NEWFORUM

[ria]

Vanity
Nechávám originální název povídky v angličtině (Vanity v češtině značí "marnivost"), důvody pro to vytanou v průběhu příběhu.

Autorka: Wartcap
Původní link: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=12541
Žánr: Harry Potter ff, se zaměřením na dvojici Hermiona Grangerová/Severus Snape, jinak humor, romance, drama, parodie
Rating: 18 + - na ashwinder.sycophanthex.com spadá povídka do nejvyšší ratingové kategorie - je tedy určena výhradně pro dospělé. Varování se týká zejména grafických sexuálních scén - povídka má s verzí JKR v tomto směru pramálo společného.
Kapitoly: 30
Slova: v angl. originálu 163674
Prohlášení: Samozřejmě vše, co se týče HP, je duševním a jakýmkoliv jiným možným majetkem JKR. Ona je můj bůh a já se jenom plazím v prachu. Někde mezi tím je ještě chytrá warty, která neodolala a se světem HP si pohrála. Maucta.

Kapitola 1 – Příslib pro čarodějku
Kapitola 2 – Proud času
Kapitola 3 – Život v minulosti
Kapitola 4 – Hra s vášní
Kapitola 5 – Stoupající pára
Kapitola 6 – Mezi temnými satanskými mlýny*
Kapitola 7 – Zkřížené meče
Kapitola 8 – Snapeovo vítězství*
Kapitola 9 – Učitel
Kapitola 10 – Šprtka
Kapitola 11 – Podnikání
Kapitola 12 – Snapeova pomocná ruka
Kapitola 13 – Stříbro a opály
Kapitola 14 – Ovesná kaše
Kapitola 15 – Oppugno*
Kapitola 16 – Kapulet
Kapitola 17 – S.P.O.Ž.Ú.S.*
Kapitola 18 – Rotfangovo spiknutí I.*
Kapitola 19 – Rotfangovo spiknutí II.
Kapitola 20 – Stonehenge
Kapitola 21 – Zmizelá skřítka
Kapitola 22 – Tuze mrazivé Vánoce
Kapitola 23 – Spenlow a Sweedlepipe
Kapitola 24 – Tři O
Kapitola 25 – Jedy a přísahy
Kapitola 26 – Potíže u Madame Pacinkové
Kapitola 27 – Zřídlo a tajný pokoj
Kapitola 28 – Princův útěk
Kapitola 29 – Osudu neunikneš
Kapitola 30 – Lammtarra* - první půlka
Kapitola 30 – Lammtarra - druhá půlka

[Elenita]

Juchů. Co takhle večerníček.
_________________

[ria]

