NEWFORUM

[amargonka]

Já to taky oželím... Minerva s Hermionou bylo jen náhlé vnuknutí

[ria]

Mno, velmi oblubenou dvojicou je napriklad Harry Potter/Draco Malfloy . A medzi tie stavnatejsie patria samozrejme aj milostne trojuholniky, pripadne viacuholniky (napr. Lucius Malfloy/Snape/Grangerova, ci Lupin/Snape/Grangerova/Black - len pre silne zaludky, ale tak vtipne napisane, ze som sa smiala este druhy den) . Kazdopadne som pri svojom "malom" prieskume zistila, ze svet HP uz davno presiahol hranice detskej predstavivosti .
_________________
Fake It Till You Make It.

[Paola]

určite presiahol ked čítam tie štvoruholníky čo si napísala tak sa musím z toho s chuti zasmiať
_________________

[janca]

Tak co........ ...................bude dneska něco? Prosím!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

[ria]

Kapitola 11 – Podnikání

„Co tím chcete říct - zasnoubení?“
„Proč jinak myslíte, Minervo, bych se tady – ve své soukromé pracovně a se slečnou Grangerovou v klíně - jazykem pokoušel o tonzilektomii*?”
„Panebože, Severusi, raději mlčte. Tahle situace je absolutně neúnosná! Snad nečekáte, že uvěřím, že vy dva jste snoubenci? Říkáte to jenom proto, že jsem vás přichytila muchlovat se se studentkou přímo ve škole!“
„Ujišťuji vás, Minervo, že jsme dělali i horší věci.“
„NE! Tohle je absurdní!“
„Přestaň s tým, Severusi,“ promluvila konečně Hermiona.
„Je to pravda, tak co.“
„Teď ne,“ řekla Hermiona rozladěně. „Paní profesorko, je mi líto, že jste nás takhle našla – „
„Nemáš se za co omlouvat, Hermiono, měla zaklepat.“
„Klepala jsem, třikrát. A vůbec, kdy tedy byly ony údajné zásnuby? A proč je držíte v tajnosti? Kdo o tom ještě ví?“
Severus pokrčil rameny a pohrdlivě se na McGonagallovou podíval. „Formální zásnuby se konaly již před časem. A naše osobní záležitosti se týkají jenom nás.“
„Však počkejte až se tohle dozví Albus. Ještě dnes večer vás ze školy vyhodí!“
„Albus o tom ví.“
Do Minervy jakoby uhodil blesk. Musela se zády opřít o zeď. „Hermiono, řekněte mi pravdu: přinutil vás k tomu?“
„Ne, paní profesorko. To já si vybrala jeho. Když chcete někoho obviňovat, můžu za to já. Severus je totiž výborná partie – když se jednou nahlédnete za mastné vlasy, nerudné způsoby a Znamení zla.“
Snape se obrátil k Hermioně a věnoval ji jeden ze svých nejlepších úšklebků. „To zní to tak lákavě, miláčku. Připomeň mi, že ti nemám dovolit napsat můj epitaf.“
„Promiň Severusi. Měla bych ještě doplnit, že jsi také čestný, přitažlivý, inteligentní, vtipný a výjimečný v každém ohledu.“
„To by snad mohlo stačit,“ utišil se a upřel svůj pohled zpátky na McGonagallovou.
„Jdu rovnou za Albusem, a doufám, že z něho dostanu víc rozumu než z vás dvou,“ spílala dále hlava nebelvírské koleje. „Neuvěřím žádnému nesmyslu se zasnoubením, dokud to neuslyším přímo od ředitele. A svatební dary odemně rozhodně nečekejte!“ S tím se vyřítila ze Snapeovy pracovny, a poté zaslechli už jenom vrzání schodů a dupot nohou po prkenné podlaze v učebně Obrany proti černé magii.
Snape jediným rázným švihem hůlky dveře zavřel a zamkl. Pak se nepřítomně zadíval ven z okna. Hermiona se přesunula do druhého křesla a civěla do podlahy. „Nikdo nikdy neuvěří, že jsme spolu,“ promluvila nakonec.
„O důvod víc nechat si naše malé tajemství pro sebe. Ať už byly tvé pohnutky jakékoliv, a já se je dozvím, nemůžou stát za všechno tohle…“ Snape se odmlčel, neschopen najít to správné slovo.
„Severusi, ty mě neposloucháš? Vybrala jsem si tě, protože máš všechno, co od muže chci.“
„Ach ano,“ usmál se jízlivě. „Výborná partie, jak jsem mohl zapomenout. Zdá se, že jsi přehlédla mou nadále trvající službu u Temného pána. Jak tohle zapadá do tvého žebříčku mužské přitažlivosti?“
„Není to nepřekonatelné.“
„Tak to mě pouč. Co myslíš, že Temný pán udělá, když se dozví o mém blízkém vztahu ke známé a oddané stoupenkyni Harryho Pottera?“
„Doufám, že to nikdy nezjistí. A jestli ano, mohl bys mu třeba říct, že to byl z tvé strany taktický manévr při sbírání informací.“
Severus se tvářil zamyšleně. Položil ruce na stůl a naklonil se k ní blíž. Tlumeně odvětil: „Tak to budeme raději doufat, že se to nikdy nedozví.“
Poté sáhl pod stůl a vytáhl poněkud větší hnědý balík převázaný obyčejným lněným špagátem. Hodil ho Hermioně se slovy: „Tohle ti posílá Gudgeon.“ Když roztrhla papír, první, co uviděla, byla černá látka. Podle hmatu Hermiona rozeznala vynikající kvalitu, byla měkká a hřejivá. Postavila se, aby oděv prostřela. Na zem jí přitom sklouzly další dva kusy. Hermiona všechno rozložila na stůl a o krok ustoupila, v duchu odhadujíc, na co se to vlastně dívá.
Pak upřela zrak na Snapea. „Myslím, že je to tvoje.“
Severus k ní podešel a očima také změřil podezřele známou módní kreaci. Na míru šitý černý kabát, hodící se černé kalhoty s knoflíky a objemný dlouhý plášť.
„To není moje – je to moc malé a zapínaní je nalevo. Bude to Gudgeonův ubohý pokus o vtip – tvoje pracovní oblečení.“

Hermiona si zkoumavě prohlížela svůj elegantní odraz v zrcadle. Kalhoty byly perfektně střiženy, vypadala v nich vyšší. Po bocích až dolů se táhla řada drobných knoflíků, které končily slušivou manžetou těsně nad měkkými černými italskými kozačkami.
Trvalo skoro věčnost, než zapnula všechny knoflíky i na kabátu, ze kterého laškovně vykukoval krajkový okraj bílé blůzy ve viktoriánském stylu. Celý oděv tak působil více žensky. Hermiona si přehodila plášť přes rameno, opustila ložnici a vydala se po schodech do nebelvírské společenské místnosti. Harry, Ron a Neville se zrovna vraceli ze snídaně. Ron ji spatřil jako první a zůstal stát s otevřenými ústy. Harryho pohled následoval ten Ronův. Neville vybouchl smíchy.
„Kam jdeš takhle vystrojená?“ zeptal se, když se vzpamatoval.
„Dala ses na Gotiku?“ vyhrkl také Ron.
Harry k ní zvědavě podešel a obkroužil kolem ní. „Pěkný obleček. Chystáš se na interview?“
„To těžko,“ odpověděla a jala se k odchodu. „Dickensonovská tradice. Na poledním sezení literárního kroužku předčítám úryvek z Příběhu dvou měst. Musím běžet, nechci přijít pozdě.“
„Tak hodně štěstí,“ popřál jí Ron. „Zlom vaz.“
„Díky.“

