NEWFORUM

[Lena]

No, já si musím chvíli zvykat, že Ona loví Jeho. Nějak mám radši klasickou zápletku, když On loví Ji. Ona utíká, utíká, myslí, že utéct nemůže a najednou zjistí, že utéct nechce

LAe zase je to zajímavá změna, je fakt, že aˇč je tu Hermi drobet nepodobná sama sobě (tedy spíš obrazu, jaký známe) je dost sympatická. ...ale adolescent Snape no, já vím, že prošedivělý šedesátník Rickman taky není úplně to pravé, ale přecejen si ho jako osudového muže umím představit víc než to pubertální vyžle Ale no nic, přes všechny jízlivé výhrady se mi to líbí Tak jen jsem zvědavá, co se z toho vyvine, protože se Smrtijedy zahrávati si asi není úplně nevinná zábava....stejně jako hrátky s časem
_________________
"Dnes byl dobrý den, jedl jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral si pro sebe, co se dalo."

[ria]

Leni, abych si te neodloudila, slavnostne slibuji, ze prosedively Snape bude, i tradicnejsi pohlavni role ... Nicmene, Hermiona je tady skutecne a velice iniciativni, svata pravda. Vzdyt uz jenom podstoupit silenou cestu v case .
Ja jsem takova drbna , nejradsi bych to tady vsechno vysypala, a pak uz by ani nebylo co cist, takze jsem si prave klepla pres prsty...
_________________
Fake It Till You Make It.

[Lena]

no a když už tady tak vnadíš, kdy bude další dílek?
_________________
"Dnes byl dobrý den, jedl jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral si pro sebe, co se dalo."

[ria]

Budu se snazit dneska k pulnoci .
_________________
Fake It Till You Make It.

[janca]

Jé, Ria už překládá další povídku. Už jdu číst. jsem hrozně zvědavá.

[Elenita]

Tak to se těším, jak si počtu.
_________________

[ria]

