NEWFORUM

[Lena]

Tak přáníčko je to moc krásné a obleček ještě hezčí
_________________
"Dnes byl dobrý den, jedl jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral si pro sebe, co se dalo."

[Hani]

[ria]

Kapitola 14 – Ovesná kaše

„Kletba rodu von Trapp?“ podivila se Hermiona. „To je jenom mýtus, nebo ne?“
Severus přitáhl židli a naznačil jí, aby si sedla. „Mnozí v kouzelnickém světě ji považují jenom za mýtus, bláznivou historku. Ale můžu tě ujistit, že ten příběh se zakládá na faktech.“
Přešel k policím s knihami, vytáhl těžký, v kůži vázaný svazek a položil jí ho do klína. Nesl název Magické mýty. Hermiona nalistovala první stránku a pohledem přelétla obsah:

Bermudský trojúhelník – Držte se raději dál.
Magie podle Tabithy* – Kouzla bez použití hůlky a krčení nosem.
Buffy – Přemožitelka upírů anebo blouznící teenagerka?
Houdini – Byl opravdu kouzelníkem?
Mary Poppinsová – Podivné události v rodině Banksových.
Maria von Trapp – Čarodějka nebo jeptiška?
Praktická magie – Bullocková a Kidmanová na sabatu?
Čarodějův učeň – Uspěl by u O.V.C.E.?
Čarodějky z Eastwicku – Umí víla Pfeifferová opravdu kouzlit? Čarodějové na celém světě doufají, že ano.

Hermiona přeskočila na kapitolu o Marii von Trapp a po chvíli začala číst nahlas:
„V sedmém roce utekla Marie z australské kouzelnické školy do Evropy a přijala místo guvernantky u námořního kapitána ve výslužbě. Většina se domnívá, že poprvé použila čáry mimo školu, když za devět minut přeměnila taftové závěsy v sedm kusů dětského domácího oblečení**.“
„A pak, že směšné mávání hůlkou,“ zamrmlala Hermiona a pokračovala.
„V roce 1938 se Grindelwaldův teror rozšířil z nacistického Německa do Rakouska. Marie údajně poprosila o pomoc ředitelku ze své bývalé kouzelnické školy, která pro ní vytvořila kouzelný náhrdelník z nejkvalitnějšího australského opálu.
Rodina von Trapp zosnovala plán, jak postupující nacistické hnutí oslabit. Marie předala bezpečně zabalený náhrdelník kapitánově nejstarší dceři Liesl, která ho pak na salzburských městských slavnostech doručila Zellerovi - jednomu z Grindelwaldových přisluhovačů, který v té oblasti zastával vysoké místo v nacistické straně. Když balík otevřel a náhrdelníku se dotkl, vyletěl šest stop do povětří a téměř rok zůstal ve stavu těžké idiocie.“
„Ach, ubohá Katie… to je přesně to, co se jí stalo. Panebože, doufám, že se zotaví dřív než za rok!“
„Marie a von Trappové se hned poté přemístili do Švýcarska, aby unikli pronásledování. Co se stalo s náhrdelníkem, není známo. Předpokládá se, že byl zničen a jeho zbytky leží někde pod starým Salzburkem.“
„Povedlo se mi to kouzlo spoutat. Mělo by to vydržet.“ Severus náhrdelník opatrně zvedl ze stolu, na kterém zůstali ošklivé černé šmouhy od ohně. Podržel ho ve vzduchu a jak mluvil, obdivně si prohlížel jeho třpytivou a potenciálně velice nebezpečnou, krásu. „Tak Borgin a Burkes, říkáš? Ale jak se dostal do Prasinek?“
„Pan Borgin bude toho jistě vědět víc, profesore. Nakonec, je to nepříjemný, hrubý a bezohledný muž,“ dodala Hermiona s odporem.
„Myslím, že je čas pro malý výlet do Obrtlé ulice. Obavám se, moje milá, že naši dnešní … schůzku budeme muset… odložit.“
„Opravdu jsi přesvědčen, že byl pro mě?“
„Po pečlivé úvaze se domnívám, že si jej možná měla někomu předat. Víme, komu slečna Bellová balík nesla?“
„O tom Leanne nic neříkala. To kouzlo nás všechny poněkud popletlo.“
„To si žádá další diskrétní vyšetřování.“ Uložil náhrdelník do kovové krabice, kterou přikryl těžkým víkem. „Každopádně, ty se teď vrátíš do nebelvírské věže a zůstaneš tam. A já tohleto,“ vzal krabici s náhrdelníkem, „zanesu řediteli. Poté se vypravím navštívit hanebného pana Borgina.“

