NEWFORUM

[Maus]

ok a hned jdu čííííst ám dotaz http://fanfiction.potterharry.net/cze/kapitola/6658 když už si to četla je to dopsané?? já jen když si to už četla.. jinak už se na povídku hrozně těšíím
_________________
http://tylerlove.org/ http://mauss.wgz.cz/

[ria]

Kapitola 16 – Kapulet

Malá mourovatá kočka neúnavně pronásledovala mihotavé světlo tančící na hřbetech knih. Netrpělivě zatahovala a zase vystrkovala drábky, pak znehybněla a svižně se odrazila ke skoku. Když dopadla zpátky na zem, nespokojeně sekla ocasem. Pátravě zvedla hlavu a znova zacílila na svou kořist. Třpytivý odlesk nadále probleskoval mezi knihami, nyní zářil nad nejtlustším svazkem v nejvyšší polici.
Kočka vystřela páteř a vystřelila do vzduchu. Elegantně přistála na řadě knih a hbitě pelášila z jedné na druhou, rychle se přibližujíc k tančící skvrně. Ocasem mrskala ze strany na stranu, lechtajíc pod nosem čaroděje a čarodějky, kteří hluboce spali ve svých portrétech. Jeden z ředitelů, stařičký mužík s řídkým plnovousem, ve spánku zabručel a pohodlněji se vnořil do křesla.
Kočka se přikrčila a bedlivě sledovala cíl. Neslyšně se začala plazit, otírajíc se břichem o kožené desky knih. Ani nemrkla, když se s dokořán otevřenými očima vymrštila vpřed. Byl to docela krátký skok, jenom na délku jejího těla. Z ošuměle vyhlížejícího svazku trčel kousek stuhy, po kterém zvíře neuměle chmatlo, ale její tlapka neúspěšně sklouzla po hladkém povrchu látky. Nakonec do ní zaťala pazoury a zatáhla…
„Pane řediteli, jste tam?“ Ozval se hluboký mužský hlas někde od dveří rozlehlé kruhové místnosti.
Kočka překvapením zavrávorala a v následující chvíli se už řítila z police na kamennou podlahu. Ještě v letu se přetočila a s vystřenými nohama dopadla, připravena zaútočit.
Pád byl přesto nečekaný a přistání tvrdé. Na okamžik strnula, a pak se zapotácela. Nakonec poraženě usedla na zadní tlapky, ve snaze uchovat si co nejvíce důstojnosti.
„Čšš, číčo.“ promluvil obrovitý muž. „Neměla by ses takhle vrhat z polic, už nejsi nejmladší, maličká.“
Zvedl ji ze země a ukryl v ohybu robustného ramene.
„Zanesu tě zpátky do košíku, ty malá uličnice,“ zapředl s láskou. Když pohladil tmavé orámování kolem jejích mandlových očí, otřela si nos o velký prst a s vrněním se tiskla proti jeho ruce.
Nesl ji jemně a s úctou, svižně rázoval dlouhou chodbou a pak dolů schodištěm. Jeho stisk byl příjemný, pevný a bezpečný. Občas bezděčně přejel prsty od její šíje až k ocasu.
Příliš rychle se dostali na místo, kde ji opět postavil na studenou dlažbu.
„A jsme tady, paní profesorko, doufám, že se již cítíte líp.“
Zaklonila hlavu a na znamení vděčnosti na něj zamrkala. Obrátil se k odchodu. Na drápku přední tlapky měla nadále zaklestěný kus stuhy, který pevně obepínal svitek pergamenu. Velmi staře vyhlížejícího pergamenu.
Profesorka McGonagallová se přeměnila a pergamen se sesunul k zemi. Rychle jej popadla a uzel rozvázala. Ještě než dokument rozvinula, obezřetně blýskla pohledem kolem sebe.