Kapitola 4 – Hra s vášní

Bylo dobře známou pravdou, že svobodný čaroděj s majetkem se jednou oženit musí.
A ať už byl Severus Snape bohatý, či nikoliv, Hermiona Grangerová jej chtěla. Objev starobylého manželského právního předpisu jí vnukl záludnou myšlenku. Sepsala žádost pro právní oddělení Ministerstva kouzel a vydala se do zmijozelské společenské místnosti. Byla rozhodnuta přimět Snapea, aby ji podepsal. Jestli půjde vše podle plánu, do konce týdne bude zasnoubená.
Cestu z knihovny do sklepního rytířského sálu přestavoval hotový labyrint kamenných uliček, které rozjasňovalo jenom matné světlo hořících pochodní. Tmavé dlažební kostky na podlaze vyhladily za ty léta stovky studentských nohou. Na zdích visely portréty zmijozelských v zašlých pozlacených rámech, jako hold slavným i těm méně slavným. Hra světla a stínu malovala na plátna zlověstné obrazce, tu se zaleskla paruka, tam pero nebo oko. Plíce naplňovala zatuchlina a pach plísně v rozežraném vápenci a Hermiona s odporem pokrčila nos. Raději přidala do kroku.
Když se konečně ocitla u dveří, tiše pronesla „Aconitum Napellus,“ a těžký dubový masiv se pomalu otevřel, přičemž nepříjemně zaskřípal v pantech.
Jestli byly sklepní chodby útulné asi jako hrobka, společenská místnost jako pokaždé vyzařovala teplé světlo a pohodlí. Hermiona se lehce usmála. Její zmijozelští spolužáci se míhali prostorem, zaujatí svými obvyklými činnostmi. Někteří z nich si četli zavrtaní v čalouněných křeslech nebo si povídali s kamarády. Další psali dopisy nebo domácí úkoly. Pozorování zmijozelských studentů se stalo Hermioniným koníčkem. Po třech týdnech by o nich už mohla napsat článek.
Na rozdíl od obyvatelů Nebelvíru, zmijozelští byli až neuvěřitelně pořádkumilovní. Odevšud a za každých okolností křičela ukázková čistota. Marně by Hermiona hledala studenta s co jenom malou šmouhou na zelenostříbrném stejnokroji. Ze začátku se jí to zdálo poněkud zvláštní, po anarchii a chaosu, který v průběhu posledních pěti let zažívala v nebelvírské věži. Zanedlouho však pochopila, že většina jejích nových spolužáků zřejmě vyrůstala pod vlivem přísné, až vojenské výchovy. Jiné vysvětlení ji nenapadalo.
Když někdo ze Zmijozelu dostal dopis, zpravidla si jej strčil do kapsy a přečetl si jej až později v soukromí. Jak jen to bylo odlišné od nebelvírských co-se-týká-mě-týká-se-všech způsobů. Zmijozelští v společenské místnosti mezi sebou jenom málokdy mluvili o osobních věcech. Zdálo se, jakoby sdělování soukromých informací považovali za slabost – takovou, která by se dala zneužít.
Zároveň byli všichni extrémně oddaní své koleji. Hermionu ohromilo, když zjistila, že to, co předtím pokládala za vypočítavost, byla pečlivě střežená hrdost na vlastní kolej. Teď již rozuměla i těm z nich, které znala z budoucnosti. Jejich podvádění u famfrpálu, jejich naprosté zklamání, když po tolika letech ztratili školní pohár. Pro zmijozelské teenagery bylo vítězství vším. Nicméně ne proto, že by někdo z nich chtěl vyniknout, ale protože zmijozelská kolej měla nejblíže k milující rodině, jakou většina z nich předtím nepoznala. Hermiona si představovala, že dětství strávili zřejmě kdesi v osamění ve vlastním pokoji, občas přerušovaném u příležitosti formálního stolování - v prostředí, kde projevy rodičovské lásky končily zdrženlivým políbením na tvář o Vánocích.
Hermionu vytrhly ze zamyšlení zvedající se hlasy proudící ze zapovězeného koutu u Sira Meleagenta. Pozdvižení způsobila dívka čtvrtého ročníku, která byla zamilovaná do Reguluse, a pokusila se k němu přiblížit, když seděl v kruhu s ostatními členy Snapeova gangu.
„Být - nebo nebýt. To je, oč tu kráčí!“ vypálil Wilkes a s teatrálním gestem si přiložil ruku na prsa. Druhou energicky máchl do vzduchu jakoby vzýval boží prozřetelnost. Valpuržini rytíři očividně postoupili k Hamletovi. Hermiona by byla zvědavá, který ze skupinky těchto lebky-a-hřbitovy-milujících mladíků hraje Yorica*. Třeba se u toho střídají?
Hermiona nyní pozorně sledovala spolek budoucích Smrtijedů – jejich tiché rozmlouvání bylo přerušeno a momentálně byli zcela zaujati předváděním divadelního maskování.
Oklikou se přiblížila ke Snapeově křeslu a jak jej míjela, zezadu se o něj otřela. Přitom zlehka přejela konečkem prstu linií Severusovy šíje.
„Severusssiii…“ sykla lechtivě a právě tak hlasitě, aby ji mohl slyšet.
Překvapením se napjal, ale neotočil se. Poté ještě na pouhý okamžik propletla prsty havraními vlasy a nechala mu jej padnout na ramena.
Její krok ani trochu nezpomalil. Pokračovala na cestě do své ložnice, usmívajíc se jako kočka, která právě dostala misku smetany.