Kapitola 1 – Příslib pro čarodějku

Hermiona pomalu míchala bublající tekutinu a ta se z půlnoční modré změnila v slabě namodralý odstín.
„Ve směru hodinových ručiček, osmnáct, devatenáct…“ počítala si sama pro sebe.
Pára nad kotlíkem se uvolňovala v obláčcích třpytivé mlhy a zalévala dívčinu tvář. Sama ve svém malém světě… vynalézala. Z hlouby duše oddaná studiu, Hermiona Grangerová byla kreativní a ve své horlivosti vynikala. Usmála se.
„Něco vás pobavilo, slečno Grangerová?“ dolehl k ní hlas jejího učitele.
Hermiona nezvedla hlavu, nechtěla se na něj dívat. „Ne, pane.“
V učebně se opět rozhostilo ticho. Přidala do odvaru špetku jasmínových lístků – ústupek vlastní slabosti pro vonné přísady, a mávnutím hůlky ztišila plamen. Poté se posadila a pohledem prolétla okolní místnost.
„Jak dlouho se to bude vařit?“ ozval se opět hlas zpoza učitelské katedry. Tentokrát Hermiona pohledem vysledovala původce oné otázky. Severus Snape seděl za masivním stolem a soustředěně opravoval studentské eseje. K tomu, aby na ni viděl, nemusel téměř zvednout zrak. Katedra byla vyvýšená a nabízela skvělý výhled na celou třídu. Jeden z pergamenů přepadl přes okraj stolu, když učitelovo brko máchlo směrem k inkoustu. Profesor Snape byl při známkování precizní, ale bylo z něj cítit také nádech rezignované netrpělivosti.
„Pět minut, pane,“ odpověděla věcně.
S povzdechem se pohodlněji usadila na židli – čekalo ji pět minut nicnedělání. Kromě ní a profesora nikdo další v učebně nebyl. Hermiona pracovala na svém zvláštním projektu do hodin lektvarů – tedy na něčem, co žádný další student v jejím ročníku dobrovolně neabsolvoval. Hermioně osamělost nevadila, ráda pracovala sama. Snape na ni dohlížel. Mluvil jenom příležitostně, co jí umožňovalo víceméně nerušené soustředění.
Venku již byla tma a několik svícnů vrhalo mihotavé světlo na stěny sklepení. Hermiona zamyšleně naslouchala skřípání pera a bublání elixíru – uklidňovalo ji to.
Při získávání extra kreditů z elixírů trávila Hermiona Grangerová nemálo času přemítáním nad osobou Severuse Snapea. Byl pro ni fascinující směsicí oslnivé inteligence, pronikavé ironie a nenapravitelné pověsti "zlého kluka". Měl hákovitý nos a všeobecně byl považován za nevrlého muže s problematickými mazovými žlázami. Ale někdo by si mohl také myslet, že jeho charakteristický profil je jenom vypůjčený a způsoby, či spíše nezpůsoby pečlivě vykonstruované. Samotná nadměrná činnost mazových žláz by mohla být odstraněna například odvarem na bázi šalvěje, připraveném a podaném starostlivou mladou čarodějkou… jakou nepochybně byla Hermiona sama - se slabostí pro zralé čaroděje. Pelyněk si zcela jistě najde cestu do její výbavy pro lektvary na příští rok, pomyslela si.
Hermiona sáhla do školní brašny a vytáhla z ní stříbrnou dýku. Položila ji na stůl a v momentě, kdy se kov dotkl dřeva, postřehla záblesk světla, které problesklo jeho hladkým povrchem. Vzala dýku opět mezi prsty, jedním se dotýkajíc ostří na jejím konci a druhým rukojeti. Přidržela si nůž ve výšce očí. Mihotavá hra světla ze svíček se odrážela po celé její délce. Světélkující odraz putoval nejprve protější zdí a poté se vyšplhal na vlhkem se lesknoucí strop sklepení. Bylo to hypnotizující. Snape přestal psát. Rozptýlen světelnou podívanou se na Hermionu zvědavě zadíval.
„Zvažujete vraždu, slečno Grangerová?“ zeptal se s očima upřenými na dýku. „Anebo se snad váš projekt dostal za hranici, kdy dáte raději přednost sebevraždě před neúspěchem?“
Hermiona si odfrkla. Jak neobyčejný smysl pro humor. Ale stejně, byla to výzva.
„Vražda vyžaduje pečlivé plánování, pane, když člověk nechce skončit ve vězení.“ Přivřela oči, jakoby procházela své možnosti, a pak jí na rtech zahrál úsměv, „sebevraždu jsem vždycky pokládala za tak trochu nemorální, a kromě toho by vám zkazila večer – nepochybně by s tím bylo spoustu papírování.“ Její úsměv se ještě prohloubil, když jí v hlavě vytanul malý plán. „Ne pane,“ dodala zdrženlivě. „Já dávám přednost sebepoškozování.“ A rychlým pohybem si sáhla do vlasů, aby si vzápětí odřízla za plnou dlaň hustých kaštanových pramenů. Pak je stejně hbitě položila na stůl před sebe. Snape vyskočil ze židle a v té chvíli byl u ní. Levou rukou sevřel pěst, ve které držela dýku a pravou opatrně vytáhl ostří z její dlaně. Poté ji odložil z jejího dosahu.
„Co to mělo znamenat?“ vyštěkl a jeho hněv se stupňoval v každém dalším slově. „Přišla jste snad o rozum?“
Tyčil se nad ní a pevně ji držel za obě zápěstí. Nikdy předtím nebyl u ní tak blízko. Jeho temné oči ji propalovaly, díval se přímo na ni, s obličejem jenom několik palců od toho jejího. „Zahubí nás pokus, ne čin,“* zašeptal záhadně.
Hermionin pohled nezakolísal, a tak se nadále na sebe dívali. Bez toho, aby se jí zachvěl hlas, promluvila. „Velice přiléhavý citát, pane, ale můj pokus je součástí projektu. Elixír musím otestovat. A na to potřebuji pramen vlasů. Budu radši, když v tom okamžiku nebudou ty vlasy v kontaktu s mojí hlavou.“
Pomalu sklouzla zrakem dolů a navedla jeho pohled na stůl, kde ležel dlouhý, nepoddajný pramen kučeravých hnědých vlasů. Snape uvolnil sevření a odstrčil ji od sebe. Pak o krok ustoupil, překřížil ruce na prsou a lépe si utáhl plášť.
„Pokračujte,“ nařídil a se zájmem ji pozoroval.
Hermiona vzala do rukou hůlku a uhasila plamen pod kotlíkem. Ovzduším se linula příjemná vůně jasmínu a poněkud vzkřísila její sebevědomí narušené Snapeovým inkvizitorským pohledem.
Narovnala záda, aby tak potlačila vzrůstající nervozitu a naběračkou nalila malé množství tekutiny na vzorek. Kapku po kapce nanášela bleděmodrý elixír, dokud se každý jednotlivý vlas nekoupal ve voňavé směsi. Poté naběračku odložila, naklonila se nad stůl a několik sekund čekala.
Z ruky si stáhla elastický proužek, opatrně sebrala odřezaný pramen a pevně jej svázala. Pak jej nadzvedla, zlehka otřásla a vyjekla radostí, když se jí před zrakem rozvinuly hedvábné poddajné kučery. Držela v rukou lesklý, měkký a krásně se vlnící malý vrkoč.
„Tady,“ řekla vítězoslavně a zvedla vzorek přímo ke Snapeovým očím. Ustoupil a svraštil nos. „Vytvořila jsem posilovací a vyhlazující sérum na vlasy. Rychlouhlazovač bude vyšachován z trhu do měsíce!“
Snape po ní hodil zvláštním pohledem, jakoby spatřil ducha. „Mám tomu rozumět tak, slečno Grangerová, že jste mrhala mým drahocenným časem, a vaším také, abyste z pouhé marnivosti** stvořila směšný vlasový elixír? A ještě za tuhle... za tuhletu… zbytečnost“ pohrdlivě máchl rukou směrem k laboratornímu stolu, „očekáváte pozitivní hodnocení?“
Jelikož Hermiona podobnou reakci očekávala, byla připravena. Položila vzorek zpátky na stůl a vypjala se v celé své výšce. Kopírujíc Snapeův postoj, překřížila ruce na prsou a spustila. „Ano pane, očekávám pozitivní hodnocení. Splnila jsem všechny požadavky pro získání kreditů a vytvořila jsem originální elixír z přísad školního skladu. Skutečnost, že se dá použít i prakticky, je přidanou hodnotou a dokazuje, že moje myšlení je jak logické, tak i užitné. Profesore Snape,“ dodala s respektem.
Snape se prudce obrátil, až mu černé roucho zavířilo kolem nohou a odpochodoval do své pracovny. Když se vrátil, v ruce nesl sklenici s bílou voskovou substancí. Vypadalo to, že etiketu z ní někdo utrhnul – zbyl po ní jenom malý modrý kousek. „Sedněte si,“ přikázal. Poslechla, snažíc se ignorovat chybějící nálepku. Snape vzal do dlaní její hlavu a naklonil ji na stranu – jeho obličej se opět jednou ocitl blízko ní. Hermionu pohltila vůně pačuli*** na pozadí exotického pižma a na tváři ucítila jeho teplý dech. Pak se vystřel, otevřel sklenici a rozetřel bílou mast mezi své tři dlouhé prsty.
„Co to- „
„Obnovuje růst vlasů,“ informoval ji způsobem, který dobře znala z hodin lektvarů. „Je to základní přípravek určen pro náhlou ztrátu většího množství vlasů,“ vysvětlil a nanesl kašovitou hmotu na místo, odkud si Hermiona odřízla svůj pramen. Cítit jeho hbité prsty ve vlasech bylo zneklidňující, ale Hermiona se přinutila zůstat sedět bez hnutí, s hlavou nakloněnou, a v tichém odevzdání. Jak jemně masíroval postiženou oblast, zavřela oči. Jestli jedna její část si zoufale zkoušela představit, že je někdy jinde - kdekoliv, ta druhá si jednoduše vychutnávala jeho doteky.
Odtáhl se. Hermiona se narovnala a jejich pohledy se střetly.
„Mohu se zeptat, zda-li plánujete testovat výsledek vašeho projektu i na dalších studentech?“ otázal se se znatelným úšklebkem.
„Ano profesore, chtěla jsem se zeptat Levandule a – „
„Ušetřete mě detailů,“ přerušil ji. „Nemám nejmenší zájem poslouchat další vaše tlachání.“ Sklenici s bílou směsí položil před ni. „Tohle byste si měla vzít…“ Ukázal na ni. „Nechci být zodpovědný za šeredně vystříhanou ženskou populaci nebelvírské věže. Vaše ctěná vedoucí koleje by mě předvedla před ředitele a já si nepřeji být kolegy zesměšňován. Dokončete váš projekt, slečno Grangerová, a zmizte mi z očí.“ Poté se otočil a odkráčel ke svému stolu.
Hermiona to vzala jako propustku pro dnešní večer, rychle rozlila elixír do ampulek a uklidila po sobě. Poté popadla batoh, posbírala naplněné lahvičky i onu darovanou sklenici, zatáhla za kliku u dveří a téměř neslyšně pronesla: „Dobrou noc, pane.“

