč. Když se pokusila s trhnutím vysvobodit z jeho objetí, vydal nesouhlasný zvuk a přitáhl si ji blíž.
„Pusťte mě prosím,“ řekla tiše.
„Ne,“ odpověděl, nadále někde na pomezí bdění a spánku.
„Proč?“ zeptala se, ale neočekávala, že odpoví.
„Moje,“ zamrmlal do jejích vlasů.
Rozladěně si uvědomila, jak se jí dělá špatně z toho věčného připomínání, že je něčí majetek.
„Pane Bože!“
„Mmmm – těší mě, že o mě takhle smýšlíte.“
Hermiona se obrátila, aby se na něj pořádně podívala. „Tohle je třetí noc po sobě, co spíte v mé posteli. V mé posteli. Je něco s tou vaší?“
„Něco v ní chybí,“ odpověděl, kolem rtů mu prolétl náznak úsměvu.
„To nebyla součást obchodu!“
Svaly v jeho obličeji se téměř neznatelně napnuly. Nepatrného pohybu by si zcela jistě nevšimla, kdyby je nedělila vzdálenost méně než půl metru. „Slečno Grangerová,“ řekl chladně, „je to v duchu ujednané výměny. A nezapomínejte, že stačí jediné mé slovo a vy uděláte, co budu chtít. Opravdu vás tolik znechucuje, když spím vedle vás?“
„Celá tahle situace mě znechucuje,“ vyplivla na něj a prudce se vymanila z jeho objetí. S hlasitým prásknutím za sebou zabouchla dveře do koupelny.
Dvě minuty na to ji napadlo, že Snape, přesvědčen, že ji fyzicky odpuzuje, si vyloží její vzplanutí po svém, ačkoliv ona mluvila o nátlaku. Fajn, pomyslela si, a sesunula se na podlahu do nejvzdálenějšího kouta od dveří. Pět minut poté se zasténáním vstala a rozhodla se vyjít a vysvětlit mu to. Nebyl tam.

Než skončilo dopolední vyučování, Hermiona byla přímo vděčná za příležitost potkat ho u oběda. Sžíralo ji, co mu řekla, a nezáleželo na tom, jestli si to zasloužil nebo ne. Snape se ale u oběda vůbec neobjevil. Do konce přestávky zůstávalo 15 minut, a Hermiona se pod tíhou výčitek svědomí rozběhla do jeho učebny. Nebyl ani tam, a tak jí nezbylo než odejít, když se do třídy začali trousit studenti s výrazem stísněné rezignace v obličejích. Ubožáci, ještě nevědí, co je dnes postihne, pomyslela si, když kráčela ze dveří – téměř se srazíc se Snapem.
„Profesore,“ zalapala po dechu, „Já –„
Obešel ji a třísknul dveřmi. Panty se s kovovým řinčením otřásly. Vzápětí následoval tlumený zvuk jeho hlasu: „Zmijozel mínus dva body, pane Ainsworthe, za váš zcela dementní pohled.“
Zmítajíc se touhou smát se a plakat zároveň, vytáhla hůlku, vykouzlila křeslo, a uvelebila se v něm s cílem počkat na konec hodiny.
Když prchl i poslední student, vyrazila dovnitř, ale zahlédla již jenom vlající konec jeho pláště, jak zmizel ve skladu, jeho majitel byl podle všeho na cestě do laboratoře. „Profesore,“ zavolala, ale marně, nezastavil se. Sebrala zbytky odvahy a vešla do laborky, nebylo ho nikde vidět. Ani stopa po Snapeovi u večeře, žádný Snape v jejím krbu v ten večer. Byla hodina po půlnoci, když se Hermiona, naprosto neschopná usnout, rozhodla uchýlit k postupu, kterého se děsila celý den.
Sevřela v prstech zelený prášek, postavila se bosýma nohama do popele a zvolala: „Apartmán profesora Snapea!“

