NEWFORUM

[Hani]

Riuš bravo za nádherný překlad....
Ale ale co to autorka dělá.... nebo spíš bych měla nakopat prdel Minervě, já se zní zblázním, co se sejří do toho po čem jí je píp! ... no nic snad příští víkend si zlepšíme náladičku, a já si jdu dát krapek medoviny
_________________

[ria]

Diky holky, temer mam nutkani prozradit, jak to bude dal . Ale to by pak nebyla zadna legrace . Jedine, co muzu rict, ze to bude opet setsakra dlouhe, jeste delsi nez posledne .
_________________
Fake It Till You Make It.

[Maus]

já sem hrozně zvědavá já to snad ani nevydržím
_________________
http://tylerlove.org/ http://mauss.wgz.cz/

[Peťulinka]

Maus:
No,jasněěě! Tady máš ten odkaz!
http://www.timeeater.sosaci.net/viewstory.php?sid=117
Je to vážně dobrý,někdy hodně temný,ale konec sojí za to!
_________________
Peťulinka

[Lena]

KOčky, nechci nějak prudit, ale nechtěly byste se s těmi odkazy a komentáři k jiným povídkám přesunout do tématu pro ně určené, už jsem tu na něj dávala i odkaz http://newforum.cz/viewtopic.php?t=530
Byla by škoda, aby ty odkazy zapadly tady, třeba se najdou i další čtenáři, kteří si rádi vaše tipy přečtou
Navíc tady je to vyloženě OT
_________________
"Dnes byl dobrý den, jedl jsem pětkrát, spal šestkrát a zabral si pro sebe, co se dalo."

[Peťulinka]

Dobrá omlovám se!
Jaksi jsem si to neuvědomila! Takže pardon!
_________________
Peťulinka

[ria]