Následující sobotní ráno se Hermiona probudila brzy. Hluk a horečná aktivita v nebelvírské společenské místnosti dosahovaly svého vrcholu až kolem desáté hodiny – jako výsledek neorganizované tínedžerské nevázanosti. Zatím bylo všude ticho a klid. Bylo jedno ze svěžích červnových ran ve Skotsku a vzduch v dívčí ložnici byl mrazivý jako v zimě. Křivonožka očividně souhlasil. Ležel stočený do klubíčka na teplé prošívané přikrývce, huňatý ocas ovinutý kolem těla mu sahal až ke špičce ucha.
„Kocourku,“ zašeptala Hermiona tiše, aby nevzbudila spolubydlící, „přišel čas, aby místní šprtka způsobila všem přítomným mírný šok a předvedla jim, že vyrostla, co říkáš?“ Posadila se na posteli a významně se na zvíře podívala.
Křivonožka ji ignoroval, ale ona k němu promlouvala i poté, co vstala a začala se převlékat. „Pověstné ošklivé káčátko potřebuje změnu. Je načase rozprostřít křídla a vyzkoušet, jestli umí létat.“
Natáhla si džíny, semišovou blůzu a měkké kožené kotníčkové kozačky. Usadila se před zrcadlo a nanesla na vlasy svůj nový vynález. Prameny, které si den předtím tak efektně uřízla, přes noc dorostly. Při vzpomínce na Snapeovy prsty ve svých vlasech se jí málem zatmělo před očima a ruce zůstaly chvíli nehnutě viset ve vzduchu. Jeho přítomnost, jeho blízkost byla tak děsivě příjemná. Jaký to byl jenom čaroděj – vysoký, impozantní, sebejistý a inteligentní. Hermiona si přála, aby kluci v jejím věku byli víc jako on. Byla by šťastná, kdyby alespoň jeden z nich v sobě měl ten sladký příslib budoucnosti. Jenomže ve skutečnosti - v porovnání s učitelem lektvarů, její šestnáctiletí a sedmnáctiletí spolužáci ztráceli na všech frontách.
„Zabouchnutí“ bylo příliš vulgární slovo a „pobláznění“ vyhlíželo příliš přechodně, a při nedostatku dalších dospělých kouzelníků pod šedesát let , byl Snape v Bradavicích jednoznačnou volbou. Byl svobodný, byl heterosexuál, byl chytrý, poměrně atraktivní a zaměstnaný.
Tedy alespoň doufala, že byl heterosexuál.

Její příchod na snídani nemohl dopadnout lépe. Se vztyčenou hlavou a přičarovanými podpatky vplula do dveří sebevědomě jako královna. Sedm let nekonečných hodin v baletní škole, vnucených matkou, která trpěla utkvělou představou, že všechna malá děvčátka se touží stát primabalerínou, zanechalo svou stopu v podobě ladné chůze. Hermionina původní divoká změť něčeho, co bývalo s posměchem nazýváno vlasy, teď hladce padala coby hebký vodopád kučer na jejích zádech. Když ledabyle pohodila hlavou, její švih mohl bez jakýchkoliv pochyb konkurovat i Ginny Weasleyové. Jak kráčela Slavnostní síní, odněkud od zmijozelského stolu se ozvalo hvízdnutí. Trochu mimo terč – nebyl to ten, na koho chtěla zapůsobit, ale její zjev očividně vzbudil zájem místních „zlých kluků“ v zelené a stříbrné.
Hermiona konečně zaujala své místo mezi nebelvírskými páťáky.
„Kdo je to nové děvče?“ zeptal se Seamus rošťácky, mezi dvěma ohromnými sousty.
Harry se na ni zazubil, ještě než si s předstíranou vážností přisadil: „Dnes večer je Vánoční ples a já o tom nevím?“
„Ne, Harry, pouze se snažím přidat do našich řad tolik chybějící půvab a úroveň,“ odvětila Hermiona stejně neupřímně. Nechala své přátele, aby se její poznámce zasmáli. Pak sklouzla zrakem na svůj talíř, aby tak získala tolik potřebné sebeovládání. Opatrně zvedla oči k učitelskému stolu a zacílila na druhé místo vpravo od Brumbála. Její mistr lektvarů tam sedával od doby, co jej znala. Dnes se na ni podívá. Dnes zachytí jeho pohled a on si ji všimne. Dnes… bude ignorovat studenty a číst si zatracené noviny!