Byly to ty nejlepší časy, byly to ty nejhorší časy**. Snapea potkala za bránami Bradavic a společně pak zamířili do Prasinek. Oba mlčeli. I když byla Hermiona nadšená z jejich malého neoficiálního výletu, byla by ráda, kdyby Severus zvolnil tempo a řekl jí, co ho tak očividně sužovalo. Povětří bylo mrazivé jako v lednu a Snape rázoval svahem dlouhými kroky, plášť za ním prudce vlál. Hermiona měla co dělat, aby mu stačila. Když se podívala za sebe, zjistila, že její plášť se i při té největší snaze jenom zlehka vlní.
„V tom hloupém plášti si připadám jako páter Tuck,“ zajíkala se, na konci s dechem.
„Pokud vím, šerif z Nottinghamu se nikdy nemusel plahočit skotským venkovem,“ zamrmlal Snape a špatně šlápl. „Zatracené zaječí nory! Ten plášť je absolutně přiměřený, Hermiono, není na okrasu. Zkus mít trochu rozumu a uznat to.“
„Oblečení není na okrasu,“ zopakovala nakvašeně, „to je tvoje pravidlo?“
„Žvanění nesmyslů máš jako hobby, miláčku? Tyhle pláště opravdu považuji za praktické, kromě toho jsou z velice odolné látky.“
„Nejlepší v celém vesmíru, nepochybně. Otázkou ale je: jsou skutečně nezbytné pro to dnešní - děsně velké dobrodružství?“
„Nic jiného ve skříni nedržím. Ulovila si si tvrdohlavce s pochybným vkusem. Každopádně se hodí do tmavého portsmouthského přístavu.“
Hermiona raději na zbytek cesty ztichla a odevzdaně Snapea následovala po vyšlapané vesnické stezce. Přitom si však toužebně přála, aby se dokázali vrátit k bezstarostnému škádlení z onoho rána, kdy byli navštívit Snapeovu matku.
Konečně dorazili k hostinci U Prasečí hlavy. Snape si přetáhl přes hlavu kápi a naznačil jí, aby udělala totéž. Vevnitř je pokynutím pozdravil Aberforth a nasměroval je do zadní části hospody. Hermioně se to začínalo líbit – čišela z toho všeho záludnost a tajemství.
Ocitli se v zatuchlém salónku s krbem. Snape hodil na rošt za hrst letaxového prášku a zvolal: „ Divoký Západ!“
Hermiona vstoupila do komína hned jak Severus zmizel. Těsněji si přitáhla plášť a zopakovala: „Divoký Západ!“