Kapitola 17 – S.P.O.Ž.Ú.S.*

Filius Kratiknot se po špičkách plížil chabě osvětleným sklepením. Lem jeho smetanově-bílého roucha vyšívaného pěticípými hvězdami neslyšně klouzal po kamenné dlažbě. S hůlkou v pohotovosti, drobný profesor se obezřetně přibližoval ke zdroji zvuku, snažíc se zůstat co nejdéle ve stínu. Z času na čas k němu dolehl nářek nebo zasténání, svědčící o velkém utrpení a bolesti.
Už nebyl daleko. Přimhouřil oči a v šeru rozeznal ženskou postavu ve školním stejnokroji skrčenou na mrazivé podlaze. Jestli jenom upadla, nebo se stala obětí nějaké kletby, zatím říct nedovedl.
„Pro pána!“ vypískl a náhlil se vpřed. „Slečno Grangerová?“
Jednu ruku položil na její rameno a druhou zvedl bradu, aby jí při světle hůlky mohl pohlédnout do tváře. Zřítelnice měla rozšířené a vypadala, že není zcela při smyslech. S výrazem odhodlání, pohledem blýskl kolem sebe, pátrajíc po možném útočníkovi. V mžiku odhadl situaci a rozhodl se konat.
„Musí to být někde tady,“ zamrmlal a očima nadále těkal po okolních zdích. „Je to verš, verš, který je odhalí ostatním… kdybych si jen mohl vzpomenout… jak zní.“ Přivřel víčka a začal odříkávat:
„V tichu sklepení,
v temnotě a chladu,
marné je hledání,
ať můj hlas pronikne k tvému prahu,“ dokončil tlumeně.
„Aha!“ zvolal, když před sebou spatřil masivní dveře. „Zdá se, že jsme přímo na místě, slečno Grangerová.“
Hermiona na něj pohlédla, s tváří promáčenou slzami a oteklými víčky. „Kd… kde…?“ zachroptěla.
„No, u profesora Snape, samozřejmě. Dluží mi to, včera se nerozpakoval použit mou pracovnu, poté, co jeden z těch jeho neřádů natropil v sedmém patře. Ale vysvětlování necháme na jindy, teď potřebujete pomoc. Ze sedění na studeném kameni byste si tady brzy uhnala smrt.“
Kratiknot bez váhání zaklepal a dveře se s vrznutím otevřely. Malá skřítka, která se schovávala v jejich stínu, se zmohla jen na překvapený pohled, když se profesor nahrnul dovnitř jak velká voda.
„Kde je pan profesor, maličká?“
„Pán je pryč, pane,“ odvětila a teprve teď si všimla i nešťastnou Hermionu, nadále shrbenou u dveří. „Co je spožúsové slečně? Je nemocná?“ vyptávala se horečně.
„Musíš mi pomoct, skřítko,“ poprosil profesor Kratiknot. „Tahle mladá dáma je v nouzi a já přebírám plnou odpovědnost, že využiji pohostinnost obydlí mého kolegu.“ Filius namířil hůlku na Hermionu a její tělo se vzneslo do pokoje. „Mohla bys najít nějakou přikrývku?“
Trixy poslušně odcupitala k prádelníku u nohou Snapeovy postele. Bez námahy nadzvedla těžké dřevěné víko a maličké tělíčko v truhle zcela zmizelo. Po chvíli se opět vynořilo i s teplou vlněnou dekou.