Z příjemné dřímoty jej vytrhlo hlasité zabušení na dveře obchodu.
„Máme zavřeno!“ zařval malý plešatý muž podrážděně. Pak se pomalu odšoupal od pultu ke dveřím a s povzdechem rukou ukázal na zavěšenou tabulku. „Neumíš snad číst?“
V té chvíli se ze stínu vynořila postava v černém hávu Smrtijeda a stoupla si tak, aby na ni prodavač přes sklo jasně viděl. Caractacus Burkes ztěžka polkl žluč, která se mu drala vzhůru hrdlem. Padl na kolena a bezmocně zavřel oči, když zámek téměř neslyšně cvakl. Zvonek na dveřích zlehka zacinkal, když se otevřely, a maskovaná postava vklouzla dovnitř.
Caracta převálcoval příval příšerných vzpomínek a míhajících se záblesků z minulosti. Šestnáct let, které uplynuly od útoku, pranic nezmírnilo hloubku šrámů na jeho duši, nadále se bál těch černých stínů. Tři Smrtijedi jej tenkrát mučili a týrali dokud nevyzradil informaci, která posléze vedla k únosu a k vraždě. Zachvátil ho smrtelný strach, který mu bolestivě sevřel hrudník. Pozdní návštěvník za sebou tiše zavřel a přistoupil blíž.
V krámě byla tma, kterou jenom zčásti rozptylovalo mdlé světlo plynových lamp z liduprázdné ulice. Dovnitř pronikalo přes umazanou výlohu. Burkes se nyní vyděšeně krčil na studené podlaze.
Smrtijed si v duchu povzdechl a chvíli pozoroval, jak se malý muž klepe strachy. Překřížil ruce a podešel ještě o krok blíž. Zhluboka se nadechl a promluvil v skoro neslyšném šepotu: „Kde je tvůj společník?“
„On… on tady není, pane, je venku,“ drmolil Burkes, „na turnaji kouzelnických kuliček, v Kotli.“
Smrtijed oběť obkroužil, ozvěna jeho těžkých kroků se dutě odrážela od kamenné dlažby. Znenadání se zastavil, sklonil se k mužovu uchu a sykl: „Můj Mistr od tebe žádá… malou pozornost, dárek. Jako projev tvé bezpodmínečné loajality.“
Burkesovi se poněkud ulevilo, dnes v noci to nevypadalo na okamžitou popravu. Byl připraven dát nezvanému „hostu“ jakoukoliv zatracenou věc. „Vezměte si cokoliv chcete, můj pane.“
Smrtijed se narovnal a zůstal nehnutě stát, jakoby rozvažoval své možnosti. „Náhrdelník,“ řekl nakonec. „Šňůru z opálů. Vlastníš takový předmět?“
Burkesovo srdce teď tlouklo jako o závod, měl pocit, že mu co chvíli vyletí z hrudě. Ruce se mu lepily od potu. „Ještě do minulého týdne jsem opravdu takový šperk měl, můj pane. Bohužel, byl prodán, za patnáct set galeonů.“
„Kdo byl kupec?“ zasyčel Smrtijed přímo do mužova ucha.
„Madame Ros… Rosmerta. Hostinská od Tří… Tří košťat,“ vytiskl ze sebe. Třásl se na celém těle a po tvářích mu stékaly slzy.
Špička Smrtijedovy boty přimáčkla k zemi Burkesovu ruku a nyní nemilosrdně drtila jeho prsty. „Odkud,“ zašeptal maskovaný muž výhružně, „onen objekt pocházel?“
„Před dvěma lety… koupil jsem ho před dvěma lety v Mnichově. Od jednoho chlapíka. Tvrdil, že je to náhrdelník von Trappů.“
„Co to bylo za muže?“
„Panebože, to nevím, věřte mi! V této branži jsem se naučil moc nevyptávat. Říkám vám pravdu! Prosím, neubližujte mi!“ žadonil.
Smrtijed do vzlykajícího těla znechuceně kopl. „Ani trochu si mě nepotěšil. Budu si tedy muset vzít něco jiného, abych utišil svého Mistra. Třeba amulet. Ochranný talisman, opatřen magií, která by odolala útoku samotného Brumbála!“
Burkes si namáhavě vyprostil ruku, roztřeseně se postavil a podešel k jedné z četných prosklených vitrín. Poté vytáhl zdobený stříbrný náramek a onyxový prsten. Oba předměty zabalil do černého hedvábného kapesníku. Nabídl jej opodál stojícímu muži. „Chrání před čímkoliv s výjimkou kletby Avada Kedavra,“ řekl slabým hlasem.
Smrtijed si pochybovačně zastrčil balíček pod plášť a obrátil se ke dveřím. V dalším bleskovém momentu namířil hůlkou na prodavače a zasyčel: „Obliviate!***“
Vyšel z krámu a potichu za sebou zamkl. Venku jej okamžitě pohltily noční stíny. Nikým neviděn, v postranní uličce ze sebe stáhl nenáviděné roucho a přehodil si jej přes rameno. Amulet strčil do kapsy na kalhotách a vytáhl z ní nebelvírský prefektský odznak. Hermionin prefektský odznak.
Ozvalo se tiché zamrmlání: „Portus,“ a Severus Snape se přemístil zpátky do Skotska.

