NEWFORUM

[miluška]

[ria]

Skvely uryvok, idem si aj ja trosku pocitat ...
_________________
Fake It Till You Make It.

[ria]

Kapitola 12 – Zaříkávání

Hermiona brzy zjistila, že ačkoliv dokáže zaříkadla spojovat, není to právě snadné. Přesněji řečeno, od samého začátku to byla velice vyčerpávající práce. Během prvního týdne se dostala na sérii pouhých šesti zaklínadel. A při závěrečném Conficio (z lat. dokončit) - nevyhnutelným, aby se celý proces vůbec spustil, už byla na pokraji sil.
„Nepotřebuji čokoládu, potřebuji se vyspat,“ těžce oddechovala Hermiona a zhroutila se do pohodlného křesla, které Penelopa předvídavě vykouzlila pro tento účel v jednom z koutů své učebny.
„Zkus se na to podívat jako na dietu,“ zazubila se na Hermionu. „Čím déle vytrváš, tím lépe to půjde.“
Měla pravdu. Po měsíčním tréninku již Hermiona zvládla dva tucty zaklínadel. Ke konci druhého měsíce, kdy se už studenti o přestávkách - místo postávání u přenosných ohřívadel – vyhřívali na sluníčku u jezera, byla schopna svázat jich dohromady téměř sedmdesát.
To byl moment, kdy se Hermiona rozhodla otestovat svou novou dovednost taky v laboratoři – již bez Penelopiny pomoci, která ji s poněkud nervózním smíchem ujišťovala, že to „bude fajn, jsem si jistá. Už mě nepotřebuješ.“

Na začátek Hermiona zvolila Životabudič, doufajíc, že její první úspěch s tímto lektvarem bude následován dalším. Ručně přichystala vše potřebné: na laboratorní stůl položila kotlík a rozložila kolem něj ingredience. Větší část odpoledne jí pak zabralo sestavování seznamu všech potřebných zaříkadel ve správném pořadí. Není divu, že se o nic podobného zatím nikdo nepokusil, přemítala po několika hodinách úmorné práce, a vyškrtla z pergamenu levitační kouzlo, aby ho nahradila jiným, které nevycákalo obsah lahviček dřív, než se dostaly tam, kam měly.
Výslední seznam čítal 51 zaklínadel. 51 na jediný lektvar.
Hermiona nevěřícně potřásla hlavou, rozbalila si velký kus čokolády a přitáhla si židli. Když jí z úst vyklouzlo i finální Conficio, nemohla už s dechem a měla obavy, že ani nebude s to sledovat celý průběh testu do konce.
Adrenalin v ní stoupal spolu s tím, jak mohla spatřit, že to opravdu fungovalo. Magie loupala, sekala, krájela, jenom za pomocí ostří. Smaragdový oheň pod kotlíkem se sám vznítil, a křivolace jej olizoval po stranách. Švábí oči vytančily z láhve a naskládaly se na hromádku na stůl. A všechno se to dělo asi desetkrát rychleji, než by to kdy bylo možné ručně.
První náznak problémů v této jinak fascinující choreografii přišel však zanedlouho poté – a vše se semlelo tak bleskově, že Hermiona ani nestihla vytáhnout hůlku. Ampulka anýzového oleje přelétla nad stůl přesně v té samé chvíli jako lahvička s tekutou Echinaceou – a obě se efektně srazily těsně nad bublajícím kotlíkem. Jak skleněné střepy dopadly do vařícího se elixíru, z kotlíku začal stoupat nevábně vyhlížející černý dým. Než Hermiona stačila vyskočit ze židle a cokoliv udělat, švábí oči skončily – zcela dle původního plánu – v oné směsi. Přirozeně, následovala exploze. Síla výbuchu sice nedosahovala Weasleyovic kvalitu – dokonce ani Nevillovu kvalitu – ale nebylo to proto o nic méně trapné.