Kratiknot mezitím přemístil několik polštářů z postele ke krbu a vmanévroval na ně i zkřehlou Hermionu. Když ji jemně usadil na připravené lůžko u plápolajícího ohně, dívka si přitáhla kolena těsně k hrudi a objala se rukama. Po zčervenělých tvářích nadále stékaly slzy. Chvěla se.
Trixy k ní pohotově přiběhla a prošívanou pokrývku přehodila rozrušené mladé čarodějce přes ramena. Když se podívala na Kratiknota, v očích se jí zračily stejné obavy – čaroděj i skřítka dospěli k tichému porozumění. Hermiona potřebovala pomoc. Byla to Trixy, která promluvila jako první a přerušila tíživé ticho.
„Spožúsová slečna přišla za panem profesorem. Trixy věděla, že odešel do Obrtlé ulice. Také jí to pověděla. Minuli se jenom o pár minut.“ Přikývla skřítka civějíc do krbu. „Zrovna odešel.“
Kratiknot se zamyšleně obrátil k Hermioně. „Hledala profesora Snapea, říkáš? Ale proč je v takovém zuboženém stavu? Stalo se ještě něco, Trixy?“
„Trixy neví, pane. Trixy uklízí, neposlouchá,“ odmlčela se, „ale vidí.“
„Co jsi viděla?“ otázal se laskavě Kratiknot.
Trixy nyní upřeně zírala na svoje nohy a nervózně přešlapovala. Svěsila dlouhé uši a bočila pohledem.
„Musím vědět všechno, jestli jí mám nějak pomoct.“
Skřítka pomalu zvedla hlavu. „Spožúsová slečna – „
„Slečna Grangerová,“ opravil ji Filius.
„Slečrangerová tady minulou noc byla s profesorem.“
„Co tady dělala?“
„Jedla sendviče.“
Filius úlevou vydechl. „To je všechno?“
„Slečna jí pomalu,“ dodala Trixy nesměle. „Odešla ráno.“
Kratiknout zaraženě o krok ustoupil. „Co ještě víš, skřítko?“ profesorův hlas byl nyní rozhodný a vážný.
„Profesorka McGonagallová pánovi řekla, že má mravní zkaženost. A on odešel, ale Trixy se nezdálo, že by byl nemocný,“ dodala nadějně.
„Accio letax!“ z krbové římsy se snesla terakotová nádoba. Filius ji chytl a vyhrábl na hrst zelenkavého prášku. Chvíli jakoby zvažoval, co právě vyslechl. Vše do sebe zapadlo jako kousky skládanky. Snapea a Grangerovou Minerva přichytila při nějakém dostaveníčku, proto ten povyk u snídaně.
Kratiknout podešel k roštu a zařval: „Locus Severus Snape!“ Mávl hůlkou. „V Obrtlé ulici není,“ řekl nakonec, když si prohlížel stoupající obláček dýmu z krbu. Když do něj vlezl celý, pokračoval: „Je šedesát mil od Londýna. Jdu za ním. Postarej se o slečnu Grangerovou, budu pospíchat. A zajdi za profesorkou McGonagallovou, Trixy, musí být informována o tom, že jedna z jejích studentek je v nesnázích.“
„Ne!“ zanaříkala Hermiona a pokusila se vstát. Starostlivá skřítka upravila jeden z polštářů za jejími zády, pohladila ji po vlasech a snažila se ji utišit.
„Divoký Západ!“ Kratiknot si hodil k nohou za hrst letaxu a zmizel v zeleném víru. Krb se poslušně rozžehnul sledujíc Snapeovu stopu.