Měla obavy, že to nebude fungovat. Mohl proti ní letaxovou síť zabezpečit, a ona by se pak ocitla v nanejvýš nepříjemné situaci. Ale vyšlo to. A toho se obávala úplně stejně. Bylo určitou ironií, přiznala sama sobě, že hledá muže, kterého by neměla chtít vůbec vidět. Jenže mělo to háček, ozval se v ní kousavě její vnitřní hlas - nutkání, že musí uvést věci na pravou míru, ať se děje cokoliv.
„Lumos,“ zašeptala, a rozhlédla se kolem sebe. Žádná postel, Hermiona usoudila, že přistála v obývacím pokoji. Čekala, než si její zrak přivykne na přítmí, a pak se po špičkách vydala ke dveřím, za kterými, jak doufala, byla ložnice. Vedly však do malé knihovny. S velkým sebezapřením je opět tiše zavřela a otočila se – a shledala se se Snapeovou hůlkou na svém krku.
„Slečno Grangerová?“ otázal se v úžasu a odtáhnul hůlku. Pak vyjekl: „Co do pekla si myslíte, že děláte?“
„Snažím se najít – er – vaši ložnici.“
„Vypadněte. Hned.“
Příkaz způsobil, že její nohy ji nesly směrem ke krbu, a Hermiona bez toho, aby zvážila důsledky, sebou trhla a upadla na podlahu.
„Poslouchejte mě – „ začala, a vzápětí zjistila, že nemůže nic, než vypravit ze sebe sklíčené: „To ne…“
Snape si rychle uvědomil, co se děje, ale místo toho, aby ji vyhodil, klesl na kolena a zaklonil její bradu. „Není vám špatně, slečno Grangerová,“ promluvil téměř hypnoticky. „Není vám špatně.“
Účinek byl okamžitý, příšerný pocit v žaludku zmizel.
„Děkuji,“ řekla, odtrhla pohled od jeho očí.
„Mám rád svůj koberec,“ zamrmlal a odtáhnul ruku z její tváře.
Hermiona se rozhodla nechat si pro sebe poznámku, že Evanesco by si bez problémů s úklidem poradilo, a místo toho řekla: „Jak jste věděl, že to pomůže?“
„Váš… stav… byl způsoben porušením úmluvy, což mě přivedlo k závěru, že je v mé moci to zastavit. Pochybuji, že bych dokázal to samé s jinou nemocí.“
„Jaká škoda,“ pokusila se o vtip. „Už jsem si myslela, že na oplátku bych z té příšerné úmluvy mohla vytlouct lék proti všem chorobám.“
Unaveně přitiskl svoje štíhlé prsty na kořen nosu a zamračil se. „Proč,“ zeptal se bezvýrazně, „jste tady?“
„Musím vám vysvětlit, co jsem se vám dnes ráno snažila říct. Ne – mlčte na chvíli!“ přerušila jeho pokus otevřít ústa, a překvapivě to zabralo. „Nepovažuji vás za fyzicky nepřitažlivého. S vaším vzhledem to nemá co dělat.“
Posměšně si odfrknul, a ona si kousla do rtu. Natáhla k němu ruku a dotkla se jeho odhalené pokožky, poprvé sama od sebe.
„Máte pevnou bradu,“ řekla a letmo přejela dlaní od jeho ucha po vnější straně lícní kosti. „Je pravda, že máte neobvyklý nos, ale to je spíše zajímavé“ – sledovala linii nosu konečkem svého prstu – „a vaše obočí“ – postupujíc teď zlehka přes jedno k druhému – „hodně prozrazuje o vašem chování.“
Jeden uhlově černý pramen vlasů mu sklouznul do tváře a Hermiona ho zasunula zpátky za levé ucho. Čekala, že se na ni minimálně zašklebí, ale on na ni civěl s mírně pootevřenými rty, zcela nehybný, když se její prsty dotkly místa, kde končily jeho vlasy a začínala ramena. Pravda jí projela jako elektrický výboj: má nad ním určitou moc. Tato možnost ji až doteď nikdy nenapadla, a nezáleželo na tom, jestli pramenila z jeho jednostranné touhy. Nakonec vždycky věděla, že je pro něj pouze příhodná zástupkyně ženského pohlaví. Lekce číslo 35: Moc je nevyhnutelnou součástí všech lidských vztahů…
„To nejste vy, jak to, že to nevidíte?“ rozhodla se chopit příležitosti a promluvila. „Je to donucení, co je špatně, a myslím, že zrovna vy tomu musíte rozumět.“
Snape zamžikal a vypadalo to, že se snaží dát dohromady. „Nic se nedá srovnat s hrůzou Znamení Zla,“ odpověděl studeně. „Vaše smlouva vyprší ve stanovené lhůtě, a vy v té chvíli odejdete, nezraněná a s dobrým vzděláním.“
„Vymlouváte se, pane.“
„Lekce číslo 39: jsem zvrácený bastard, slečno Grangerová.“
„Ne,“ řekla jednoduše.
Hluboce a popuzeně zasténal, pak se postavil a zmizel tam, kde předpokládala, že byla jeho ložnice. Na chvíli si pomyslela, že už jí má akorát dost. Poté se vrátil, černé roucho se mu vířilo kolem obnažených nohou. V ruce držel smlouvu.
„Zničím ji,“ prohlásil.
Prudce v sobě potlačila vzrůstající vlnu naděje a zeptala se: „Co za to?“
„Pokračování naší dohody.“
Podezřívavě se na něj podívala: „A…?“
„A,“ odmlčel se, očividně něco zvažoval – „rovněž očekávám spát s vámi v jedné posteli, kdykoliv budu chtít.“
„Žádná magie,“ řekla.
„Žádná.“
„Toto ujednání platí jenom do konce mého studia.“
Nepatrně zaváhal a pak přikývl: „Domluveno.“