Gigi Láskorádová nervózně rázovala před dveřmi kanceláře výkonného ředitele Pegase, očekávajíc jeho příchod na domluvenou polední schůzku. Měla mu referovat o stavu vývoje nových produktů. Sice moc nechápala, proč Gudgeon pracuje i neděli, ale vpravdě jí to bylo jedno. Svírajíc poznámky v jedné ruce, druhou si bezděčně prohrábla neposlušné rudé kadeře. Cítila podstatně větší napjetí, než celá situace normálně vyžadovala. Nakonec, hlásila se u něj každý měsíc, proč by to tentokrát mělo být jiné? Možná to souviselo s hřejivým úsměvem, kterým ji obdařil na posledním setkání managementu…
Uslyšela šustivý zvuk krbu v jeho pracovně a přinutila se zůstat stát. Přihladila si laboratorní plášť, dokonce se pokusila vyrovnat i oslí uši na pergamenech s poznámkami. Poté se zhluboka nadechla a zaklepala.
„Jen dále, krasavice!“ zahlaholil Gudgeonův zvučný hlas.
Gigi váhavě vzala za kliku a s úsměvem vešla do útulné kanceláře. Davy byl oblečen neformálně, v džínsech a tmavomodrém roláku. Přes ramena měl ležérně přehozený krémově bílý vlněný svetr, které doslova křičel po doteku. Napadlo ji, že vypadá jako vystřižen z nablýskaných reklam v Báječné čarodějce, nabízejících romantické výlety na koštěti po jižním Irsku. Stál u mahagonového sekretáře a naléval čaj.
„Cukr, Gigi?“ otázal se, s rukou na porcelánovém čajníku.
„Děkuji, pane Gudgeone,“ odvětila zdvořile, „jeden, prosím.“
Davy se usmál a teatrálně si povzdechl. „A já si myslel, že jste sladká dost…“ poznamenal laškovně.
Přistoupil k ní i se šálkem v ruce: „Gigi, kdy mi konečně začnete říkat jménem? Jsem Davy, a myslím, že jsem vás o to žádal asi tak osmtisíckrát.“
„Ano, pane Gudg… totiž, Davy.“ Zapýřila se. „Vypadáte dnes velice uvolněně. Chystáte se pak na Harpyje?“
„Ne, dnes žádný famfrpál, obávám se. Oblékl jsem se takhle kvůli mému nejoblíbenějšímu děvčeti. Je milé, že jste si toho všimla.“
Opravdu na ni mrkl? Zcela popletená, vylila si čaj přímo na čistý laboratorní plášť. „Ano, jistě… no, uhm, přejete si nyní slyšet moji zprávu, pane?“
Davy se na ni opět široce usmál. Byl to trpělivý muž. Musel být, po všechny ty roky, kdy Gigi z dálky pozoroval, jak vrůstá do své pracovní pozice a vyrůstá ze stydlivosti. Jeho starý přítel Severus nebyl jediný muž ochotný čekat na ženu, po které touží. Hluboce oddán svému příteli, Davy se až doteď neodvážil dát najevo svůj zájem o nejtvořivější mozek společnosti, když byl Severus tak osamělý. Nyní však měl Snape svoje děvče zpátky a Davymu se ulevilo, nastal čas pokusit se vylákat Gigi z její ulity.
„Jistě, Gigi, jaké jsou tedy aktuální novinky? V poslední sově jste se zmínila, že máte nějaké nové nápady, které se mnou chcete probrat…“ Dobře věděl, že hned jak se Gigi ponoří do práce, její napětí povolí.
Gigi položila šálek na stůl a zalistovala v poznámkách.
„Začnu třeba návrhy na další výzkum. Za prvé, je tu depilační směs pro čarodějky. Holící kouzla pokožku dráždí a zanechávají strniště, kromě toho je jejich aplikace na některých partiích těla obtížná. Ve skutečnosti mě inspirovali Mudlové. Mají totiž na chloupky takový příšerný maglajz. Smrdí jako trol, ale přesto se dobře prodává, protože je účinný. Tak mě napadlo, že bychom mohli přijít na kouzelnický trh s něčím podobným. Když se mi tedy povede zbavit se toho zápachu.“
Opět se ponořila do hromady pergamenů a jeden vytáhla. „Pak je tu lak na nehty, který schne do osmnácti vteřin, neolupuje se a jeho odstín lze měnit takřka v souladu s oblečením.“
Davy zvedl ruku, aby ji přerušil. „To zní slibně, ale když se neodlupuje, jak přijdeme k zisku z opětovného prodeje?“
Gigi se v očích uličnicky zablýsklo. „Taky mi to trochu dělalo starosti, ale pak jsem vyzkoušela časovací zaříkadlo - po sedmi dnech lak zmizí sám od sebe. Je to čisté, velice snadné a bez potřeby dalšího přípravku na odstraňování. Funguje za všech podmínek.“
„Gigi, vy jste geniální. Už jsem vám to dneska říkal?“ zvolal zaníceně Davy, upřímně obdivujíc její kreativitu a důvtip. „Čím dalším mě překvapíte a potěšíte?“
„Uhm, no, dárková balení k Vánocům a Slunovratu jsou již připravená k prodeji. Začneme záhy po Halloweenu. Tohle období v roce již tradičně obchodu prospívá. Marketingovému oddělení jsem navrhla, abychom vzorku nového laku jednoduše přidali do všech dárkových košů. Zvýší to povědomí zákazníků a ještě budou mít radost, že dostali něco zadarmo. Sunshine si myslí, že je to dobrý nápad. Také finišuji s valentínskou řadou parfémů pro muže a ženy na bázi Amortentia****. Půjde o odnož, která nebude způsobovat žádné nutkavé chování, ale přesto si zachová efekt miláčku-voníš-jako-to-co-mám-nejraději. Přinesla jsem několik vzorků sebou, kdybyste je chtěl vyzkoušet.“
Davyho rty se roztáhly do ještě širšího úsměvu, jestli to bylo vůbec možné, s nepatrnou špetkou dravosti. „Moc rád! Mohla byste mi to ukázat?“
„Jistěže,“ souhlasila Gigi a vytáhla z kapsy dvě ampulky. „Stačí, když to takhle otevřete…“
„Měl jsem na mysli,“ přerušil ji, „jestli byste na mně neotestovala verzi pro čaroděje vy sama…“
Její vědecké já svádělo urputnou bitvu se ženskou intuicí, a výslední zmatek se jasně odrážel v jejím obličeji. Bylo zcela evidentní, že s ní flirtuje, a líbilo se jí to, ale nebyla si jistá, jak reagovat. Nakonec došla k závěru, že jediným logickým řešením je udělat, co šéf žádá. Podešla k němu blíž, odzátkovala lahvičku a konečky prstů jemně vmasírovala pár kapek parfému za ušní lalůčky, do jamky na krku a na vnitřní strany zápěstí.
„Tak a hotovo,“ řekla tiše, „teď stačí počkat pár minut, než kouzlo začne účinkovat.“
„A co váš vzorek?“ pobídl ji.
„Uhm, no, co kdybyste pomohl teď vy mně?“ troufla si. „Bylo by to fér…“
Připomínajíc kočku, která právě chytla tlustého gnóma, Davy přikývl.
„Něco jiného, zatímco budeme čekat?“ otázal se, ale zůstal u ní stát.
„Naše heřmánková řada vypadá dobře. Datum uvedení na trh je na spadnutí. Právě jsme u výběru designu. Kromě toho jsme vyřešili i problém se šampónem na změnu barvy vlasů. Bylo to špatně použité zaklínadlo ve fázi varu, ale už je to v pořádku. Žádná hnědofialová hrůza se více nekonala.“ Zamyšleně pokroutila hlavou se znechuceným výrazem v obličeji.
Davy vyprskl smíchy, když si představil Gigi s fialovými vlasy. Čarodějka po něm blýskla pohledem, když ji vytrhl z vědeckého rozjímání.
„Nemáte náhodou nějaké fotky?“ zeptal se ještě, jen co popadl dech. „Když bude nejhůř, mohlo by mi to třeba zvednout náladu.“
S překvapením shledal, že se na něj Gigi zachmuřila. Jenom trošku, samozřejmě, ale nepatrné svraštění čela nešlo přehlédnout. „Jen jsem si dělal legraci, Gigi, nechtěl jsem vás urazit.“