~oOo~

Severus se loktem opíral o barový pult. Jeho ruka v naleštěné černé rukavici svírala již třetí sklenku. Hospodský, plešatý chlápek, který budil dojem, že některý z jeho předků byl s největší pravděpodobností troll, se k němu nakláněl z druhé strany. Kusem hadru mechanicky otíral otlučenou dřevěnou desku a soucitně pokyvoval hlízovitou hlavou.
„Milovala mě, chápeš?“ drmolil Snape zničeně. „Vrátila se, aby mě našla, vyhrožovala i zatracenému klobouku, aby mohla být se mnou.“
„Uhmmm,“ souhlasně zahoukal barman, přestože tomu moc nerozuměl.
„Postavila se i Blackovi, nikdo jiný to neudělal.“
„Hmmm,“ popotáhl chlápek nosem, poté si v něm zašťoural umazaným prstem a nakonec si jej otřel do kožené kamizoly.
„Čekal jsem devatenáct let,“ pokračoval netečně Severus. „Devatenáct zatracených let. Prý jsem jízlivý!? Ať si někdo zkusí čekat devatenáct let na dívku, která vás po celou tu dobu jenom vodí za nos!“
„Uhuuuh.“ Tentokrát skončil barmanův prst v chlupaté ušní dírce a hodnou chvíli tam zůstal. Když jej posléze vytáhl, několik vteřin si jej se zájmen prohlížel, než jej strčil do mezi neforemné rty.
Severus unaveně přitiskl čelo na barový pult. „Zrovna když jsem si začal myslet, že budeme spolu už napořád… A ta malá šprtka objeví způsob, jak se z toho vykroutit. Za mými zády.“
„Všechny jsou stejné, k čertu s nimi, se všemi čarodějkami,“ vyplivl s nechutí barman, a dostál tak pověsti neoficiálního rádce v otázce milostných záležitostí. „Počítám, že si našla jiného čaroděje, který se postará o její kotlík, Seve.“
Pak přepnul zpátky do role hospodského, vystřel se, přehodil utěrku přes rameno a otázal se: „Co to bude?“
Severus se obrátil, když vedle sebe uslyšel tenký hlásek. „Dám si sodu s třešní, dobrý muži. Platí tady ten přerostlý netopýr,“ ukázal na Snapea profesor Kratiknot.
„Promiň Severusi, ale měl jsem naspěch, a vypadá to, že sebou nemám ani svrček.“
Snape se rezignovaně otočil zpátky k baru, a pořádně si upil z whisky. „Beze všeho, příteli. Budu rád, když se přidáš ke mně a tady ke Grimwigovi. Můžeš nás také obšťastnit příhodou o zlomeném srdci a lehkovážnosti žen.“
„Ehm, Severusi?“
Snapeův zrak opět s náznakem zájmu spočinul na Filiusovi.
„Mohl bych tě poprosit?“
Snape zamumlal nesrozumitelnou omluvu a pomohl maličkému učiteli vysednout na sousední židli.
„Bude si přát tvůj skřetí přítel i led?“ otázal se barman, jak míchal Filiusův drink.
„Ano, děkuji, Grimwigu,“ odvětil Kratiknot místo Snapea. „Onen poloviční skřetí přítel bude trollímu nezdvořákovi moc vděčný za kostku ledu, a také by prosil ten modrý deštníček, jestli to ty tvoje skopové prsty svedou.“ Kratiknot se pohodlněji usadil a s okouzlujícím úsměvem si skleničku vzal. Poté se obrátil na Severuse: „Na co si připijeme?“
„Na nově nabytou svobodu,“ pozvedl pohár Snape. Zaklonil hlavu a na doušek spláchl zbytek čirého moku. „Další!“ zařval, když praštil prázdnou sklenicí o desku stolu.
Filius se také napil a pozorně si kolegu prohlížel. „Opravdu tady truchlíš kvůli zlomenému srdci, nebo se mýlím?“
„Srdci?“ posmíval se Snape, „já přece žádné nemám. Vytrhla mi jej, a odhodila žena, které jsem věřil.“
„A kdo je ta Jezábel, ta opovrženíhodná běhna?“
Snape sklonil hlavu, a zašeptal: „To nemůžu říct.“
„A co když ti prozradím, že v této chvíli je v tvých komnatách jistá mladá dáma, pološílená pláčem a neschopná vypravit ze sebe kloudnou větu?“
Kratiknota provrtal Snapeův nevěřícný pohled, pátrající po co i jen nejmenší známce lži.
„Je to pravda, Severusi. Je u tebe. Nechal jsem ji tam s domácí skřítkou, zatímco jsem tě šel hledat.“
„Hermiona?“ vyklouzlo mu ze rtů její jméno, poprvé takhle otevřeně před jiným učitelem. Bylo to, jakoby mu někdo sňal z ramenou těžké břemeno.
„Ano, Hermiona,“ potvrdil Kratiknot a opět si usrkl pití. „Chudinka malá, málem si u tvých dveří vyplakala duši.“
„Podívejme se, kdo tu má někoho za malého,“ zachechtal se Grimwig pod nosem, když jim stáčel dva korbely s pivem.