Oznámení o zasnoubení
Severuse Snapea a Hermiony Grangerové

~o~

Bylo na tom cosi podivného – ocitnout se na místě, kde Severus Snape bydlel. Byla s ním zasnoubená, nespočítaněkrát se spolu milovali. A přesto. Cítila, že vstupuje do navýsost osobního prostoru, tak intimního, až to bylo zvláštní.
Hermiona se marně snažila udusit v sobě všechny obavy, a ani si neuvědomila, když ji převedl přes práh.
„Lumos,“ zašeptal. Svícny na stěnách komnaty ožily, skýtajíc obraz rozlehlého sklepního pokoje a absolutního chaosu. Šaty, knihy, pergameny, balíčky Švábích kuliček, to všechno se bez ladu a skladu povalovalo na dřevené prkenné podlaze. Severus s rozpaky kopl do největšího chumlu a odklidil ho pod postel s nebesy, jaká se dala najít v každé bradavické ložnici.
„Nemám domácí skřítky,“ přišel s omluvou.
Poté vzal do náruče kupu šatů, která až doteď zcela zakrývala jedno z čalouněných křesel a vybídl ji, aby se posadila. Rozhlédl se po místnosti, a nakonec oblečení rezignovaně strčil rovněž pod postel.
Pohodlně se uvelebil ve druhém křesle - sedl si stranou a nohy ležérně přehodil přes polstrovanou opěrku. Tváří mu přelétl záhadný výraz. Jedna jeho ruka zmizela za zády a když ji vytáhl, držel v ní pomačkaný balíček křupek.
„Dáš si?“ otázal se, když zvedl zrak od nevábně vyhlížejícího sáčku.
Hermiona se zasmála. Díkybohu za ten bordel. Měla za sebou mizerný den. Snapeův nepořádek bylo přesně to, co potřebovala, aby se uvolnila. Žádný další tlak.
„Ach, ano, proč ne.“ Když chceš s pojídači švábů žít, musíš s nimi také jíst.
Hodil jí balíček do klína a pro sebe si vytáhl další, který hned otevřel.
„Stolování ve sklepení není zrovna to, co jsem si představoval pro dnešní večer.“
„Právě teď bych pro kousek slaniny i vraždila, Severusi. Jakkoliv jsou tyhle pořádně propečené šváby lahodné, neměla jsem v ústech nic od oběda.“
Snape se postavil a přešel ke krbu za jejími zády. Slyšela zasyčet plameny a pak jeho hlas, jak objednává sendviče se slaninou a džbán medoviny.
„Jak lady poručí,“ řekl, když se opět posadil. Než promluvil, chvíli ji pozorně studoval. „Už jsi se vzpamatovala z dnešního odpoledne?“
„Jsem naštvaná a unavená,“ zavrtala se hlouběji do měkkého křesla Hermiona. „Cítím se jako zbitý pes, jestli to chceš vědět.“ Snapeovo křeslo hlasitě zaskřípalo o podlahu, když se k ní přisunul blíž a konejšivě položil ruku na její koleno.
„Došla jsem k objevnému poznání, že Ron je mezek k pohledání,“ pokračovala, „a Harry mizerný diplomat. Vypadá to, že jsem se jim příliš vzdálila a Levandule Brownová je na nejlepší cestě zaujmout mé místo.“
„Aha,“ díval se na ni teď téměř kajícně. „To je možná moje práce.“
„Cože? Cos udělal?“
„Vyprovokoval jsem jednu malou, neškodnou zamilovanost. Myslel jsem si, že když Weasley obrátí svůj zájem někam jinam, prospěje to nám oběma. Obávám se, že v průběhu oběda byla do dýňové šťávy slečny Brownové přidána kapka elixíru lásky.“
„Jaks něco takového proboha dokázal? To mi chceš namluvit, že si nevšimla, jak se nad její hrnek naklání vysoký, zlověstný profesor a něco jí přilévá do sklenice?“
Severus se zatvářil téměř dotčeně. „Nepochybuji, že by si toho všimla. Alespoň v to doufám. Lehkomyslná slečna Brownová může být natvrdlá jako cihla, ale zbytek nebelvírského stolu by si zcela jistě našel minutku, přerušil nekonečné žvatlání o famfrpálu, a začal protestovat proti dopování své spolužačky.“
Překřížil ramena a domýšlivě se na ni podíval. „Žiji v tomhle hradu již skoro pětadvacet let, Hermiono. Za tu dobu jsem měl dost času blíže se seznámit s povahou zdejších domácích skřítků. S jejich dychtivostí vyhovět, potěšit. Stačilo naznačit, že slečna Brownová bude pak mít více chuti k jídlu. Skřítkové mají rádi studenty se zdravým apetitem.“
„Takže ji otrávili domácí skřítkové. Jak oslňující, Severusi.“
„A mohu vědět, jestli lektvar funguje? Ptám se jenom proto, že Filius k němu připojil malé kouzlo. Brání slečně Brownové vyslovit jméno Ron.“
„Vypadá to, že účinkuje velice dobře,“ odvětila Hermiona podezřívavě. „A jaké jméno bude Levandule používat, když ne Ron?“
„Lonánek.“
Hermiona se s chutí uchechtla. „Ach, to je tak kruté.“
„Zlobíš se?“
„Ne. Zaslouží si to. Obviňovat mě z toho, že jsem políbila Viktora Kruma. Chová se ke mně hnusně od chvíle, co se to dověděl od své sestry.“
„Slyšel jsem nejnovější klevetu. Minerva si nenechala ujít tuhle příležitost - nebyla šance, abych se to nedověděl. A samozřejmě také vím, že to není pravda. Od onoho vánočního plesu jsem tě nezpustil z očí. Stejně jako Igor. Můžu tě ubezpečit, že Krumova reputace je zcela v bezpečí.“
Nejraději by po něm něco hodila, ale ozvalo se zaklepání a Snape se odebral ke dveřím. Vrátil se i s drobným domácím skřítkem, který nesl tác s teplými sendviči a sladce vonící medovinou. Skřítek – ne, byla to maličká skřítka – rozložila jídlo na stůl, pak se poklonila a nesouhlasně se kolem sebe rozhlédla.
„Trixy vám uklidí, pane profesore,“ zapištěla a napřímila s očekáváním netopýří uši. Přitom kulila na Severuse obrovské zřenice, ve kterých se odrážel bezmezný obdiv.
„To není vůbec špatný nápad,“ přidala se Hermiona, „můžeme ti pomoct.“
Trixy přesunula pozornost na čarodějku a vylekaně couvla několik kroků zpátky. Její děs implikoval představu Hermiony, jak na ni mává s kompletní soupravičkou oblečení pro skřítky. Stvoření chvatně nahmatalo povlak na polštář, který sloužil jako oděv, jakoby se chtělo ujistit, že jej má stále na sobě. Pak se otočila k odchodu tak rychle, jak to jen šlo.
„Zítra, pane profesore,“ zazněl ještě kvílivý hlásek z chodby, „Trixy vám tady poklidí zítra, pane, když bude špožúsová slečna pryč.“ A dveře se za ní kouzelně zavřely.
Hermiona pokrčila rameny a zakousla se do křupavého pečiva. Když se natáhla, aby si vzala další, spatřila dopis, který ležel pod džbánem s medovinou. „Co je to?“ zeptala se, když zvedla obálku ze stolu. Zmateně zírala na adresáta. „Kdo je pan Libertin?*“
Severus se zakuckal a zachroptěl: „Zatracená Sunshnine a její prohnaný smysl pro humor!“ Horečně vytrhl pergamen z Hermioniny ruky a mrštil s ním do ohně.
„Po dni jako tento bych si trochu zábavy klidně nechala líbit,“ zaprotestovala s plnou pusou Hermiona. „Možná bys mi o tom mohl alespoň vyprávět.“
Snape ztěžka vydechl. „Sunshine píše romány. Žhavé příběhy o vysokém, tmavém čaroději s velkým nosem a pádnou hůlkou.“
„A co to má co dělat s tím dopisem?“
„Právě se k tomu dostávám. Asi před šesti měsíci mi poslala masku. Masku z Fantóma z opery.“
„Tak ona tě má za šeredného fantóma z opery? Anebo je to nějaký fetiš? Tak nebo tak, měla bych ji proklet, a bránit tak tvoji čest.“
„Děkuji, a myslím, že bys opravdu měla. Od té doby mi vytrvale posílá listy adresované panu Romeovi Libertinovi, gigolovi, muži na pronájem, jestli můžu citovat. Tvrdí, že jí to pomáhá ve vykreslení postavy hlavního hrdinu.“
„Jak výstředné.“
„Vskutku.“
„Máš ještě tu masku?“
„Mám i program Světového turnaje ve famfrpálu z roku 1986, někde tady. Málokdy něco vyhodím.“
Hermiona pohledem znovu zmapovala binec, který nazýval domovem, a podotkla: „Věřím ti.“
Snape se chvíli prohraboval za jejími zády, až se objevil s malým váčkem s emblémem Kouzelných hrátek. V následující chvíli se jí již v rukou ocitla hedvábná maska v barvě slonové kosti, s dlouhými bílými řemínky.
Hermiona přejela prsty chladivý povrh látky, pak zvedla hlavu a rošťácky se na Snapea zašklebila.

