NEWFORUM

[ria]

Miso, korekturu jsem zapracovala, jsem opravdu moc moc rada, ze to po mne ctes .

Ano, tenhle ff se od kanonu v nekolika ohledech odchyluje a sama autorka jej zarazuje i do kolonky parodie. A povidka je tedy krome jineho lehci, mene temna, i kdyz jak uz jsem psala, i to se jeste ponekud zmeni.
Jelikoz me prekladat na tohle tema bavi, tak vam treba muzu slibit, ze jako nasledujici vyberu neco opravdu pochmurneho, libi se mi nekolik takovych. S vetsinou je vsak zatim problem, ze jeste nejsou dokonceny, i kdyz uspesne napreduji.
_________________
Fake It Till You Make It.

[Paola]

Rio tak to sa budem tešiť že ťa stále baví prekladať vidno že vieš vybrať fakt dobrú poviedku ktorú nám sem prekladaš a už sa neviem dočkať ďaľšieho dieliku
_________________

[ria]

Diky Paola , vybrat jednu z poviedku z tolkych skvelych je fakt tazke . I preto som odhodlana vo svojej prekladatelskej eskapade pokracovat ...
_________________
Fake It Till You Make It.

[Monika N.]

Konečně mi taky zbyla trocha času, abych se mohla začíst, a gratuluju k opět skvělému překladu, rio

Tahle Hermiona je mi zatím velmi sympatická...
_________________
Bazinga!

[miluška]

Toto bol pekný diel a aj sa dobre čítal Hermione to občas myslí perfektne, len niektoré veci nedomyslí úplne do konca A potom sa napríklad ocitne v roku 1977
Text zásnubnej listiny si podľa mňa preložila výborne. Aspoň mne to znelo dostatočne starobylo

[ria]

Diky kocky .
Na vikend necakane odchadzam, takze dalsi diel bude najskor az v nedelu v noci.
_________________
Fake It Till You Make It.

[janca]

tak to si budeme muset bohužel počkat

[ria]

Kapitola 5 – Stoupající pára

Hermiona se obrátila a našla Severuse, jak sedí na její posteli a listuje Le Monde. Bylo hloupé přinést si sebou tak zjevný důkaz o cestování v čase. Proč jenom ty noviny nenechala ve vlaku mezi ostatními zavazadly? Ale v první řadě: proč si je vůbec kupovala? V duchu se plísnila za kolosální neopatrnost, když Severus konečně opět promluvil.
„Zajímavé,... nějaký další tvůj projekt?“
„Tisková chyba,“ vyhrkla Hermiona bez dlouhého přemýšlení.
„O tom silně pochybuji. Píší tady o návrhu na prodloužení podmořského tunelu mezi Paříží a Londýnem. Pokud vím, nic takového Mudlové zatím nemají,“ řekl a tázavě svraštil obočí.
„Falešné noviny od padělatele z Obrtlé ulice?“ navrhla zoufale.
„Zkus to znova.“
„Koupila jsem se je kvůli křížovce?“ zamrmlala poraženě. Poté se spustila vedle něj na postel a složila hlavu do dlaní. Slyšela jak list poskládal a ukryl si jej pod šaty.
„Jsi velice chytrá čarodějka, Hermiono. Ve vlaku jsem tě viděl provést perfektní nonverbální kouzlo. Rovněž působivá byla kletba, kterou si poctila Davieho Gudgeona. A pak tvoje soukromé laboratorium a výroba elixírů. Klidně věřím, že jsi schopna přenést sebe, nebo nějaký objekt časem.“
„Co s tím míníš udělat?“ podívala se na něj Hermiona vážně.
„Moje milá Ophelie. Nemáš žádný důvod se mě bát. Ty noviny jsou u mě v bezpečí. A nechceme přece, aby je našel ještě někdo další, že ne?“ samolibě se na ni ušklíbl. „Teď - pokud si vzpomínám, chtěla si otestovat svůj šampón. A já právě dostal chuť navštívit prefektskou koupelnu.“ Snape vstal a odkráčel ke dveřím.
„Počkej Severusi, už je přece po večerce.“
„Což znamená, že bude prázdná,“ pokrčil rameny.
„Ale jak se dostaneme dovnitř? Měla jsem dojem, že tenkrát ve vlaku ses vzdal prefektské funkce, nebo ne?“
„To je pravda,“ potvrdil, „ale až poté, co jsem získal hesla potřebná k požívání jistých… privilegií.“
Hermiona se usmála. Jeho smysl pro plánování byl k neuvěření.
„Takže?“ otevřel dveře její ložnice. Když nic neřekla, ani se nepohnula, jal se k odchodu a poznamenal, „nezapomeň sebou vzít Neptun č. 1. Uvidíme se v pátém patře.“ Byl na chodbě, když jej zaslechla ještě zavolat, „a zavři pusu, miláčku, vypadáš jako ryba.“