„Finite Incantatem,“ řekla unaveně Hermiona, zkoumajíc šedou mazlavou hmotu, která v souvislé vrstvě pokrývala celý stůl. Musela zapomenout na některé pozdržovací kouzlo. „Zatraceně, teď už se klidně můžeš titulovat jako čarodějův učeň, huso…“ „Pane bože… Duchy, které jste povolala, vaše poručení neberou na vědomí.“* Těžko říct, jestli byl Snape, který se opíral o rám dveří, podrážděn nebo pobaven. „Jak… okouzlující,“ doplnil k jejímu zděšení.
„Chcete slyšet vysvětlení předtím nebo potom, co mě setřete?“ zeptala se vyčerpaně a mávnutím nechala zmizet důkazy nedávné pohromy z laboratorního stolu.
„Ach, rozhodně předtím. Čím více munice, tím lépe.“
Klesla zpátky na židli a smetla si z hábitu zbytky sazí – rychle zvažujíc, co říct, a co si nechat raději pro sebe.
„Pokouším se zjistit, jestli by pomocí zaříkadel nešlo urychlit výrobu lektvarů, zejména v případech, kdy je třeba vícero kotlíků stejného elixíru,“ vychrlila se sebe, vytrvale se vyhýbajíc jeho pohledu.
Zkřížil výmluvně ruce, ale neudělal nic, aby ji přerušil, proto rychle pokračovala: „Pomyslete, kolik času byste mohl v létě ušetřit! Kolik léčivých lektvarů je potřeba ve větším množství, Životabudič je jenom jedním z nich, a vy byste mohl zatím dělat něco užitečného – „
„Naznačujete,“ zeptal se s jasnou hrozbou v hlase, „že nevyužívám svůj čas dostatečně užitečně?“
„Ne,“ zvolala polekaně. „Tak jsem to nemyslela – samozřejmě, že ta práce je užitečná. Ale s vašimi schopnostmi byste mohl lektvary zlepšovat, anebo i vynalézat nové…“
„Jsem si dobře vědom svých schopností, slečno Grangerová.“ řekl mrazivě.
Hermiona věděla, že šlápla na horkou půdu, přesto to zkusila ještě jednou, když vlídně promluvila: „Nevzdávejte se nabízených možností, profesore. Je to jenom pokus, není na tom nic špatného.“
„Mistři elixírů se se zaklínadly nezahazují,“ odpověděl a prošel kolem ní ke svému stolu, aby se posadil.
„Mistři elixírů jsou staromódní a tvrdohlaví jako mezci.“
„Slečno Grangerová – „
„Prosím,“ řekla naléhavě a tentokrát se otočila na židli tak, aby mu pohlédla do očí. „Prosím, nemusíte mi pomáhat, jenom mi dovolte pokračovat. Nahradím všechno, co zničím, už i vím, kde jsem dnes udělala chybu.“
Váhavě si odfrknul.
„Tohle je pro mě moc důležité,“ řekla nakonec, jelikož už neměla žádné lepší argumenty.
Na chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho. Hermiona zasmušile zírala na prázdný kotlík, a v duchu si představovala těch dalších několik let práce jakožto tradiční mistryně lektvarů – aby mohla financovat svůj výzkum do doby, než bude moci začít s prodejem pro Mudly.
„Tak dobře,“ stroze a se zřetelnou nevolí promluvil Snape. „Ale nebude zkoušet žádné další sériové zaříkávání v mé nepřítomnosti.“
„Samozřejmě,“ prudce vyskočila ze židle. „Já jsem vám tak vděčná – „
Netrpělivě jí pokynul rukou. „Ano, a já jsem velkorysost sama. A teď - kde jste se naučila sériové zaříkávání? Nemám povědomí o tom, že byste jej byla kdy studovala – kdyby tomu tak bylo, Minerva by se určitě zmínila – znova a znova a znova.“
„Pomohla mi Penelopa. Od dubna jsem za ní chodila do její učebny.“
Tentokrát následovalo zcela jasné odfrknutí. „Už se nedivím, že jste zbabrala jednoduchý elixír. To děvče je katastrofa.“
„Byla to moje chyba, ne její. A není žádná katastrofa, v zaříkávání je velice dobrá,“ vyhrkla Hermiona rozčileně. „Možná je na studenty málo přísná – „
„Jak výstižně řečeno, překvapujete mě, slečno Grangerová."
„ – ale vy jste na ně zase zatraceně tvrdý, takže jen stěží můžete soudit objektivně,“ dokončila a postavila se přímo před jeho stůl.
„Skutečně?“ zeptal se tlumeným hlasem, a rovněž se vztyčil, zcela úmyslně tak zneužívajíc svoji výškovou převahu.
Bylo to jasné varování, ale Hermiona se nemínila vzdát: „Je, a vy to moc dobře víte! Spojit vás dva dohromady, výsledkem bude jeden přímo ukázkový učitel!“
„Nemám nejmenší chuť spojit se se… slečnou Clearwaterovou,“ řekl a kolem rtů mu pohrával drzý úsměv.
„Cože? Ach, ne – jsem unavená a necítím se nejlíp – „
„Řekl bych, že trochu Životabudiče uspokojivě vyřeší první problém,“ odpověděl a vytáhl štíhlou ampulku z kovové přihrádky na svém stole. „Nakonec, když už jste se jednou postarala i o jeho příjemnou příchuť. A pak vlastním vanu, která pohodlně pojme nás oba.“
Hermiona zachmuřeně vkročila do krbu, a přidala na seznam jeho neřestí „vzrušuje ho, když se hádáme“ ke „změní téma, když vyhrávám.“