Další čtvrť hodinu strávili u sestavování nové smlouvy, dohadujíc se o jednotlivých formulacích, až ji Hermiona konečně podepsala – aniž by se ji dotkla hůlkou. Snape, bez jakékoliv náznaku emoce, vzal starou smlouvu, na kterou kdysi tak nepromyšleně přistoupila, namířil na ni hůlku a zamrmlal: „Incendio.“
Tentokrát se to obešlo bez náporu magie, bylo to mnohem jemnější, jako procitnutí z nemoci po dlouhých týdnech.
„Díky bohu,“ zavzlykala, a hlava jí klesla do dlaní.
„Ano,“ vypadlo ze Snapea suše, „a jelikož je už pozdě – anebo, spíše brzy – myslím, že je načase splatit ďáblovi jeho podíl.“
„Nechte toho,“ řekla a povedlo se jí vstát. „Vy nejste Mefistofeles a moc dobře to víte. Přikažte mi něco. Do toho!“
„Pojďte do postele.“
„Ne!“ neomaleně se na něj zazubila, z té euforie se jí málem zatočila hlava. Ale bylo jí to jedno.
Významně zvednul obočí.
„No dobře, pochopila jsem,“ řekla nakonec. „Letax?“
„Když už jsme tady…“ Vzal ji za ruku a odvedl ji do své tmavé ložnice.
„Předpokládám, že se zítra nemůžu podívat do vaší knihovny?“ zeptala se s nadějí a uvelebila se v posteli na boku. Nenamítala, když ji vzal do náruče.
„Hmmm, to si bude žádat další ujednání.“
„Chlípníku.“
Jeho přidušený smích jí polechtal na šíji. „Skvělý nápad.“
„Jste nechutný,“ řekla bez rozmyslu, a teprve pak si uvědomila, jak nešťastná slova zvolila. „Počkejte, tak jsem – „
„Vím, co jste myslela,“ přerušil ji klidně. „Dobrou noc.“
O minutu nato se zeptala: „Udělal jste budící kouzlo? Já jenom, že jsem vás dlouho zdržela, tak aby jste nepromeškal první hodinu, jinak –„
„To se nestane,“ v jeho hlase rozeznala pobavení, „i když mě napadlo, že byste to mohla vzít za mě.“
„Nebelvírští druháci, že?“
„Byl by to odpovídající trest.“
Přešlo asi 10 minut, když pronesla do ticha otázku, kterou předtím přehlušila její radost ze zničení staré smlouvy: „Proč… tohle chcete?“
„Protože pak lépe spím – ačkoliv jenom za předpokladu, že někdy zmlknete.“
Chvíli přemýšlela nad jeho sarkastickým doznáním, až konečně usnula.

[miluška]

Ďalší z mojich obľúbených dielikov super preklad Marti

PS: Keby si mala tip na nejaký ďalší, podobne zaujímavý FF, bolo by to fajn. Tento sa mi páčil, len mal jednu chybu....bol krátky Aspoň v porovnaní s knižkami. A ja by som ešte bola čítala aj ďalej, škoda, že už nebolo čo.

[amargonka]

Taky patří k mým oblíbeným A překlad opět na jedničku Děkuji, Marti