V pátém patře, u sochy Borise Bloudivého, čekal jak slíbil, Severus Snape. Celkově vzato, byl to pro něj velice produktivní večer. Především tady bylo muchlování v ložnici pro primusku, cíl každého průměrného mužského adolescenta. Dále se stal majitelem velice zajímavého mudlovského artefaktu z budoucnosti. A nakonec - jako zlatý hřeb, se chystal dovolit rozkošné malé čarodějce, aby mu umyla (jak doufal nejen) vlasy výměnou za mlčení o onom mudlovském artefaktu. Získat vše, po čem člověk touží, bylo tak… uspokojující.
Když ji uviděl přicházet, vystoupil ze stínu a spolu tiše pokračovali ke čtvrtým dveřím nalevo.
„Dětský olejíček,“ zašeptal. Dveře se s cvaknutím otevřely. Severus je dvorně přidržel a pustil Hermionu před sebe. Pak je zase zavřel a pečlivě zajistil západku - ani v nejmenším si nepřál být přistižen. Když se k ní konečně otočil, s překvapením zjistil, že Hermiona si již svlékla svetr a teď si zvědavě prohlížela bílé mramorové obložení a obrovskou vanu se spoustou kohoutků.
„Pro testování potřebujeme vodu bez jakékoliv vůně a barvy,“ prohlásila a hledala uzávěr prost barevných sklíček, které napovídaly o dalších speciálních funkcích. Když jeden takový našla, zcela jej otevřela.
Severus zůstal poněkud zaražen. Myslel si, že jeho první pokus Hermionu svést bude obtížný zápas. A ona se místo toho sama začala svlékat - spolu s tím, jak hledala správné kohoutky. Ledaže… No jistě, přistupovala k tomu jako k výzkumnému úkolu. Ano, to bylo ono – myslela jako vědkyně.
„To rozhodně… potřebujeme úplně, úplně čistou vodu, aby se vzorek nekontaminoval,“ ochotně souhlasil a postupně odložil svetr, košili i kalhoty. „Možná by bylo nejlepší, kdybych byl u toho zcela nahý. Vlákna z oblečení by mohly v kontaktu s.. err, esencí pačuli způsobit nepředvídanou reakci.“
Hermiona byla upřímně překvapená, když spatřila Severuse shazovat šaty. Počítala s tím, že její první pokus svést jej bude mnohem těžší.
„Máš pravdu, pro jistotu si taky svléknu sukni, nechci, aby ovlivnila účinek síranu draselného,“ přisadila si a hodila ji na kupu na podlaze.
Nyní, jenom ve spodním prádle, upřeně na sebe hleděli. Jeho staré trenýrky měly našedlou barvu. Její bavlněné kalhotky, které prohlašovaly, že je úterý, a nehodící se podprsenka, byly očividně podobného stáří a tedy i odstínu.
„Myslel jsem, že budeš typ holky se slabostí pro zelenou krajku se stříbrnými hady,“ promluvil a cítil, že u té myšlenky začíná mít erekci.
Koupelnou vířila pára z horké vody a postupně stoupala od jejich nohou výš.
„A já si myslela, že si na černé hedvábné boxerky,“ oplatila mu. „Mezi námi, pěkné bavlněné ponožky.“
Chvatně si sundal i ponožky, pak krátce zaváhal a svlékl si i trenýrky. Posbíral všechnu odvahu a vzpřímeně stanul proti Hermioně. „Já alespoň nepotřebuji připomínat, jaký je zrovna den,“ škádlil ji a znova přelétl pohledem po jejích kalhotkách.
Hermiona na okamžik ztratila řeč – stála polonahá před svým mistrem lektvarů a dívala se na jeho svůdné tělo. V duchu žehnala čaroději, který vynalezl Obraceč času, než se konečně se zachvěním probrala ze zasnění a taky odložila zbylé kusy oblečení.
„Poslední je z Mrzimoru!“ zvolala a skočila do hluboké teplé vody.
Snape ji vzápětí následoval, a voda z vany vyšplouchla na bílý mramor. Podplaval pod ní, chytil ji za kotník a stáhl pod hladinu. Poté se vynořil a počkal, dokud taky nevyplavala.
„Kdo je teď z Mrzimoru?“ zeptal se vyzývavě a polechtal ji v podpaží.
Snažila se vykroutit z jeho objetí a dále se mu posmívala: „Ty!“
„Kdože?“
Hermiona bojovala s dalším výbuchem smíchu, ale jeho hbitým prstům se jí uniknout nepovedlo. „Ty!“ zopakovala. „Jseš Ethelwulf, Král Mrzimoru!“
Severus ji sevřel ještě pevněji.
„Už dost!“ ječela Hermiona a mlátila kolem sebe rukama i nohama v marných pokusech vyprostit se. Když mu nakonec vyklouzla, nebylo to k ničemu, vrhl se na ni znova.