Její tvář se v mžiku opět vyhladila a zamračený výraz nahradily mírné rozpaky. „Ehm?“ začala nejistě. „Ach, nejsem uražená, proč si to myslíte?“
„No, chvíli to vypadalo, jakoby vám dal lekci v mračení sám Severus,“ odvětil.
Gigi zalila červeň, nyní byla v obličeji rudá jako její vlasy. „No, já, víte, no…“ zajíkala se, a pak dřív, než ji opustila všechna odvaha, vyhrkla: „Já jenom… že bych měla spadeno na každého… kdo by vám chtěl zkazit den.“
A bylo to tady. Příležitost, na kterou čekal od chvíle, co k nim Gigi nastoupila. A k zahození nebyla ani magie, která se šířila z nového parfému. Zdálo se mu, že cítí jemnou vůni čerstvě upečeného chleba, máslový ležák, krém na leštění košťat a pikantní horkou čokoládu z Medového ráje. Překlenul onu krátkou vzdálenost mezi nimi, položil ampulku na stůl a vzal ji za ruce. Zlehka ji políbil do dlaně a pronesl: „Gigi, to je ta nejmilejší věc, jakou mi kdo řekl za celá dlouhá léta. Děkuji. Myslím, že bych také velice záhy proklel každého, kdo by si dovolil obtěžovat vás.“
Ohromená Gigi na něj zůstala bez hnutí zírat. Skoro nemohla uvěřit, že to Davy Gudgeon říká právě jí – podivínské, praštěné, nevýrazné laboratorní myšce, která se zaobírá vynalézáním hygienických přípravků. Její pohled se rozzářil, a po chvíli, kdy si jenom jako očarovaní hleděli do očí, zamrmlala: „Já bych asi nepoužila kletbu. To je příliš okaté. Můj styl by byl nejspíš něco jako svědivý lektvar – nenápadný, a přece dosti účinný, aby znepříjemnil život.“
„To je moje děvče,“ řekl Davy něžně. „Moje chytrá, krásná, talentovaná čarodějka.“ Sklonil se níž o posledních pár palců a políbil ji tak, jak po tom toužil již celá dlouhá léta.
Neslyšeli zasyčení v krbu za jejich zády, ani ostré nadechnutí narušitele onoho vytouženého intimního okamžiku.
„ZA TOHLE TĚ PLATÍM?“ zaburácel Snape.
Hermiona vystoupila z roštu právě včas, aby zachytila jeho rozčilená slova. Davy a Gigi se opírali o stůl a vášnivě se líbali.
Vyplašená Gigi od sebe výkonného ředitele chvatně odstrčila a červenajíc se až po kořínky vlasů, vyletěla z kanceláře. Davymu, který jí už nestihl v útěku zabránit, teď z očí sršely blesky.
„DĚKUJI TI MNOHOKRÁT, SEVERUSI!“ zařval Gudgeon a hodil po Snapeovi tlustou knihu. Hermiona již další pokračování neslyšela, raději pospíchala za Gigi, ven z pracovny, a pak nahoru po schodišti.
Někde před ní se zabouchly dveře a Hermiona se zastavila. Ocitla se v neznámé chodbě Snapeovy továrny. Místo bylo téměř k nepoznání od ruiny, kterou si pamatovala. Zvenčí to byla i nadále strohá a staromódní stavba, ale vevnitř se kompletně přeměnila – zrenovovali ji do moderní praktické podoby, jakou vyžadoval její dnešní účel.
Nastražila uši, snažíc se identifikovat kancelář, ve které Gigi zmizela. Jak pomalu kráčela dlouhou chodbou, za chvíli nalevo od sebe uslyšela tiché vzlykání. Vzala za kliku a nakoukla dovnitř.
„Asi jsem se pomátla,“ zanaříkala Gigi. Opírala se o kovový laboratorní stůl a nešťastně se objímala rukama. Zvedla uslzené oči k Hermioně. „Profesor Snape si o mně teď bude myslet, že jsem běhna.“
„Nic takového je ani nenapadne, vím to,“ zarazila ji Hermiona. Vzala Gigi do náruče a škádlivě zastrčila neposlušný pramen rudých vlasů za ucho. „Musela byste se ještě mnohem víc usilovat, abyste dostála takovému titulu. Znám jenom jednu dívku, která by si jej zasloužila, a ta se jmenuje Pansy Parkinsonová,“ usmála se Hermiona.
„Chodila jsem do Bradavic s její tetou, Matildou,“ popotáhla Gigi. „Propracovala se celým šestým a sedmým ročníkem, sbalila také tři páťáky, madame Hoochovou a kentaura jménem Mezzein.“
„Vidíte?“ otřela jí Hermiona slzy z obličeje, „jeden malý polibek s rozkošným Davym Gudgeonem se může jen stěží označit za nemravnost.“
Gigi si vyfoukala nos. „Vždycky jsem profesora Snapea velice respektovala. V den, kdy jsem složila O.V.C.E. si mě zavolal do své pracovny, aby mi osobně pogratuloval.“
„Byla jste ve Zmijozelu?“ zeptala se Hermiona překvapeně.
„V Havraspáru,“ opravila ji Gigi. „Nejdřív mě to také překvapilo – že si dal tu námahu mi poblahopřát, ale opravdový šok přišel teprve pak. Řekl mi, že již víc není mým učitelem, a že mi chce předestřít návrh - za podmínky, že si to nechám pro sebe.“
„Šok – to si tedy myslím!“ vykřikla Hermiona, v duchu si připomínajíc kouzlo věrnosti. „Co to bylo za návrh?“ Nikdy není na škodu se ujistit.
„Nabídl mi práci tady v Pegasu. To bylo před osmi lety.“
Hermiona si dovolila malý povzdech úlevy. Tehdy k ní Gigi vystřela ruku a prsty se dotkla Hermioninho náramku.
„Je zvláštní,“ poznamenala, „odkud ho máte?“
„Dal mi jej Severus dneska ráno,“ vysvětlila Hermiona. „Má strach, že bych se mohla zranit.“ Začala si se šperkem hrát a malinko jej na zápěstí pootočila. Stříbro se na slunci zářivě třpytilo. „Je na něm nějaké ochranné kouzlo, nebo něco takového. Chci se po tom podívat, až se zase dostanu do knihovny.“
„Myslím, že přijdete na to, že je v tom víc než jenom ochranné kouzlo,“ řekla Gigi a vzrušeně chytla Hermiona za ruku, na které měla náramek. „Vypadá to jako špičkový ochranný amulet se stopovacím kouzlem, slitinovými svorkami, nárazovými senzory, GPS a CD.“
Kožené potahy, elektrické otevírání oken, servis zdarma na prvních 5000 mil… slyšela Hermiona v hlavě tichý hlásek. „CD? Jakože to přehrává hudbu?“
„Ale ne, proboha! To je od Calling Device - zařízení, které vyšle varování, když se jeho nositel ocitne v nebezpečí. Předpokládám, že jej profesor Snape nastavil na sebe jakožto příjemce.“
Hermiona přikryla náramek rukávem a společně se vrátily do Davyho pracovny. Když byly u dveří, Hermiona strčila ruku do kapsy s hůlkou – jenom pro případ, že mezi kluky vypukla třetí Velká kouzelnická válka. Poté váhavě otevřela dveře a s překvapením shledala, že Davy a Severus sedí bok po boku u stolu, jakoby se nic nestalo, a živě rozmlouvají o famfrpálu.
„Garantuji ti, že v kvalifikaci Falmouthské sokoly s Tusthillskými tornády nemají šanci, Seve.“
„Možná,“ připustil Snape, „ale souhlasím s Chartreuse, když tipuje na postup Wilbournské vosy.“
Muži! Zapomenou na čest dámy v okamžiku, kdy se na přetřas dostane něco tak veledůležitého jako famfrpál…
Davy zvedl hlavu ke dvěma nyní zcela šokovaným čarodějkám. „Dámy, užily jste si procházku? Provedla si Hermionu všude, Tykvičko?“
„Já… jsem nevěděla…“
„To je v pořádku, slečno Láskorádová,“ konejšil ji Snape a postavil se, aby nabídl Gigi židli a dostalo se jí tak od něj vřelejší přijetí než před pár minutami. „Naší návštěvnici to tady ukážu sám. Umím si představit, s jakou dychtivostí touží spatřit všechny změny, kterými továrna od její poslední návštěvy prošla.“