Hermiona potřebovala mluvit se Snapem o samotě. Rozhodla se proto v společenské místnosti večer zůstat a počkat, až všichni ostatní studenti odejdou na kutě. V jedenáct už kromě ní a Severuse zbývalo jenom pár zbloudilců. Pohodlně se uvelebila na uprázdněné pohovce u krbu. Měla sebou pero, zásnubní smlouvu a velice vágní představu, jak jej přinutí ji podepsat.
Svíčky v pokoji pomalu dohořívaly, magicky se přizpůsobujíc téměř prázdné místnosti. Hermiona upřeně hleděla do praskajícího ohně. V myšlenkách zmateně plula mezi domovem, přáteli a taky přemítala nad životem, do kterého nepatřila.
„Koušeš si ret,“ ozval se známý hlas.
Hermiona zvedla hlavu. Přímo před ní stál Snape - opíral se o krbovou římsu a díval se na ni. Usmála se.
„Často si koušeš spodní ret. Proč?“ zopakoval.
„Ach, ještě to dělám?“ otázala se poněkud nervózně a s povzdechem sklonila zrak do klína. „Zlozvyk z dětství – když mě něco trápí nebo jsem v rozpacích, koušu se do rtu.“ Opět se na něj podívala a pokračovala, „kromě toho, když jsem v šoku, klesne mi brada a otevřu ústa. Říkají mi pak, abych zavřela pusu, protože vypadám jako ryba.“
„Nějaká konkrétní ryba?“ zeptal se Severus přemáhajíc smích.
„No vlastně to nikdy nikdo blíže nespecifikoval, ale já upřednostňuji paví očko před, dejme tomu, pstruhem, kterého bych považovala za mnohem méně lichotivého,“ odpověděla zamyšleně.
Snape si sedl tváří k ní. Naklonil hlavu, aby se jí podíval do očí a tiše se zeptal, „jsou tady i nějaké další malé podivnosti, o kterých bys mi ráda řekla?“
„Tedy… je tu něco,“ Hermiona se zarazila. Jeho pohled ji vyváděl z míry, „když se mi kvůli něčemu uleví, tak…“ opět pauza, „mám zvyk zadržovat dech a vůbec o tom nevím.“
Snape se rozesmál, a když zase promluvil, snažil se, aby to znělo upřímně, „jak to, že nevíš, že zadržuješ dech?“
„Sama nevím. Prostě se to stane. V jednom okamžiku dýchám normálně a v tom dalším se prakticky dusím.“
„Děláš to často?“
„Docela pravidelně, ano.“
„Pak, moje milá,“ řekl rozhodně, „bychom měli začít pracovat na tvých drobných neřestech. Regulus hraje příšernou Ophelii, a když se chceme někdy s Rytíři dostat na jeviště, naše hraní se musí nevyhnutně zlepšit.“
Hermiona ho vzala za ruku. Cítila vděčnost, že se pokouší zvednout jí náladu. „Mohu být o pátcích Yoric?“
zazubila se na něj.
Snape na ni vrhl tázavý pohled - jakoby mluvila jiným jazykem. „Yoric není postava, je to rekvizita,“ se zmatením v očích ji informoval.
Pak odtáhl ruku. Očividně neměl rád, když si z něj někdo utahoval, zejména, když nerozuměl pointě. „Chtěla jsi mě dnes večer vidět?“ formálně se zeptal. „Všiml jsem si, že jsi se snažila upoutat mou pozornost.“
Hermiona si uvědomila, že jejich lehké škádlení se vytrácí, a rychle se to pokusila napravit. „Vlastně jsem se tě chtěla zeptat, jestli nemáš zájem užít si trochu zábavy na účet Ministerstva kouzel.“
„Pokračuj,“ vyzval ji naoko znuděně.
Hermiona mu řekla o Manželském zákonu, a o tom, že nikdy nebyl zrušen. Zalhala, že chce žádostí o zásnuby Ministerstvo vyprovokovat, a poplést hlavu všem byrokratům z právního oddělení. Kromě toho by ona a Severus mohli díku onomu malému projektu získat extra kredity do Dějin magie a vylepšit si vyhlídky pro O.V.C.E. Pak mu podala návrh smlouvy.
„Žádost o zasnoubení s Hermionou Jane Grangerovou, čarodějkou mudlovského původu,“ četl nahlas. „Grangerová? S mudlovským původem?“ zvedl tázavě obočí.
„Gregorovitchová zní tak slovansky. Myslím, že Grangerová je více britské, a podmínkou zákona je, že čarodějka musí pocházet z mudlovské rodiny, zatímco čaroděj z čistokrevní. Musím tedy předstírat,“ lhala dál.
Když Snape dočetl i zbylý text, vybuchl smíchy. „Kdo k sakru je Severus Septimus Marcus Aurelius Neptune Ethelwulf Snape?“ vyprskl, držíc pergamen nadále v rukou.
„No, já nevěděla, jaké je tvé druhé jméno, tak jsem zkusila hádat. Napadlo mě, že co nebude vyhovovat, jednoduše smažeme,“ vysvětlila Hermiona na obranu. „Vybírala jsem jména příhodně vznešené.“
„Ethelwulf?“ otázal se Snape skepticky. „Ty jsi Grangerová, a na mě zbyl Ethelwulf? Máš pocit, že mě moje matka nenáviděla, když mě křtila? A kdo to vůbec byl, ten Ethelwulf?“
„Anglosaský král – chtěla jsem i někoho odsud.“
Snape byl pobaven. Měla odvahu, to musel přiznat. Způsobem, který připomněl jejího budoucího mistra lektvarů, vzal si od ní brk, dvakrát přeškrtl nabízené varianty a ušklíbl se, „zní to jako bych byl někdo ze Života Briana.“ Pak na pergamen něco dopsal.
„Co to je?“ zeptala se Hermiona a naklonila se, aby se podívala.
Ale Snape zvedl žádost výš, aby z ní nemohla číst. „Moje druhé jméno,“ dobíral si ji.
„A to?“ trvala na svém Hermiona a snažila se mu vyrvat pergamen z rukou, „Sokrates? Claudius?“
„Pěkně popořadě. Nejprve mi musíš zaplatit za poskytnutí tak osobní informace.“
„A co by to mělo být?“ vyzvídala.
„Polibek.“
Kdyby bylo červenání soutěžní disciplínou, Hermiona i Severus by mohli jít klidně rovnou na olympiádu.
„Nikdy předtím jsem žádného kluka nepolíbila,“ vymlouvala se nepřesvědčivě.
Snape se přidušeně zasmál, „tak to z nás dělá rovnocenné partnery. Taky jsem se nikdy se žádným klukem nelíbal.“
Teď se smáli oba na plné kolo. Nakonec se Snape spustil na předložku u krbu a Hermiona zavřela oči, aby zahnala slzy smíchu. Rukama se pevně opírala o opěrku pohovky. Náhle se kolem jejího pasu ovinuly dvě ruce, ona ztratila rovnováhu, a Severus si ji stáhl do klína. Sevřel ji v železném objetí, nyní se hlavou opírala o jeho hruď. Překvapením ani neprotestovala. Snape se jenom tiše zasmál, a pak je oba dva stáhl na podlahu. Mazaný bastard! Otevřela oči, aby se mu podívala do obličeje, který byl jenom pár centimetrů od toho jejího. Víc se nesmál, místo toho se na ni vážně díval.
„Nelíbal jsem se ani se žádnou holkou, Hermiono,“ zašeptal. „Podle nich nestojím za líbání.“
Vztáhla k němu ruku a pohladila jej po tváři. V očích, temnějších než eben, se mu zrcadlil oheň z krbu. V té chvíli působil téměř étericky, rysy jeho obličeje byly smutné, melancholické.
Teplo sálající z plamenů rozněcovalo na odhalených částech její pokožky brnění. Hermiona se mu dívala hluboko do očí a zcela ji zaplavila síla touhy, kterou cítila ke každé inkarnaci tohohle muže. Snape jako mistr lektvarů, nebo Snape jako student - v tomto okamžiku to byl jeden a ten samý člověk. „Podle mě stojíš za líbání,“ pronesla tiše, „za každý jeden polibek.“
Trochu neobratně se sklonil, aby přitiskl svá ústa na její a ona mu vyšla vstříc. Přitáhla se k němu a jeho ramena jí poskytly pevnou oporu. Zavřela oči, když si bezděčně přejel jazykem po rtech. Nejprve ucítila pouhý letmý dotek jeho pootevřených úst, ale po chvíli tlak rtů zesílil, zahajujíc tak skutečný polibek. Odpověděla, následujíc jeho vedení. Ani jeden z nevěděl, co s jazykem. Hermiona ten svůj nervózně tiskla o horní patro.
Vlivem polibku se Severus uvolnil, a teď si hrál s jejími rty. Hermionu zalila nová vlna spalujícího horka. Slyšela, jak jí zběsile bije srdce. Tohle bylo mnohem lepší než knihy! Chtěla k němu ještě blíž a jeho sevření jako na povel zesílilo. Zdálo se, že její ruce mají vlastní vůli, a jenom si zastřeně uvědomovala, že mu zapletla prsty do vlasů.
Realita pronikla do její mysli spolu s pocitem nepoznané rozkoše: líbala Severuse Snapea, skutečně jej líbala, tady a teď. A polibky, kterými jí oplácel, byly příjemné, jeho vůně byla příjemná. Prsty mohla sledovat hladkou linii jeho zad a přes látku cítit jeho svaly. V té chvíli jazykem proklouzl mezi její rty. Trochu se odtáhla, v rozpacích, jak má reagovat a Severus pomalu uvolnil její rty. Nadále ji držel a díval se na ni. Ve tváři se mu rozhostil upřímný úsměv.
Když se Hermiona vymanila z jeho objetí, pokusila se opřít o podlahu a místo toho její ruka skončila v jeho rozkroku, kde se zformovala boule, která tam předtím nebyla. Uvědomila se, že pod látkou kalhot cítí jeho erekci, ale ruku neodtáhla. Jenom zadržela dech a tentokrát věděla, že to dělá. Usmála se.
„Je to hůlka, co máš v kapse, anebo si jen rád, že mě vidíš?“ zeptala se nevinně, ale rošťácky zvedla obočí.
„Zlobivá holka,“ ušklíbl se.
Když se po chvíli se opět usadili na pohovce, Hermiona mu položila hlavu na rameno. Severus vzal do rukou zásnubní smlouvu a ještě jednou si ji pečlivě četl.
„Takže, jaké je tvé druhé jméno?“ zeptala se ospale.
„Toby.“
„Mmm, roztomilé.“
„Mademoiselle, jsem leccos, ale zcela jistě ne roztomilý,“ ohradil se a četl dál. Nakonec se ozdobným písmem podepsal na vyhrazené místo. „Je tady ale jedna důležitá věc, kterou si přehlédla.“ Odložil pergamen i pero na stůl, pohodlně se opřel a jeho ruce se kolem ní pevně ovinuly. Co posléze řekl, ji překvapilo ten večer víc než cokoliv jiného.
„Nejsem čistokrevní čaroděj, slečno Grangerová.“