Náhle oba dva zůstali bez hnutí stát a zírali na sebe. Hermioně unikl malý vzdech a Snape zavřel oči a rovněž slabě zasténal. Jak si ji opět přivinul, nějak se mu povedlo rozevřít jí nohy a jeho vzpřímený úd spočinul u jejího ženského jádra.
Pohledy zavrtanými do sebe, Severus se sklonil a zmocnil se Hermioniných rtů, žádajíc o vstup do horkých a vlhkých úst. Jeho mozek ztratil kontrolu, dění se ujaly hormony. Hermiona se ochotně podřídila, cítila, jak se uvnitř celá sevřela rozkoší. Severusovy prsty uvolnily stisk kolem dívčích beder a s pohlazením se přesunuly na její ňadra - jejich vrcholky se tyčily kousek nad hladinou.
Jeho sebeovládání bylo pryč. Nezkušený jak byl, znal základy a dále jej vedl instinkt. Trochu se odtáhl a oči mu potemněly touhou. Jednou rukou otřel svůj zvětšený penis o její pulzující záhyby. „Chceš, abych ti ukázal, kdo je Králem Hadů?“ zeptal se jí zastřeným hlasem, a znělo to vážněji než zamýšlel.
„Panebože, ano!“ vydechla a bezděčně se tiskla boky proti němu.
Severusova druhá ruka se ovinula níže jejího pasu a pohnul se vpřed. Ačkoli s úhlem zcela špatným, jeho snaha nebyla marná – drsný pohyb nasměroval jeho penis proti jejímu poštěváčku a Hermiona prudce zaklonila hlavu a vydala ze sebe dlouhý sten.
„Víc!“ žadonila, prsty zoufale vrývaje do jeho nahých ramen. Její mysl se doslova vznášela – byla na té nejlepší cestě přijít o panenství a ze všech lidí s ní byl právě Severus Snape. Soudíc podle jeho vzrušeného, ale nezkušeného tápání, byl na tom stejně. Na kluka, který do minulého týdne nikdy nepolíbil dívku, Severus postupoval mílovými kroky.
Přitáhl si ji ještě pevněji a opět se proti ní pohnul, tentokrát mnohem pomaleji, až ucítil, že začíná pronikat do teplé vlhké hlubiny.
Hermiona sebou maličko trhla, když si uvědomila jeho průnik. Přestože s muži neměla moc zkušeností – vlastně neměla vůbec žádné – v minulosti, podobně jako mnoho jiných dívek, trochu experimentovala. Jak se však zdálo, tyhle experimenty neměly se „skutečnou“ věcí mnoho společného – Severus sednul jejímu tělu zcela přesně, její vnitřní svaly se napnuly, aby se mu přizpůsobily a on ucítil její hebkou horkost. V Hermioně se zvedala vlna chvějícího se tepla. Začínala v místě jejich spojení a šířila se celým jejím bytím. Její tělo reagovalo způsobem, který Hermiona dosud nepoznala. Dech se jí zrychlil a nemohla myslet na nic kromě všepronikající intenzivní touhy. S přemáháním chytla Severuse za zápěstí a tiskla jeho ruce ke svým bradavkách.
„Prosím… dotýkej se mě,“ zašeptala s jeho prsty na své hrudi.
Severus poslechl nestydatý příkaz a začal ji laskat. Když se ale znova proti ní pohnul, zjistil, že to nestačí.
„Obejmi… mě… nohama… kolem… pasu,“ zamručel, snažíc se získat trochu beznadějně selhávající kontroly.
Hermiona udělala, co řekl, a zaklesla kotníky za jeho zády. Její pohyb je přiblížil k sobě ještě blíž.
V tom okamžiku se Severusovy nárazy zrychlily, jeho ruce opustily její ňadra a pevně sevřel Hermionu kolem pasu. Soustředěný a svraštěný výraz v jeho obličeji připomnínal středověké kamenné chrliče.
„Bolí to?“ otázala se Hermiona poněkud znepojeně. Jeho pohyby ustaly a trochu zrudnul.
„Ne,“ zašeptal chraptivým hlasem. Sklonil se k ní, jakoby se chtěl na něco zeptat a ona se na něj s očekáváním podívala.
„Měla si… uhm?“ začal. Zbytek otázky zůstal viset ve vzduchu.
„Měla jsem… co?“ nechápala.
„Přivedl jsem tě… však víš… k…?“
Hermiona se rozpaky zarděla – jak může být tak hloupá? „Nemyslím… si.“
„Ach.“
„I přesto jsem si to výtečně užila,“ dodala, když uviděla jeho zklamání.
Severus se na ni zazubil a pohodlně se opřel o kraj vany. „Nejlepší koupel, co jsem kdy zažil,“ promluvil nakonec, objal ji a políbil do vlasů.
„Hmm,“ přikývla. „I bez směšného mávání hůlkou, jsem si jistá, že tohle byla magie.“