Poté již vzal Hermionu za ruku a vyvedl ji z Davyho kanceláře.
„Co se mezi vámi vlastně stalo? Když jsem vás tam nechala, vypadalo to na souboj na život a na smrt.“
„Možná jsem to trochu přehnal,“ přiznal Snape. „Gudgeon mě ale zná natolik, aby věděl, jak se s podobnými vzplanutími vypořádat.“
Hermiona neměla slov. Jakýkoliv její další proslov utnula obrovská přeměna, jakou během dvou dekád zaznamenal prostor kolem ní. Místo zchátralé barabizny se dívala na kouzelnický zázrak.
Podél stěn se pomalu posouvaly transportní pásy s nekonečnými řadami prázdných plastových a skleněných lahviček. Nad nimi tiše švihaly vzduchem desítky hůlek, aby je plnily, opatřovaly etiketami, zavíraly a balily do krabic. Hermiona již slyšela o magii bez použití hůlek, ale tohle byla magie bez použití rukou.
Severus se zastavil, aby vytáhl jeden z již naplněných a označených flakónů: „Tady máme první originál – Uhlazovací vlasové sérum,“ podal jí Vanity. „Je tvůj, všiml jsem si, že v poslední době si své rozkošné kučery poněkud zanedbávala.“
Hermiona lahvičku pevně sevřela v dlani. Žádné pergameny o stavu podnikání, či zprávy o předpokládaném růstu, se nevyrovnaly tomu, držet v ruce splněný sen.
Severus ji objal a políbil na tvář. „Prošli jsme dosti dlouhou cestu – od vaření v kotlíku v tvé dívčí ložnici.“
Hermiona mu polibek oplatila a opět se zadívala na Vanity. „To všechno je tak úžasné, a jenom díky tobě.“
„Nápad byl tvůj, pokud si vzpomínám.“ Přitiskl ji ke zdi a rty polaskal jemnou kůži na šíji. „Ať tě ani nenapadne,“ zašeptal zastřeným hlasem do jejího ucha, „myslet si, že bych někdy mohl litovat tvého malého experimentu s časem. Dala jsi mi lásku, úžasný sex a finanční nezávislost.“
Jeho dlaň se vkradla pod její sukni a hbité prsty škádlivě přejely po látce v ženském klínu. Žádostivá ústa se zmocnila jejích rtů v lenivém polibku, zatímco ruce vyhrnuly sukni a stáhly z ní podezřele vlhké kalhotky. Hermiona cítila, jak klesly až ke kotníkům, a pak z nich jednoduše vystoupila a odkopla je stranou. Mezi stehny ji polechtal mrazivý říjnový vzduch, který dovnitř proudil vysokým arkýřovým oknem. Severusovy horečné pohyby neustávaly a druhou rukou si chvatně rozepnul poklopec.
Jejich polibek se prohloubil. Snape chutnal po brandy, a Hermiona se opětovně vpíjela do jeho úst, jejich horké jazyky spolu sváděly tichý boj o moc. Snapeova touha byla zběsilá, zoufalá, všepronikající. Hermiona zasténala, když do ní náhle pronikl.
Tím, že si ji bral zde, v továrenské hale, riskoval odhalení, ale obětoval by cokoliv, jen když s ní mohl být tady a teď. Nemohl se nasytit své malé čarodějky. Zavřel oči, zcela se oddávajíc intenzivnímu přívalu rozkoše - být v ní, pronikat do dokonalé, teplé a hedvábně vláčné hlubiny, která se rytmicky stahovala kolem jeho pulzující erekce. Chtěl ji tak moc, že již nemohl dále čekat.
Jejich milování bylo horečné a nenasytné. Podpírajíc její váhu, tiskl ji k sobě s každým dalším nárazem. Na čele se mu perlil pot a ztěžka oddechoval. Hermiona jej nohama pevně objala kolem pasu a ruce vpletla do černých vlasů. Když dosáhla vrcholu, prudce zaklonila hlavu a vší silou sevřela svaly v podbřišku.
Snape potlačil nutkání vykřiknout a následoval Hermionu tak tiše, jak dokázal – pohřbil obličej v jejím plášti, tlumíc zasténání. Držel ji v náručí, dokud se mu nepovedlo popadnout dech. Hermiona se o něj unaveně opřela a znova a znova líbala jeho čelo. Pomalu se od sebe odtáhli, navzájem si napravujíc oblečení, snažíc se nově nabýt rovnováhu. Severus jí zezadu ovinul ruce kolem pasu, jejich prsty se propletly a oba nyní upírali zrak na dlážděnou ulici za oknem.
„Vedl sis dobře,“ řekla s uznáním, „byla to výtečná myšlenka - zautomatizovat celou výrobu.“
Opřel se bradou o její hlavu a jemně ji houpal v objetí. „Přišli jsme na to, že použití magie místo tradiční pracovní síly výrazně snižuje náklady, rovněž odpadá plýtvání a různé směšné požadavky odborů.“
„A tvoje matka - bydlí tam ještě?“
„Ne, našel jsem pro ni domek v Eastbourne, když jsme začali vydělávat. A jsem rád, že jsem to udělal. Časy se mění, Hermiono,“ obrátil ji obličejem k sobě a vážně se na ni podíval. „Věci se daly do pohybu. Obě strany v téhle válce se zuřivě přetahují o pozice. V létě jsem byl přinucen trpět ve svém domě Pettigrewa.“
„Ty tady žiješ?“ zeptala se Hermiona překvapeně.
„Jenom občas,“ odvětil. „Bylo pohodlné mít ten dům k dispozici, když jsme s Davym dávaly dohromady továrnu. Nyní zde bývám jenom tehdy, když si to žádá obchod. V případě Pettigrewa se to ale také vyplatilo, zachoval jsem tak zdání skromného životního stylu.“
„Co po tobě chtěl Pettigrew?“
„Dům na Spinner´s End je mezi Smrtijedy i nadále veden jako moje aktuální bydliště. Když se tenkrát Temný pán rozhodl svého patolízala ukrýt, prokázal mi tu nemilou čest a hodil jej na krk mě. Tajemství spojení mezi mnou a továrnou ale zůstalo zachováno. Což je trochu škoda, jelikož bych moc rád viděl mrňavého Petra, jak se vláčí s těžkými krabicemi, nebo ručně loupe scvrklofíky. Bohužel,“ povzdechl si, „nic z toho jsem nemohl udělat. Místo toho jsem strávil nekonečný měsíc pod jednou střechou s tou zatracenou krysou.“
„Ale už je pryč, nebo ne?“ podívala se na něj Hermiona s obavami.
Snape přikývl. „Ano, už je pryč. Ale dům musí ještě nějaký čas zůstat tak jak je. V létě jsem měl neočekávané hosty, a ta návštěva jenom potvrdila, že ponechat Spinner´s End jakožto moje oficiální bydliště nebylo jenom příhodné, ale klíčové.“
„Proč? Kdo za tebou přišel?“
„Stačí, když řeknu, že to byla jedna vyděšená čarodějka, které manžel se nedávno ocitl ve vězení, a která sebou přivedla svou šílenou sestru.“
Narcissa, okamžitě si uvědomila Hermiona. Ale kdo je její sestra? Ach, můj bože - Bellatrix Lestrange.
„Pojďme,“ nasměroval ji k východu a ze země zvedl lahvičku Vanity, která se zakutálela do kouta. „Je čas vrátit se do Portsmouthu a něco sníst.“
Sestup do přízemí Hermioně připomněl její první návštěvu Mlýnu, kdy slézala nebezpečné žebříky. Pevné schodiště, které je nahradilo, bylo vítanou změnou. Když vešli do Davyho pracovny, našli tam jeho i Gigi u šálku čaje a fondánového cukroví.
„Všechno ke tvé spokojenosti?“ podíval se Davy na Snapea s předstíranou nevinností.
„Prozatím,“ odvětil Snape, „ale mám v plánu další pozdější inspekci.“
Hermiona se na Gigi přívětivě usmála a pokynula Gudgeonovi. Poté vhodila za hrst letaxu do krbu a zmizela ve víru zelených plamenů.
„Ach, a Davy,“ řekl ještě Snape, když stanul na roštu, „zařiď, aby opálovou koupelnu vybavili kompletní sadou luxusní řady Pegase. Tedy, když si najdeš trochu času, samozřejmě.“
A s tichým zasyčením, byl pryč.