Rychlouhlazovač se prodával od roku 1982. Jeho vývoj trval osmnáct měsíců a na patentovém úřadě byl zaregistrován 3. března v roce 1980. Podivným řízením osudu, Hermiona se ocitla přesně v čase, kdy mohla ovládnout trh s magickými vlasovými přípravky ještě předtím, než monopol získá někdo jiný.
Skrupule hodila za hlavu. Kosmetický průmysl byl oceán, ve kterém mohl přežít jenom ten nejsilnější žralok. A tak když začátkem října 1977 stoupala schodištěm do sovince s vyplněnou žádostí pro Kouzelnický patentový úřad, byla zcela odhodlána proříznout Rychlouhlazovači krční tepnu.
Pegs, Davieho sova pálená, ji poznal. Hlasitě zahoukal a sletěl z bidýlka, aby ji pozdravil.
„Dva dopisy pro Ministerstvo kouzel, Pegs, přihlašovací patentový formulář pro Vanity,“ promluvila k ptákovi, svírajíc v ruce první obálku a ukazujíc prstem na adresu. „A tajná žádost o moji ruku podepsaná tvrdohlavým budoucím mistrem lektvarů,“ dokončila vytahujíc z kapsy tu druhou. Poté oba listy uvázala Pegsovi o nohu.
„Moje budoucnost je ve tvých spárech!“ zavolala ještě, když sova vyletěla vstříc studené podzimní obloze. Počkala, dokud jí nezmizela z dohledu – dokud se jako malá skvrnitá tečka nerozplynula na pozadí bledohnědého vřesovce a tmavozelených borovic vzdáleného kopce.