„Pro jednou nás zcela přehlížel,“ mrmlala si Hermiona pro sebe, když vycházela ze síně. „K sakru!“ zaklela, když se šourala nahoru po schodech. „Do horoucích pekel se všemi těmi idioty!“ téměř vykřikla, když pochodovala chodbou v prvním patře. Zastavila se až u dveří učebny Dějin magie, aby zjistila, že nemá nejmenší ponětí, jak se tam ocitla. Pod vlivem nesnesitelné frustrace vší silou kopla do těžkých dubových dveří. Snapeova blízkost z předchozího večera v ní zanechala touhu upoutat jeho pozornost, ale dnes ráno mu stála za míň než drby z Denního věštce!
Měl si ji všimnout, prošla přece takovou změnou, nebo ne?! Pulzující bolest v palci na pravé noze, kterou tak nemilosrdně vrazila do tvrdého masivu, jí vehnala slzy do očí. Obrátila se a s obličejem schovaným v dlaních se vydala na cestu do nebelvírské společenské místnosti. Nevěnujíc pozornost okolí, vrazila přímo do pevné hmoty zabalené v černé tkanině, od které se s trhnutím odrazila na studenou kamennou dlažbu. Přistála na zadku s bolestivým žuchnutím.
„Koukej se pořádně, kam jdeš!“ ozval se hluboký hlas.
Hermiona zvedla hlavu, aby se podívala, s kým se to srazila.
„Sorry, Goyle.“
Pak se zvedla, věnovala zmijozelskému spolužákovi omluvný pohled a velkým obloukem kolem něj se jala kráčet dál. Potřebovala se uklidnit.
„Vypadáš dnes k nakousnutí, Grangerová,“ žádostivě zahřměl Gregory Goyle a výmluvně si olízl rty.
Hermiona jeho poznámku přešla bez odpovědi a pustila se do běhu. Zastavila se až u portrétu Buclaté dámy v sedmém patře.

Zpátky v dívčí ložnici, hodila se na postel a ovinula ruce kolem kolen. Tohle ráno byla absolutní katastrofa. Evidentně potřebovala změnit přístup. Vzala Křivonožku do náruče a konejšivě začala zvíře hladit po zádech. Co udělat, aby si ji Snape všiml? Dosáhnout rande s Viktorem Krumem ve čtvrtém roce vyhlíželo v porovnání s tímhle jako hračka.
„To je ono, Křivonožko!“ vykřikla Hermiona a seskočila z postele, vystrašíc tím kocoura málem k smrti. Vzala mezi prsty ampulku s namodralým elixírem a zatřepala. Chvíli se dívala, jak se třpytí proti slunci. Pak začala horečnatě prohrabávat bordel na svém stole, až se jí povedlo vytáhnout lahvičku s Rychlouhlazovačem, který použila tu noc, když tancovala s Krumem. Držíc v ruce oba elixíry proti světlu, porovnávala jejich obsah. „Nemyslím si, že můj experiment byl totální ztrátou času, profesore Snape.“
Čas – to byl klíč. S novou dávkou entuziasmu vyběhla z ložnice, přeletěla společenskou místností a zamířila do pracovny profesorky McGonagallové. Nastal čas, přidat si do rozvrhu pro příští rok další extra předměty.
Bude potřebovat obraceč času.

* Shakespeare: Macbeth, říká lady Macbeth, když navádí Macbetha v vraždě
** marnivost – v angličtině vanity
*** pačuli je indická rostlina, která se přidává do parfémů

[Elenita]

Velmi pěkné, díky Marti. Už se těším na další nášup.
_________________

[ria]

Vitej, prvni cteny ctenari, oteviram svou soukromou mluvnici ceskou III. ... Helco, doufam, ze jsem se strefila . Tahle povidka patri na Ashwinder mezi ty nejvice ctene, tak snad se bude libit.
_________________
Fake It Till You Make It.

[Lena]

jé, Rio, super, žes už něco vybrala...no, já mám teď celkem hoňku, tak si nechám zase nějaký ten dílek nastřádat, než začnu číst....i když tedy nevím, jestli to vydržím
_________________
"Dnes byl dobrý den, jedl jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral si pro sebe, co se dalo."

[amargonka]

No, vypadá to velice zajímavě... Zpátky do školních lavic...

[ria]

No ano, Hermione je v téhle povídce opravdu jenom sestnact, posleze sedmnact . Chvili jsem si na tu myslenku musela zvykat, ale nakonec jsem si zcela alibisticky rekla, ze co tam po veku ...
_________________
Fake It Till You Make It.

[ria]

Diky za obetavou korekci, Miso .

[amargonka]

Rádo se stalo

[ria]