Hostinec Divoký Západ se krčil proti portsmouthské přístavní zdi již od časů, kdy tamější vody brázdila Britannia. Dnes nákladné a výletné lodě doplňovali také letečtí přepravci. Podobně jako v Děravém kotli, i v Divokém Západu se prolínal mudlovský svět s kouzelnickým.
Hermiona vystoupila z ohniště a oprášila si z oblečení zbytky popela a letaxu. Do nosu jí okamžitě vrazil ostrý mořský vzduch smíšený s hnilobným puchem rozlitého piva. Po pár krocích ucítila i vůni sladového octu – stáli se Severusem u výdejního pultu poblíž tácu s nakládanými treskami. Celý prostor ozařovalo měkké světlo.
Hermiona vyšla z hospody na dlážděnou ulici a chvíli pozorovala šplouchání vody v přístavu, v kterém kotvily stovky lodí se stožáry tyčícími se vysoko k nebi. Bylo to skoro jako octnout se dvě stě let zpátky, kdyby je sem-tam nemíjel nějaký mudla v moderním oblečení. „Starý Portsmouth?“ vyzvídala.
Snape kývl na znak souhlasu, „Lázeňské náměstí, přesněji Ostrov koření. Jižněji od Bradavic to už nejde, pokud člověk nechce skončit ve Francii.“ V té chvíli se ozval klakson trajektu, který až doteď tiše klouzal po vodní hladině. Byla to Brittany a právě ji naváděli do kotviště.
„To sem kdysi lodě přivážely koření na prodej?“ zeptala se a přidala opět do kroku, aby nezaostala.
„Bohužel ne. Pojmenovali to tak, protože tady čarodějové prováděli páchnoucí kouzla a rozšířili fámu, že kanalizace v této části města je žalostně nedostatečná. Mudlové se Ostrovu celá staletí vyhýbali, co poskytovalo kouzelnickému světu žádoucí anonymitu.
Na nejbližším rohu zahnuli za další hostinec, tentokrát Kořeněný ostrůvek, a vydali se půlkruhovitou alejí lemovanou čtyřpatrovými domy s výhledem na moře. Snape zastavil před jedním z nich a hůlkou poklepal na dveře. Nablýskaná bronzová tabulka nesla název Dům Neptun.
Společně vstoupili do světlé a vzdušné haly, sluneční paprsky pronikaly dovnitř několika velkými okny. Podlahu z vyleštěného dřeva doplňoval masivní nábytek s bronzovým kováním. Všude se šířila svěží přímořská vůně.
„Kolik toho víš o pravidlech chování na obchodních kouzelnických setkáních?“ obrátil se na ni Severus, když stanuli u schodiště.
„No, nikdy jsem – „
„Myslel jsem si to.“ S povzdechem se k ní sklonil a otočil ji tváří k sobě. „Sedneš si na místo vedle mě a položíš hůlku na stůl. Za žádných okolností nedělej žádná kouzla, bylo by to považováno za velice nezpůsobné. Ani jen Aguamenti. Když budeš chtít napít, požádáš sekretářku.“ Odmlčel se a Hermiona přikývla. „Předsedá Davy, takže on tě také představí. Nepochybně pro tebe připravil nějaké materiály, které si později přečteš, aby si dohnala všechno, co ti za posledních patnáct let uniklo. Postaral jsem se, aby tvé jméno nikdy na střetnutích nechybělo. Dovedu si představit, jak budou ostatní překvapení, když tě uvidí. Až doteď tě všichni znali jenom jako odkaz s textem Omluvená neúčast – H. Grangerová.“
Někde v přízemí hodiny právě odbíjely jedenáctou. Snape ji vzal za loket a vedl ji nahoru. „Snaž se omezit otázky na minimum, abychom stihli skončit alespoň do oběda. Slibuji, že všechny drobné detaily, které nedají spát tvé neukojitelné zvědavosti, ti vysvětlím pak – v soukromí.“
Před velkými masivními dveřmi s umně tepanou bronzovou klikou opět zastavil a sundal jim oběma pláště. „Připravena?“ zeptal se ještě. Když přikývla, otevřel a dvorně ji nechal vejít jako první.
Zasedací místnosti dominovala obloukovitá vysoká okna s výhledem na moře a obrovský dřevěný stůl o rozměrech, že by se na něm s přidáním závěsného motoru dalo doplout do Belgie. V okamžiku, kdy vstoupili dovnitř, od stolu k nim vzhlédlo pět čarodějek různého vzezření a věku.
Davy pohotově přispěchal, aby je přivítal. „Snape, tak jsi to stihl a přivedl jsi sebou i tvoji malou paní Snapeovou,“ uličnicky se ušklíbl. Hermiona mu potřásla rukou a využila tak příležitost zblízka prostudovat jeho obličej. Vyrostl v pohledného muže. Stále měl na tváři jizvu, ale za ty roky stihla vyblednout. Gudgeon si ji prohlížel stejně pozorně. „Dobrý bože, Hermiono. Čas byl k tobě víc než shovívavý, miláčku. Vypadáš úplně jako v první den, kdy jsem tě potkal.“
Ve chvíli, kdy Davy oslovil Hermionu „miláčku,“ Snape rázně vykročil kupředu a vyndal její ruku z Gudgeonovy dlaně. „Díky za balík, příteli. Tvůj suchý humor je stejně neomalený jako byl vždycky.“
Davy se zašklebil a obrátil se ke zbytku místnosti. „S potěšením vám představuji Hermionu Grangerovou, spolumajitelku a zakladatelku naší společnosti.“ Poté ji zavedl k prázdné židli a sám se uvelebil za vrchstolem. Hermiona podle předepsané zvyklosti položila hůlku před sebe. Snape, který zasedl vedle ní, udělal totéž.
„Jelikož je tu s námi i slečna Grangerová, cítím, že je namístě, abychom na začátek každý o sobě něco málo řekli. Kde je moje broskvička z Georgie? Tady ji máme… Sunshine, můžeš začít?“
Pěkná plavovlasá čarodějka, sedící naproti, věnovala Severusovi vstřícný úsměv a Hermionu zcela záměřně ignorovala. „Jsem Sunshine, pocházím z amerického jihu. Zastávám post mezinárodní divizní manažerky pro Vanity a sídlím v Státech. Starám se o prodej produktů Pegase napříč celým kouzelnickým světem.“ Po krátkém proslovu Sunshine s předstíranou plachostí sklonila hlavu a lenivým, tlumeným hlasem, který jí přidal na svůdnosti, dodala: „Ahoj Seve, máš se?“
„Sunshine,“ krátce jí pokynul Snape.
„Slečna Celine Chartreuse,“ bez zaváhání pokračovala žena sedící vedle plavovlásky. „Finanční výkonná manažerka. Kancelář mám tady v Neptunovi.“ Vlasy skořicové barvy jí splývavě padaly na ramena a Hermioně trochu připomínala Ginny. Hluboký výstřih odhaloval bujné poprsí a přitažlivý obličej rámovaly drahé stylové brýle. Celé její vzezření křičelo: inteligentní, elegantní, sexy.
Hermiona postřehla, že Snape se na židli maličko zavrtěl a pohledem sklouzl na zem. Zajímavé, vypadalo to, že mezí ním a slečnou Chartreuse něco bylo.
Ze zamyšlení Hermionu vytrhlo až když promluvila další čarodějka. „Gigi, těší mě, jsem zodpovědná za vývoj. Sídlím v Lancashire.“ Měla milý úsměv a ty nejčervenější vlasy, jaké kdy Hermiona viděla. Oděna byla v laboratorním plášti, a za uchem jí vyčuhoval brk. Očividně vědkyně.
„Wartcap,“ představila se ošklivá čarodějka nalevo od Gigi. Na konci jejího nosu trůnila chlupatá bradavice a zpod vysokého černého pokřiveného klobouku trčely rozcuchané šedivé vlasy. „Vedu logistiku. Kamkoliv do světa budete chtít dostat zásilku rychle a spolehlivě, u mě jste na té správné adrese.“