~o~

Minerva přimhouřila oči a zamračila se. Pergamen držela vysoko zdvižený proti světlu. Zalila ji vlna pobouření a nevole při pomyšlení, že magie ukrytá ve svitku by měla být nezvratná a neodvolatelná.
Ona Hermionu, svého nebelvírského miláčka, od téhle ohavné úmluvy zachrání. Žádná čarodějka svěřená do její péče nebude nucena čelit překonanému zákonu, s kořeny pevně zapuštěnými ve feudalismu! V návalu zoufalství se pokusila smlouvu jednoduše roztrhnout vejpůl. Pergamen se jí v rukou trochu pokrčil, ale jinak se nepoddal. Minerva jej zlostně praštila na stůl a vytáhla hůlku.
„Incendio!“ zvolala. Nic se nestalo.
„Diffindo!“ Zase nic. Minerva teď vrhala kletbu za kletbou, ale pergamen jenom netečně ležel na dřevěné desce.
„Finite Incantatem!“
„Evanesco!“
„Peskiparchment Pesternomi!“ S jistou dávkou trpkosti se jí před očima vybavil obličej Zlatoslava Lockharta.
„Engorgio!**“ Tentokrát přiměla prolhaný dokument alespoň k nějaké reakci. Byl teď dvakrát větší a Minerva pozorně zkoumala sotva patrný flíček na jeho dolním okraji - mohl být způsoben stárnutím materiálu, ale také pouhou skvrnou od čaje.
Sklonila se ještě níž a napravila si brýle. Pečlivě namířila hůlku na malou tečku. „Specialis Revelio““ téměř neslyšně zašeptala. Se zájmem sledovala, jak skvrna roste, a zalapala po dechu, když se pomalu začaly objevovat jasně čitelná slova:

Ženichovi se dává na známost:
Jestli úmluva nedojde naplnění ve slibu manželském do dne Svatého Michala,
a shledá-li ženich nebo jeho pán nevěstu za nehodnou,
a její věrnost bude poskvrněna,
může pán přikázati slovo již jednou dané odvolati,
a akt zásnub ztratí na platnosti.

Minervy se zmocnilo vzrušení. Den Svatého Michala připadal na 29. září. Podle všeho se smlouva vztahovala k následujícímu roku od jejího říjnového podpisu, tedy k roku 1978. A jelikož se do onoho data nevzali, první podmínka byla splněna. To znamenalo, že existovala reálná možnost kouzlo zlomit. Stačí, když Severusův „pán“ shledá jeho volbu jako nevhodnou. Snapea zaměstnával Brumbál, mohl by být považován za jeho pána?
Čarodějka se vztyčila, rozhodnuta okamžitě si s ředitelem promluvit. Měl ve svých rukách moc Hermionu od toho tristního svazku osvobodit. Krátké prohlášení spojené s podpisem bylo vše, co bylo třeba. Slečna Grangerová bude volná a bude si moci vzít příjemného pana Weasleyho. Vše se vrátí na své místo, tak jak to má být.
„Počkat chvíli,“ z ničeho nic vyřkla profesorka McGonagallová a opět si dokument nevěřícně přečetla. Šok se smísil se vztekem, když zařvala: „ZASNOUBENI OD ROKU 1977?!“

~o~

Hermiona si povzdechla, když si cestou do koupelny uvolňovala zapínání na školním stejnokroji. „Severusi, jediné, co chci, je horká koupel, s tebou. Jako tenkrát v Domě Neptun a opálové koupelně.“
Její kroky zastavil, když se ocitl přímo za ní a sevřel ji kolem pasu. Druhou rukou přejel po zahalených dívčích ňadrech.
„Dnes mi budeš říkat Romeo, miláčku.“
Nosem se jí otřel o ucho a do úst nasál citlivý lalůček, Hermiona zavřela oči. „Když ti to dovolím.“
Hermionina hlava spočinula na jeho hrudi a slabě zasténala. Měl na tváři masku, cítila její hebkost, jak dráždivě klouže po její pokožce pokaždé, když se pohnul.
Pokračoval v laskání a škádlení, a tlumeně se jí přimlouval: „ Ale nejprve je tady otázka placení. 50 galeonů za mé služby, ani o svrček méně, mladá dámo.“
S přivřenými víčky, Hermiona zašmátrala v kapse svého pláště a vyndala pár srpců, gumičku do vlasů a mentolku. Provokativně je upustila na toaletní stolík.
„Padesát galeonů, Romee, do posledního svrčku.“
Kolem rtů jí zahrál šibalský úsměv, pak se k němu obrátila a nevinně se na něj podívala. „Mám si dělat poznámky, pane? Budete pak vyžadovat sepsání souhrnného eseje?“
Severus tázavě zvedl obočí a zabodl do ní ostrý pohled. Pravda, fakt, že měl na tváři masku, výslední dojem poněkud zmírnil. „Během svých lekcí dávám přednost tichu, děvenko. Další podobnou troufalost nestrpím. Zaplacená částka žádná taková privilegia nezahrnuje.“
Opět vklouzl za její záda a mezi prsty jemně zmáčkl bradavku. „Nyní, domnívám se, je čas, abyste předestřela svou žádost, mademoiselle. Řekni mi, co si přeješ, Hermiono.“
„Já, ach…“ V tu chvíli se o její záda otřela vzpřímená mužská erekce, a Hermiona měla co dělat, aby dokázala vůbec myslet.
„Možná bych ti mohl pomoct, moje milá. Pokud si vzpomínám, mluvila jsi o zbavení se tolik otravného panenství, nebo ne? A teď mi prozraď, Hermiono, proč chceš za něco takového platit? Nepochybuji, že ve škole by se našel celý zástup studentů, ochotných sloužit? Anebo nějaký mudlovský teenager, se kterým si vyrůstala v jedné ulici a potkáváte se každé léto?“
Hermiona ztěžka polkla, ale ani tentokrát z ní nevyšlo jediné slovo. Směsice pocitů, jak se jeho penis tlačí proti jejímu zadečku, prstů dráždících citlivé bradavky, vysílaly vlny horka přímo do centra ženské rozkoše.
„Nechtěla jsem je, žádného z nich,“ vydechla nakonec. „Nechtěla jsem… nechci být nedotčená pro muže, po kterém toužím. Chtěla bych… Chci, aby ve mně viděl ženu. Je zkušenější než já, pane.“
Severus jí začal svlékat plášť. „Panenství se dá lehce odpomoci, Hermiono. A velmi mi lichotí, že sis vybrala právě mě.“
S tváří zabořenou v ohybu její šíje, jeho rty a jazyk si pohrávaly s jemnou pokožkou. V ústech rozeznal sotva patrnou slanou příchuť a lačně ji opět olízl, chtěl víc. Když se přisál rty důrazněji, stačilo to, aby jej cítila, ale ne, aby na jejím těle zanechal svůj otisk. A on chtěl, aby mu patřila před celým světem, přesto, nyní nebyl ten správný čas. Zaklonil jí bradu a letmým dotekem přelétl přes její rty.
Hermioně se vydral z úst sten a obrátila se tváří k němu. Chtěla dostat mnohem víc. Stáhla jej k sobě blíž a ochutnala jej, malý jazýček se k němu vztahoval s téměř zoufalou naléhavostí.
V bedrech se mu rozlévalo dobře známé chvění, které se rychle přeměnilo na palčivou touhu. Majetnicky zapletl prsty do dlouhých kadeří, blíž už k sobě být nemohli. „Učíš se rychle,“ zamrmlal, když přerušil opojný polibek.
„Lekce číslo 2 - je důležité, aby ses cítila pohodlně, když tě partner bude svlékat.“ Severus začal rozepínat knoflíky na její košili. „Ačkoli je odpovídající kouzlo rychlé a účinné…“ Rozhalil látku a s potěšením sledoval její vzrušené bradavky, které se rýsovaly pod saténovým prádlem. Hermiona mu vyšla vstříc, když se jeho ruka ocitla blízko místa, kde po něm toužila nejvíc, ale on pokračoval výš, aby nahmatal zips na sukni. „... použití tradičnějšího způsobu vyvolá žádoucí nárůst očekávání a vzrušení.“
Vystřela se, nechala, aby sukně sklouzla až ke kotníkům, a pak ji odkopla stranou.
„Když jsme u svlékání, můžeš mi oplatit stejně, Hermiono. Nemusí to být vždycky muž, kdo udělá všechnu práci.“ Severus se na ni významně podíval.
Hermionu znenadání přepadl stud a nejistota, jakoby tohle byla opravdu nová zkušenost s někým cizím. Po zádech jí přeběhlo mražení smíchané se vzrušením. Maska skutečně pozměnila jeho výzor, a jenom v košili a kalhotách vypadal jinak než obvykle. Poté se vzpamatovala a usmála se. Utahuje si ze mě. Ale co je dobré pro husu, je stejně dobré pro housera***, Romeo. Její ruka spočinula na jeho prsou a hbité prsty si rychle poradily s drobnými knoflíky. Hermiona si dala záležet, aby její nehty jemně klouzaly po obnažené pokožce. „Třeba takhle?“ otázala se s doširoka otevřenými očima.
Severus jenom zabručel, když košili rozevřela úplně a dlaně přitiskla k jeho hrudi. Pokračovala níž, laškovně zatahala za chloupky kolem jeho pupíku, než přesunula veškerou pozornost na zapínání kalhot. Předtím, co jej uvolnila, neodpustila si lehce jej zmáčknout.
Sevřel její ruku a odtáhl ji. Nebyl si jistý, jak dlouho by se ovládl ve chvíli, když by mu kalhoty svlékla. „Ještě ne.“
Postrčil Hermionu dozadu k posteli a přinutil ji si lehnout. „Myslím, že bychom měli věnovat víc času podrobnému průzkumu.“ Sklonil se k ní a prstem postupoval kolem nadále zahalené bradavky, přes bříško až k lemu na kalhotkách. Jeho ruka naoko váhavě vklouzla pod látku. Hermiona se vypjala ve snaze kontakt prodloužit.
„Ale, ale, Hermiono. Musíš nechat muže bádat. Jak jinak se může dovědět, kde se tě má dotýkat, jak se tě má dotýkat.“
„Severu…“
„Ne! Dnes je Romeo mé jméno. Budeš mi tak říkat, nebo to skončí.“