Kapitola 2 – Proud času

Hermiona se cítila trochu provinile. O letních prázdninách strávila s rodiči všeho všudy jediný víkend, a to v karavanu v Cornwallu. Výlet, zprvu vítán jako příjemná změna po namáhavém školním roce, byl turistickým peklem. Hermiona se zapřísáhla, že to byly poslední prázdniny s mamkou a taťkou, nakonec, bylo jí už téměř sedmnáct.
Většinu volných dnů pobývala s Harrym a Ronem v Doupěti. Poté, co konečně dorazily její vynikající výsledky N.K.Ú., vrátila se na zbývajících pár dnů domů, aby se připravila na začátek školy.
V první řadě ale zpřeházela svůj seznam priorit. Ještě donedávna pro ni nebylo nic důležitějšího než studium. Hromady krásných knih a perfektně střižený pergamen zahřívaly její duši jako nic jiného.
Teprve po onom blízkém setkání s mistrem lektvarů v bradavickém sklepení na konci školního roku, knihomolská šprtka Hermiona Grangerová začala nejvíce toužit právě po svém nepřístupném učiteli. Její sny ovládly sladké vzpomínky na jeho hbité prsty propletené v jejích vlasech a sílu jeho sevření, když ji držel za zápěstí. Nyní se učení ocitlo až na druhém místě a v její mysli kraloval vysoký, tmavý čaroděj s propalujícím pohledem, smyslným hlasem a plavným držením těla.
Silné paže, exotická vůně, prudký a mužný – Severus Snape byl Apollem zahaleným v černém vířícím se rouchu.
Hermiona zcela propadla své nové vášni. A sestavila plán, jak jej přiměje její city opětovat. Zahrnoval použití Obraceče času a cestu časem zpět do roku 1977. Snapeovi bude sedmnáct a ona bude v Bradavicích jeho vrstevnicí. Zařídí, aby spolu strávili nějakou tu chvilku a se štěstím ji Severus Snape shledá přitažlivou. Když se poté Hermiona vrátí do roku 1996, do stejného okamžiku, ve kterém svou cestu započala, o téměř dvacet let staršímu Snapeovi zbude vzpomínka na sladkou a inteligentní čarodějku. A současná Hermiona Grangerová mu s potěšením připomene dávno ztracenou milenku. Mistr lektvarů se jí rozplyne v kaluži lásky přímo u nohou. Teoreticky to vypadalo jako dobrý plán.
Vrátí se v čase prvního září, během cesty bradavickým expresem. Neměla přesnou představu, jak dlouho takový obrovský skok časovým portálem potrvá, ale počítala přibližně s hodinou. Vlak představoval stabilní prostředí pro obě časová pásma, jelikož se k němu vztahoval striktní harmonogram. Ukryje se tedy ve vlaku, předtím i potom, co použije Obraceč. Jak jednou vystoupí v Prasinkách z roku 1977, spojí se se školou a bude požadovat zapsání do Bradavic, odvolávajíc se na svou výjimečnou situaci. Zároveň se smísí s ostatními studenty pod smyšlenou identitou.
Při balení kufru postupovala Hermiona velice pečlivě. Odhlédnouc od obvyklého vybavení bylo potřeba vybrat taky něco, co se nosilo v pozdních sedmdesátých letech. Proto když se vracela od Weasleyových autobusem do Salisbury, zastavila se v Marks & Spencer. Pořídila si tam růžovou ginghamovou blůzu a bavlněné kalhoty, které považovala za nadčasové. Spěšné prohrabání se matčinou starou garderobou odhalilo ještě pár sametových tenisek – památka na časy, kdy její rodiče spolu randili. Všechny ty sentimentální příběhy, jak spolu chodili do kina na Pomádu a zamilovali se do sebe přesně v duchu srdceryvné písně Olivie Newton-John - Hopelessly Devoted, nebyly naprostým mrháním času. Hermiona byla nyní pevně rozhodnuta prožít si své vlastní Summer Loving.
Přesto raději ponechala matčin kaftanový kabátek v temném zákoutí šatníku. Smrděl jako mrtvý velbloud.
Peníze, které vybrala na poště ze svého spořícího účtu vyměnila za galeony a uložila bezpečně na dno kufru. Hůlku si nechala v kapse, jenom pro případ, že by daleká cesta časem dopadla nečekaně katastrofálně. Mohla by také skončit ve středověku připoutána k lámacímu kolu.
Nově vynalezený elixír Hermiona s láskou pojmenovala Vanity* a šest lahviček leželo starostlivě zabalených ve spodním prádle.
Získat Obraceč času bylo snadné. Profesorka McGonagallová projevila okamžité nadšení při pomyšlení, že její nebelvírská studentská hvězda má v plánu absolvovat víc O.V.C.E. jako kdokoliv před ní. Rekord Šarloty Pinkstoneové z roku 1939 čítal deset předmětů. Pinkstoneová byla, jak se dalo předpokládat, z Havraspáru. Vize dlouhé vlnící se červenozlaté stuhy kolem další ozdobné cetky v Trofejové komnatě byla na Minervu příliš. Ochotně vložila krabičku s Obracečem Hermioně do rukou, popřála ji pěkné léto a vyprovodila ji až na chodbu v prvním patře. Zástupkyně ředitele si poté dovolila vzácný úsměv a zamkla se ve své pracovně na celý zbytek odpoledne oddávajíc se pošetilému dennímu snění.
Ve skutečnosti bylo nejobtížnější částí plánu správně natáhnout ono unikátní kouzelnické zařízení. Jedna obrátka byla rovna návratu v čase o jednu hodinu. Den čítal 24 hodin, týden sedm dnů, rok 52 týdnů, přičemž dohromady to představovalo devatenáct let, z toho pět přestupných. Výslední cifra byla absurdní. 166 104 obrátek.
Hermiona nebyla za věkovou hranicí povolující kouzlit mimo školu, a proto musela celou operaci udělat ručně. Dosáhnout toho jí zabralo tři týdny. Tři týdny otáčení a počítání, tři týdny, kdy připomínala zbožnou jeptišku nad růžencem nebo imáma se svatými korálky. Odpoledne, kdy přišla na to, že zubařské náčiní má kromě ústní hygieny i další použití, ji zachránilo od padnutí naprostým vyčerpáním a svíravých křečí v rukou. Čelistní svorka bezpečně zajistila Obraceč času a zabránila jakémukoliv dalšímu neželanému pohybu. Zároveň umožnila, aby mohl být celý mamutí úkol rozdělen na etapy.
Peníze, hůlka, nařízený Obraceč času. Hermiona Grangerová byla připravena.

King´s Cross bylo pravděpodobně místo s největším průvanem na zeměkouli. Vítr doslova skučel jak se proháněl ponurým nádražím. Oděna v ginghamové blůze, bavlněných kalhotách a sametových teniskách, s hedvábnými vlasy vlnícími se na zádech, Hermiona Grangerová usoudila, že vypadá docela přitažlivě. V nejbližším stánku si spolu s čerstvým vydáním Le Monde koupila horkou kávu v papírovém kelímku. Byla to každoroční tradice - její mudlovská slabůstka, která zahrnovala latte bez kofeinu a cukru a objemný francouzský list.
Mrazivý zářijový vzduch pronikal až do morku kostí a Hermiona se zachvěla. Vlakové soupravy se hadily na kolejních nástupištích a všechny směřovaly na sever. Žádné jiné londýnské nádraží nebylo tak špinavé, páchnoucí nebo nehostinné jako právě King´s Cross. Z Victoria´s odjížděly vlaky na jih a bylo situováno v srdci bohémské divadelní čtvrti. Waterloo, poblíž Temže, těžilo z nedaleko stojících budov Parlamentu a Národního divadla a vypravovalo soupravy na jihovýchod. Byla to stanice smíchaná z architektonických stylů z přelomu 19. a 20. století a atmosféry současné moderní nákupní zóny. Z Paddingtonu se cestovalo na západ do bohatých tamních oblastí. Seville Row bylo dizajnérsky půvabné místo s vkusnou vstupní halou. Jenomže dnes Hermiona směřovala na sever do Skotska, a tedy to nevyhnutně muselo býti King´s Cross, nevábné a zašlé.