Následující pondělní odpoledne zastihlo Hermionu a Reguluse u přátelské rozmluvy před hodinou Mudlovských studií. Hermiona si je zvolila jako jeden z méně obtížných předmětů, ve kterém mohla vyniknout i s rukama za zády. Učitel Mudluvských studií, popudlivý malý mužíček, věděl toho o Mudlech asi tolik, co Arthur Weasley, ale nebyl tak pohledný.
Pegs přiletěl zpátky zrovna když po hodině vycházela na chodbu. Vypadal velice důležitě. Dni strávené mezi ministerskými sovami ho očividně naplnili pocitem důstojnosti. Hermiona si od něj vzala dva tlusté dopisy a poté, co je ukryla v hábitu, nabídla sově rámě. Pegs akceptoval její jemné pohlazení a nechal se odnést do kuchyně.
Domácí skřítkové měli pro sovy vždycky zásoby nejrůznějších pamlsků. Pegs se s chutí pustil do jehněčí sekané, jídla z pohledu sovy zcela jistě královského. Hermiona se spokojeně usadila s hrnkem horkého čaje a uždibovala zázvorové cukroví.
Když otevřela první dopis, s potěšením shledala, že její přihlašovací žádost o patent byla schválena a vzorek Vanity odeslán na testování. Výsledek testu měl být znám do dvou měsíců. Úlevou si vydechla. Když bude její patent zaregistrován, Rychlouhlazovač už nebude moci získat stejnou výhodu.
Druhý dopis byl z Rady pro Kouzelnické právo:

Vážená slečno Grangerová,

Děkuji za Váš dopis z 5. října 1977.
Musím říct, že jsem byl upřímně pobaven žádostí pana Snapea o zasnoubení s Vámi podle Manželského zákona z roku 1693.
V zásadě se ani jeden z Vás nemýlí. Uvedená norma nebyla nikdy zrušena, tudíž je podle britského kouzelnického práva nadále v platnosti.
Na základě Vaší žádosti jsme vyhotovili a zasíláme Vám listinu, která odpovídá standardům z pozdního 17. a raného 18. století.
V úvahu byl také vzat ne-čistokrevní původ pana Snapea a v dokumentu byly provedeny všechny z toho vyplývající změny.