„Katie je u Svatého Munga? Ovesná kaše,“ vyptávala se Hermiona a řekla heslo Buclaté dámě.
„Od včerejšího rána, zatímco ty jsi už zase záhadně zmizela na celý den,“ ušklíbla se na ni Ginny. Pomalu přelezly do nebelvírské věže. „Harry říkal, že Brumbál každou hodinu dostává zprávy o jejím stavu. Nikdo nemůže pochopit, proč by jí chtěl někdo ublížit. Co kdy komu Katie udělala?“
Hermiona mlčela.
Později toho dne, Harry, Ron a Hermiona stáli v skleníku číslo s pět, vybavení ochrannými brýlemi, gumovými štíty a tlustými manžetovými rukavicemi. Jejich úkolem byl sběr lusků hnisavých fazolí. Praktická cvičení z bylinkářství byly vždycky dobrou příležitostí promluvit si.
Naneštěstí, Ron měl vražednou náladu. Harry se Hermiony neopatrně zeptal na Křiklanův večírek a Ron byl uražený. Opět.
Hermiona se i nadále s nevolí účastnila setkání Křikova klubu, ačkoli nikdy nezůstávala do konce. Vystrouhla odvážný obličej a odpověděla Harrymu, jak nejlépe uměla.
„Někdy je to docela sranda, pominu-li profesorovo povídání o jeho nejslavnějších bývalých studentech, kteří k němu dodnes vzhlížejí jako ke svému dobrodinci. Zcela nepokrytě podlézá McLaggenovi, protože jeho strýc Tiberius se přátelí s Rufusem Brouskem. Jídlo také ujde a minulý týden nás představil Gwenog Jonesové.“
„Snad ne kapitánce Holyheadských Harpyjí?“ vykulil oči Ron a zůstal na ni civět s otevřenou pusou.
„Ano, to je ona, už jsem zapomněla, za jaký tým to říkala, že hraje,“ přiznala Hermiona. Její vztah k famfrpálovým hvězdám byl poněkud vlažný.
V tom okamžiku po nich blýskla pohledem profesorka Prýtová. „Přestaňte se tam bavit vy tři, hned!“ pokárala je přes celý skleník.
„Nemohl bych provést Muffliato*****?“ zašeptal Harry.
Hermiona se stále cítila dotčeně, přišlo-li na Severusovu starou učebnici Lektvarů. „Ne, to bys teda nemohl!“ utrhla se na něj, což jí vysloužilo další odsuzující pohled profesorky Prýtové. Ztišila proto hlas a snažila se co nejméně pohybovat rty, „neměl bys používat už žádná jeho zaklínadla. Když v tom budeš pokračovat, já přísahám….“
„No tak, Hermiono, co uděláš?“ pohrdlivě ji vybídl Ron, podrážděný kvůli její zmínce o Křikově klubu.
„Zabavím vám ji!“ vyhrkla Hermiona poněkud malomyslně.
Několik dalších minut pracovali bez jediného slova. Hermiona s odhodláním pokračovala ve sběru lusků, zatímco Harry a Ron zápasily s pokroucenými větvemi nepoddajných fazolových sazenic. Když po ní jeden ze šlahounů pomstivě chmatl, Hermionin náramek se zvláštně zachvěl a rostlina ji v mžiku pustila. Její nový amulet se ukázal být víc než užitečný.
„Křiklan chystá vánoční párty, Harry,“ promluvila Hermiona jakoby nic, aby odvedla pozornost od podivného chování jejího fazolového stonku. „Trvá na tom, abys tam byl a požádal mě, abych zjistila, kdy máš volno třetí prosincový týden.“
Ron hrubě popadl jednu z větví a roztrpčeně se zeptal: „Přepokládám, že ta párty je jenom pro členy klubu?“
Větev se mu v té chvíli vysmýkla z rukou, praštila sebou o okenní tabuli a shodila klobouk z hlavy profesorky Prýtové. Harry se pohotově vrhl za ní.
„Podle mě se ti to líbí, Hermiono. Křikův klub a ty jeho večírky,“ jízlivě poznamenal Ron, „stavím se, že se už nemůžeš dočkat, abys mohla být se svými novými přáteli. McLaggen se ti lísá jako kočka – jo, Ginny mi řekla, jak na tebe při každé příležitosti kulí oči. Jsou to všechno slizouni, nic víc.“
„Já si ten klub nevymyslela, Rone, ani jsem nikoho nežádala, abych tam mohla chodit,“ vyštěkla vztekle Hermiona. Už toho měla akorát dost.
Ron si odfrkl a popod nos ji napodobil jak říká: Křikův klub. „Doufám, že si ten tvůj vánoční večírek užiješ,“ vyjel na ni. „Co kdybys tam šla rovnou s McLaggenem? A můžete se nechat zvolit zatraceným králem a královnou večera.“
„Vlastně si můžeme sebou někoho přivést,“ odvětila Hermiona tiše. Na okamžik se zasnila a představila si nemožné – jak ji doprovází Snape. Zrudla a raději rychle odvrátila obličej, aby se neprozradila. Možná by nebylo na škodu v zájmu odvrácení nežádoucí pozornosti pozvat na ten večírek Rona. Byl to nakonec její přítel. Zamaskuje tak rozpaky a ještě si Rona usmíří. „Chtěla jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou nechtěl jít, Rone.“
Ale Ron se znechuceně uchechtl a odvrátil se od ní.
V té chvíli v ní vzkypěla všechna žluč: „Samozřejmě, když je to pod tvoji úroveň, nebudu tě obtěžovat. Možná půjdu s Cormecem, nebo s někým jiným. Ale jedno je jisté, Ronalde Weasley, ty to nebudeš!“
„Řekla jsem, abyste byli zticha!“ zahřímala profesorka Prýtová. „Jestli vás tři ještě jednou uslyším, příště si pořádně rozmyslím, zda tu vaši malou skupinku nerozdělím.“
Profesorka Prýtová byla pravděpodobně ta nejméně strach nahánějící učitelka v Bradavicích – ale Harry, Ron a Hermiona přesto už do konce hodiny nepromluvili ani slovo.