Políbila rodiče na rozloučenou, vklouzla mezi nástupiště devět a deset a přes magický průchod se ocitla na legendárním 9 a ¾. Přivítalo ji fičení páry provázeno houkáním spousty sov v klecích, mňoukáním koček a ohlušující vřavou 250 vzrušených dětí, které mluvily všechny naráz. Pravidelní chaos příznačný pro první září a bradavický expres. Rozkošné – právě tohle potřebovala nervózní čarodějka před odvážným pokusem o dlouhou cestu zpátky v čase – peklo s domácími mazlíčky.
Domácí mazlíčci. Hermiona v duchu zasténala, když si uvědomila, že při všem tom složitém plánování se zapomněla postarat o pohodlí svého kocoura.
„Křivonožko!“ vykřikla do všeobecného hukotu. „Panebože, kocourku, se mnou nemůžeš!“
Horečnatě se prodírajíc davem a zoufale pátrala po nějaké známé tváři. Nebelvír, Nebelvír, proč člověk nikdy nemůže najít žádného studenta Nebelvíru, když ho potřebuje? Konečně zahlédla známou postavu s popelavě hnědými vlasy.
„Coline!“ zahlaholila.
Colin Creevey se otočil a za chvíli se už tlačil směrem k Hermioně.
„Ahoj Hermiono, jaké si měla prázdniny bylas někde my jsme jeli do Španělska Denis má holku říkala že mu bude psát ale já tomu nevěřím jsem už taky prefekt mohli bychom spolu dělat pochůzky wow vypadáš báječně jinak kde jsou Harry a Ron a proč nejsou s tebou?“ vychrlil ze sebe Colin bez jediného nadechnutí.
„Poslyš,“ netrpělivě jej přerušila Hermiona. „Potřebuji, aby ses mi postaral o Křivonožku, dobře? Je to hrozně důležité, tvůj první úkol coby prefekta.“
Colin zvážněl, když si všiml napjatý Hermionin obličej. Rychle přikývl.
„Kdybys mě náhodou ve vlaku nebo v Prasinkách nenašel, chci, abys jej předal Hagridovi. Rozumíš, Coline?“
„Jasně, Hagridovi.“
„Díky, Coline. Podívej, je tady něco, co teď musím udělat. Budu zpátky hned jak to půjde. Postarej se o něj, dobře?“ poprosila jej opět s mírným zoufalstvím v očích.
Colin otevřel ústa, aby něco řekl, ale to už se Hermiona obrátila a tlačíc vozík s batožinou prodírala se davem mnohem ještě dřív, než se jí stihl zeptat jakoukoliv další ošemetnou otázku.
V prvním kupé bradavického expresu naštěstí nikdo nebyl. Byl to prostor určen pro batožinu, studenti si sem mohli odložit košťata a přebývající kufry. Všechno bylo naskládáno v rovných řadech s jedinou úzkou uličkou, kterou se mohl prostrčit jen někdo s útlou postavou. Hermiona, táhnouc za sebou těžký kufr, se ukryla mezi zavazadly a čekala, až konečně vypraví vlak ze stanice.
Nádražní hodiny odbily jedenáctou a souprava sebou slabě trhla směrem vpřed, aby se vzápětí odrazila zpátky. Poté se pomalu začala rozjíždět. Hermiona cítila v žaludku poletovat všechny motýly ze skleníků v zahradách v Kew. Nakonec se s jakým-takým klidem postavila a vytáhla zpod blůzy Obraceč času. Opatrně ovinula řetízek zařízení i kolem kufru a uchopila čelistní svorku mezi palec a ukazováček. Bylo to tady. Buď se ti to povede nebo zemřeš. Udělej to teď, nebo lituj navěky. Hermiona pevně zavřela oči, neslyšně si přejíc, aby neskončila na milión malých kousků a uvolnila svorku.
Svět kolem ní se převrátil. Hermiona zůstala stát bez hnutí, ale zdálo se jí, jakoby se celý vlak otáčel. Opatrně otevřela oči. Odtržená od reality zahlédla, jak se kufry kolem ní nakládají a zase vykládají, s nimi kola i košťata. Spatřila rozmazané postavy nádražního personálu jak kolem ní kmitají jako komáři k večeru. Ocitla se ve víru kroužících obrazů, byla to hotová větrná smršť a Hermiona ucítila závrať. Zapotácela se, žaludek měla na vodě, a proto raději opět silně zavřela oči. Potom, zcela náhle, všechno ustalo.
Hermiona se s námahou opřela o svůj kufr a ztěžka polkla. Nadále se jí zvedal žaludek. Otevřela jedno oko. Všude kolem ní byla naskládána batožina – řady a řady bradavických kufrů. Vypadalo to tam stejně jako předtím než spustila Obraceč. Nejistá ohledně toho, kde přesně je, lépe řečeno, kdy přesně je, vystřela se a tiskla kufr směrem ke spojovacím dveřím. Potřebovala si odpočinout a zjistit, jestli se jí malý experiment s cestou do minulosti povedl.