~o~

„K sakru, Albusi! Chci slyšet pravdu a chci ji slyšet hned TEĎ!“ Minerva se vřítila do sborovny jako zuřící saň, vzteky bez sebe, ani se na něj nepodívala. „Zásnubní listina je datována rokem 1977! Co se to tady zatraceně děje?“
„Uklidněte se, paní profesorko. Ujišťuji vás, že existuje zcela rozumné vysvětlení.“
„Já se mám uklidnit? Silně pochybuji, že se tak ještě někdy stane!“ Přestala rázovat po místnosti a nyní ředitele probodávala očima. „Jestli mi tu lumpárnu můžete nějak vysvětlit, bude lepší, když začnete, Albusi. Má hůlka se tetelí touhou a na jazyku se mi převaluje ošklivá kletba,“ vysekla McGonagallová varovně, a v jejím hlase bylo poznat dlouhá léta potlačovaný galský přízvuk.
„Pak vás musím požádat, Minervo, abyste se posadila.“ Vybídl ji Albus a ukázal na nejbližší židli. Lenivým pohybem hůlky zavřel dveře, zamkl a provedl tlumící kouzlo, aby jim zajistil potřebné soukromí. Vyčkal, než si Minerva sedla a spustil.
„Co vám teď řeknu, neopustí zdi tohohle pokoje,“ řekl přísně, aby tak vyloučil možnost jakéhokoliv nepochopení. „Náš příběh začíná u dívky z Nebelvíru, o rok staršího chlapce ze Zmijozelu, a u Obraceče času, který je svedl dohromady…“

~o~

Sáhl za její záda a rozepnul háčky na podprsence. Dívčí ňadra zalil chladný vzduch sklepení. Severus neodolal a opět si pohrával se ztuhlými bradavkami. Jejich malá hra jej zcela pohltila. „Jsi nádherná, Hermiono, dokonalá. Muž, po kterém toužíš, má velké štěstí. Proč mu odepíráš svou nevinnost?“
„Já…,“ zasténala, „on je starší než já. Bez zkušenosti, bojím se, aby si nemyslel, že jsem pro něj příliš mladá, příliš dětská. Byla jsem ještě v kolébce, když jsem mu byla zaslíbena.“ Pronikavě se podívala do temných hlubokých očí. „A kdyby ke mně nebyl vázán přísahou, pravděpodobně by mě zavrhl jako malou šprtku, oprsklou dívenku – někoho, kdo ho přinutil promarnit léta života nekonečným čekáním.“
„To není pravda,“ pohladil ji palcem po tváři. „Nikdy si nemysli, že nestojíš za čekání. Tvůj čaroděj by musel být blázen, kdyby tě nechtěl. Jsem přesvědčen, že lituje jenom toho, že ty léta nemohl být s tebou.“ Odvrátil se od ní. „Možná si ale myslí, že by ti bylo lépe s někým, kdo je blíže tvému věku. A že kdybys mu nebyla slíbena, nakonec bys to byla ty, kdo by si to rozmyslel.“
Snape se zarazil, jakoby náhle nevěděl, co za hru to spolu hrají. Zdálo se, že bez ohledu na to, kolikrát se milovali, nebo kolikrát mu řekla, že po něm touží, jeho pochyby si pokaždé prorazily cestu na povrch. Nyní jej chtěla, ale co přinese budoucnost? Bude pro ni přitažlivý i za deset let? Nepatrně se otřásl, aby zahnal vtíravou myšlenku a vklouzl zpátky do role muže s maskou.

~o~

„A to je vše, Minervo, zasnoubili se, svázani společnou touhou, skutečnou láskou, kratičkou romancí a projektem do Dějin čar a kouzel.“
Minerva McGonagallová nebyla s to vydat hlásku.
„V září se vrátila do školy, aby započala svůj šestý rok, jakoby se nic nestalo. Jenomže tentokrát na ni Severus čekal.“
„Ale Albusi, ta smlouva může být zrušena. Je tam klauzule – „
„Není mým úkolem zrušit jejich zasnoubení. Našli v sobě zalíbení v časech, kdy náš svět zachvátila nenávist a nedůvěra. Spojení mezi Severusem a Hermionou, jejich vztah, nebo cokoliv spolu sdílí, nás možná zachrání v boji proti zlu.“
„Znamená to, že nepodepíšete?“ Minerva křečovitě svírala dokument, v duchu se modlíc, aby si změnil názor.
„Nepodepíši.“