Byl již ve vodě, když se před ním objevila v mudlovském froté županu místo standardního čarodějnického úboru.
„Kolik nezvyklé důvěry v můj příchod,“ řekla kousavě.
„Prokázala jste svoji spolehlivost.“
Pohodlně usazen, se zavřenýma očima a jednou rukou přepadlou přes okraj vany, svíral v prstech vinnou sklenku, naplněnou nějakou tmavou tekutinou. Vypadal naprosto zhýrale.
„Tak?“ zeptal se a otevřel oči. „Máte snad v úmyslu stát tam a zírat celý den?“
„Jste nesnesitelný,“ sykla, svlékla si župan a přehodila ho přes židli.
Uznale ji sjel pohledem. „Děláme to příliš často ve tmě.“
„Děláme to příliš často,“ procedila, ale dovolila mu, aby jí pomohl do vany.
„Vaše námitky jsou náležitě zaznamenávány.“
„Ale není jim dopřáno sluchu.“
„Přesně jste věděla, co podepisujete, když jste na smlouvu přistoupila,“ řekl se rty na její šíji.
„Vždy lepší než ta původní,“ odpověděla a tělem jí proběhla zimnice způsobená rozdílem mezi teplotou vody a stále chladným červnovým vzduchem, „ale to by bylo téměř cokoliv.“
„Poučte mě,“ zašeptal jí do ucha, „a nechte mě doplnit i ten neopominutelný zbytek: jsem příšerný chlap, zneužívám vás, a kdybych byl hoden své hůlky, spálil bych tuhle smlouvu stejně jako tu předchozí, a vás nechal odejít zpátky do svých pokojů nedotčenou.“
Odmlčel se, aby si upil ze sklenky. „Přiznávám se ke všemu z toho, slečno Grangerová. Ale ani se odsud nehnu.“
„Já vím,“ řekla s povzdechem.
Vložil jí pohár do rukou a zasmál se, když k němu podezřívavě přivoněla. Druhou rukou ji objal kolem pasu a přitiskl ji zády k sobě. Mimovolně se zachvěla.
„Zcela jistě nejde o otravu,“ řekl a dal si další doušek, „a ty nejsilnější toxiny jsou stejně bez zápachu, což pevně doufám, si musel z mých hodin odnést i někdo tak nekompetentní jako Longbottom.“
„Co to je?“
„Pinot noir.“
Když jí znova nabídnul, pokrčila rameny a napila se. „H-hořké!“ zalapala po dechu.
„Musíte mu dát čas.“
Vylovil z vody žínku, obratně ji jednou rukou vyždímal a vláčným pohybem Hermioně přejel po vnější straně každého ucha. Postupoval dále po jejích zádech, a nakonec jí sklouzl rukou přes bok k citlivému místu mezi stehny. S cílem přerušit intimitu oné chvíle, raději upila z vína.
„Je to lepší?“ zeptal se pobaveně, když se napila potřetí.
„Na cokoliv se dá zvyknout.“
„Nebo na kohokoliv.“
„Ano,“ ušklíbla se. „Myslím, že jsem si na vás zvykla.“
„A já na vás,“ řekl a políbil ji do vlasů, sladce a děsivě zároveň. Hermionin dech se znatelně zrychlil.
Místo, aby ji dále laskal žínkou, chytl jednu její ruku do své a vedl její prsty až se dotkly na chladivém vzduchu vzpřímených bradavek. Přejel níž po jejím břichu, křečovitě sevřeném od rozrušení, a pak ještě níž…
Ach…
„Na světě mít tak času dost,” zašeptal jí těsně nad uchem a krouživými pohyby nadále vedl její prsty, “prominul bych ti zdráhavost …”
Tentokrát alespoň žádný Faust, jak ohleduplné – ach!...
Snape neúnavně recitoval verše a dráždil ji jejími vlastními prsty a svým tlumeným hlasem, až nakonec upustil pohár i její ruku, a vzal ji do náruče.
“Žijme vše, dokud možnost máme,” nepřestával k ní promlouvat, když do ní s trhnutím vešel, “jak ptáci v máji zazpíváme, ať naráz čas nás polyká, jen pomalu ať nežvýká! Snažme se oba ze všech sil dát naší něze stejný cíl: Ať proseká se radost ta železnou branou života. Ač slunce nemůže z nás... vstát... či... syn..., vpřed... můžeme... je... hnát” **
Báseň končila právě včas, docházel mu dech a byl těsně před vyvrcholením. Jak si vůbec dokázal vybavit všechna ta slova, bylo zcela mimo její chápání.
“Zakřič pro mě,” sykl.
“Ne,” zasténala, marně se snažíc zachovat si svoji důstojnost. “Ne – aaach…aach…!
“Ano,” vydechl a v jeho hlase se mísilo vítězství s něčím dalším, co Hermiona v tu chvíli nedokázala rozluštit. Kromě jiného i proto, že to bylo celou minutu předtím, než se jí povedlo alespoň částečně vzpamatovat.
Když bezvládně ležela v příjemně teplé vodě a na líci cítila zběsilý tlukot jeho srdce, uvědomila si, jak bláhové bylo si myslet, že po třech letech od něho odejde zcela nepoznamenaná – ale to, nakonec, byla dvousečná zbraň.