Hermiona a Severus se vrhli do svého výzkumu s velikým nasazením. Každou noc po večerce a v sobotu dvakrát mizeli v koupelně pro prefekty. Valpuržini rytíři přišli o jednoho muže, jejich neprohlášený vůdce zjistil, že v životě je toho víc než pravičácká politika a Shakespearovy verše.
Co Severusovi ze začátku chybělo ve výdrži, vynahrazoval svou nevázaností. Již velice záhy však jeho mladické nadšení přineslo ovoce a byl schopen udržet s Hermionou tempo.
A ta si jednoduše užívala jízdu. Nejenom, že se milovala s mužem svých snů s alarmující pravidelností, ale i její šampóny byly otestovány na té nejroztomilejší a nejmastnější hlavě, jaká kdy krášlila bradavické síně. Neptun č. 5 se prokázal jako jasný vítěz, číslo šest již pálilo oči. Pětka byla perfektní. Jestli si někdo i všiml Snapeových nyní hedvábných a čistých vlasů, nedal to najevo. Severus sám je raději nosil sepnuté, jelikož si nepřál vypadat změkčile.

Nedělní noc zastihla Hermionu samotnou v její ložnici. Po každodenní návštěvě prefektské koupelny, rozhodla se konečně uložit na odpočinek. Stočila se na posteli do klubíčka a otevřela román na stránce, kde měla záložku. Pokoušela se číst, ale její mysl beznadějně poletovala mezi událostmi posledních několika dní, které strávila se Severusem. Ačkoli to byly vesměs vzrušující zážitky, chtěla stále víc. Uvědomila si, že její prsty si bezděčně našly cestu k ňadrům, a nyní zlehka mnuly citlivé bradavky přes tenkou látku košile. Téměř neslyšné zasténání se rychle změnilo v zaječení, když ucítila, jak se matrace za jejími zády prohnula.
„Možná bych to mohl udělat za tebe, aby ses mohla soustředit na čtení?“ navrhl Severus tiše do jejích vlasů. Mužské ruce s pohlazením proklouzly kolem jejího těla a jedna z nich přikryla tu její. Hermiona spokojeně vydechla a úkol mu přenechala. Přesto se ke čtení nevrátila. Sáhla rukou za sebe, putovala dále dolů jeho stehnem, až nakonec přes kalhoty ucítila jeho vzrušení. Prsty přelétla po celé jeho délce a Severusovi unikl hluboký vzdech, který na její pokožce způsobil dráždivou odezvu. Rty ji laskal na šíji, dotýkajíc se citlivého místa pod uchem. Hermionu zcela přemohla vlna horka šířící se z podbřišku. Téměř si nevšimla, když jí kniha vypadla z ruky a se žuchnutím přistála na podlaze.
Její touha ještě vzrostla, když jí Severus začal rytmicky přirážet do ruky a tiskl se k jejím zádům. Uvolnila prsty a oddala se příjemnému tlaku jeho penisu pod zadečkem. S blaženým a nesouvislým drmolením jenom ležela, zcela ztracená v jeho pohybech. Nechala ho, když ji jemně pomohl se posadit a svlékl jí nejprve košili, a pak i podprsenku. Lehoučké doteky putovaly od její šíje, přes ramena jejími zády, až k zipu na sukni. Mučivě pomalu jej rozepnul. Rozevřenými dlaněmi majetnicky vklouzl pod šedou látku a krouživým pohybem pohladil dívčí boky. Nakonec z ní stáhl i zbylé oblečení a odhodil jej ke knize na podlahu.