~o~

Když jí svlékl bavlněné kalhotky, ustrnul při pohledu na dlouhé fialové podlitiny na jejím stehně. Dokud stáli, nevšiml si jich.
„Draco…?“ zeptal se potichu.
Přikývla.
„Je mi to tak líto,“ prsty jemně pohladil pohmožděnou pokožku, natáhl se za hůlkou a zašeptal hojící zaříkadlo. „Ještě někde?“ Hermiona se převrátila na břicho a odhalila hrozivě vypadající modřinu, která se táhla podél páteře. Snape sebou škubnul. Uvést ji do takového nebezpečí neměl v plánu. Dracovo chování bylo neočekávané. Tohle jí musí vynahradit.
Opět pronesl hojící kouzlo a otočil ji zpátky na záda. Nevěděl, co říct, ale věděl, co dělat. Něžně ji políbil na rty a lehkými polibky pokračoval dolů štíhlým ramenem až k jejímu náramku. Jazykem polechtal vnitřní stranu dlaně a prstem obkroužil pokožku podél stříbrného šperku.
Nyní byla jeho ústa na útlém podbřišku, jazykem sledoval linii pupíku. Hermiona se zachichotala, věděl, že to udělá. Letmě přelétl kolem jejího poštěváčku a přisál se rty k pružnému stehnu. Hermiona zavzlykala a prosebně zvedla bedra. „Severu… myslím, ach Romeo, Romeo****, chci víc.“ Znova se zachichotala. „Možná bych mohla být Julie a přepíšeme konec hry, co říkáš?“
Odvětil podmanivým, svůdným tónem: „Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně sladce.“
A dráždivými polibky směroval od bedra k ohybu mezi stehny. Šťouchl do ní svým nosem a Hermiona poslušně rozevřela nohy. Špičkou jazyka olízl teplý růžový vrcholek, který tam na něj čekal.
Hermiona se již potřetí zahihňala. „Však tiše! Co to svítá nade mnou? V tom okně východ je a Severus je slunce. Vstaň, slunce spanilé, a doraz lunu, jež beztoho už bledne – „
„Ššš, holko nestydatá! Rušíš mistra v jeho práci.“
Prstem vklouzl do teplé hlubiny. Hermiona se nyní tiskla k jeho ruce, snažíc se vtáhnout jej ještě hlouběji.
„Zoufalce, nechtěj pokoušet, Hermiono.“
Zastřeným hlasem jenom vydechla. „Víc…“
„Víc čeho, Hermiono? Musíš svému milenci říct, co si přeješ.“
„Víc… všeho. Jazyk… Chci vidět tvou hlavu pohřbenou tam dolů.“
„Uvidíš, miláčku. Ochutnat tě je nevyhnutelné,“ zašeptal Severus a pozoroval její obličej. Pomalu z ní vytáhl prst a olízl jej. „Jsi sladká, tak sladká, lásko.“
„Ach, Mercutio,“ hlesla téměř neslyšně a v pěstech křečovitě mačkala přikrývku.
„Chvěješ se, moje milovaná Julie, a zatím jsi ani neviděla moji hlavu pohřbenou mezi tvými vláčnými stehny.“ Ušklíbl se na ni a odhrnul si z tváře vlasy, které mu padaly do očí. „Nyní, kde jsem to byl?“
Natáhl se za sklenicí medoviny a hrdlem mu sklouzl pořádný doušek. Poté do moku namočil prst a obkroužil ním kolem vztyčené bradavky. „Kdo běží, klopýtne, ty přetrhdílo.“

~o~

Minerva seděla za stolem ve své pracovně a zvažovala, co dál. Albus její žádost odmítl, ale Severus ve svém životě přísahal věrnost víc než jednomu pánovi. Co kdyby prohlášení o zrušení zásnub podepsala ona? Nakonec její pozice zástupkyně ředitele také něco znamenala, ve školní hierarchii byla jeho nadřízenou. Ale stačilo to na to, abych mohla být nazývána jeho paní? Vzala mezi prsty brk a omočila jej do kalamáře. Zamyšleně vystřela pergamen a pustila se do psaní.

Prohlašuji, že pokládám tento svazek za nehodný a neakceptovatelný.
Slib manželský nebyl vysloven, den Svatého Michala uplynul, a zásnubní listina nyní pozbývá platnosti.
S podpisem….

Minerva se zarazila. Mohla to udělat jenom jednou. Cítila, jak jí na ramenou a zátylku naskákala husí kůže při pomyšlení, že právě našla řešení. Namířila hůlku na skříň se školními dokumenty a ze všech sil se soustředila na jméno z pergamenu o zkoušce z Přeměňování z roku 1940, v duchu vyřkla Accio.
Pár vteřin se nedělo nic. Poté se kovová skříň otřásla a třes se dál stupňoval. Třetí zásuvka vlevo se s rachotem otevřela dokořán a nad Minervin stůl se vznesla tekutý inkoustový pramínek. Profesorka McGonagallová pomocí hůlky nasměrovala inkoust na napsané prohlášení. Když se dotkl pergamenu, vpil se do něj černým písmem:

Tom Marvolo Riddle

~o~

Severus opět ponořil prst v medovině. Kapičky sladkého moku stékaly po jejích prsou, než je stihl všechny zachytil na rtech. Jazykem laskal jemnou pokožku, občas nasál do úst bradavku. „Mmmmh, výtečný ročník.“ Ještě jednou jazykem obkroužil růžové poupě, vštěpujíc si do paměti smíšenou chuť medoviny a její kůže. Hermiona se přehnula v zádech a rukou sklouzla k druhému ňadru. Doteky jeho jazyka v ní probouzely zničující touhu, chtěla víc.
„Ano, Hermiono, dotkni se jich. Dotýkej se sama sebe, udělej to pro mě.“
Hermiona rozevřela dlaň a promnula vrcholek ňadra. Severusovy oči soustředěně pozorovaly její pohyby. Poté její ruka pomalu klouzala k podbřišku, a jeden prst zmizel hluboko v jejím rozkroku. Zvrátila hlavu dozadu, nebyla si jistá, jak dlouho to ještě vydrží. Severus nadále hladil její prs a nepřestával se na ni upřeně dívat. Pouhý jeden dotek a věděla, že dosáhne orgasmu.
„Ano, Hermiono, jsi krásná.“
Políbil ztmavlou bradavku, naplno si vychutnávajíc opojnou chuť nápoje. Touha ponořit se do teplého těla byla k nevydržení. Jemně odtáhl její ruku a sklonil se k ní se svým neodbytným jazykem. Hermioně jeho náhlý útok vyrazil dech. Bez milosti se ocitl v jejím těle, klouzajíc tam a zpátky, pohlcujíc ústy žár jejích záhybů. Pevně nasál mezi rty ono vášní naběhlé klubíčko nervů a Hermiona nemohla než jenom přerývaně dýchat a svíjet se rozkoší.
Chtěla oddálit vyvrcholení, počkat, až bude v ní, ale síla jejího vzrušení dosáhla hraniční mez. Hra na gigola a zákaznici vyšuměla, Hermiona teď pevně svírala havraní vlasy a její prsa se dmula v rytmu prudkých pohybů. Horko zachvátilo celé její vnitro a s nohami ovinutými kolem něj, prohnula se do oblouku a hlasitě zasténala. Její tělo se konečně uvolnilo, zmalátnělo a mysl se očistila od všech starostí prožitého dne. Už na tom nezáleželo. Neexistovalo nic, krom toho, být bezpečně schoulená v jeho objetí.
Beze slov, Severus svlékl rozepnuté kalhoty i prádlo a zakryl ji svým tělem. Vášnivě Hermionu políbil, jediným svižným pohybem zvedl její boky a pronikl do měkké a poddajné hlubiny. Překvapeně zasténala, ale zastavit jej nemohla. Už dávno zanechal role trpělivého učitele. Potřeboval ji. Potřeboval cítit její teplo, byla pro něj jediným místem, kde se cítil být doma.