„Slečno Grangerová, mě můžete říkat Sheri,“ ozval se poslední stydlivý hlas. „Jsem vaše sekretářka. A jsem moc ráda, že vás konečně poznávám.“ Oříškové vlasy měla Sheri stažené do tlustého ohonu a její oděv byl spíš konzervativní. V klopě indigového saka se vyjímal odznak Národní společnosti pro věštění z čísel. Na stole před ní se míhal rychlobrk, který zaznamenával každé slovo.
„Severusi…?“ vybídl Snapea Davy.
„Snad nechceš, abych se také…“
„Protokol je protokol.“
Snape si povzdechl, „Severus Snape, vlastním tuhle firmu společně s mojí snoubenkou, slečnou Grangerovou.“
Při vyslovení slova „snoubenka“ bylo slyšet několik malých, šokovaných zalapání po dechu, a Hermiona si byla jistá, že zachytila Sunshine, jak tiše pronesla: „Mrcha.“
„Davy Gudgeon, projektový manažer Pegasových produktů osobní péče. Tímto otevírám dnešní jednání. Začneme prodejem. Sunshine?“
Světlovlasá čarodějka si srovnala papíry před sebou a pročistila si hrdlo: „Reklama v denících se ukázala být méně úspěšnou, než jsme očekávali. Naproti tomu, zkušební kampaň v Báječné čarodějce a Mladé Morganě zvýšila povědomí o naší značce o jedenáct procent.“
Jak mluvila, divoce gestikulovala a Hermiona se trochu znepokojeně přimáčkla zpátky o opěrku židle. Sunshininy temně rudé nehty šlehaly vzduchem jako dlouhé krvavé pařáty připraveny zabíjet. „Demografové předpokládají, že do roku 2000 se prudce zvedne počet svobodných nezávislých čarodějek. Zčásti je to důsledek baby boomu na začátku osmdesátých let po pádu Vy-víte-koho. V příštích čtyřech letech proto navrhuji další nárůst reklamní kampaně a požaduji zvýšení finančního objemu o pětadvacet procent.“
„Dostaneš třináct, ani o srpec navíc,“ řekl Snape rozhodně.
Hermiona pozorovala, jak se Sunshine vypnula a její perfektně namalované rty se protáhly do spokojeného úsměvu. Poté se naklonila a něco si odškrtla na pergamenu, který držela v ruce. Evidentně v tom uměla chodit. Žádej pokaždé dvounásobek toho, co chceš a šéf si bude myslet, jak tvrdý umí být, když ti dá polovinu. Nakonec stejně vyhraješ.
„Vývoj?“ pokračoval Davy.
Gigi se odvážně postavila, co jí vysloužilo Chartreuseino odfrknutí a převrácení očima. Jak se zdálo, Gigi to ani za mák nerozházelo a neohroženě začala číst z poznámek, které měla pouhé dva palce od obličeje. „Dokončili jsme heřmánkovou řadu a jsme připravení na její novoroční prezentaci. Pokračuje vývoj šamponu na barevnou změnu vlasů, ačkoli dosud máme větší úspěchy jen s účinkem na plavé vlasy, brunetky mají zatím smůlu,“ vyhrkla, a poté se opět rychle posadila, aniž by měl kdokoliv možnost se jí na něco zeptat.
„Díky, Tykvičko,“ mrkl na ni Davy a hřejivě se usmál. Gigi úsměv opětovala. Hermioně jejich srdeční výměna neunikla a přemítala, že ať se děje mezi nimi cokoliv, už brzy se to provalí.
„A co nového ve světě logistiky, Warty?“ otázal se Davy.
„Zatracená noční můra,“ vyplivla stará čarodějka a rázně bouchla rukama o stůl. „Nejhůř je na tom Afrika. Naše loď už čtrnáct dnů trčí v Dakaru. Mířila do Lagosu, ale na Yorube ji vykradli. Na mou duši, Seve, chce to dolů Nigerem vyslat malou „pracovní skupinu“ a ukázat těm woodoo panákům, že si to nenecháme líbit.“
„Udělám, co budu moci, Warty, ale jejich magie je temná a zcela odlišná od té naší. Neporušili žádný zákon, jelikož tam žádná oficiální legislativa neexistuje. Vždyť oni provádějí kouzla na požádání i pro dobře platící Mudly, k sakru. Nemůžeme se dostat do západní Afriky jinudy?“ zeptal se nakonec Severus.
„Budeme muset. Můžu to odklonit do Fortalezy v Brazílii, a pak poslat do Kapského Města přenášedlem. Bude to drahé, jenom snížíme stávající ztráty.“
„O kolik dražší?“ vložila se Chartreuse a vytáhla brk.
„Tak o třetinu, se štěstím. Možná až dvounásobně. Doufejme, že za ty trable africký trh opravdu stojí.“
Sunshine zareagovala okamžitě: „Nepochybně, mají nejrychlejší růst v celém kouzelnickém světě.“
„Tak do toho,“ zakončil debatu Severus. „Warty, chci abys mě denně informovala. Sunshine, ty mi dáš vědět, kdyby nastal nějaký pokles na trhu. Nemíním vyhazovat naše galeony zbytečně.“
Davy počkal, a když se ujistil, že Severus už skončil, pokračoval: „A nakonec, finance, Chartreuse?“
Sexy čarodějka si elegantním pohybem napravila brýle a spustila: „První čtvrtina skřetího rozpočtového roku ukázala zvednutí obratu o čtrnáct procent. Změny v balícím procesu, v rámci naší kampaně Zachraň strom – daruj úsměv lesnímu raráškovi, snížila kontrolovatelné náklady o tři procenta. V aktuálních měsíčních číslech to představuje úsporu ve výši sedm set šedesát tisíc galeonů. Čistý zisk z toho je pak přesně dvě stě tisíc galeonů, šestnáct srpců a dva svrčky.“
„Tvoje dva svrčky si nechám líbit,“ zazubil se na ni Davy.
Hermiona nemohla dýchat. Jak naslouchala finanční zprávě, její ruka železně svírala Severusův rukáv. Byli milionáři. Byli neskutečně – nechutně bohatí. Ani v těch nejdivočejších snech nedoufala v něco takového. U Gringottových musejí mít celý apartmán.
Severus sklouzl pohledem na její prsty. Klouby jí úplně zbělely, jak se ho pevně držela, krve by se jí nedořezal. S obavami, že je na pokraji mdlob, vzhlédl a zeptal se: „Je to všechno, Gudgeone?“
„Nic co by vyžadovalo tvoji pozornost, Seve. Můžeme skončit. Vem malou paní Snapeovou a proveď ji tady,“ řekl a v očích mu výmluvně zajiskřilo.
Snape se postavil a pomohl Hermioně na nohy. Poté vzal jejich hůlky a zahákl si její třesoucí se ruku pod paži.
„Ach, Seve, ještě maličkost, než odejdeš,“ zastavila ho Sunshine a svým bezchybně udržovaným nehtem se dožadovala Snapeovy pozornosti. „Máš pořád tu moji knížku?“
Severus sáhl do vnitřní kapsy kabátu a vytáhl malý, ale tlustý svazek, vázaný v červené kůži. Hermiona neodolala a vzala mu ji. Sukubus*** stálo tam zlatým ozdobným písmem.
„Díky, Sunshine. Bylo to velice… poučné,“ řekl Snape neurčitě.
Mladá čarodějka na něj mrkla, „jsem ráda, že souhlasíš.“
„O čem to je?“ zeptala se zvědavě Hermiona a začala knížkou listovat.
„Och, je to skvělé čtení!“ zvolal Davy nadšeně. „Pojednává o profesorovi a – „
„To stačí, Gudgeone, snad nebudeš vyzrazovat děj,“ obořil se na něj Snape, vytrhl Hermioně knihu z ruky a podal ji přes stůl její majitelce. „Je to studie o démonech, moje milá. Jak už jsem řekl, velice poučná.“
S tím vyvedl Hermionu z místnosti, dobře si uvědomujíc zmateného výrazu v jejím obličeji.