„Sledoval jsem je až do Portsmouthu, Albusi,“ hlásil Moody. „Ale zrovna, když jsem ji chtěl odvést, objevil se.“
„Předpokládám, že mluvíš o Severusovi, Alastore?“
„Hovořím o takzvaném ochočeném Smrtijedovi, kterého necháš volně pobíhat po hradě, jako kdyby to byl nějaký zatracený milord.“
Brumbál přítelův výbuch shovívavě přehlédl. Někdy opravdu neexistuje žádný způsob, jak někoho přesvědčit, že se mýlí. Spojil prsty na rukou proti sobě a změřil si bystrozora pronikavým pohledem. Strachu a nenávisti ke starým nepřátelům není lehké se zbavit.
„Každý týden ji bere do domu na Ostrově Koření. Někdy zůstanou přes noc, někdy jenom pár hodin,“ pokračoval Moody, vytahujíc poznámkový blok. „Tady je adresa…“ Hodil Brumbálovi přes stůl umolousaný notes. Albus si jej vzal a prstem uhladil kus Kouzelné lepící pásky, která jej držela pohromadě.
Otevřel zápisník na poslední stránce a nahlas přečetl: „Dům Neptun.“
Chvíli přemýšlel a pak se znenadání postavil. Bylo rozhodnuto.
„Popadni svůj kabát, Alastore. Jedeme do Portsmouthu. Trochu svěžího mořského vzduchu nám jenom prospěje.“