Poté se postavil a chvíli si ji toužebně prohlížel. Jediným rychlým pohybem strhl ze sebe svetr se zmijozelským hadem i bílou košili. Stojíc vedle postele, s odhalenou hrudí, kterou částečně zastiňovalo jenom mihotavé světlo svíček, rozepnul si opasek a zip na kalhotách. Když za sebou konečně zanechal kalhoty i prádlo, položil koleno na zelenou přikrývku a pomalu se k Hermioně plížil jako predátor ke kořisti.
Chtěl ji přitlačit na záda, ale v ten okamžik Hermiona zaprotestovala. „Chtěla bych ležet tak, jak jsme byli předtím – opravdu se mi to líbilo.“
Se zvednutým obočím prosbě vyhověl a vklouzl za ni. Skutečnost, že byli oba nazí, dramaticky změnila dynamičnost celé situace. Jeho penis nyní dráždil její poštěváček s každým dalším přírazem. Jeho prsty na jejích ňadrech jí způsobovaly čirou rozkoš. I pouhé teplo mužské hrudi tlačící se proti jejím zádům vysílalo záchvěvy do celého jejího těla. Cítila pronikavou vůni mužského potu, která sílila s každým pohybem laskajících ramen. Bylo to tak omamné, až Hermiona cítila závrať.
Severus, s netrpělivostí adolescenta, začal přirážet tvrději, až do ní konečně vnikl. Hermiona spokojeně zasténala. Jeho prsty sklouzly z jejích ňader a dívka si v duchu povzdechla – vystřelující vlny horka a brnění v důsledku oné ztráty poněkud opadly.
Rozhodně jej vzala za ruce a navedla je zpátky na svá prsa. V tom ji napadla nová myšlenka. Tisknouc si jednu jeho ruku k hrudi, druhou putovala až k místu, kde byli spojeni, a propletla jeho prsty mezi tmavé hebké kučery v podbřišku.
Severus zasténal, ale naštěstí okamžitě začal laskat pulzující poštěváček.
Hermioně se zdálo, jakoby v něm roztála. Zmítala se mezi touhou vyjít mu bedry vstříc, a umožnit mu proniknout do ní ještě hlouběji, a přáním tisknout se proti jeho ruce.
Nejprve to ucítila v prstech na nohou… intenzivní brnění se šířilo nahoru k jejímu horkému jádru a rozlévajíc se pánví dosáhlo až k bradavkám. Před očima jí tančily tisíce hvězdiček a uvnitř se nekontrolovatelně zachvěla. Vzdechy, které unikly z jejího hrdla jakoby ani nebyly její. Cítila jak se její svaly kolem něho stáhly a napnuly, spolu s tím, jak se v ní pohyboval.
„Panebože!“ vydechla.
Severus ji vzápětí následoval, náhlé sevření a vlhké horko, které jej obklopilo, bylo příliš pro ještě relativně nezkušené tělo.
Zůstali ležet přitisknutí jeden k druhému, zpocení a neschopní popadnout dech. Posléze Severus poněkud sebevědomě promluvil, „Takže jsi měla…?“
„Můj bože, ano,“ spokojeně se od ucha k uchu zazubila Hermiona.
„Kdo je teď Králem Hadů?“ zeptal se samolibě.
„Ty. Tohle si bezpochyby najde místo v mých pamětích,“ odpověděla.
Severus se zvedl z postele a natáhl se za brkem ležícím na stole.
„To byl jenom vtip, Severusi,“ řekla a podepřela se v lokti.
S perem v ruce, pokračoval na cestě k jejímu kufru a krátce se v něm prohraboval.
„Jestli hledáš vydání Báječné čarodějky z roku 1990, budeš těžce zklamán,“ pozorovala jej se stejným dílem pobavení i zmatení. Konečně vytáhl kus pergamenu, pohledem jej přelétl a vrátil se do postele. Poté jí ho podal. Hermiona poznala, že drží v ruce zásnubní smlouvu z Ministerstva. Posadila se a tázavě se na něj podívala.
Severus jí strčil brk do pravé ruky a hlubokým, trochu chraptivým hlasem přikázal, „Podepiš to.“