Pokoj v nejvyšším patře sloužil jako Severusova pracovna i ložnice. Byla to podkrovní místnost s mírně skloněným trámovým stropem, připomínka toho, že se nacházeli v domě z osmnáctého století. Magicky zvětšené okno se táhlo téměř po celé šířce jedné ze zdí a zhruba do poloviny její výše. Proti oknu stálo robustní čalouněné křeslo a starobylý karetní stůl, nabízely ničím nerušený výhled na moře. V dálce Hermiona spatřila Ostrov Wight.
Na první pohled bylo zřejmé, proč si tohle místo zvolil Snape za svoji svatyni – sálal odsud klid a ticho. Nábytek v pokoji byl navýsost praktický a plnil dvojí účel. Nijak nenarušoval příjemnou přímořskou atmosféru a zároveň kopíroval minimalistické potřeby svého majitele. Nebyly zde žádné malby, ani portréty. Od krémově zbarvených stěn až k vlněné prošívané přikrývce na posteli, celý prostor byl metaforou čisté, jednoduché harmonie.
Hermiona se již déle neudržela na nohou, její ruka vyklouzla zpod Severusovy paže a ona klesla na okraj postele.
„Jak bohatí vlastně jsme?“ zeptala se. Ta otázka jí vířila hlavou od okamžiku, kdy opustili zasedací síň.
„Velmi. Síť společností je hodna přes pětadvacet miliónů galeonů.“
„Nikdy by mě nenapadlo – „
„Musela si mít alespoň představu, nebo ne? Byl to nakonec tvůj nápad. Já jsem jenom následoval instrukce.“
„Severusi, nikdy jsem neplánovala celosvětový prodej.“
Přešel ke křeslu a posadil se. Lokty se pohodlně opřel o kolena a věnoval jí pronikavý pohled. „Chtěl jsem ti dokázat, že jsi mi věřila právem. Začal jsem v malém, a to, co jsem vydělal, jsem pokaždé znovu investoval. Tak to šlo prvních devět let. Se stálým příjmem v Bradavicích, bezplatným bydlením na hradě a téměř žádnými výdaji, jsem mohl naší firmě dát ten nejlepší možný start.“
„Proč probůh jsi zůstal nadále učit? S takovým majetkem?“
„Dokud žije Temný pán, moje místo je u Albuse a v Řádu. Na hradě nemá nikdo ani tušení o mém malém soukromém podniku, a tak to také zůstane.“
„Jak do toho všeho zapadá Davy Gudgeon?“
„Je výkonným manažerem Vanity a v podstatě řídí celou společnost naším jménem. Loajálnějšího a pracovitějšího partnera než je Davy bychom jenom těžko hledali, je přímo archetypem Mrzimoru. Příliš čestný a příliš nerafinovaný, aby někoho okradl. A nezapomeň, že ho znám už pětadvacet let. Většina ostatních je víc než ochotna vidět ve mně akorát tak Smrtijeda v podmínce, přítele Lestrange a Averyho. Daviemu věřím. Vždycky patřil mezi těch pár lidí, kteří mi rozuměli.“ Odmlčel se a znovu jí pohlédl do očí. Přehrábl si vlasy, a pak dodal: „Tak jako ty.“
„Já ti rozumím, Severusi, víc než možná tušíš.“
„Byl jsem tam a sledoval tě – minulý týden, když jsi se vrátila z minulosti. Viděl jsem, jak jsi se rozloučila s Rytíři. To, jak pláčeš nad Regulusem, Wilkesem a Rosierem. Proto vím, že ti tvůj malý výlet dal cennou lekci a zanechal na tobě trvalou stopu. A ty víš, jaké to je, být v mé kůži - nyní mi rozumíš víc než kdokoliv jiný.“
„Tys tam byl?“
„Kdo jiný by ti otevřel dveře v ten správný okamžik? Hermiono, když jsem se stal hlavou zmijozelské koleje, zamkl jsem tvou starou ložnici. Vztahuje se k ní příliš mnoho drahých vzpomínek. Nemohl jsem dopustit, aby tam spal někdo jiný. Kromě toho jsem se chtěl ujistit, že se jednou bezpečně vrátíš zpátky. Byl jsem rozhodnut se tam s tebou tehdy setkat. Jenomže pak jsi promluvila a tvá slova smutku a lítosti mě umlčela. Nezapomněla si ani na jednoho, truchlila nad jejich smrtí, litovala jejich rozhodnutí. Už ses jich víc nebála.“
„Poznala jsem budoucí Smrtijedy jako chybující kluky, ne jako monstra, o kterých jsem slýchávala. S Regulusem jsme si byli docela blízcí. Neměla jsem důvod mít z nich strach. Tak málo se odlišovali od těch, které znám z nebelvírské věže.“
„Chci, abys to věděla, Hermiono. Byla to právě systematická a zbytečná zkáza mých přátel, která mě přiměla hledat pomoc u Brumbála. Bylo mi tehdy jednadvacet, Regulusovi ani ne dvacet a byl stále nervóznější. A já věděl, že je vyděšený k smrti. Viděl umírat Wilkese a Rosiera, chtěl pryč ze služeb Temného pána.“
„Takže utekl?“
„Dá se to tak říct. Přišel jsem na to, že jeho strýc Alphard má teorii, jak Temného pána porazit. Pokoušel jsem se Reguluse najít, ale nepovedlo se mi to. Bál jsem se nejhoršího. Všichni mí zmijozelští přátelé byli mrtví, nezvěstní, anebo ve vězení. Ve snaze zachránit alespoň Reguluse, šel jsem Brumbála prosit o pomoc.“
„Šel jsi do školy? Jako Smrtijed?“
„Odjakživa jsem si rozuměl s Aberforthem. Vyzná se v lidech, a kromě toho si cení mojí diskrétnosti v jedné staré citlivé záležitosti. Když měl tenkrát Albus domluveno U Prasečí hlavy interview kvůli místu pro učitele, Aberforth mě kontaktoval. Ředitel mě přijal s otevřenou náručí. Reguluse jsme ale hledali marně. O několik měsíců později bylo nalezeno jeho tělo. Poté zmizel i Temný pán, ale já hrál nadále svou roli.“ Ve Snapeově obličeji se zřetelně odrážel smutek, ale zase rychle zmizel, když se vzpamatoval a usmál se na ni. „A po deseti jednotvárných letech se v Bradavicích objevila dívenka s bujnou kšticí neposlušných vlasů a se jménem Hermiona Grangerová.“
„Musel to být pro tebe šok,“ řekla a maličko se zašklebila.
„Ne takový jako zjištění, že tě zařadili do Nebelvíru. Byl jsem přesvědčen, že patříš skrz-naskrz do Zmijozelu.“
„Ach, to mi je líto. Musela jsem se dostat do tvé koleje, abych ti mohla být nablízku. Vyhrožovala jsem kvůli tomu i Moudrému klobouku.“
„Ano,“ řekl stručně, postavil se a přešel za ní k posteli. „A teď k tomu hlavnímu,“ hřbetem ruky ji pohladil po tváři. „Proč vlastně celý ten výlet do minulosti?“
„Kvůli tobě.“
Severus pomalu rozepl první knoflík na jejím kabátu. Hermiona sledovala jeho prsty. „Co to děláš?“
„To je odměna za dobré chování. Když odpovíš pravdivě, pokaždé rozepnu jeden knoflík. Slibuji, že se ti vyplatí spolupracovat. Ačkoli, nečekej žádné úlevy. Chci slyšet co možná nejvíce podrobností. Tak to zkusíme znova. Proč jsi to udělala?“
„Nevšímal sis mě. A já chtěla, aby sis mě všiml,“ odvětila a trochu znervózněla. Severus uvolnil další knoflík.
„Proč jsi chtěla, abych si tě všiml?“
„Protože jsi pohledný.“ Tentokrát se žádného knoflíku nedotkl a tázavě svraštil obočí.
„Řekl jsem pravdu.“
„Stalo se to v jeden večer na konci školního roku. Tys byl můj učitel lektvarů a já vařila Vanity.“
„To si pamatuji velice dobře.“ Třetí knoflík.
„Chytls mě za zápěstí. Já… nikdy… jsem,“ ztěžka polkla. „Díval ses na mě, a já měla pocit, že vidíš až na samé dno mé duše. Byla jsem vzrušená, měla jsem strach a cítila úzkost v ten samý okamžik. Proměnil ses v muže, už jsi nebyl jenom můj učitel. Uvědomila jsem si, že chci víc, ale ty ses na mě už podruhé nepodíval. Byla jsem pro tebe studentka, tak mimo tvůj romantický zájem jak jen to bylo možné.“
„Možná,“ potvrdil a rozepl další dva knoflíky, aby tak odměnil její upřímnost.
Povzbuzená, Hermiona pokračovala. „Získala jsem proto Obraceč času - abych se s tebou mohla sejít takříka na stejné úrovni. Chtěla jsem, abys ve mně viděl soběrovnou.“
„Takže,“ řekl, když obratně uvolnil poslední dva knoflíky a pomalu jí stáhl kabát z ramen. „Teď jsme si rovní?“
„Když si odmyslíš naše pozice ve škole, tak ano. Oba jsme inteligentní a trochu se od ostatních kolem lišíme. Držíme se pravidel jenom dokud vyhovují našim potřebám a vyjadřujú naše ideály a principy.“
Sklonil se k ní a políbil ji. Jejich rty se do sebe lačně vpily, každý Severusův žádostivý dotek Hermiona oplácela se stejnou vášní. Její ruce vyjely nahoru po jeho hrudi a nově poznávaly obrysy mužského těla. Chvíli si hrála s límcem jeho kabátu, než našla první knoflík. Držíc zapínání mezi prsty, odtáhla se od jeho úst. Blýskl po ní pohledem, podrážděn, jak se odvažuje připravit je o takový okamžik.
„Tvůj příběh skončil u mého zařazování. Za každou pravdivou odpověď rozepnu jeden knoflík. Co se ti honilo hlavou, když jsi mě spatřil v Bradavicích?“
„Ze začátku jsem tě nesnášel. Chtěl jsem tě dostat od sebe co nejdál.“ Hermiona uvolnila první knoflík. „Navzdory tomu, nemohl jsem si pomoct, bál jsem se o tebe. Nejprve to bylo něco jako rodičovské pocity, nebyla si v mých očích víc než dítě. Ta tvoje potyčka s trolem…“ pobledl a namáhavě polkl. "Pamatuji si na pohled, kterým si Harryho obdařil.“
„Mohla si být mrtvá. Obviňoval jsem Pottera, že tě přivedl do nebezpečí. Můj odpor vůči tobě slábl a já musel přitvrdit své chování alespoň navenek.“
Hermiona zapomněla na prohlášení o knoflících a v rychlém sledu rozepla tři naráz.
„Tou honičkou za Kámenem mudrců ses uvrhla do zcela zbytečného nebezpečí. A v druhém roce ses pak otrávila zatraceným Mnoholičným lektvarem. Téměř se mi ulevilo, když jsi tehdy skameněla.“