~o~

Zásnubní smlouva zazářila jasným červeným světlem. Vosková pečeť se rozpustila a rozlila se po dřevěné desce stolu.
„Incendio!“ zvolala Minerva a tentokrát k její spokojenosti kouzlo fungovalo tak, jak mělo. Žhavé jiskry vylétly vysoko do povětří a pergamen začaly stravovat modré plameny.
Minerva se instinktivně přeměnila do kočičí formy a přeskočila přes celou místnost k rozložitému křeslu. Tam se stočila do klubka, švihajíc ocasem ze strany na stranu, dokud oheň zcela nevyhasl.

~o~

„Cítil jsi to?“ otázala se Hermioně zneklidněně. Zvedla hlavu z polštáře a rozhlédla se po pokoji.
Amulet na zápěstí se zachvěl, a jako odpověď se Severusův onyxový prsten pevně sevřel kolem jeho prstu. Snape rychle sáhl po hůlce, strhl si masku z obličeje. Seskočil z postele, a nehledíc na to, že je úplně nahý, zaujal bojovou pozici.
„Ano, ale odkud to přišlo?“ tlumeně odvětil, zrakem pátrajíc po možném nebezpečí.
Hermiona se už také vyprostila z přikrývek, popadla hůlku a jeho černou košili. V mžiku se do ní zahalila. Šmátrajíc po podlaze, nahmatala plášť, přehodila mu jej přes ramena a otočila se k němu zády, připravena bránit je.
„Co se to děje?“ zeptala se znova.
Severus blýskl pohledem na Znamení zla. „Není to Smrtijed, věděl bych, kdyby se některý z nich dostal takhle blízko.“ Mávnutím hůlky se plameny ve svícnech rozžhnuly jasným světlem a oheň v krbu silně zaplál.
Tak znenadání, jak to začalo, stejně rychle to odeznělo, pocit ohrožení vyprchal a náramek na její ruce byl už zase nehybný.
„Přestalo to,“ promluvila Hermiona, nadále v pozoru, zády se tlačíc k jeho tělu.
„Vrať se do postele,“ přikázal. „Zajdu za ředitelem, cokoliv se stalo, bylo to vážné. Potřebuji se ujistit, že je škola v bezpečí.“

~o~

Malá mourovatá kočka obezřetně vyskočila na stůl. Našlapujíc opatrně mezi popelem, citlivým čumáčkem přičichla k ohořelým uhlíkům. Poté se triumfálně usmála, zapředla, a hbitým jazýčkem si začala čistit zaneřáděný kožíšek.

~o~

Tu noc Severus nešel spát. Zůstal bdít. S hůlkou vytaženou, usadil se na posteli vedle Hermiony. Jeho mladá čarodějka se k němu i ve svém snění choulila, a on bezděčně hladil její vlasy a zároveň po očku sledoval dveře, napůl očekávajíc, že nimi každou chvíli někdo vtrhne dovnitř.
Podle Brumbála, nikdo další na hradě onu zvláštní vlnu magie nepocítil. Snapea to trápilo o to víc, zdálo se, že tak mocné kouzlo bylo zaměřeno jenom na ně dva. Seznam jeho nepřátel byl dlouhý stejně jako jeho hůlka, kdo z nich to ale byl, říct nedovedl. Jediné, co mohl dělat, bylo mít se na pozoru a čekat potíže.
Něco před šestou se vydali na cestu do nebelvírské věže. Severus ji vyprovodil až do sedmého patra. Byl unavený a rozrušený, ani se ji nepokusil políbit na rozloučenou. Když viděl, že bezpečně přelezla přes portrét Buclaté dámy, se zavířením se otočil a zmizel v tmavé chodbě. Nyní opravdu připomínal obrovského netopýra, ke kterému ho tak často přirovnávali.

Na snídani se Hermiona usadila mezi studenty sedmého ročníku. Zatímco se zdvořile vyptávala na Katii Bellovou, všimla si, jak si Harry s Ronem něco šuškají trochu opodál u nebelvírského stolu. Byla s nimi i Levandule, seděla hned vedle Rona a projevovala mu přímo mateřskou náklonnost. Nejprve mu namazala chleba máslem a posléze nalila dýňovou šťávu.
Severus u učitelského stolu naslouchal profesorce McGonagallové, která byla skloněná k jeho uchu. Výraz v jeho obličeji náhle ztvrdl. Hermiona raději odvrátila zrak.
Káva byla výjimečně skvělá. Hermiona se probouzela jenom pomalu a teprve když kofein dosáhl mozku, její tělo získavalo spojení s hlavou.
„Slyšela jsi mě, Hermiono?“ zeptala se Stefanie Ann a naklonila se blíž. „Dovedeš rozluštit mudlovské odjezdy autobusů a vlaků? Dostali jsme to jako domácí úkol do Studia Mudlů, a ať se na místě propadnu, jestli rozeznám alespoň začátek té hatlaniny od konce.“ Hermiona si natřela svůj krajíc marmeládou, obrátila obličej k Stefanie Ann a poctila ji slabým úsměvem. „Jasně, že ti pomůžu.“ Dívka zajásala, z kapsy vytáhla jízdní řád Anglie a rozprostřela jej na stůl před nimi. „Musím se dostat z Aberdeen do Inverness, a to v druhé úterý v měsíci, hned po půlnoci, i s bi-no-cy-ke-lem a – „
„Prásk!“ Zvuk tříštícího se porcelánu přinutil všechny studenty nadskočit v lavicích. Hermiona vzhlédla, jenom aby spatřila Severuse, jak vstává od učitelského stolu, poté co mrštil talířem proti zdi. Vystřel se v celé své impozantní výšce, postavil se čelem k profesorce McGonagallové, překřížil ruce a zůstal na ni civět s vražedným výrazem.
Několik studentů zalapalo po dechu, další si začali mezi sebou šeptat. Ředitel bez dlouhého přemýšlení naléhavě promluvil k oběma kantorům. Po tom, co vypadalo jako věčnost, Snape přerušil oční kontakt, který vyhlížel spíš jako tichý souboj, s hlavou nebelvírské koleje, protlačil se za ní a vypochodoval ze síně. Dveře se za ním s rachotem zabouchly.
Minerva se vrátila na své místo, v obličeji celá rudá. Profesor Kratiknot jí nalil šálek čaje a s pochopením ji poplácal po ruce.
Leanne promluvila jako první, „Co myslíte, že tohle bylo zač?“
Hermionin zrak nadále ulpíval na dveřích, kterými se vyřítil ven Snape. „Nemám ponětí.“ Doufala, že to znělo dostatečně nezaujatě, zatímco její vnitřnosti svírala neidentifikovatelná úzkost.
„ – a další věc,“ vrátila se Stefanie k jejich původnímu tématu, „opravdu jsou americké autobusy poháněné chrty?“

