NEWFORUM

[Elenita]

Velmi pěkné pokračování.
_________________

[ria]

Miluska, ja som som zacala citat este jeden, moze to mat dohromady tak 800 stran, toz sa ti to snad nebude zdat kratke: http://www.mirrordance.net/aashby/bnw/Chaos/ , ale zatial si myslim, ze poviedka, ktoru prekladam, je lepsia. Nuz ale toto je zase dlhe .
Na strankach Ashwinder je este jedna od Deeble - podobne dlha ako Co se ti libi - akcnejsia, menej odlahcena, ale spolahlivo sa da poznat jej rukopis: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=6170 . Dalej pridavok k Co se ti libi - kratsie dielko tentoraz zo Snapeovho pohladu: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=10788 . Myslim, ze som citala este cosi, ale musela by som sa pohrabat, uz si nepamatam - ked to najdem, hodim sem odkaz.

Jinak Miso, taky se mi nelibi prekladat: two points from Slytherin ako dva body ze Zmijozelu, a to vubec, ale nenapadlo me zatim nic lepsiho . Treba me brzy osviti. Nebo kdyby se ti chtelo podivat do ceskeho prekladu, jak to tam resi . Anebo si mozna zitra pujcim HP z knihovny, stejne nad tym jiz drahnou chvili uvazuji, nejak to do zimy asi nevydrzim ...

A chcem vam vsetkym podakovat , ze to citate, hrozne ma to tesi .
_________________
Fake It Till You Make It.

[Elenita]

Nas, notorické závisláky na dobrém čtení, zase těší, že překládáš a sobecky doufám, že se pustíš i do něčeho dalšího.
Můžu mít takový zvědavý dotázek? Kolik nás ještě čeká dílků?
S tím Dva body od Zmijozelu, jak je to myšlené? Jako že Zmijozel udělí někomu dva body?
_________________

[ria]

Dohromady je to 28 kapitol, takze jeste 22 dlouhych veceru u prekladani ...
Musim sebakriticky rict, ze z anglictiny se mi preklada o poznani lip nez z rustiny, ale jelikoz jsem uz jednu ruskou povidku rozdelala, hned jak dokoncim Snapea a Hermionu, vratim se k ni.
_________________
Fake It Till You Make It.

[amargonka]

[amargonka]

[amargonka]

Jo, co se týče FF, tak mám v záložkách uložený všemi opěvovaný "fake HP 7" The seventh horcrux, tak kdyby měl někdo zájem, dám odkaz. Ale předpokládám, že už jste ho jako správní HP maniaci, četly, co kočky? Já ho mám připravený na horší časy

[ria]

[ria]

Miso, fake HP7 jsem necetla , ale slysela jsem na nej samou chvalu, kdyz tak nam sem hod nekdy odkaz, treba se podivame...
Ja tusila, ze si se na bodovani jiz mozna mrkla , akorat na to tak jak rikas treba mit stastnou ruku, je to drobnustka mezi tolika strankami, no nic, casem urcite najdeme lepsi vyjadreni .
_________________
Fake It Till You Make It.

[amargonka]

[amargonka]

[Elenita]

[ria]

No ano, s tim "mínus" by to slo, minimalne to bude zcela jasne . Diky Helco .
_________________
Fake It Till You Make It.

[ria]