* Spirits that you´ve cited, your commands ignore – upravený citát z Goetheovho Čarodějova učně (v originále je věta v první osobě jednotného čísla) – jenom můj volný překlad, zdá se, že moje soukromá knihovna na tuhle povídku žalostně nestačí
** z básně Andrewa Marvella - Své zdráhavé milence

[miluška]

Díky za ďalší kúsok. Pre mňa dnes asi piaty, si to krásne užívam

A k tým veršom- ja som nikdy nepochopila, ako to prekladatelia robia, že dokážu báseň preložiť, tak aby sa to rýmovalo aj po preklade a k tomu ešte aj na správnom mieste

[amargonka]

Tak asi (určitě) se budu opakovat, ale tahle kapitolka opět patří mezi mé nejoblíbenější řadím ji na jedno z předních míst... Snape je tu prostě perfektní a Hermiona mu zdatně sekunduje... viz toto:
„Chcete slyšet vysvětlení předtím nebo potom, co mě setřete?“ zeptala se vyčerpaně a mávnutím nechala zmizet důkazy nedávné pohromy z laboratorního stolu.
„Ach, rozhodně předtím. Čím více munice, tím lépe.“

„Je, a vy to moc dobře víte! Spojit vás dva dohromady, výsledkem bude jeden přímo ukázkový učitel!“
„Nemám nejmenší chuť spojit se se… slečnou Clearwaterovou,“ řekl a kolem rtů mu pohrával drzý úsměv.
„Cože? Ach, ne – jsem unavená a cítím se mizerně – „
„Řekl bych, že trochu Životabudiče uspokojivě vyřeší první problém,“ odpověděl a vytáhl štíhlou ampulku z kovové přihrádky na svém stole. „Nakonec, když už jste se jednou postarala i o jeho příjemnou příchuť. A pak vlastním vanu, která pohodlně pojme nás oba.“
Hermiona zachmuřeně vkročila do krbu, a přidala na seznam jeho neřestí „vzrušuje ho, když se hádáme“ k „změní téma, když vyhrávám.“


Překlad je jako obvykle skvělý, pár chybek jsem sice našla, ale komplet korekturu provedu až později, protože dneska nemám sílu a ještě musím dokončit učivo.

[ria]

Diky kocky .
Miso, tak ja jiz nektere ty chyby dokonce i vidim, ale asi uz nemam silu se k tomu stale dookola vracet, takze si hezky pockam na tvoji skvelou korekturu.
_________________
Fake It Till You Make It.