Do Halloweenu zbývaly dva týdny, když ředitel přerušil večeři, aby v souvislosti s blížící se událostí oznámil pořádání každoroční slavnosti. U stolů vypukla hlasitá vřava – naráz všichni mluvili jeden přes druhého. Dívky vzrušeně pištěly o účesech a make-upu a kluci prskali stížnosti na nutnost obstarat si společenský hábit. Hermiona se podívala na Severuse, který seděl mlčky seděl vedle ní a zíral před sebe.
Dotkla se jeho paže, aby jej probrala ze zasnění. Když opětoval její pohled, pohladil ji po ruce a bez slov žádal o pochopení. Vyhověla a na nic se neptala.
Později ve svém pokoji uvařila další dávku Vanity. Na život v roce 1977 si již zcela zvykla. Byla zamilovaná do muže, o kterém snila, a on jí oplácel stejně. Zažádala i o další patent - tentokrát pro Neptun č. 5. Její budoucnost, jak milostná i ta hmotní, vyhlížela zajištěně. Ale pak si vzpomněla na rodiče, kteří právě prožívali studentská léta kdesi v Bristolu, a přemohl ji pocit viny. Byl tady taky Harry, který potřeboval její pomoc v boji proti Voldemortovi, a který se ještě ani nenarodil. A nakonec Ron, který k ní možná choval něžné city, i když je nemohla opětovat. Přesto jí chyběl.
Nejvíc zneklidňující myšlenky však patřily Severusově budoucnosti. Kdyby s ním teď zůstala, stal by se Smrtijedem? Byla by blázen, kdyby si myslela, že může zůstat a změnit jeho osud. Severus měl sehrát důležitou roli v obou válkách proti Temnému pánovi. Jakkoli milovala mladičkého Snapea, bylo její povinností nechat jej naplnit, co mu bylo předurčeno. Přestože zatím neměl Znamení Zla, podle jejího hrubého odhadu se měl stát Smrtijedem kolem svých osmnáctých narozenin, což bylo za dva a půl měsíce.
A ona se musela vrátit do roku 1996. Zůstala v minulosti příliš dlouho. Nadcházející halloweenová slavnost skýtala vynikající možnost zmizet a nevzbudit mnoho pozornosti. Měla tak dva týdny, aby se připravila.
Obraceč času byl již nařízen v opačném směru o 166 104 obrátek. Díky hůlce to trvalo necelých sedm minut. Zařízení ukryla v kufru v krabičce s nápisem Hygienické potřeby, kam jak doufala, by se Snape neodvážil podívat. Jediné, co zbývalo, bylo odečíst dalších 1453 obratů, které představovaly čas, který strávila v minulosti. Učinila tak s těžkým srdcem.
Shromáždila všechny pergameny, které se týkaly Vanity a Neptuna č. 5, žádosti o patenty – podle abecedy, dopisy z Ministerstva – svázané a označené, barevný podnikatelský plán a podepsané prohlášení. Vše uložila do koženého obalu a přiložila k němu poznámku pro Severuse. Pověřila jej výkonným ředitelem celého podnikání. Sama byla nyní tichým společníkem.
Tu noc k ní Severus nepřišel. Cokoliv jej u večeře sužovalo, bylo to vážné. Další den ho našla během obědní přestávky v knihovně. Hrbil se nad starou knížkou, Lektvary pro pokročilé, a psal do ní po krajích natěsnané poznámky. Nebylo to poprvé, co jej u toho Hermiona viděla. Očividně neměl moc vysoké mínění o textu Libatiuse Brutnáka.
Hermiona se usadila v křesle proti němu, vytáhla Nabokovovu Lolitu a začetla se. Po několika minutách Severusova učebnice sklouzla přes stůl k ní a konec jeho brka ukazoval na drobnou marginálii, kterou do ní právě napsal.
„Jednoduše jim vražte do krku bezoár“ četla udiveně. Severus vypadal pobaveně, dusil se smíchy. Hermionu poněkud vyvedlo z rovnováhy, jak si může dělat legraci z něčeho tak důležitého, jako jsou protijedy, ale usmála se na něj. Za prvé proto, že se s ní o to vůbec podělil. Za druhé ji potěšilo, že se zdál být v lepší náladě než včera. A nakonec – právě ji koncem pera lechtal po ruce a obdařil ji svým rošťáckým sexy úšklebkem.
Poté se postavil a kývl směrem ke dveřím. Vyšel jako první a počkal na ni na chodbě. Společně potom kráčeli do učebny, kde měla mít Hermiona Mudlovská studia. Byli u schodiště ve čtvrtém patře, Severus se zastavil a zatáhl ji k nejbližším otevřeným dveřím. Když se Hermiona rozhlédla, zjistila, že jsou v nějaké třídě.
„Skvělá věc, prázdná učebna,“ lenivě promluvil Severus, „vždy po ruce, když ji člověk potřebuje.“
Hermiona jej zvědavě pozorovala. To byl již druhý pokus o žert za méně než hodinu.
„Tenhle víkend je na řadě výlet do Prasinek. Nemáš v plánu navštívit Madam Pacinkovou, nebo ano?“
„Jedině v případě, že by mi šlo o holý život, miláčku,“ odvětila s nasládlým úsměvem.
„Díky bohu za jednu rozumnou ženu,“ vydechl úlevou. Poté se sklonil k jejímu uchu a spiklenecky zašeptal, „nechtěla bys mi dělat společnost na malém neoficiálním výletu?“
„Ovšem, mladý muži, s velikým potěšením,“ pronesla také tlumeně, „a kam pojedeme?“
„Domů. Musím si vyzvednout společenský hábit,“ řekl. Poté jí s lehkou úklonou otevřel dveře a pokračovali spolu do prvního patra, kde se s ní rozloučil s láskyplným stiskem ruky.
Hermiona byla víc než překvapena jeho pozváním. Neměla tušení, kde nebo jak se dostanou k němu domů, ale hluboce to na ni zapůsobilo. Věřil jí natolik, aby ji vzal na místo, které si tak dobře střežil. Možná potká i jeho rodiče. Sobota bude každopádně moc zajímavý den.