Kapitola 7 – Svatyně

V devět ráno Hermiona otevřela oči a našla se v nadměrně velké posteli. Sama. Na chvíli ji zachvátila panika – a pak si vzpomněla na „kde“ i na „proč“. Byla svobodná. Téměř. Její entuziasmus o poznání pohasl – nadále s ním měla spát čtyřikrát do týdne.
Když se nad tím lépe zamyslela, podrážděně přišla k závěru, že její situace se zase o tolik nezměnila. S malou výjimkou – již nad ní neměl absolutní kontrolu, ne přímou, teď to byla spíš skrytá hrozba číhající v pozadí. Ne magie, ale právo. A byla to hrozba dostatečně velká na to, aby od něj nemohla odejít.
Díky tomu, jak předtím horečně procházela kouzelnickými právními normami, nyní věděla, že se Snape může obrátit na Ministerský soudní dvůr a požadovat dodržení smlouvy, i magickými prostředky, kdyby se pokusila z ujednání vyklouznout. Ani by se nemusel obávat o svojí reputaci. Tyto druhy takzvaných malých občansko-právních nároků – z důvodů, kterým Hermiona celkem nerozuměla – byly vázány tajemstvím. Skvělé. Stále v pasti. A Snape dostal všechno, co chtěl.
Několik dlouhých minut se utápěla v sebelítosti. Pak se zhluboka nadechla a připomněla si, že je na tom nepopiratelně lépe než předtím, bez bezprostředního magického nátlaku, který až do včerejší noci visel nad její hlavou jak Damoklův meč.
Nebude se litovat, minimálně ne teď, když má ideální příležitost podívat se do Snapeovy soukromé knihovny. Pozoruhodné, že ji nechal ve svém apartmánu a nevytáhl ji ráno z postele, aby ji poslal zpátky.
Jak se ukázalo, vůbec to tu nevypadalo jako kdysi v jejích pokojích – místo zmijozelské zelené byly všude odstíny modré. Utajený Havraspár, profesore?
Domněnka se však zcela nepotvrdila – na zdi za postelí byla zavěšená tapiserie zmijozelského erbu. V její vrchní části byla vyšitá slova: „cupiditas ante omnia.“ Ambice především. Jak typické.
Na nočním stolku měl naskládaných několik prázdných ampulek a zpod jedné vyčníval kousek pergamenu:
Když se ráčíte vzbudit, stálo na něm, začněte s nesmysly vydávanými za prvácké eseje, které najdete na stole oproti krbu. Snažte se najít odpovídající stupeň odsouzení, jinak jejich další pokusy budou ještě víc nesnesitelné. Přivolejte si domácího skřítka v případě, že jste promeškala společnou snídani.
Pak byl vynechán kus místa a níž byla připsána poznámka, která ho zřejmě napadla až později: Až skončíte, můžete do knihovny. A ne, nedostala byste se tam, kdybych se rozhodl vás tam nepustit.
Šklebíc se sama pro sebe, strčila si vzkaz do kapsy a odešla se převléknout do vlastní ložnice.
Do oběda (podobně jako snídani jej přinesl domácí skřítek – stvoření jménem Drippy, který k ní nejprve vzhlížel s nedůvěrou a Hermioně chvíli trvalo přesvědčit ho, že o ní Snape ví) se prodrala třemi čtvrtinami prváckých svitků. Nečekala, že to zabere tolik času, ale pokoušela se hodnotit vyváženě – spolu s chybami dávat i doporučení. Žádný div, že se s tím Snape neobtěžuje, pomyslela si povzdechem.
Nezanedbatelnou komplikací bylo samotné množství prací. Na Uvítací slavnosti tomu přikládala jen malou pozornost, a teprve teď si zcela uvědomila, jak velkou početní převahu měl první ročník v porovnání s jejím vlastním ročníkem. Jistě, dávalo to smysl. Narodila se v čase Voldemortovy rostoucí moci, kdežto dnešní prváci přišli na svět v době před jeho návratem. Pravděpodobně prváků přibývalo již během jejího studia v Bradavicích, ale tenkrát si toho nevšímala – měla jiné starosti.
Ubohý Snape, poznamenala si sama pro sebe pobaveně, a vrátila se k esejům, které byly téměř tak příšerné, jak Snape předeslal. Tolik tupců a tak málo času.
Když si vzpomněla, že je tady uvězněn pravděpodobně na celý zbytek života, už jí to tak zábavné nepřipadalo.

„Vážně, slečno Grangerová,“ řekl, opírajíc se o dveře knihovny o šest hodin později, s hromadou něčeho, co vypadalo jako další eseje, v náručí. „Tohle je třetí společné stolování, které jste dnes promeškala. Lidé si začnou myslet, že jsem vás přivázal k řetězu.“
„Ach,“ zvedla zrak od ilustrovaného druhého vydání Ergebnisse eines Experiments mit Zaubertrank, plného volných pergamenů s překlady, které nesly Snapeův rukopis. „Nebylo to schválně, ztratila jsem pojem o čase. Tohle je skvělá knihovna, profesore.“
„Jsem velice potěšen, že to uznáváte,“ řekl s ironií, ale stejně to trochu vypadalo, že je rád. „Pojďte jíst, poslal jsem pro sendviče.“
Když se objevil Drippy s večeří („Vidíš? Říkala jsem ti, že profesor Snape o mně ví.“), Hermiona se usadila v křesle před krbem. Snape se rozložil za svým stolem a červeným inkoustem začal nekompromisně opravovat další studentské práce.
„Mohla bych to udělat,“ nabídla se s plnou pusou, balancujíc s talířem na klíně.
Věnoval jí trpký úsměv. „Bude jich ještě dost, a jsem si jist, že po několika týdnech nebudete ani zdaleka tak dychtivá.“
„Nejsem dychtivá, chtěla jsem jen – „
Chtěla jsem vám pomoct. Dobrý bože, Grangerová, prohráváš.
„Jak vlastně víte, že jsem nebyla na snídani?“ změnila téma hovoru. „Vy tam přece nechodíte.“
„Minerva byla tak laskavá a upozornila mě na vaši nepřítomnost. Naznačila mi, že vás přepínám.“
„Předpokládám, že jste se nehájil tím, že jsem usnula ve vaší posteli.“
S chutí zahryzla do pečeného hovězího plátku, aby nevyprskla smíchy, když spatřila výraz mírného zděšení v jeho obličeji. Polkla a potutelně se usmála: „Už mi ale nic nemůže zabránit, abych jí to neřekla sama.“
„Něco se určitě najde,“ zamrmlal.
„I když nemůžu mluvit o staré smlouvě, dokud platí nová, můžu jí říct o té nynější.“
„Slečno Grangerová – „
„Samozřejmě, neměla bych na to moc času, kdybych byla zaneprázdněná ve vaší knihovně.“
„Mazaná čarodějnice…“
„Očividně váš blahodárný vliv.“
„Fajn,“ souhlasil, s grimasou nejvyšším oběti. „Nebudete o našem ujednání s nikým mluvit, a na oplátku vám dovolím sahat na moje knihy ve vašem volném čase.“
„Měl jste být opatrnější u formulace, která se týkala příslibu mlčenlivosti, profesore,“ řekla samolibě.
„Ano, to jsem měl, a bod pro vás, že jste toho zcela ve zmijozelském stylu využila,“ dodal a drze se na ni usmál, „Ale stejně jsem plánoval vás do své knihovny pustit. Nejprve si zjistěte, co vám protivník nechce dát, a pak vyjednávejte.“
„Musíme nestále soupeřit? Ne, to nic,“ zamručela, naštvaná sama na sebe, že se pokusila vkročit na kluzký svah přátelství. „Myslím, že odpověď znám.“
„Lekce číslo 50: I když jsme oba touto situací získali,“ řekl klidně, „nesmíte zapomenout, že budu vždycky chtít vytěžit co nejvíc za každých okolností.“
Přikývla a jeho odpověď ji jen posílila v záměru zůstat na bezpečné půdě.
Ale když nad tím později přemýšlela, pohodlně se usazujíc v jeho knihovně, nemohla si kriticky nepovšimnout, že Snape podle deklarované filozofie tak úplně nejednal.