„Ano, děkuji,“ zašvitořil Filius a pivo si vzal. „Ale nepřišli jsme si sem pro tvé rádoby vtipné velkorozměrné poznámky.“
Grimwig lenivě podržel další upatlanou sklenici proti světlu. „Oohooho, vypadá to, že tu má někdo napoleonovský komplex…“
V té chvíli dopadla na barový pult těžká Snapeova pěst. „Tak dost!“ zaburácel dřív, než hospodský mohl pokračovat. Pohledem šlehl po Kratiknotovi. „Hermiona plakala před mými dveřmi?“
„Málem si přivodila bezvědomí, jestli chceš vědět,“ pípl Filius a prstem dloubl do modrého deštníčku. „Připomněla mi Arnolda Fazolku po jeho porážce v čtyřicátém sedmém na mistrovstvích světa v souboji s hůlkou. Jak do úmoru brečel, až se zhroutil z lavičky. Když jsem ji tam našel, nejprve jsem si myslel, že ji někdo proklel – „
Severus nečekal, aby vyslechl jeho vyprávění až do konce. Chvatně seskočil z vysoké židle, a dvěma dlouhými skoky byl na druhém konci hostince. Poněkud nešikovně zašmátral v květináči s letaxem a tiše zaklel, že toho tolik vypil.
Kratiknot jej chvíli po očku sledoval, a poté se také slezl na zem. „Mám za to, že se vracíme do hradu, není-liž pravda?“ zašveholil s nevinným úsměvem kolem rtů.
Snape, nyní vyzbrojen plnou hrstí letaxového prášku, se na drobného učitele ošklivě zamračil a hodil prach na špinavý, vyhaslý rošt. V následujícím okamžiku byl pryč.
Hospodský se ani nenamáhal zvednout zrak, jen otráveně houkl: „To bude dalších šest galeonů na tvůj účet, že ano, Seve?“
Kratiknot se ušklíbl a Snapea následoval. „Já si můj malý drink přímo vychutnal, Severusi, och – „ zarazil se, když se ocitnul zpátky ve Snapeově ložnici. Spatřil jej, jak klečí u Hermiony a vlídně k ní promlouvá.
Oprášil si tedy popel z pláště a tiše se připojil k Trixy, která jim zjevně také chtěla dopřát trochu soukromí.
„Nějaké zlepšení?“ zeptal se jí šeptem.
Skřítka se na něj zazubila. „Ne, pane,“ odvětila a smetla neviditelné smítko z jeho ramene. Náhle se ale její ruka zastavila a tváře prudce zezelenaly. Rychle sklopila oči k zemi. „Ne, až dokud se nevrátil pan profesor. Teď už mluví, vidíte?“
Kratiknot se podíval zpátky k místu, kde se Severus krčil u Hermiony, otíral jí obličej a zlehka k ní promlouval. „Nešel jsem do Obrtlé ulice, Trixy mě špatně pochopila,“ tišil ji. Když mu odpověděla, ani Kratiknot, ani skřítka slova nerozeznali, ale cokoliv to bylo, Severuse se to dotklo. Přerušil ji a přitiskl prst k jejím rtům. „Nepožádal jsem o zrušení smlouvy, to ty jsi přece našla způsob, jak ji odvolat!“
Hermiona odmítavě potřásla hlavou. Filius se pokoušel zachytit odpověď, ale Hermiona pouze šeptala.
„Ta zahořklá, potměšilá ženská!“ zaklel hlasitě Snape. Poté, jako kdyby si konečně uvědomil, že nejsou s Hermionou sami, obrátil se na Kratiknota a vyzval jej, aby si sedl. Když pomohl Hermioně na nohy, řekl jen: „Musíme si promluvit.“ Její ruku nepustil, ani poté, co se sám spustil do rozložitého čalouněného křesla. Hermiona maličko zavrávorala, ale to už ji stáhl k sobě do klína.
Mužské ruce se ovinuly kolem dívčího pasu, a přitáhly si ji ještě blíž. Uvelebená v jeho náruči, Hermiona zavřela oči, a poprvé v to odpoledne působila uvolněně a spokojeně.
„Zdá se, Filiusi, že jsi se chtě-nechtě stal součástí záležitosti mezi mnou a slečnou Grangerovou.“
„Trixy jako by tady nebyla, nenechte se od ní rušit,“ vypípla plaše domácí skřítka. Zvedla z koberce prachovku, kterou tam předtím nechala a jala se leštit dřevěnou opěrku křesla.
Severus jí věnoval dlouhý útrpný pohled. „A ty, skřítko, ses stala svědkem našeho nejdůvěrnějšího tajemství.“
„Trixy nic neslyšela, vůbec nic pane,“ bránila se skřítka.
„Trixy má tu zázračnou vlastnost, že neslyší absolutně nic, ale rozumí absolutně všemu, Severusi,“ vložil se do toho Filius a shovívavě se na malé stvoření usmál.
Trixy opět zalila intenzivní zeleň. Uhladila si svůj povlak na polštář a opět se pustila do nablýskané opěrky, posléze přesunula pozornost na Snapeovy boty a roztroušený letaxový prášek.