Na závěr si dovoluji popřát Vám oběma hodně štěstí s Vaším projektem do předmětu Dějiny magie. Odevzdejte můj vřelý pozdrav i profesoru Binnsi, výbornému učiteli, který tímto způsobem inspiroval dva houževnaté nadějné historiky.

S pozdravem, Dobroslav Křidýlko, Rada pro Kouzelnické právo.

Hermiona netrpělivě rozvinula přiložený svitek. Pergamen vyhlížel starobyle, očividně použily kvůli autenticitě stárnoucí kouzlo. Rovněž bledohnědý inkoust kopíroval svým vzezřením písmo, které Hermiona vídala v starých knihách. Do tlusté červené pečeti v levém dolním rohu byly zapuštěny dvě stuhy stejné barvy a celý text byl napsán v staroanglickém stylu**.

Od tohoto dne, 7. října 1977

Spanilá děva Hermiona Jane Grangerová

Panna a čarodějka z mudlovského rodu,
stává se závaznou stranou v zásnubní žádosti, kterou vznesl a svým podpisem stvrdil:

Vznešený pan Severus Tobias Snape

Ctnostný čaroděj dvojího původu a čestných mravů,
narozen zde v zemích anglických v roce 1960.

Předkládané ujednání vyžaduje písemné stvrzení. Poté vejde v platnost a mohou býti prohlášeny manželské sliby.