V deset večer, když se vrátil z noční pochůzky bradavickými chodbami, vyrval jí z rukou Tajemství smaragdového prášku, vsunul ho zpátky na místo v regálu za jejími zády a vytáhl ji z křesla.
Udělal to tak rychle – dvěma plynulými pohyby – že se ocitla v jeho pevném sevření dříve, než byla s to cokoliv říct.
„Byla jsem v půlce věty, vy – vy – „
„Tohle byl zatraceně dlouhý týden,“ zavrčel jí do ucha.
„Hádám, že vaše prokazatelně omezená trpělivost se vyčerpala… Jste nesnesitelný. Neberete žádné ohledy.“
„Jestli vám to nedošlo ani po dvanácti letech, nejste tak chytrá, jak o sobě prohlašujete,“ odpověděl a zamířil s ní do ložnice.
„Nikdy jsem nic takového neřekla,“ reptala.
„Možná ne, ale já to musel poslouchat od Minervy denně po celá dlouhá léta,“ řekl a strhl z ní svetr. „Slečna Grangerová získala minulý týden padesát bodů, Severusi. Slečna Grangerová dostala V* ze všech svých NKÚ, Severusi. Jaká škoda, že slečna Grangerová není ve vaší koleji, Severusi.“¨
„Ó, už rozumím,“ vyplázla na něj jazyk. „Takže to z vaší strany nebyla obyčejná nenávist. Žárlil jste.“
Hodil její kalhoty ke svetru na podlaze a odfrkl si.
„Mínus deset bodů Nebelvíru, slečno Grangerová – za to, že nepatříte ke Zmijozelu!“ pronesla o oktávu sníženým hlasem.
„To by byla nesmírná katastrofa. Každopádně – možná jsem vás neměl ve své koleji, ale mám vás ve své posteli,“ zašeptal a rozepnul jí podprsenku, „a jsem si jistý, že to by se nikdy nestalo, kdybyste nebyla z Nebelvíru.“
Hermiona zrudla, obrátila se k němu zády a zkřížila si ruce na prsou. „Děkuji, že jste mi připomněl, že bych vás měla nenávidět. Někdy mi to vypadne.“
Proklouzl vedle ní, klesl na kolena a začal líbat vnější křivku jejího břicha.
„U nohou leží ti milující,“ pronesl ironicky, jeho dech ji lechtal na pokožce, „vyvést tě, vyrvat z poroby sužující.“
„Prosím,“ zasténala, její hněv se kamsi vytratil, „žádný Faust.“
„Trefa,“ řekl pohrdlivě.
„Ty zbavuješ mě pout,“ odpověděla bezvýrazným hlasem, „já smím zas na tvém klíně spočinout. Ale jak to, že se mne neštítíš? Koho chceš zachránit? Víš, koho? Lásko, víš?“
Šokovaně se postavil a upřeně si ji prohlížel. „Tak se zdá, že ve svém volném čase nestudujete jenom lektvary, není-liž pravda?“
„Nemusíte jím být, vy to víte. Váš ďábel je mrtvý.“
„Já jsem sám sobě ďáblem,“ řekl, a pak se postaral, aby neměla sílu odpovědět.

*V jako vynikající

[ria]

Ehm, narazila jsem i na dva mensi problemy.
Prvni se tyka nazvu kapitoly, v anglictine Inner Sanctum. Nepochopila jsem, na co autorka narazi. Mozna na knihovnu, na cely jeho apartman? .
Druhy problem souvisi se znamkovanim, nevite nekdo, jak je outstanding prelozeno do cestiny?
_________________
Fake It Till You Make It.