Všichni strnuli, když Hermiona promluvila. „Já myslím, že by nám Trixy mohla pomoci, Severusi,“ řekla chraplavým hlasem.
Skřítka poskočila, jakoby ji střelili, a utekla se ukrýt za křeslo, ve kterém seděl Kratiknot. Pak se natáhla a pevně sevřela jeho ruku. „Trixy si nepřeje žádnou čepičku, pane!“ klesla zoufale na kolena. „Nenechte spožúsovou slečnu, aby Trixy zachránila, pane. Postarejte se o vaši malou Trixy. Trixy je dobrá domácí skřítka!“
Kratiknot ji konejšivě poplácal po hlavě, zahleděl se do obrovských čokoládových očí a ubezpečil ji: „Žádné oblečení, slibuji.“ Pohodlněji se zavrtal do měkkého polstrování a vystřel před sebe své krátké nohy. Trixy sebou samým pohnutím škubla, v obličeji jí planul téměř zbožný výraz. „Tohle odpoledne jsem byl víc než vstřícný,“ začal Kratiknot. „Choval jsem se tak, abych nikomu neublížil. Nyní je čas, abych žádal vysvětlení. Na klíně ti sedí studentka, Severusi, a já chci vědět proč.“
Snape se zhluboka nadechl, povolil sevření a povzdechl si. „Jsme pár, Filiusi. Zasnoubení – tedy, lépe řečeno, byli jsme zasnoubení, než se do toho vložila Minerva.“
Trixy, která kdesi odběhla, se vrátila s podnožkou, kterou se nyní snažila vsunout před Kratiknotovo křeslo. Moc se jí to nedařilo, podnožka byla stále příliš nízká, a tak ji Trixy nadzvedla, aby se o ni mohl profesor s komicky špičatými pantoflemi pohodlně opřít.
„O tom byla celá ta scéna u snídaně?“ otázal se Filius a vytáhl hůlku. „Po té mele byl Albus v nanejvýš mizerné náladě. Držel Minervu v ředitelně přes hodinu. Musel jí dát pořádné kapky, zbytek rána pak prodlela schovaná pod židlí ve sborovně, zuřivě si olizujíc tlapky.“
„To jsem slyšel,“ potvrdil Snape. „Využila společného stolování - očividně, abych nemohl nic udělat – aby mi pověděla, že Hermiona zrušila naše zasnoubení.“
Elegantním švihem hůlky, nohy podnožky se prodloužily o sedm palců, takže už měla tu správnou výšku. Filius se spokojeně opřel. Trixyiny oči se obdivem ještě rozšířily, nyní bez mrkání civěla na drobného profesora.
„Ale nebyla to Hermiona, kdo smlouvu zrušil. Minerva mi lhala. A rovněž lhala Hermioně, když jí řekla, že jsem to byl já, kdo chtěl od úmluvy odstoupit.“
„Zní mi to všechno strašně povědomě,“ utrousil Kratiknot.
Hermiona se vystřela. „Už to někdy předtím udělala?“
„Ne tak docela, ale zažil jsem podobnou situaci před několika lety, když došla k závěru, že jsem se, řekněme, příliš připoutal k…k…“
„Studentce?“ vyhrkla Hermiona.
„Kolegyni?“ nechal se slyšet Snape.
„Skřítce?“ vložila se s nadějí v hlase Trixy.
„K vílám. Byly to moje překrásné víly. Minerva mi tehdy tvrdila, že odletěly, aby se přidaly ke svému roji. Nicméně, když jsem ji pak večer potkal ve sborovně, tvářila se velice samolibě a ujídala z čerstvě upečených masových koláčků.**“
„Ne!“ vykřikla zděšeně Hermiona.
„Ano,“ nešťastně přikývl Filius a zkormouceně civěl na své pantofle. Krajíčkem kapesníku si otřel slzu. „Je to zvířecí instinkt, ve své kočičí podobě je Minerva lovec.“
Trixy se zachvěla. „Paní profesorka sebrala Trixy její cinkátko,“ vypískla tichým hláskem.
Snape ji chtěl ignoroval a už-už se chystal promluvit, když jej Hermiona zarazila. „Co to bylo – to tvoje cinkátko, Trix?“
Skřítka k ní zvedla zvlhlé oči a vyhrkla: „Můj zvonek. Trixy měla zvoneček. Třpytivý, cinkající poklad.“
„A profesorka McGonagallová ti jej vzala?“ vyzvídal Filius opatrně.
Nyní již Trixy prolévala slzy jako hrachy. „Říkala tomu konfekce.“
„Konfiskace,“ domyslela si Hermiona. „A kde je ten zvonek teď?“
„Minerva má malý stříbrný zvonek na sametce uvázaný kolem krku,“ zamyšleně řekl Severus. „Vždycky jsem si myslel, že jí ho vnutil Albus, aby byla na lovu slyšet.“
Všichni čtyři zůstali sedět u ohně v tichém rozjímání, truchlíc v duchu nad tím, co ztratili. Po několika dlouhých minutách, Severus promluvil.
„Přátelé,“ významně se kolem sebe rozhlédl, „myslím, že mám nápad.“