Přes okna knihovny prosvítaly sluneční paprsky, a jako třpytivá záře probleskovaly Hermionin jinak neveselý den. Pojednání Eldreda Worplea o upírech – Bratři krve, s podtitulem Můj život mezi vampíry, rozhodně nepatřilo k nudnému čtení, ale její mysl se neustále vracela k Severusovi a jeho výbuchu u snídaně. Nemohla v sobě potlačit obavy.
„Hermiono Grangerová?“ vytrhl ji ze zamyšlení hlas madam Pinceové. V kostnatých rukou držela ručně psaný lístek. „Profesorka McGonagallová vás chce vidět ve své kanceláři, hned teď.“
Hermiona s hlubokým nádechem vstala od stolu, podala rozečtenou knihu knihovnici a vydala se na cestu do prvního patra. Cokoliv způsobilo dnes ráno Severusovo rozhořčení, nepochybovala, že se to už brzy dozví.
Před dveřmi do kabinetu profesorky Přeměňování se zastavila. Napočítala do deset, vykouzlila v obličeji nevinný úsměv a zaklepala. Jestli se tohle opravdu týká Severuse, bude muset sebrat veškerý svůj důvtip.
Když uslyšela pozvání, vešla. Bez slova se usadila na tvrdou dřevěnou židli proti vedoucí nebelvírské koleje, která dlela za svým stolem. Kolem jindy pevně sevřených Minerviných rtů hrál vítězoslavný úsměv, a na hlavě měla svůj nejlepší špičatý klobouk z tartanu a brokátu.
„Mám pro vás vynikající zprávu, slečno Grangerová,“ promluvila Minerva, stěží skrývajíc nadšení.
Hermiona byla poněkud překvapená, dobré zprávy nebyly zrovna to, co očekávala.
„Vaše zasnoubení, s profesorem Snapem,“ udělala profesorka významnou pauzu, „bylo zrušeno, formálně odvoláno, a nyní jste zcela volná od jakýchkoliv závazků vůči tomu muži.“
„Ale…ale… jak?“
„Jak se ukázalo, byla tam klauzule, velmi starobylá podmínka, tak stará jako ten nešťastný zákon. A byly podniknuty všechny nezbytné kroky, které vedly k ukončení vaší smlouvy.“
„Je po všem? Naše zasnoubení víc neplatí? Proč se mě nikdo nezeptal?“ zoufale vykřikla Hermiona.
Minerva ji vzala za ruku, aby tak udělala přítrž dalším otázkám. „Jsem za vás zodpovědná. Nebylo třeba vás do toho zatahovat. Konala jsem ve vašem nejlepším zájmu.“
„Nebylo třeba mě do toho zatahovat?“ Hermionin hlas se nebezpečně blížil hysterii.
„Uklidněte se, slečno Grangerová, Hermiono. Chápu vaši situaci, dovedu si představit – „
„Nedovedete. Co když mě teď Severus už nebude chtít? To zasnoubení nás spojovalo, bylo to pouto, a bylo silné – „
„Nevíte, o čem mluvíte!“ rázně ji přerušila Minerva. „Chtít vás? Samozřejmě, že vás nebude chtít. A vy byste jej také neměla chtít. Zneužil vás, a je jen dobře, že jsem vás toho neřáda zbavila!“
Hermiona slyšela dost. Prudce se vymrštila ze židle a naklonila se ponad stůl. „Jak se odvažujete!“
„Jak. Vy. Se. Odvažujete.“ Vysekávala Minerva slovo po slovu varovným hlasem. „Kdybych co jenom vteřinu tušila, že budete mohla reagovat tímto způsobem, trvala bych od začátku školy, abyste opustila jeho hodiny, dřív něž se mu povedlo zaklestit do vás své špinavé pařáty. Přesvědčil vás o vašem závazku vůči němu, závazku, který on sám nectí. Jeho manipulace a vaše takzvaná nehoda s obracečem času vám zastřela zdravý rozum. Nestará se o vás víc než o tlustočerva. Sám přišel s prosbou, aby byla úmluva zrušena. Proberte se, slečno Grangerová, využil vás, a já se postarám, aby se to už neopakovalo.“
„Nevíte vůbec nic!“ zasténala Hermiona a bojovala s hrozícími slzami.
„Vím dost. Máte zakázáno stýkat se s profesorem Snapem mimo vyučovacích hodin. Budete se chovat, jak se na studentku této školy patří, a jak já vyžaduji od prefektky a kandidátky na primusku. Najděte si chlapce ve vašem věku, flirtujte s ním pro mě za mě, ale držte se dál od muže, který je dost starý na to, aby vám mohl být otcem!“
Hermiona víc neunesla. Vyběhla z místností a běžela rovnou do sklepení.