* Tabitha je postava mladé čarodějky z amerického seriálu ze šedesátých let Bewitched, která se provdá za ne-čaroděje. Kouzelně krčí nosem…
** rodina von Trapp bydlela v Rakousku
*** Obliviate je silné paměťové kouzlo
**** Amortentia je nejmocnější z elixírů lásky
***** Muffliato je kouzlo, které zajistí, aby nikdo nepovolaný kolem vás neslyšel, o čem si povídáte

[Maus]

opravdu krásná kapitolka krásná byla ta scenka s Gigi a Gudgeon ale ten konec je zajímavej sem zvědava jak to dopadne v příští kapitole
_________________
http://tylerlove.org/ http://mauss.wgz.cz/

[ria]

Ahoj holky, jdu k vam s nemilou zpravou - sundala jsem z oci ruzove bryle a strizlive vyhodnotila, ze do konce roku preklad cele povidky jiz zcela urcite nestihnu. V nasledujicich dnech budu mit malo casu, takze se pokracovani kapenek pozdrzi. Neumim ani odhadnout, kdy bude dalsi dil, nejspis az nekdy pristi tyden.
Zatim princezny .
_________________
Fake It Till You Make It.

[Lena]

jé, já tenhle dílek drobet zazdila...a zrovna takovej pěknej. Souhlasím s maus, ta sekvence mezi Gigi a Gudgeonem byla perfektní No a co se týká překladu...co se dá dělat, alespoň nám ta povídka a čtení vydrží na delší dobu ...aneb pozitivní myšlení v praxi
_________________
"Dnes byl dobrý den, jedl jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral si pro sebe, co se dalo."

[ria]

Jsem rada Leni, ze ti takhle pomaham v trenovani "pozitivniho mysleni" a slibuji, ze se posnazim, aby ten trenink nebyl neunosne dlouhy .
_________________
Fake It Till You Make It.

[janca]

Ahojky, tak co, bude nějaký Vánoční překvapení????

[ria]

Ja vim, ze je pred Vanoci , ale zrovna vubec nemam cas. Zkusim do soboty, kdy odjizdim na Slovensko, prelozit alespon tu jednu kapitolu. Rikam zkusim, pac zatim nemam ani radku a od rana do vecera sedim v praci, jelikoz lidi je malo a i technika se proti nam spikla . O Vanocich budu bohuzel bez internetu - do Prahy se zase vratim az v nedeli 30.
_________________
Fake It Till You Make It.

[ria]

Princezny, nic z toho nebude - ja jenom pred chvili dokoncila veci z prace a jsem totalne vyrizena. Zitra me ceka baleni a hajde na vlak, toz neco kapne nejdriv az pristi vikend . Bude to jako opozdene Vanoce s Vanity... Zatim pa .
_________________
Fake It Till You Make It.

[Lena]

Riuš, to se nedá nic dělat, užij si pěkně svátky a my se alespoň budeme netrpělivě těšit na tvůj návrat....ne, že bysme se na tebe netěšily, kdybys povídku neslíbila
_________________
"Dnes byl dobrý den, jedl jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral si pro sebe, co se dalo."

[Hani]

Krásný večer všem , jen jsem se zastavila Vám popřát krásné povánoční svátky, doufám že Ježour byl bohatý...a do Nového roku 2008 - hodně štěstí, zdraví, lásky a osobní pohody.....

Riuš: už se moc moc těším na pokračováníčko
_________________

[Lena]

Ahoj Hani, taky přeju do nového roku jen to nej ... a doufám, že jsi pod stromečkem našla Alana pěkně zabaleného v úhledném balíčku
_________________
"Dnes byl dobrý den, jedl jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral si pro sebe, co se dalo."

[Maus]

Taky přeju všem krásný svátky a taky se už moc těším na pokračování já si pro zkrácení čekání pročítám staré kapitolky
_________________
http://tylerlove.org/ http://mauss.wgz.cz/

[Lena]

si umím živě představit který no nic, já muzikant ... i tobě, Maus, přeju krásné svátky
_________________
"Dnes byl dobrý den, jedl jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral si pro sebe, co se dalo."