„COŽE!“
„No, minimálně ses vyhnula pobytu v té sakramentské Komnatě ve společnosti baziliška dlouhého šedesát stop. Pottera to tehdy málem zabilo, vzpomínáš?“
„Spolu s Ginny. Máš bod,“ přiznala s povzdechem.
„Ve třetím roce vás zajal v Chroptící chýši zase Black. Kbybych ten večer Lupina nesledoval – ,“ opět se zarazil a soustředěně se na ni podíval. „Tvé kouzelnické schopnosti ještě nedosahovaly ani polovinu z toho, co jsem viděl později já… Když jsem spatřil, jak tě to zvíře ohrožuje, zcela jsem ztratil kontrolu. Za co jste se mi vy tři patřičně odvděčili, a co jsem ti, mademoisselle, mimochodem doteď neodpustil.“
„Tak raději dva knoflíky – jako omluva. Jistě si ale vzpomínáš, že jsem se ti to pokusila tenkrát vysvětlit.“ Snapeův kabát byl nyní napůl rozhrnutý a Hermiona konějšivě hladila jeho hruď přes měkkou balněnou košili bez límce. „Počínáš si dobře. Ale potřebuji slyšet i ten zbytek.“ Odtáhla ruce a s předstíranou přísností k němu zvedla oči.
Ztěžka vydechl. „No dobře. Konec pátého roku - když po mě poslala Umbridgeová. Tebe a tvé přátele obklíčil Draco s tou svojí bandou, a líbezná slečna Bulstrodeová na tobě velice ochotně demostrovala svoje zápasnické schopnosti. Dělal jsem, co se dalo, abych se soustředil na Pottera a nesnažil se tě zachránit. To by bylo znamenalo ohrožení všeho, o co jsme se s Brumbálem snažili. Vrátil jsem se za tebou hned poté, co jsem ověřil Blackovo zmizení a varoval Albuse. Moc jsi mi to neusnadnila, když jsi utekla do lesa.“
„Řekl jsi tenkrát Vincentovi Crabbemu, aby zmírnil sevření na Nevillovi.“
„Doufal jsem, že ta zpráva prorazí i neobyčejně natvrdlým mozkem slečny Bulstrodeové.“
„Prorazila.“
„Co takhle další knoflík?“ navrhl.
„Ne. Tvoji vychytralou záchrannou taktiku poněkud znehodnocuje památná poznámka o mých zubech: Nevidím žádný rozdíl. Předpokládám, žes to řekl také v zájmu zachování tvého krytí coby dvojitého agenta?“ zeptala se s nadějí.
„Ne, řekl jsem to, protože to bylo k popukání,“ odvětil se širokým úsměvem. „Vlastně to byla ta nejzábavnější věc za celá dlouhá léta! Připomeň mi, jakou podobu má tvůj Patron?“
Hermiona se snažila vypadat dotčeně. „Vydra,“ pronesla tiše.
„To nemá chybu!“ chechtal se zcela otevřeně Severus.
Hermiona si bojovně skřížila ruce na prsou a vrhla po něm nazlobený pohled.
Snape se přestal smát a prsty nežně zvedl její bradu. „Bál jsem se o tebe, Hermiono. Ten den v Zapovězeném lese, zoufale jsem se tě snažil najít. Ale ani ty, ani Potter, dokonce ani ohavná Dolores jste nikde nebyli. A pak tě vážně zranili na Ministerstvu. Dolohova za to stihla sladká odvěta. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy považuji povolání mistra lektvarů za velice uspokojující.“
Hermiona uvolnila poslední knoflík a postavila se, aby mu kabát svlékla úplně.
„Hermiono, nebudu předstírat, že jsem smířen s tím, že jsem tvůj učitel. Pravdou je, že mě to dráždí víc než cokoliv jiného. Chci tě požádat, abys mi mou zdrženlivost a pocit nepohodlí, co se tohoto týče, tolerovala.“
Ale ona jenom opět vztáhla ruce k jeho košili a rozepnula ji. Oplatil jí stejně a hbitými prsty uvolnil drobné zapínání z perliček na její blůze.
„Tu noc, kdy jsem poprvé dělala Vanity. Co jsi ke mně tenkrát cítil?“
Jeho ruce ustaly. „Věděl jsem, že je otázkou pouhých několika týdnů, kdy podnikneš cestu do minulosti. Měl jsem co dělat, abych si tě nevzal přímo na tom stolu.“
„Zlobivý kluku.“
„Nemůžeš mě vinit, je to devatenáct let.“ Rozhrnul její košili a užasle zamžikal, když zjistil, že pod ní nic dalšího nemá. „Koukám, že ses zapomněla jaksepatří obléknout, že ano?“
„Hmmm, líbí se mi to: pánský kabát a kalhoty – takový osobitý styl – napadlo mě, že dnes podprsenku vynechám. Je to vskutku osvobozující pocit.“ A škádlivě si přejela dlaní přes bradavku. Jeho ruka se zvedla a dotkl se jí, dlouhými prsty zlehka a pomalu polaskal ňadra. Když opět promluvila, její hlas zastírala touha. „Cos myslel tím, že je to devatenáct let? Nečekala jsem, že nebudeš mít jiné ženy. Třeba Chartreuse působila jako stará známost.“
„Ty to opravdu nevíš, že ne?“ otázal se chraptivě.
„Nevím co?“ rukou mu sklouzla do rozkroku, kde ucítila jeho erekci. Jemně jej pohladila přes látku kalhot a dráždila ho jako pírko lehkými doteky.
„Hermiono, naše zásnubní listina je spojena s kouzlem věrnosti. Pamatuješ na ty dvě zpečetěné stuhy? Zjistil jsem to až pět let poté - když přišlo na ženy, začal jsem mít jisté problémy.“
„Chceš mi tím říct, že si téměř dvě desetiletí – „
„Přesně tak. Dal jsem ten pergamen prozkoumat Wiggleworthovi, na Ministerstvu neměli ponětí, že se k němu vztahuje taková magie. Když jsme oba listinu podepsali a poté uvedli v platnost, vznikla mezi námi pevná vazba. Vše, co to starobylé kouzlo potřebovalo, byla pouhá čtyři slova a ty mě odsoudily na život hodný zbožného mnicha.“
„Jaká čtyři slova? Kdo je řekl?“
„Pamatuješ si na naši rozmluvu o svatbě a ghúlovi jako svědkovi?“
„Snad mi nechceš říct, žes našel ghúla – ach!“ Vtom jí to došlo – „Ať se tak stane.“
Snape přikývl, „čtyři krátká slova a zařiď si to jinak, chlapče, amen.“
„Zatraceně.“
„Ano, to mě tehdy taky napadlo.“
„Severusi, je mi to opravdu líto.“
„Nenáviděl jsem tě, ale jenom prvních patnáct let,“ řekl s úsměvem. „Ale teď vážně, co se stalo, stalo se. Je to minulost.“
„Jak ti to můžu vynahradit?“
Konečky prstů přelétl od ňader k podbřišku a nyní si pohrával s knoflíky na jejích kalhotách. „Tak pánské kalhoty, říkáš?“
„Nepochybně. Poněkud oplzlé, dle mého. Líbí se ti?“
„Jsou přitažlivé z jediného důvodu - jsi to ty, kdo je má na sobě. A v této chvíli, i přes největší úsilí Oddělení pro kouzelnické právo, jsme nadále spojeni zásnubním poutem. Já bych proto rád využil svého práva. Myslím, že můžeme začít pátráním po tom, co za den máme v týdnu.“
„Neděli. O čem to mluvíš, Severusi? Je přece neděle.“
„Ach ano, ale tvé kalhotky byly vždycky velice zavádějící, pokud šlo o týdenní rozvrh. Nikdy by mě nenapadlo, že tohle praktické prádlo může být tak svůdné. Vzpomínka na ně mě jakožto erotická fantazie pronásledovala celé roky. A to není zrovna něco, k čemu je dospělý muž ochoten se přiznat.“ S těmi slovy jí rozepnul kalhoty, ale ještě než je stáhnul úplně, zarazil se. „Tak se podívejme. Tipuji to na… středu.“
„Nedávala jsem moc pozor, když jsem si je oblékala. Dobře tedy, já to vidím na pondělí.“ Lehla si na postel a nadzvedla boky, aby mu pomohla ji svléknout.
„Ó ano, pátek, moje nejoblíbenější.“ Prsty se dotkl barevně vyšitých písmen, a pak se postavil, aby si odepl pásek. „Jsi tak přitažlivá. Je to téměř jako by mi bylo zase sedmnáct.“ Uvolnil si zapínání na kalhotech a spolu s prádlem je sundal. Hermiona spatřila jeho vztyčený úd, připravený a chtivý.
Hladil sám sebe a Hermiona jej pozorovala. Vlastní vzrušení v ní napjalo každý nerv, celé její tělo se chvělo slastným očekáváním. S pohledem upřeným na Severuse, olízla si okoralé rty. Rukama bezděčně sáhla po kalhotkách, zoufale toužila se jich zbavit. Potřebovala ho, chtěla opět prožít ten nádherný pocit, když si ji bral. Stáhla si kalhotky po stehnech kousek níž. To už Severus klečel na posteli, rychlým pohybem se zmocnil tenkého kusu bavlny, hbitě jej svlékl a odhodil na zem.
Dlaněmi proklouzl na vnitřní stranu jejích stehen a rozevřel je. Hermiona, ležíc na zádech, dlouze vydechla. Bylo to neuvěřitelné. Tolik po tom toužila - potřebovala ho, aby ji udělal úplnou. Byl částí ní samotné, částí, která jí nyní mučivě chyběla. Jejich předchozí milování byly tou nejúžasnější zkušeností v jejím životě.
Severus seděl mezi jejími koleny a jemně jí laskal, rozetírajíc její vlhkost, připravoval ji. „Hermiono, je to devatenáct let od okamžiku, kdy jsem byl s tebou naposledy,“ řekl přerývaně. „Nečekej, že to bude trvat moc dlouho.“
Její ruce spočinuly na jeho bocích. Přitáhla si ho k sobě blíž. Bez váhání se sklonil nad jejím tělem a v klíně ucítila pulzující erekci. Povzbudivě se prohla v zádech, ale on žádné pozvání nepotřeboval. Se zasténáním do ní vnikl a její svaly se kolem něj těsně sevřely. Netrpělivě se pod ním zavrtěla, žádajíc, aby ji zcela vyplnil.
Po několika prudkých pohybech se zastavil. Vlasy mu padly do tváře, jeho tělo bylo napjaté a smáčené potem. „Jestli se pohneš,“ zalapal po dechu, „víc neunesu.“
Odhrnula mu z obličeje tmavé prameny a našla jeho oči. Kontroloval se ze všech sil. Jeho tvář odrážela téměř bolestivé napětí. Potřeboval se uvolnit, a rychle. „Ani nemusíš,“ usmála se a pevně stáhla vnitřní pánevní svaly. V tom okamžiku se kolem ní ovinula mužská ramena a Severus ji k sobě přitiskl v železném objetí. Když dosáhl vrcholu, zaklonil hlavu a z hrdla se mu vydral tlumený sten.