~oOo~

Hermiona nově na hodinách Přeměňování seděla v poslední řadě, pečlivě plnila zadané úlohy a snažila se vyhýbat jakýmkoliv problémům. Uplynul již měsíc od incidentu ve sklepení. Listopad se přehupl do prosince a Vánoce byly za dveřmi. Ve Velké síni se objevily věnce z jehličí protkané cesmínou a červenozlaté girlandy ovíjely zábradlí na schodištích i portréty. Z plátna na odpočívadle mezi třetím a čtvrtým patrem se na svou zlatou vánoční cetku poškleboval Jakub Zlatorýč a propukal v nezdvořilé remcání pokaždé, kdy se mu někdo ze studentů odvážil popřát veselé Vánoce.
Částí Severusova odvětného plánu bylo předstírat, že mezi ním a Hermionou je konec, a to až do té doby, než profesorka McGonagallová poleví v jestřábím číhání na každý jejich pohyb. Hermiona souhlasila a na Obraně proti černé magii se dokonce přestala hlásit úplně. Snape se na ní pro změnu vozil při každé vhodné příležitosti a před Minerviným zrakem ji jízlivě popichoval. Pro různé titěrnosti Hermioně za pouhých pár dnů strhl čtyřicet tři bodů.
Filius Kratiknot se naproti tomu tvářil jakoby nic. Vedl hodiny jako obvykle a při stolování usedal vedle Minervy, čiperný a usmívavý.
Jedině Trixy nedovedla zcela udržet na uzdě netrpělivost. Dobrovolně převzala povinnost uklízet v Minervině ložnici a nasprejovala jí postel jedem proti kravským klíšťatům. Její škodolibá omluva, že si dobytčí repelent spletla s přípravkem proti blechám domácím, ovšem vyšla naprázdno, když se ukázalo, že si lektvar půjčila od statkáře z dobytčí farmy v Crieff. Poté se sama potrestala a byla na týden degradována do kuchyně, kde myla nádobí.
A stalo se to právě na hodině Přeměňování, kdy Hermiona postřehla první známku toho, že jejich lest zabírá. Poprvé po dlouhé době se na ni hlava nebelvírské koleje usmála a udělila jí plný počet bodů za esej, který předtím zadala jakožto domácí úkol.
„A možná, slečno Grangerová,“ oslovila ji ještě profesorka McGonagallová, když už byla Hermiona na odchodu ze třídy, „byste se u mě mohla dnes večer stavit na šálek čaje?“
Více Hermiona nepotřebovala, bylo jasné, že ji Minerva opět vzala na milost. „Jistě, děkuji vám, paní profesorko.“
„Řekněme, v půl osmé?“

~oOo~

Cormac McLaggen čekal na svou příležitost. Hermiona Grangerová, ta arogantní malá šprtka, bude jeho, ani nebude vědět jak.
Hermiona Grangerová měla daleko k vysokým nárokům na budoucí paní McLaggenovú. Kromě kamarádičkování se s Harrym Potterem, chyběly jí jakékoliv další konexe. Její rodiče byli Mudlové. Neznala žádné důležité lidi, dokonce ani ty nejníže postavené patolízaly z Ministerstva. Přes to všechno, byla okouzlující. Hebké vlasy, jemná pleť, nedotčená. V posledním roce se štíhlá dívčí postavička pěkně rozvinula, a ačkoli se nadále vláčila s tunami knih na zádech, nešlo přehlédnout, že vyrostla v žádoucí mladou čarodějku.
Bude to hračka, svést nevinnou dívenku, která prahne po mužské pozornosti. Bezpochyby jí kalhotky zvlhnou již při prvním dramatickém proslovu o lásce.
Zbavit panenství Hermionu Grangerovou bude skvělé povyražení.
Tři týdny před Vánocemi se Cormac McLaggen rozhodl udělat první plánovaný tah. Hlava jeho koleje byla uveličena, když pořádal o oficiální povolení dvořit se jisté mladé dámě. Zbývalo už jenom uvědomit slečnu Grangerovú a sdělit jí tu dobrou zprávu, že si zvolil právě ji.
Cormac McLaggen kráčel do pracovny Minervy McGonagallové na domluvené setkání v půl osmé.