[Lena]

s tím sváděním to bylo perfektní Chudák Severeus, myslel si, jakej je on lovec, a přitom byl od začátku jen kořist
Ale moc pěkný dílek....už se nedivím, že ti ten překlad dal tak zabrat A hlavně už jsem hrozně zvědavá na Hermionin návrat domů a na její setkání se Severusem dospělákem....i když mezi tím ještě cítím nějakou jobovku.... no, doufám, že nás nenecháš dlouho čekat
_________________
"Dnes byl dobrý den, jedl jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral si pro sebe, co se dalo."

[ria]

Diky Leni, opravdu musim priznat, ze prekladat sex z anglictiny me vycerpava . Doufala jsem, ze to pujde lip. Posledni nadeji je vira, ze s postupujici povidkou se i moje dovednost nejak zlepsi. Jinak nevim, no vlastne vim, budu se takhle osklive trapit dal .
Snad muzu prozradit, ze v minulosti zustaneme uz jenom tenhle tyden .
_________________
Fake It Till You Make It.

[amargonka]

Vypořádala jsi se s tím dobře, Marti Pěkná kapitolka Ale už se taky těším na přítomnost

[ria]

Miso, opet diky za skvele korektury . S Libatiusem jsem se vcera v noci pranic neparala, hodila jsem tam prvni vec, ktera me napadla - a to byl onen znamy cesky malir . Ani jsem se neunuvala podivat se na mozny preklad anglickeho zakladu . A Madam Pacinkova - tak na tu si vzpominam - jak tam byl Harry s Cho a moc se mu tam "libilo" . Vedela jsem tedy, o jake se jedna misto a rovnez jsem vedela, ze ty nepochybne budes vedet, jak se rekne hezky cesky .
_________________
Fake It Till You Make It.

[janca]

no, tak to bylo opravdu hustý. A..........kdy bude další dílek? Jinak je to fakt super jako vždy.

[ria]

Ahoj Jani, dalsi dil bude asi az v patek, jelikoz od dnesniho vecera az do patku se zrejme nedostanu k netu.
Zatim holky .
_________________
Fake It Till You Make It.

[Paola]

Rio opat skvely preklad velmi chvalim .... citala som to v anglistine ... ako zaklad som pochopila ale je to ine ked si to moze clovek doslovat vychutnat v češtine
_________________