Leželi na posteli, jejich těla vzájemně propleteny.
Severusovy prsty hladily její rameno, a ona dlaní klouzala po jeho hrudi. Opět k ní sklonil obličej a našel její rty, pomalu ji objevoval a rozpamatovával se.
Jeho levá ruka spočívala na jejích ňadrech a když přerušil polibek, Hermionin pohled se s odporem zastavil na ohyzdném tetování z rukou Lorda Voldemorta. V morbidním okouzlení se k němu natáhla, chytila jej za zápěstí a obrátila mu ruku. Znamení zla se obyčejnému tetování opravdu podobalo, až na to, že se neustále jakoby chvělo a zanechávalo tak dojem pohybu. Do kdysi neporušené Severusovy kůže byla nekompromisně vryta příšerná lebka s vylézajícím hadem, který vypadal jako dlouhý jazyk.
Hermiona upustila Severusovo zápěstí a předloktí pohladila. Očekávala, že prsty nahmatá strukturu Znamení, ale necítila vůbec nic.
„Exotické, že ano?“ zeptal se opovržlivě.
„Nejsem ráda, že jej vidím. Nebudu předstírat, že je mi to příjemné. Ale mohu se naučit s tím žít, tolerovat to, akceptovat jako část tebe. To, co opravdu chci, jsi ty, Severusi, přesně takový jaký jsi, a to znamená se vším, i se všemi nedostatky a minulostí.“ Rukou se nyní dotýkala jeho tváře.
Když mu pomalu zapletla prsty do vlasů, zeptala se: „Proč nepoužíváš Neptuna?“
Nepovedlo se mu potlačit úšklebek. „Součást maskování. Nechci vzbudit žádné podezření ohledně mých obchodních aktivit. Zcela by to zruinovalo moji pověst, radši tohle, než vyfešákováný frajírek s hedvábnými vlasy.“
Pak tlumeně zašeptal: „Je to už tak dlouho.“ Jeho ústa znovu pohltily ty její v žádostivém polibku, a Hermiona se lehkými doteky jazyka pokusila zpomalit tempo, jemně jej líbala a vzala jeho tvář do dlaní.
„Severusi, nespěchej, máme čas, všechen čas světa.“
Olízla jeho spodní ret a rukou sklouzla k mužské hrudi, chvíli si hrála s černými chloupky. Když její prsty našly bradavku, vyměnila je za svá ústa a špičkou jazyka ho dráždila. Severus zasténal a jeho ruce jí vjely do vlasů, dožadujíc se pokračování.
Když se jejich rty opět spojily, nežně ji políbil. Hermioně se zdálo, že ho slyšela zašeptat: „Vždycky jsem tě miloval.“
Její oříškové oči se nepatrně rozšířily nad tím neočekaným prohlášením. Nedíval se na ni, nemohl proto spatřit její překvapení. S nosem hluboko zabořeným v ohybu její šíje vpíjel se do její pokožky drobnými, vzrušujícími pohyby jazyka. „Jestli si dobře vzpomínám,“ pokračoval nenuceně, jako kdyby právě neřekl něco mimořádného, „tohle bylo obzvlásť citlivé místo.“
Hermiona zapalapala po dechu, a pak si už jenom vychutnávala doteky jeho teplého, vláčného jazyka.
„Ach ano, chutná stejně, právě tady,“ řekl, když obkroužil malou černou pihu, která zanechala nesmazatelnou stopu v jeho paměti.
Hermiona už dál nemohla – její ruka neomylně nahmatala mužskou erekci a škádlivě přelétla po celé délce údu. „Pokud si já vzpomínám, můj Králi Hadů, tohle bylo zas tvoje citlivé místo.“ Hrdelně se zasmála, když Severus rozkoší vydechl a zavřel oči. Vzápětí začal zlehka přirážet do její dlaně.
Hermiona toužila opět se rozpamatovat na jeho tělo, připomenout si jej, vyzkoušet, jestli reaguje stejně. Znala mladého Severuse, a ačkoli to byl pro ni jenom týden, byl teď jiný, tohle bylo jiné. Pokožka na jeho hrudi už nebyla chlapčensky hebká, ale drsnější, zbrázděná stíny jizev a šrámy, za které vděčil všem těm létům tvrdého života. Netušila, co prodělal za onen chybějící čas – a nebyla si jistá, zda to chce vůbec vědět, jediné, o čem nepochybovala, byla její touha poznat ho nyní.
Opatrně penis sevřela, laskala jej a dlaní klouzala nahoru a dolů. Když jej chtěla vzít do úst, položil ruku na její rameno. „Počkej, Hermiono,“ zaprosil, „nech mě, abych tě také ochutnal, tak dlouho jsem po tom… toužil.“
Hermiona se převrátila zpátky na postel a pokrčila kolena. Nechala ho, aby jí rozevřel nohy, její ruce se pevně zamáčkly do vlněné přikrývky. Naskytl se mu tak pohled, o kterém snil celá léta. Pohrával si s tmavými chloupky, vdechoval její vůni. Konečkem prstu váhavě polaskal růžové záhyby, roztírajíc teplé krůpěje její touhy, které se leskly na zvlhlé pokožce. Severusův prst poté doputoval k jeho rtům a jakoby nevědomky slízl mléčně bílou substanci z jeho bříška. Hermiona si bezděčně přejela rty jazykem, zatímco její oči ani na vteřinu neopustily jeho tvář. Opět ponořil prst do jejího klína, ale tentokrát nabídl jí. Naklonila hlavu a prst zlehka olízla. Vzápětí jej vzala do úst hlouběji a začala jej sát. Severus prst povytáhl, ale hned jej zase zarazil zpátky, pohybujíc ním v pravidelném rytmu. Hermiona jenom sténala, zcela ztracena v mlze rozkoše.
Povzbuzen její reakcí, přiměl ji otevřít se mu ještě víc a vrátil se ke svému malému průzkumu, tentokrát již jazykem. I přesto, že jeho pohyby byly nadále poněkud nezkušené, Hermiona měla pocit, že všechno je tak, jak má být, vše, co jí dělal, bylo jednoduše správné.
Celé její tělo se slastně chvělo, „ano, ach bože, ano – přesně tam.“ Ještě jeden lehký dotek, ještě jeden pohyb jeho jazyka a určitě se… Zoufale potřebovala víc vzduchu.
Hermiona otevřela oči a uvědomila si, že na tohle nebyla připravená, neměla zdání, jak se bude cítit už ne před Severusem – klukem, ale před svým profesorem. Vzduch kolem jakoby byl nabit elektrizující erotikou, tohle byl dospělý muž, o kterém kdysi snila, a teď měla jeho obličej zabořený ve svém klíně.
Byla na pokraji orgazmu – jeho jazyk ji přiváděl k šílenství. Toužila po uvolnění, ale zároveň chtěla ten prožitek oddálit do okamžiku, kdy bude v ní. Její ústa byla znenadání podivně prázdná a přemohla ji touha ucítit v nich jeho mohutné, tvrdé a horké mužství.
„Severusi,“ vydechla. „Mohla bych také… zatímco ty… mohli bychom vyzkoušet…?“ Kotníkem se zlehka otřela o jeho penis a bezděčně se kousla do spodníhu rtu.
Zastavil se a upřeně se na ni podíval. Hermiona spatřila, jak mu v údu při té myšlence maličko zaškubalo. „Pak ale myslím bude lepší, když budu dolů já.“
Hermiona se přesunula a objala Severuse kolem pasu. Její učitel lektvarů se rozhodně velice lišil od mladého chlapce, kterého tak důvěrně znala. V každém ohledu. Až dosud neměla možnost podívat se na něj podrobněji, teprve teď. Rukou přejela tvrdými černými chloupky. Bylo jich mnohem víc, než si pamatovala.
Promnula si dlaně, aby si je zahřála, a poté vztyčený úd pevně obepnula prsty. Pokožka byla tmavší a nebyla tak jemná. Dlaní obkroužila šourek, jemně laskajíc citlivá místa. Severus netrpělivě zasténal, její téměř klinické šetření každé cévy a záhybu jej zjevně frustrovalo. „Hermiono, začneš už, že ano?“
Blýskla pohledem přes rameno, aby spatřila skoro úzkostný výraz v jeho obličeji. Nikdy neměl příliš trpělivosti, a některé věci se zjevně nemění. Trochu se posunula a odhodlaně sklonila hlavu, aby se pustila do započatého úkolu. Cítila, jak ji Severus jemně nadzvedl v bocích, a teď hladil její zadeček. Pod hlavu si zastrčil několik polštářů, aby získal lepší a pohodlnější přístup. Poté dvěma prsty rozevřel její záhyby a přelétl přes ně jazykem. Dalším rychlým pohybem jej ucítila uvnitř sebe.
Hermionu zalila vlna rozkoše, tohle bylo pro ni nové. S touhou oplatit mu stejně, opět sevřela penis v ruce a olízla celou jeho spodní stranu. Poté jazykem obkroužila i špičku spolu s kapkami jeho šťávy. Když otevřela ústa a nasála jej dovnitř, Severus opět prudce vydechl. Vtáhla jej do úst tak hluboko, jak jen dokázala. Uvolnila svaly v krku, a když dosáhla svou hranici, pomalu po něm klouzala zpátky. Trochu přitom zesílila tlak a Severus tlumeně zasténal.
Nyní ji bezostyšně líbal a dráždil jazykem, postupujíc stezičkou směrem k jejímu druhému otvoru. Hermiona málem zapomněla dýchat, když ucítila jak špičkou jazyka obkroužil citlivé místo, zatímco jeho ruce hladily pokožku na jejích zádech. Z hrdla se jí vydral sten, který vyslal další vlnu rozkoše do jeho mužství. Jako na povel Severus zdvounásobil své úsilí a ještě kousek ji nadzvedl, aby se ústy dostal blíž k jejímu poštěváčku. Když opět zasténala s penisem nadále pohřbeným hluboko ve svých ústech, bezdečně začal přirážet, zoufale žádajíc víc. Chraptivé vzdechy provázející jeho rozkoš prudce rozněcovaly její vlastní vzrušení a vlna horka, která se přehnala jejím tělem, ji zcela přemohla.
Byl to stav blažené agonie. Její ňadra se vlnily v důsledku společných pohybů a lechtaly ho na břichu. Tření na jejích citlivých bradavkách vysílalo další návaly slasti do místa, kde se jí dotýkaly Severusovy rty. Hermionu už trochu bolela čelist, ale nepřestávala ho sát a sem-tam jej škádlivě kousala. Oba se svíjeli v sdíleném potěšení.
„Hermiono, pojď ke mně,“ uslyšela Severusův zastřený hlas. Byl tak vzdálen svému jinak přísně kontrolovanému chování, a Hermionino vzrušení tím jen vzrostlo. Penis jí vyklouzl z úst a ona ještě políbila jeho špičku. Poté se obrátila, aby jej našla přerývaně dýchat s oteklými rty, které pokrývaly její vlastní šťávy.
Hermiona po nich přejela jazykem, aby je očistila, cítíc na nich svou vlastní chuť.
Severus ji popadl v pase a pomohl jí najít tu správnou polohu, aby do ní mohl pomalu vklouznout. Hermiona zavřela oči a vychutnávala si pocit naplnění, který jí mohl dát jenom on. Sklonila se k němu a políbila ho, laskajíc jeho rty jazykem. Jejich rytmické pohyby se postupně zrychlovaly.
Oba byli příliš vzrušení a Hermiona věděla, že to nepotrvá dlouho. Jeho ruce nyní hladily její prsa, prsty dráždily ztmavlé tyčící se bradavky. Zlehka se prohnula směrem kupředu a otřela klitoris o jeho stydkou kost.
„Severusi…“ zašeptala naléhavě, když ji zasáhl příval intenzivní rozkoše. Jeho nárazy se opět zrychlily v nepravidelném tempu, poté prudce vydechl a pevně sevřel její boky.
Vyčerpáním se zhroutila na mužskou hruď a ztěžka dýchala. Jeho ruce se automaticky kolem ní ovinuly a políbil ji do vlasů. Zvedla hlavu, aby našla jeho oči a usmála se.
„Takže jsi měla…?“ zeptal se, oživujíc jejich starou slovní hříčku.
Uličnicky se na něj zazubila. „Ty víš, že ano.“