Rada pro Kouzelnické manželské právo

Hermionina cesta do minulosti tedy pokračovala podle vytyčeného plánu. Za měsíc svého pobytu v roce 1977 políbila Severuse Snapea, navedla jej, aby ji požádal o ruku prostřednictvím ministerského právního poradce a udělala první krok ke světovému kouzelnickému monopolu v lukrativní oblasti péče o vlasy. Kdo říká, že není dost mazaná pro Zmijozel?
Pouze ono svádění mělo v sobě jednu malou trhlinu. Když Hermiona podepíše vyhotovenou listinu, oficiálně se zaváže k budoucímu manželství se Severusem Snapem. Ale bude to také znamenat, že on je zasnouben s ní? Získání extra kreditů za falešný projekt do Dějin magie byla jedna věc. Něco zcela odlišného bylo shánění diamantového prstenu v Příčné ulici. Co asi řekne profesor Snape, když se jako jeho „snoubenka“ vrátí do roku 1996 a vpluje jakoby nic na jeho hodinu lektvarů?
„Ráno miláčku, vezmi si kotlík a sedni si vedle Pottera…?“
Hermiona, trochu v rozpacích, vydala se na cestu do své ložnice a pustila se do výroby vlasového elixíru. Vanity pro mastné vlasy, který přezdívala Neptunem, vypadal dobře. Měla již dvakrát příležitost obeznámit se blíž se Snapeovými vlasy a vyvinula pět prototypů - všechny na bázi šalvěje, obohaceny vůní pačuli. Lišily se silou účinku a odstínem fialové barvy. Fialovou si vybrala jako barvu sofistikovanou, bohatou a luxusní, která se rovněž snoubila se schopností detoxifikace a mohla by být, jak doufala, přitažlivá pro průměrného, chytrého čaroděje s mastnými vlasy.
Ať se na to podívala z kterékoliv strany, Neptun byl trhák. Na rozdíl od čarodějek, které kupovaly vlasové produkty téměř týdne, a pak je zapomenuté kdesi hromadily, aby za dva roky zjistily, že jsou prošlé, čarodějové kosmetiku kupovali, aby ji používali a taky častěji zůstávali u prověřené značky. Hermiona už v duchu počítala s rekordním obratem v pouhém prvním půlroku. Díky osobnímu problému profesora Severuse Snapea se sekrecí mazových žláz, Hermiona Grangerová se už brzy hodlala stát velice bohatou malou čarodějkou.
Na stole s jejím domácím laboratoriem zrovna bublal prototyp číslo šest. Hermiona přidala poslední přísadu – pět kapek esenciálního oleje z pačuli, a míchala odvar proti směru hodinových ručiček, když se na dveřích ozvalo lehké zaklepání.
„Vstupte,“ zavolala ve vydařené imitaci příkazu a là její mistr lektvarů.
Dveře se pootevřely a do pokoje vklouzl sám Severus Snape. Jak byl jednou vevnitř, zase je za sebou hbitě a tiše zavřel. Zůstal se o ně opírat, s rukou na klice a vypadal, že zvažuje rychlý ústup. Chvíli pozoroval, jak Hermiona míchá kotlík - s obličejem zarudlým ze sálajícího horka. Vedle ní se v řadě tyčily strategicky seřazeny ampulky s elixírem, podle stupňujícího se odstínu fialové.
Hermiona na něj rychle kývla a soustředila se opět na míchání.
„Sedmnáct, osmnáct, devatenáct…“ tiše počítala.
Snape se nevměšoval. Rozuměl jemné a velice přesné vědě výroby lektvarů, do které byla zabraná. Mávnutím hůlky ztišila plamen a konečně se k němu otočila. Usmála se, čímž mu naznačila, že již má její plnou pozornost.
„Jak dlouho se to bude vařit?“ zeptal se a Hermionu zaplavil silný pocit deja-vu.
„Pět minut, pane,“ odpověděla automaticky.
Snape se zasmál. „Mám rád, když mě žena respektuje, ale jelikož jsme u tebe v budoáru, můžeš mi říkat Severusi.“ Již uvolněn přistoupil ke stolu a začal si prohlížet její poznámky.
„Získávání osobních informací není zadarmo,“ zazubila se něj Hermiona.
„Moc rád zaplatím,“ odvětil a vzápětí se k ní otočil, aby si ji přitáhl do náruče.
Políbil ji. Jejich druhý polibek byl mnohem zkušenější než ten první. Nepochybně se zlepšovali. Když se Severus dotkl špičkou jazyka toho jejího, tentokrát mnohem jemněji, neodtáhla se. Ve skutečnosti, nebyla s to přemítat nad ničím jiným, než nad erotičností celé té jazykové záležitosti. Uvolnil její rty příliš brzy a věnoval jí jeden ze svých vzácných opravdových úsměvů. Nadále ji držel, ruce ovinuty kolem jejího pasu, jeho oči neopustily ty její.
„Co je k večeři?“ otázal se a hlavou pokynul směrem k bublajícímu kotlíku.
„Neptun. Je to šampón pro muže. Nic víc ti zatím nepovím. Musím jej nejprve otestovat.“
„Je tady dalších pět lahviček a jedna prázdná,“ poznamenal, když ji pustil a začal si prohlížet její malé laboratorium.
„Liší se množstvím šalvěje,“ odpověděla na jeho nevyslovenou otázku a následovala jej, aby uhasila plamen pod kotlíkem.
„Šalvěj?“ tázavě se na ni podíval. „Mazaná malá čarodějka.“
Hermioně se ulevilo, když viděla, že je spíše pobaven, než uražen. „Mastné vlasy jsou rozšířený problém. Tvoje vlasy byly pouhým katalyzátorem,“ informovala jej stejným tónem. „Já sama mám zoufale neposlušné a nepoddajné vlasy, pro které jsem před čtyřmi měsíci vytvořila tohle.“
Ze stolu vytáhla vzorek Vanity a podala mu jej. Se zájmem sledovala, jak k tekutině přivoněl a málem vyprskla smíchy, když si v ní omočil prst a poté jej olízl.
„Základem je voda a dominuje silikón,“ konstatoval. „Voda a silikón s jasmínovou esencí kvůli vůni. Slečno, vyrobila jste lubrikant!“ vyhlásil s předstíraným rozhořčením.
„Je to posilující a uhlazující přípravek na vlasy,“ odsekla a vytrhla mu lahvičku z rukou. „Právě čekám na schválení patentu, abys věděl.“
„Stále je to lubrikant, můžeš tomu říkat jak je libo,“ škádlil ji dál.
„Nazvala jsem jej Vanity, ehm… navrhl to jeden… přítel,“ odvrátila pohled.
„N´importe quoi, ma petite ***,“ snažil se ji usmířit. Poté ukázal na chladnoucí elixír v kotlíku, „raději jej zazátkujme než vyprchá.“
Hermiona vzala prázdnou ampulku, opatřila ji štítkem s číslem šest a podala ji Snapeovi. Poté nechala, aby ji naplnil a šla najít další láhve od šampónu ve svém kufru.
U práce se oba uvolnili. Severus plnil láhve, zatímco ona na ně lepila štítky a zavírala je. Oba družně mlčeli, až dokud si Hermiona nevzpomněla na dopis, který dostala ten den z Ministerstva.
„Rada pro Kouzelnické právo nám dnes odpověděla na naši žádost o zasnoubení. Vyslovili našemu projektu velikou pochvalu. Vypadá to, že si na Dějinách magie docela polepšíš.“
Snape po ní blýskl pohledem. „Pokud vím, moje schopnost uspět v Binnsově předmětu nebyla nikdy spochybněna.“
„Tak tedy dobře, místo obyčejného V dostaneš dvojité V,“ prohlásila, pobavená jeho arogancí.
„Co je v té smlouvě?“ zeptal se a podal jí poslední láhev s Neptunem.
„Podívej se sám. Je to v mém kufru,“ mávla rukou směrem k posteli a začala psát popisek na poslední štítek. Na chvíli se v pokoji rozhostilo ticho a poté Snape řekl něco, z čeho jí ztuhla krev v žilách.
„Le premiér Septembre, mille neuf cent quatre-vingt seize.“
„1. září 1996,“ přeložila si ve své hlavě. Zatraceně! Právě našel noviny, které si tenkrát koupila na King´s Cross.