[Monika N.]

Rio, moc moc moc děkuju za překládání, vždycky si dám nový dílek před spaním a jak se mi potom krásně usíná... Dneska jsem dokonce omrkla Snapea v televizi (viděla jsem zrovna scénu, kde mu Hermiona zapálila plášť , takže jsem pochopila, že se měli velmi "rádi" už od prvního ročníku) a musím přiznat, že má něco do sebe. Dostat se na Hermionino místo, asi bych se moc nebránila (samozřejmě nemyslím teď na tu smlouvu ). Některé jejich výměny názorů a jízlivostí jsou boží, o postupném sbližování se ani nemluvě.
_________________
Bazinga!

[ria]

Jsem rada Moniko, ze se ti take libi to jiskreni na akademicke pude ...
Ano, prekladala jsem to dneska zrovna u HP 1 a tez jsem se vybranymi zabery pokochala .
_________________
Fake It Till You Make It.

[ria]

Jejej holky, chybicka se vloudila. Malem jsem vas obrala o jednu vetu ze sceny ve vane ... Se mi zdalo, ze tam neco chybi a ono fakt ... Takova jedna malinko spojovaci...
No nic, mela bych se jit nekam zahrabat, anebo priste neprekladat u televize...
_________________
Fake It Till You Make It.

[ria]

Míso, nevis nahodou jak je cesky Room of Requirement?
_________________
Fake It Till You Make It.

[amargonka]

Myslím, že "Komnata nejvyšší potřeby"

[ria]

Kapitola 13 – Experimentování

„Ale no tak, profesore, byla by to skvělá příležitost to vyzkoušet.“
Snape, vyčerpán posledním dnem letního semestru, zapadl do svého hlubokého čalouněného křesla v obýváku a vydal ze sebe podrážděný povzdech. „Řekl jsem ne. A zmlkněte už, rozčilujete mě.“
Hermiona se zachmuřila a nervózně se kousala do rtu. Pak změnila taktiku: „Jen si představte, jak se budete ohromně bavit, když se mi to nepovede.“
„Hmmm,“ ušklíbl se a rozepnul si i poslední knoflík na plášti. „Ne.“
„Proboha, co je to s vámi?“
„Dokud se nepřesvědčím, že vaše nová záliba nepoškozuje výsledný produkt, nedám souhlas na zásobování ošetřovny žádnými začarovanými lektvary.“
„Otestuji je – „
„To byste si nejprve musela přivodit každou nemoc, kterou léčí, a to nedovolím,“ zavřel oči a promnul si kořen nosu.
Věděla, že by ji nemělo dojímat, že se ji snaží chránit – chránil nakonec jenom svoji investici, a na to nesměla zapomínat – ale bylo obtížné bojovat s vlastními emocemi.
„Proč si něco nevezmete na tu migrénu?“ zeptala se a opřela se o hřbet jeho křesla.
„Nebolí mě hlava, to ten zatracený krk,“ zabručel. „A běžná analgetika už mi nezabírají.“
„Proč – ach.“ Příliš časté pobyty na ošetřovně.
„Tak dobře,“ řekla, „a co tohle.“
Když položila ruce na jeho šíji, nejprve překvapením vydechl, ale vzápětí uznale zasténal. Vklouzla prsty mezi jeho plášť a košili a přejela mu podél páteře, uvolňujíc tak napnuté svalstvo. Po chvíli se vrátila nahoru ke krku a palci ho masírovala těsně pod temenem hlavy.
„Pojďte sem,“ řekl nakonec a sáhl rukou za záda, aby našel tu její. Když před ním stanula, přitáhl si ji mezi svá kolena. „Až dokončíme to doplňování skladu, zbytek léta se můžeme věnovat vašemu“ – na chvíli se odmlčel – „projektu.“
„Domluveno,“ souhlasila, nečekajíc, že dosáhne svého způsobem, který tentokrát neměl s vyjednáváním nic společného.
„I když to bude trvat déle, účinky elixírů lze testovat i bez lidského subjektu,“ pokračoval. „Můžeme to zkusit s lektvary, které nemusejí být hotovy do podzimu.“
Na chvíli se odmlčel, a pak pevně dodal: „Nechci, aby se vám něco stalo.“
Na to jste měl myslet dříve, poznamenala v duchu podrážděně, ale nemohla se přinutit říct mu to nahlas.