Severuse přemohl žal.
Hermiona zrušila jejich zasnoubení. Proč mu o tom neřekla sama, proč do toho musela tahat zrovna McGonagallovou? Po všech těch měsících, kdy byli spolu tak šťastní. A ona snad celou tu dobu přemýšlela nad tím, jak se ho zbavit, jak odvolat, co bylo slíbeno.
Kolem něho nadšeně poskakovala Trixy s prachovkou v drobné ručce a vzrušeně brebentila: „Září čistotou, vycíděný do poslední skvrnky je váš pokoj, pane.“
Nezmohl se na odpověď. Ano, jeho ložnice byla čistější než v den, kdy se do ní nastěhoval. Nyní byla sterilní a bez života. Věrně odrážela prázdno v jeho srdci a zrazenou duši. Bez Hermiony jeho život nebyl hodný žití. Plnila jeho svět od času, kdy byl teprve klukem. Jak si s ním mohla takhle zahrávat?
„Děkuji ti,“ řekl nakonec. „Umyj ještě koupelnu, a pak můžeš jít.“ Unaveně si promnul kořen nosu. „Musím odsud vypadnout,“ řekl tiše sám sobě. „Najít si v Obrtlé ulici couru, koupit láhev Ohnivé whisky a klesnout tak hluboko, jak si jen Minerva myslí, že jsem schopen.“
Skřítka zmizela v koupelně. Severus netoužil po ničem tak, jako vytratit se z Bradavic. Přehodil přes sebe plášť a netečně vkročil do krbu. Jeho svatyní byl odjakživa pokoj v Domě Neptun. Dnes jej potřeboval víc než kdykoliv předtím. Severus – sám a čekající. Nyní zůstal opravdu sám, teď už to věděl. Poznámka o prostitutce byla planá hrozba, do bordelu nevstoupí dřív, než bude provolávat na slávu Potterovi při famfrpálu.
Se zrušením zasnoubení, mohl si najít jinou čarodějku, když bude chtít. Problém byl, že jedinou, kterou chtěl, byla Hermiona.
Hodil na rošt za hrst letaxu a zmizel v plamenech do Portsmouthu.
Chvíli poté se na dveřích ozvalo horečné zabušení. Trixy vykoukla hlavou z koupelnových dveří. „Haló? Pane profesore?“ Rozhlédla se po ložnici, ale ten milý profesor byl pryč. S pocitem povinnosti, podešla ke dveřím a otevřela.
O veřeje se opírala zadýchaná Hermiona. „Trixy, kde je… kde je Severus?“ povedlo se jí ze sebe vypravit.
„Pan profesor je pryč, slečno. Šel si obstarat whisky a couru do Obrtlé ulice,“ odvětila skřítka nevinně.
Poté zase zavřela a spokojeně se vrátila k čistění toalety.
Hermiona se bezvládně opřela zády o masivní dveře. Zírala do tmavé a studené sklepní chodby. Zaklonila hlavu a dovolila, aby potlačované slzy konečně svobodně stékaly po tvářích. Sesunula se k zemi a jejím tělem otřásly hlasité vzlyky. McGonagallová měla pravdu. Nakonec našel způsob, jak se z toho vyvléknout a nyní to kdesi slaví. Odešel si opatřit běhnu jen pár hodin poté, co opustila jeho postel.
Beznaděj. Lomcovala ní mizerná beznaděj. Seděla tam sama, opřená o jeho dveře, a plakala, až dokud už nezbyly žádné slzy. Bylo po všem. Severus ji nechtěl, využil ji, a pak odhodil jako kus hadru.

Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova.



* Libertin značí volnomyšlenkář, tedy ten, kdo zpochybňuje myšlenková omezení ustavené tradicí. Dnes se libertin vykládá (a tak je také použit v povídce) i jako osoba nevázaných mravů, která odmítá morální omezení. Obvykle se to projevuje oddáváním se požitkům (obvykle sexuálním), ale taky třeba zneucťováním posvátných míst, cynismem apod.
** incendio – sežehni, diffindo – rozbij, finite incantatem – ukonči kouzlo, evanesco – zmiz, Peskiparchment Pesternomi – nemám zdání, ale zní to trochu jako recept na těstoviny:-), engorgio – zvětši
*** věřte nebo ne, berušky, právě jsem se díky Vanity naučila nové slovo. Až do dnešního dne jsem netušila, že kluk od husy se řekne česky houser…
**** ano, ano, a jsme opět u Shakespeara, však už bylo načase, po těch jejich nestydatých hrátkách, nutno to vyvážit slušivou klasikou. Je to samozřejmě z tragédie Romeo a Julie, „ach, Romeo, Romeo“, i všechny další verše. Akorát si Severus a Hermiona trochu vyměnili úlohy, a někdy recitují opačné party

[ria]

Postupne prekladani pres tyden tezce selhalo, vicemene jsem to delala opet na jeden zatah a nemam sil to po sobe znova cist. Preklepy a chyby az zitra .
Boli me zada a dnesni kapitola mi na nalade nepridala. Jak muzou byt dospeli lide tak hloupi? Ano, ja vim, je to kvuli umelemu vytvareni zapletek a komplikaci . Alespon kdyby se to jejich nedorozumeni odehralo predtim, nez stravili sedm stran v posteli ... Mohla jsem prekladat vydatne mlceni a nepochopeni situace .
_________________
Fake It Till You Make It.

[Elenita]

No, Minerva evidentně zabodovala. Chjo, doufám, že si to brzy vysvětlí. Díky moc za překládek, Marti. Byl jako obvykle skvělý.
_________________

[Lena]

tak tenhle díl byl výbornej...teda taky jste měli chuť tu kočku pěkně nakopnout? ale líbilo se mi, jak to je napsaný, ty jednotlivé vstupy-prostřihy. Hlavní hrdinové si užívají a někde někdo proti nim intrikuje
Chudáčci, teď budou smutní a budou si určitě ubližovat
_________________
"Dnes byl dobrý den, jedl jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral si pro sebe, co se dalo."

[ria]

Jo, jeste jsem zapomnela - Tom Marvolo Riddle je puvodni jmeno Lorda Voldemorta... Ups, takova drobnost .
_________________
Fake It Till You Make It.

[Maus]

pěkný ale ten konec
_________________
http://tylerlove.org/ http://mauss.wgz.cz/

[ria]

Opraveno, podtrzeno, secteno - je to snad nejdelsi kapitola z cele povidky . Vubec to docist do konce zabere nekolik minut. Dalsi dil zase az o vikendu, a ano, Minerva je chytra kocicka , o Snapeovi se to v tuhle chvili rict neda .
_________________
Fake It Till You Make It.

[Lena]

[ria]

Ano, zcela chapu, ze to mam tady z kapanek jineho uhlu . Na prekladani postelovych scen si obavem se, nezvyknu ani po Vanity, jsem pokazde vyzdimana jako houba.
A ze jsou oba dva tupi, svata prostoto, u Hermiony by to clovek jeste jakz takz pochopil, nakonec udelala spravnou vec, kdyz za nim hnedka utikala. Ale dvojity agent, spion extraordinaire, sam velky Severus Snape . Tezko tomu muze jeden uverit. No ano, mozna je nahlodan uz od zacatku, ale stejne... Skoro mi je ho lito, tak nejisty v otazce citu .
_________________
Fake It Till You Make It.

[Lena]

Tak asi v tom velkou roli hraje fakt, že je chlap, navíc chlap, který si po třiceti letech konečně vrznul, tož nějaké logické uvažování je dost nad jeho síly

Ne, pravda je taková, že autorka potřebovala tyhle dva v TÉTO situaci, takže naše spekulace by se neměli zabývat logikou postav, ale spíš bezradností autorky ne, teď jí křivdím, je to hodně pěkně napsaný. Takže spíš my jsme takové šťoury
_________________
"Dnes byl dobrý den, jedl jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral si pro sebe, co se dalo."

[Peťulinka]

Juchůůůůů!
U je tu další díl,jsem se nemohla dočkat,i když ten konec...?! ...Ale to se nějak dořeší,doufám!Nemám ráda španý konec! Mimochodem...opět skvělá práce!!!
_________________
Peťulinka

[Maus]

já taky nemám ráda špatný konce
_________________
http://tylerlove.org/ http://mauss.wgz.cz/

[Peťulinka]

Před chvílí jsem dočetla dobrou kapitolovku na téma(jak jinak u mě )ss/hg! Až najdu adresu,dám ti ji sem,musím uznat,že byla váně dobrá a má asi 10 dílů!!A teď překvápko-JE DOPSANÁ!! No,ale na tohle to sice nemá,ale jako rozptýlení na čekání tady dalšího dílů,je dobrá!
_________________
Peťulinka

[Maus]