* Yoric z Hamleta není hovořící postava – je to lebka, kterou na hřbitově Hamlet najde, a která kdysi patřila královskému šaškovi
** jelikož staročeštinou nevládnu, přivřete obě oči;-)
*** cokoliv řekneš, maličká

[ria]

Tak dale pokracujeme v lehkem a hravem tonu, uzijte si to, bude i hur ...
_________________
Fake It Till You Make It.

[Elenita]

Moc pěkné. Těším se na další pokračování, Marti. Hermiona v téhle povídce opravdu patří spíš do Zmijozelu, řekla bych.
_________________

[miluška]

Ja som vedela, kedy sa mrknúť na fórum, keď som chcela večerníček. Díky Marti, preklad bol super. Dnes som si zase urobila HP večer- najprv som videla 4. diel a teraz ešte pokračovanie Vanity no čo viac mi môže byť treba k šťastiu... asi by sa niečo našlo, ale pre dnešok bude musieť stačiť Hermiona a Snape

[ria]

Tak, tak, Heli, Hermiona do hadiho doupete rozhodne zapadla ...
Zdielam tvoje nadsenie Miluska, to ja si si robim HP vecer tiez rada a casto . Filmy sice nemam, ale pokracovania niekolkych poviedok "na dobru noc" su u mna vcelku pravidelna zalezitost .
_________________
Fake It Till You Make It.

[Paola]

skvele tento dielik bol naozaj velmô zaujimavy .. tento lehky ton mi rpide naozaj mily no a som naozaj zvedava ako to bude pokracovat ... doteraz neviem presne co chce Hermi s tou zmluvou dosiahnut pretoze sa zrazu objavit naspat, ukazat mu manzelsku zmluvu a očakavat zato snad nehynucu lasku? no uvidime co bude dal
_________________

[Lena]

teda to byl krásný, dlouhý dílek je to pěkná oddechovka, ale takhle skončit v tom nejzajímavějším...to jsem tedy zvědavá, jak z toho Hermiona vybruslí
_________________
"Dnes byl dobrý den, jedl jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral si pro sebe, co se dalo."

[ria]

Na tomto mieste v poviedke by som tipovala, ze Hermiona je jednoducho trochu zmatena, co sa tyka moznych buducich dosledkov "zasnubenia"... Mozno chcela len uputat Severusovu pozornost a dalej to velmi nedomyslela . Nakoniec, pokial ma pamat neklame, uz predtym sa napr. velmi nezamyslela, ze student Severus bude v osemnastich rokoch vyzerat inak ako Snape ucitel ...
Su to naozaj dlhe diely, ale budem sa snazit, aby sa 5. kapitola objavila cez vikend .
_________________
Fake It Till You Make It.

[amargonka]

Je to pěkné, ale zatímco Hermionu stále nepoznávám, v chování adolescenta Snapa už zárodky Snapa v nejlepších letech poznávám Ačkoli jako adolescent je takový... moc milý No, ale Hermionou se přestanu trápit a budu si užívat zajímavě napsaného a výborně přeložného FF