Tentokrát se jim povedlo připravit zásoby pro bradavickou ošetřovnu za pět týdnů oproti minulým sedmi. „Dobře“ bylo jediné, co na to Snape řekl. Ale pronesl to stylem, který Hermionu potěšil do té míry, že jí náladu nepokazilo ani když ji později vtáhl do postele. Na programu bylo totiž dlouho očekávané experimentování se zaklínadly.
Bohužel hned první den byl víc frustrující než-li přínosný. Hermiona nachystala vše potřebné pro výrobu Životabudiče (s nadějí, že tak už brzy napraví svoji výbuchem pošramocenou reputaci), a pomalu začala odříkávat zaklínadla. Pomáhala si přitom pečlivě sestaveným seznamem, aby se tak ujistila, že tentokrát na nic nezapomene. Když se magie sama pustila do práce, Snape se postavil před Hermionu a udělal ochranné kouzlo „aby nás ušetřilo v tom extrémně nepravděpodobném případě, že by se něco pokazilo“. Řekl to způsobem, který zcela jasně vypovídal, co si o tom celém myslí.
Za neviditelnou bariérou však vše vypadalo skvěle, co Hermiona neopomněla několikrát zdůraznit. Nakonec s uspokojením pronesla „to bychom měli“, vyplázla na Snapea jazyk a odkráčela ke stolu - ale když pak rychlým pohledem sjela obsah kotlíku, shledala, že se opravdu něco pokazilo. Správně měl mít Životabudič čokoládovohnědý odstín – výslední směs však barvou připomínala spíše vyschlou špinavou půdu.
„Zatraceně,“ zamrmlala sklíčeně.
„Hmmm,“ řekl Snape a tyčil se stejně pohrdlivě nad kotlíkem jako i nad ní. „Zdá se, že moje pozice mistra lektvarů je zachráněna.“
„To bychom měli,“ dodal ještě, a samolibě se na ni usmál.
„Dospějete vy vůbec někdy?!“ vyštěkla na něj Hermiona, nelítostně ignorujíc skutečnost, že to samé mu ani ne před minutou řekla ona, a odtáhla ho od stolu. „Zkusím to znova.“
Druhý pokus nepřinesl žádnou změnu. „Proč?“ zanaříkala, a netrpělivě si z čela odhrnula uvolněný pramen vlasů.
Snape jí vyškubnul seznam zaklínadel z ruky a zamračeně ho přelétl pohledem. „Disseco je na krájení kořenů?“
„Zcela perfektně se na to hodí,“ bránila se.
Když na to nic neřekl, uvědomila si, že se možná chtěl jenom ujistit. Hloupé mávání hůlkou vám snad tolik nesvědčí, profesore? Tss, tss. Ach, jak úžasné by to bylo říct nahlas – ale zrovna teď nebyla vhodná doba na hádání. Hermiona se proto kousla do jazyka a zachmuřeně se podívala na to, co mělo být dle původního záměru Životabudičem.
„Takže?“ zeptala se, když jí seznam vrátil.
„Nevidím žádné zjevné nedostatky,“ přiznal. „Zdá se, že lektvary se uměle vyrábět nedají.“
„Hmmm – já se tak lehce vzdát nemíním.“
A taky se nevzdala. Celý den strávila pomalým zaříkáváním po jednotlivých zaklínadlech, aby tak mohla kontrolovat krok za krokem. Příprava přísad vypadala dobře, jejich přidávání probíhalo bez problémů, kotlík měl správnou teplotu – vše se zdálo bez jakékoliv vady, až na výsledek.
„Musíte tady tak přešlapovat?“ utrhla se na Snapea, když opakovala celý postup po deváté. Zorničky se mu nebezpečně zúžily a otevřel ústa, nepochybně, aby jí něco pádného odsekl, ale ona mávla rukou a zadržela ho. „Promiňte, nemůžete za to. Vím, že se mi snažíte pomoct.“ I když si stejně myslíte, že se mi to nepovede, vy mizero.
„Je to… zajímavý problém,“ řekl nakonec.
Hermiona se nešťastně zhroutila na nejbližší židli. „Je to zatraceně nechutný problém. Vidíte tam snad nějaký – jakýkoliv - rozdíl od ruční přípravy? Nedává to žádný smysl.“
„Možná,“ promluvil, dívajíc se zpovzdálí, „že právě to je ten rozdíl.“
Skryla si obličej do dlaní, aby se na něj nemusela dívat. „Ó ano, samozřejmě, zaklínadla nesnášíte, jak mi to mohlo vypadnout, profesore.“
„Přesně, ale nepochopila jste mě.“
Vzal její ruce do svých a pohlédl ji do tváře. „Naše síla proudí v našem těle, slečno Grangerová,“ řekl jemně a zlehka jí palcem přejel po místě, kde ucítil puls. Ministerstvo o nás raději hovoří jako o vykonavačích magie než jako o magických bytostech, ale my jsme magie.“
Olízla si vyprahlé rty a zeptala se: „Myslíte tím, že zaříkadla jsou druhořadá?“
Pokrčil rameny. „Podstata by mohla spočívat právě v doteku čaroděje – „
„Nebo čarodějky.“
Přikývl a kolem rtů se mu objevil úsměv. „ – který obohatí elixír způsobem, jakým zaklínadlo nemůže.“
„Jinými slovy: Neříkal jsem vám to?“ promluvila a pokusila se usmát.
„Jsem tak rád, když mám pravdu,“ odpověděl.