Neslyšíc žádné hlasy v téhle opuštěné části vlaku, nacouvala do dveří prvního prázdného kupé, obtížně manévrujíc s těžkým kufrem. Zavřela za sebou dveře a zamkla je. Poté stáhla i rolety, které oddělovaly kupé od chodbičky a spustila se na sedadlo. Sklonila hlavu do dlaní. Svět se už konečně přestal zběsile otáčet, ale Hermiona se cítila totálně vyřízená. Proklela Merlina, i všechny ostatní pohanské bohy i s jejich hůlkami a neodpustila si poznámku, kam by si měl Thór strčit své kladivo.
„Jak působivý slovník na mladou dámu,“ ozval se hluboký mužský hlas.
Poznání, že není v kupé sama, způsobila, že Hermioně ztuhla krev v žilách. Zalily ji rozpaky a zmatek. Poté zvedla červený obličej k původci pronesené věty.
Proti ní u okna seděl mladý muž a díval se na ni zpoza knihy. Měl velice bledou pokožku a rovné černé vlasy mu sahaly na ramena. Mladistvé tváři dominoval výrazný nos, který vypadal, jakoby tam nepatřil. Tmavé zkoumavé oči zčásti ukryté za prameny mastných vlasů si ji zvědavě prohlížely. Velice adolescentní Severus Snape pohledem přejel Hermionu Grangerovou od hlavy k patě, pohodlně usazen v rohu vlakového apartmánu, který mu nabízel skvělou vyhlídku na celý prostor. Po chvíli zamyšlení se jeho rty zvlnily do malého arogantního úsměvu.
„Před někým se schováváš?“ otázal se a kývl hlavou směrem k zataženým roletám.
Pro jednou za celý svůj život, Hermiona Grangerová zcela oněměla.
Když se mu nedostalo odpovědi, Snape se vrátil ke své knize. Hermiona od něj nemohla odtrhnout oči. Věděla, že na něj zírá, ale žádné její plánování ji nepřipravilo na obraz vytáhlého, bledého mladíka, který teď seděl jenom pár stop od ní. Měl na sobě školní uniformu, to byl šok. Nikdy předtím jej neviděla v ničem kromě učitelského hábitu. Se zahanbením si uvědomila, že nebyla psychicky nachystána pro tuhle misi – její očekávání jaksi nesahala dál než za průchod časovou bránou.
Prohlídku ukončilo až zabušení na dveře kupé. Hermiona nadskočila na sedadle.
„Hej, Snape!“ zahřměl z chodby další mladý mužský hlas. „Jseš tam? Co to tam děláš?“
Snape blýskl pohledem po Hermioně a tázavě zvedl obočí. Dívka bez toho, aby uhnula pohledem, vytáhla z kapsy hůlku, nasměrovala ji na dveře a v duchu pronesla „Alohomora.“ Dveře se v tom okamžiku rozletěly.
Dovnitř vpadl urostlý kluk nesoucí ptačí klec s poněkud ospalou sovou pálenou. Okrouhlý podsaditý obličej mu lemovaly krátké hnědé vlasy a pravé oko protínala dva palce dlouhá úzká jizva. Chlapec se podíval na Snapea, otevřel ústa a nadechl se, že něco řekne, ale když spatřil Hermionu, zase je rychle zavřel.
„Err, Seve, kdo je ta holka a proč tady vy dva sedíte v zamčeném kupé se zataženými roletami?“ zeptal se, pohledem klouzajíc ze zrudlé Hermiony na Severusův bezvýrazný obličej. „Zatraceně, Snape, ty sis sebou přivedl holku!“ V naprostém šoku se posadil. „Podívej, kamaráde, pravidla říkají, že sebou můžeš mít sovu, kočku nebo žábu. Ale ne mudlovskou holku!“ Sám pro sebe se uchechtnul a přesunul se na sedadlo přímo proti Hermioně.
„Tak zaprvé, Gudgeone,“ promluvil Snape podrážděně. „Tohle… není… moje… holka. Za druhé, není Mudla, pokud mohu soudit podle její demonstrace nonverbálního kouzla. Je to jenom nekomunikativní čarodějka, která se potí jako osel v kufru. Dle mého, pravděpodobně trpí těžkou agorafobií, nebo plně rozvinutým perzekučním komplexem, který ji přiměl k tomu, aby se zamkla v omezeném prostoru se zcela cizím člověkem. Nemohu si vybrat, co je lepší.“
Gudgeon se od srdce zasmál. Přitom nespustil oči z Hermioniny tváře. „Jak se jmenuješ, krasavice?“
„Hermiona,“ odvětila chvějícím se tichým hlasem.
„Hermiona,“ zopakoval Gudgeon, dramaticky položil pravou ruku na svoji hruď a klesl na kolena. Pak si dlouze a hlasitě vzdechl v očividném pokusu imitovat zamilovaného divadelního herce. Poté se opět posadil na okraj sedadla a přes batožinu se k ní naklonil.
„Tohle je Severus,“ řekl a blýskl pohledem po Snapeovi. „Transylvánský, jak bych to řekl... velice svérazný mladý muž. Můj druh a prefekt, orákulum pro všechny studijní záležitosti, všeobecně uznávaný jako knihomol. Dnes vypadá obzvlášť nabručeně.“ Gudgeon se obrátil zpátky k Hermioně, „já jsem Davy Gudgeon, sedmým rokem v Mrzimoru a skrz-naskrz gentleman.“ Vystřel k ní ruku a ona jí rychle potřásla. „A tohle,“ pokračoval, když si do klína položil ptačí klec a prstem namířil na jejího obyvatele, „je Pegs, moje nová sova. Je to zkratka od Pegasus, taky znám jako ten-který-nesmí-být-ochočen.“ Davy Gudgeon se poté s chutí zasmál svému vlastnímu vtipu. Sám.
Hermiona se podívala na Snapea. „Severusi,“ pozdravila váhavě.
Odpověděl jí krátkým pokynutím.
„Jsem tady kvůli setkání prefektů, Snape,“ řekl Gudgeon. „Chce tě vidět nový primus. Říkal něco o tom, že tě míní použít jako svoji podnožku.“
Snape hlasitě zaklapl rozečtenou knihu a zpod přivřených víček se na Gudgeona zadíval. „A kdo k sakru je novým primusem?“ mrazivě zašeptal.
„James Potter.“
Snape sevřel rty a se zasyčením vydechl. Hermioně se zdálo, že atmosféra v kupé rázem klesla na bod mrazu. Gudgeon vstal a zmizel za dveřmi.
Severus se rovněž postavil a trhnutím vytáhl z přihrádky plášť. Hermiona postřehla, že byl už stejně vysoký jako její mistr lektvarů, ale byl hubenější, ano vypadal nepochybně jako adolescent. Sepnul sponu na černém rouchu a napravil si zeleno-stříbrnou kravatu. Zmijozel každým coulem. V obličeji se mu odráželo napjetí a vztek, když si z pláště sundal svůj prefektský odznak a sevřel jej v dlani. Poté se obrátil k Hermioně a přehnaně zdvořile vydechl: „Nebudu dlouho, mademoiselle. Zdá se, že musím prostrčit jeden malý kus kovu dolu jistým filištínským krkem.“
Poté vypochodoval z kupé a zmizel v chodbě. Ve dveřích se objevila opět hlava Davieho Gudgeona, který Hermionu požádal, aby se mu zatím postarala o sovu. Nečekajíc na odpověď, odpelášil za Snapem, s nedočkavostí, aby náhodou nepropásl hlavní událost dne.
Za oknem se začalo stmívat a Hermiona si uvědomila, že zanedlouho dorazí do cíle. Převlékla se proto do školní uniformy a mávnutím hůlky změnila nebelvírskou červeň a zlato za zmijozelskou zeleň a stříbro. Z kufru poté vytáhla dopis pro ředitele. Zbývalo už jenom poslat sovu do Bradavic, konkrétně ospalou sovu pálenou, která na ni jedním okem bez většího zájmu mžourala. To může udělat jakmile vlak zastaví v Prasinkách.