* chirurgické vynětí mandlí
** citát z Příběhu dvou měst od Ch. Dickense (It was the best of times, it was the worst of times; it ws the age of wisdom, it was the age of foolishness; it was the epoch of belief, it was the epoch of incredulity; it was the season of Light, it was the season of Darkness; it was the spring of hope, it was the winter of despair; we had everything before us, we had nothing before us; we were all going directly to Heaven, we were all going the other way.)
*** sukubus je démon, který na sebe bere podobu krásné mladé ženy a v noci navštěvuje spíce muže za účelem zcela nemravným :-)

[ria]

Ahoj holky, sypu si popel na hlavu, ze jsem zase nedodrzela, co jsem slibila, ale k netu jsem se dostala az dneska. Inu, dni bez kabelu, tedy bez pripojeni jsou zvlastni, ale tusim si zacinam pomalu i zvykat.
Mame tady dneska preklenovaci a vysvetlovaci 11. kapitolu, kterou vlastne nemam rada . Rodila se v bolestech a chvilemi jsem trpce litovala, do ceho jsem se to pustila. Ale tohle je snad extremni pripad, ktery se nebude vic opakovat. Kdy bude dalsi dil zatim presne nevim , zitra totiz odjizdim na par dni domu na Slovensko a tam taky uz nemame net, toz zas neco kapne, az kdyz se vratim.
Koukam, ze v tomhle prispevku se jenom stydim, tak ja se jdu radeji najist a snad dnes v noci stihnu docist vsechny ty resty, co mi tady vsude sviti .
_________________
Fake It Till You Make It.

[janca]

Tak tohle bylo super, ale bylo mi trochu líto Seva, skoro dvacet let celibátu............. ................Užij si slovensko, a hlavně nespěchej.......................práce kvapná málo platná..........a když dlouho nic nebude, tak si to pak pořádně užijem, jako Sev

[Lena]

Jani, ty jsi zvíře takhle si z chudáka utahovat
krásný dílek...teda, ale jak se tak přiznávali a vysvětlovali, tak vlastně je to začarovaný kruh, ona k té cestě časem byla vyprovokovaná tím jeho dotykem a on by se jí bez její cesty vlastně takhle nikdy nedotkl...no to bylo krásný
_________________
"Dnes byl dobrý den, jedl jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral si pro sebe, co se dalo."

[janca]

[Lena]

Tak jsem zabloudila do prvního dílu

[Hani]

Zdravím! Hmmm pěknoučký díleček, vyplatilo se čekání!!! Já ze Seve nemůžu .....tak dlouho čekal až se dočkal, a co Haní - já chi taky! - pěkně jsem se červenala....

Riuš užij si Slovenska...a šupky dupky zas k nám nějaké počtení přeložit

Ach to budou dnes divoké sny , jestli vůbec vzrušením usnu že ..... a spát bych potřebovala jako sůl!

Tak se tu lidišky mějte mooooc pěkně
_________________

[ria]

K tem casovym klickam - taky se v tom moc nevyznam, ale v tomto pripade souhlasim s Lenou - je to skutecne dokonala klicka, u ktere se neda urcit jednoznacny zacatek, aneb, co bylo nejprve a co az potom. Rozhodne je to tak napsano, uz od prvni kapitoly. Jestli je to koser vedecky, nemam zdani.
_________________
Fake It Till You Make It.

[Lena]

mě síbí i to, jak tam pak v tom vysvětlování autorka zahrnula i události z předchozích knížek, resp let v Bradavicích....teda, ale musel t pro Seva být fakt šok, když se tam objevilo to rozježený pískle, které se ho bálo a on věděl, že je to ta ONA, na kterou dvacet let čekal

Jinak tedy jsem úplně zapomněla ocenit překlad vzhledem k jeho ...ehm...složitosti... Je mi jasný, že tenhle dílek musel tedy dát pořádně zabrat
_________________
"Dnes byl dobrý den, jedl jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral si pro sebe, co se dalo."

[janca]

[ria]

Nelekejte se, dnes pro vas nic nemam . Doma byl fofr, toz jsem dil nestihla dokoncit a muj dnesni vecerni program zahrnuje pouze vanu a knizku .
Janco, ona specificka slovni zasoba se mi bude hodit urcite, jelikoz jedenastou kapitolou sexualni hratky nekonci . O vyuziti v dalsim zivote bych si dovolila mirne pochybovat .
Leni, je to smich pres slzy - preklad mi dal opravdu zabrat, ale musela jsem se u toho i posklebovat sama sobe - vzdyt si za to muzu jen a jen ja - to ja povidku vybrala . Kdyz nic jineho, mam pouceni do budoucna, priste zabrousim radeji do nevinnejsich vod.
_________________
Fake It Till You Make It.