Sloužilo mu ke cti, jak se jí stylem sobě vlastním snažil ten večer zvednout náladu. Nechtěl po ní sex, a navrhl výlet do kuchyně místo večeře v Slavnostní síni.
„Kam vlastně jdeme?“ zeptala se, když opouštěli kuchyni se dvěma koši, z kterých se šířila lahodná vůně.
„Trochu trpělivosti,“ odpověděl, „dozvíte se.“
Nebylo snadné dále se nevyptávat, protože ať ji vedl kamkoliv, nebylo to blízko. Minuli sedmé schodiště, když si začínala myslet, že naplánoval piknik v některé z věží – ale pak se zastavili a ona pohledem sklouzla po tapiserii zachytávající Barabáše Blouznivého, jak učí tančit troly.
„Předpokládám, že víte, jak funguje Komnata nejvyšší potřeby?“ zeptal se Snape, a nepovedlo se mu zcela potlačit vyčítavý tón.
„Byl to dobrý nápad,“ zachmuřila se na něj. „Někdo nás ten rok přece musel učit Obraně proti černé magii.“
Překřížil ruce. „Ano, jenom kdyby ten někdo raději nepořídil seznam účastníků s nadpisem Brumbálova armáda. Samozřejmě, něco podobného se od Pottera dalo čekat…“
„Vlastně,“ přiznala se téměř šeptem, „byl to můj nápad.“
Když na ní zůstal jenom bez slova zírat, rychle pokračovala: „Chtěla jsem, aby to všichni podepsali pro případ, kdyby nás chtěl někdo z nich prásknout – pergamen jsem začarovala. Vzpomínáte si na Mariettu Edgecombovou…“
Jeho mnohomluvný úšklebek dokazoval, že si vzpomíná velice dobře.
„… a to, že jsme použili Brumbálovo jméno byl jenom žert.“
„Nebezpečný žert,“ řekl Snape popuzeně a pobavení z jeho tváře se vytratilo. „Ten seznam, to bylo od vás netypicky hloupé, slečno Grangerová. Lekce sedmdesátdevět: Odvetná opatření jsou na místě, ale je lepší nedržet jejich povahu v tajnosti - aby lidé přesně věděli, čemu budou muset čelit, když tajemství prozradí.“
„To jste se naučil od Voldemorta?“ zeptala se tiše.
„Hrůzné ale účinné.“
„Pak jste ale výjimka,“ řekla, a trochu se na něj usmála.
„Můžu doufat, že budeme jíst ještě v tomhle století?“ zabručel.
„Er – máte nějakou konkrétní představu…?
„Můžete vybrat, co budete chtít. Ale varuji vás, když tam najdu kombinaci červené a zlaté, kletba vás nemine.“
„Pěkná demonstrace lekce sedmdesátdevět,“ poznamenala, když se rozhodla raději ocenit jeho sarkasmus než ho kopnout do holeně.
Pravda byla taková, že ji zatím nic kloudného nenapadlo. Jala se pochodovat tam a zpátky, až se nakonec před holou zdí vedle tapiserie zastavila s jedinou myšlenkou: Ať je to něco, co mi udělá radost.
Snape zatlačil na naleštěné dveře, aby je otevřel, a následoval ji dovnitř.
„Zajímavé,“ řekl, „Nečekal jsem, že by mohla vyprodukovat takovou masu vody.“
Byla to Temže. Přesněji, bylo to pobřeží v Richmondě nad Temží. Stáli na chodníku u řeky, vedle ve stínu ohromného dubu byla rozložená deka.
„Tady poblíž jsem vyrůstala,“ vysvětlila Hermiona a zalilo ji teplo, když jí v mysli vytanuly vzpomínky na šťastné dětství.