Albus Brumbál.
Škola čar a kouzel v Bradavicích.

Vážený pane,

Jmenuji se Hermiona Grangerová a jsem šestým rokem studentkou v Bradavicích. Přicházím z budoucnosti.
Dnes ráno v průběhu nevinného čistění Obraceče času, jsem byla vymrštěna přesně 19 let zpátky do minulosti. V tomto okamžiku jsem v bradavickém expresu z roku 1977, tedy v roku, ve kterém jsem zmiňovanou nešťastnou náhodou uvízla.
Je pro mě životně důležité, abych mohla i nadále navštěvovat školu, dokud se mi nepovede vrátit zpátky do budoucnosti. Uvědomuji si, jak zvláštně to musí znít, ale jsem chorobně studijný typ. Každé nenadálé vytržení ze studia by u mě mohlo způsobit obrovský stres a psychické nepohodlí.
Předpokládám, že se na Obraceči vyskytla nějaká závada. Doufám, že se mi ji povede v brzké době odstranit. Průběžně Vás budu o svém dalším postupu informovat.
Rovněž Vás chci požádat, abych byla do školy uvedena jako Hermiona Gregorovitchová, čarodějka, která byla až doposud vyučována doma a do Bradavic přijela kvůli složení O.V.C.E.
Celou svojí duší patřím ke Zmijozelu a proto věřím, že mi bude dovoleno studovat v této koleji.

S pozdravem, Hermiona Grangerová.

Severus Snape se do kupé vrátil v okamžiku, kdy bradavický expres zabrzdil v Prasinkách. Vypadal rozzuřeně. Popadl svou knihu a bez jakéhokoliv komentáře vystoupil. Hermiona usoudila, že bude lepší nechat ho o samotě. Dala svůj dopis pro Brumbála Pegasovi a přes otevřené okno jej vypustila ven.
Nástupiště v Prasinkách se ozývalo dobře známým hukotem, začalo rozdělování studentů. Hagridovi, kterého zjev působil zcela nadčasově, se v rukou kymácela obrovská olejová lampa a neúnavně sháněl dohromady všechny prváky. Starší studenti se tlačili opodál, utvářeli přátelské shluky a postupně obsazovali kočáry s testrály. Hermiona vypozorovala mezi jednotlivými hloučky soupeření a náznaky aliancí. Trochu ustoupila a odevzdaně čekala, jak se pro ni celá situace vyvine. Zanedlouho poté se za jejími zády zastavil poslední kočár a někdo s hlasitým kopnutím otevřel dvířka. Zahlédla jenom nohu v černé kožené botě, která patřila jednomu z těch, kteří v kočáře seděli.
„Mademoiselle?“ zavolal na ni majitel oné boty a jeho ruka se natáhla směrem k Hermioně.
Její dlaň spočinula ve dlani Severuse Snapea, který jí dvorně pomohl dovnitř povozu a obratně ji usadil na místo vedle sebe. Když usedla, zvedla pohled a rozhlédla se po ostatních spolucestujících. Kromě Severuse tam dleli ještě čtyři zmijozelští mladíci a všichni na ni zírali lačně jako na dezert.

Davy Gudgeon byl užitečnější než by si jeden mohl myslet. Kromě toho, že si od něj Hermiona mohla vypůjčit v příhodnou chvíli sovu, byl rovněž příšerná drbna. Ještě než se studenti vytrousili z vlaku, všichni prefekti a jejich přátelé se od něj dověděli šokující novinu. Když kočáry s testrály dorazily do hradu, zpráva se dostala ke čtvrťákům a páťákům, kteří ji dále pošeptali druhákům a třeťákům ještě dřív, než všichni vpochodovali do Slavností síně. A pak už celá škola mluvila o nejšťavnatější klevetě za poslední roky v Bradavicích.
V bradavickém expresu byl Severus Snape přichycen v zamčeném apartmánu se zataženými roletami s nějakou novou holkou jménem Hermiona.

* záhada, proč jsem nechala povídku v původním anglickém názvu, se tímto vysvětluje – Vanity je jméno Hermionina převratného kosmetického elixírů a zní mým uším lépe v originálu.

[ria]

Ahoj, potrebuji take nejake studijni orakulum, pac nevim jak jsou N.E.W.T. v cestine ... Tak kdyz nekdo nahodou vite, budu rada .
_________________
Fake It Till You Make It.

[amargonka]

Náležitá Kouzelnická Úroveň

Asi jsem fakt orákulum, protože jsem na tohle téma klikla ještě než bylo rozsvícené a když se otevřelo, koukám nový díl

[ria]

Ne, ne, NKU je O.W.L, N.E.W.T. je ta druha pokrocilejsi zkouska ... Mam se cim chlubit, sveho casu jsem nevedela ani NKU, ale to uz jsem se diky tobe naucila .
_________________
Fake It Till You Make It.

[amargonka]

Aha, teď mi to docvaklo, když jsem se šla napít, že to má moc písmenek...

Ohavně Vyčerpávající Celočarodějné Exameny