„Je to… pěkné,“ řekl vyhýbavě. Pak se posadil a začal vykládat obsah svého koše na kostkovanou látku.
Bylo to pěkné – a po chvíli i Snape vypadal uvolněně. Když dojedli dušené hovězí s brusinkovou omáčkou a vytřeli i poslední zbytky opékaným chlebem, svlékl si Snape plášť a se zavřenýma očima se natáhl na deku. Hermiona si sundala boty i ponožky a po kotníky vklouzla do vody, pozorujíc tekoucí řeku a přemýšlejíc, jak dalece by mohla jít, než by dosáhla konec místnosti. Možná tam žádný konec ani není. Je to přece magie…
„Uklidnilo vás to trochu?“ zeptal se Snape ze stínu.
„Vlastně ano.“ Chvíli mlčela a pak dodala: „Děkuji.“
„Máte štěstí, když jsou tohle vaše vzpomínky na dětství.“
Pocítila nutkání zeptat se ho na jeho dětství, ale nedokázala si představit, že by mohlo být idylické, nebo že by její otázka mohla sloužit i něčemu jinému, než ukojení její zvědavosti. „Já vím,“ řekla místo toho.
Poněkud ji překvapil, když pokračoval: „Byla jste tady někdy předtím?“
„Ne tady tady, ale na tom skutečném místě ano. Moji rodiče se rádi procházeli kolem řeky, zejména na podzim, když začaly padat listy. Jestli jsme opravdu tam, kde si myslím, že jsme, za tou zákrutou je Kew. Ach, nevěřil byste, jaké tam mají zahrady.“
„Zcela určitě ne.“
Zasmála se. „Tak dobře, to já jsem tomu nemohla věřit, ale to bylo předtím, než jsem se dověděla o úžasném světě kouzel.“
„Pokud si vzpomínám, byla u vás doma Minerva?“
„Ano, jednou mi říkala, že obvykle navštívila každou mudlovskou rodinu dvakrát – tenkrát si to dělili s Brumbálem na polovinu… ach, ale to všechno jistě víte…“
Pokynul jí rukou, spíš povzbudivě než-li netrpělivě.
„Každopádně, když tehdy přišla k nám a vysvětlila mi, co jsou Bradavice, byla jsem strašně nedočkavá, a přesvědčila jsem ji, aby mě a mámu okamžitě vzala do Příčné ulice… Vy se mi smějete?“
„Slečno Grangerová, vy jste neuvěřitelná.“
„Taky byste byl tak nadšen, kdybyste v 11 letech zjistil, že magie je skutečná, a že můžete odejít na hrad, kde se budete učit čarovat,“ řekla nevrle. „Doufám, že se takhle netváříte, když chodíte do mudlovských rodin. Počkat – kdy jste si na to minulé léto vlastně našel čas?“
„Nenašel. Nikdy jsem to nedělal. Minerva tvrdí, že doplňování zásob pro ošetřovnu mě zatěžuje víc než dost, ale vsadil bych deset galonů, že se obává, abych potenciální studenty nevyděsil. Místo mě posílá nesnesitelnou slečnu Clearwaterovou.“
„Profesorku Clearwaterovou,“ vyhrkla. „Ale vážně, trochu respektu by vás nezabilo!“
Nebyla si jistá, co bylo podivnější: jestli to, že ho opravila stejně jako Rona nebo Harryho, nebo to, že jenom převrátil oči.

[ria]

Diky za Komnatu, kocko .
_________________
Fake It Till You Make It.

[amargonka]

Nemáš zač, to byla maličkost Jinak ten týpek, co má vedle ní tapiserii je "Blouznivý" ne "Ztřeštěný" A představ si, že při prvním čtení jsem žádnou jinou zjevnou chybu nenašla

[ria]