~oOo~

S.P.O.Ž.Ú.S. přešla kompletní reorganizací. Pod novým Severusovým vedením byla přejmenována na Společnost pro potrestání oprsklé ženské účinnou sebeobranou. Studenti, učitelé, domácí skřítkové a zmijozelští, ti všichni, rozdílní jak byli, měli nyní své zastoupení v nanovo-ustaveném bratrstvu.
„Je to jediná cesta, Filiusi!“ trval na svém Snape během tajného setkání v Kratiknotově pracovně. „Prudký a nečekaný útok, to je to, co si zaslouží!“
„Jenomže… já jen… je to takové, no, poněkud drastické.“
„Chceme ji pouze vystrašit, a ostatním řeknu, ať to vezmou zlehka. Nakonec, před dvaceti lety je také učila, a pokud si pamatuji, docela ji měli i rádi. Přestaň se tím trápit.“
„A co Trixy?“ zeptala se Hermiona. „Může opustit školní pozemky?“
„Dokázala se dostat až do Crieff, není tak, Trixy?“ připomněl s uznáním Snape.
„A může si na sebe vzít roucho? Nebude se to brát, jakoby dostala oblečení?“ pokračovala Hermiona. „Promiň,“ dodala rychle, když si všimla zděšení v obrovských očích.
Severus si klekl k židli vedle skřítky a zeptal se: „Trixy, kdybych ti nařídil, aby sis oblékla čarodějnické oblečení, bude to znamenat tvé propuštění ze služby?“
Trixy sklopila uši. „Ano, pane.“
Filius se na okamžik zamyslel. „A co kdyby ti to přikázal někdo jiný, než tvůj pán? I v tom případě získáš svobodu?“
„Ano, pane profesore. Oblečení je oblečení. Trixy s vámi jít nemůže,“ zajíkala se skřítka.
Hermiona se znenadání vzpřímila jako pravítko. „A co kdybychom tvůj čajový ubrousek jednoduše přeměnili?“
Trixy viditelně pookřála. „Slečna je velice chytrá!“ vypískla. „Domácí skřítkové a skřítky mohou tógy nosit tak, jak se jim líbí.“
Snape stanul a konečky prstů se opřel o masivní pracovní stůl. „Dobrá, Filiusi, ty se postaráš o její oděv.“ Kratiknot přikývl. „Hermiono, ty poprosíš rodiče, aby sovou ředitele požádali o tvé uvolnění na jedenadvacátého, nejlepší bude, když pocestuješ letaxem. Řekněme třeba, že to bude kvůli zubům?“
„Fajn,“ souhlasila Hermiona.
„A ty Trixy,“ ostře se na ni podíval, „se snaž vyvarovat dalších problémů.“
Skřítka se tentokrát dívala do země a vypadala zahanbeně.
„Myslím, že tímto můžeme naše malé pracovní setkání ukončit. Nebo jsou nějaké otázky?“
„Otázky ne,“ podívala se Hermiona na hodinky, „ale budete mě muset omluvit. Za pět minut se mám hlásit na čaj u McGonagallové.“
Ve Snapeově obličeji se odráželo čitelné zklamání. „Tak už běž.“
Hermiona byla už u dveří, když se náhle otočila, a popřála svým spolu-spiklencům hodně štěstí. Za pár vteřin scházela po schodech do prvního patra.

~oOo~

Minerva McGonagallová obdařila Cormaca McLaggena jedním ze zřídkavých úsměvů a naplnila mu šálek čajem. Vzduchem se plavně vznesl porcelán s ručně malovaným kvítím bodláku a přistál v Cormacově dlani.
„Velice to oceňuji, paní profesorko.“
„A já si vážím mladého gentlemana, který i dnes lpí na morálních hodnotách, na které již mnozí zapomínají.“ Minerva nasměrovala konvici zpátky na podnos, na kterém pak s lehkým cinknutím přistála. „Je vzácné vidět mezi nynějšími mladými muži ty s dobrým vychováním, kteří se na první setkání s dívkou nejprve dovolí u zodpovědné osoby. Slečna Grangerová má veliké štěstí.“
„No vlastně, abych řekl pravdu, paní profesorko, napadlo mě, že by Hermiona mohla být méně svolná – „
Cormacův proslov přerušilo zaklepání.
Dovnitř obezřetně nakoukla Hermiona. „Paní profesorko?“
„Jen dál, slečno Grangerová, posaďte se. Ano, vedle pana McLaggena, když dovolíte. Ach, vidím, že dnes večer máte svůj spožúsový odznak, jak milé,“ dodala Minerva konverzačním tónem.
Hermiona si mimoděk sáhla na prsa a v duchu se proklínala, že jej zapomněla sundat. Sedla si na pohovku, co nejdál od McLaggena, a nechala ruku opět sklouznout, tentokrát zcela záměrně. Byla v tom špetka překypujícího vzdoru, pomyslela si. Cítila se jistěji, když si vzpomněla, že takhle jsou Severus i ostatní tak trochu s ní.
„Čaj?“
„Ano, děkuji, paní profesorko,“ odvětila zdvořile.
Švihnutím hůlky se malovaný čajník znovu vznesl a naplnil šálek čajem s mlékem i vzpurné prefektce. Minerva měla původně v plánu nechat mladé lidi jen tak chvíli posedět a doufala, že Cormac převezme iniciativu. Nakonec to však byla přece jen ona, kdo prolomil mlčení.
„No není to příjemné?“
„Bezvadné.“
„Skvělé.“ Vyhrkli oba najednou.
„Ano, ano, je to skvělá příležitost k tomu, aby se lidé lépe poznali, u šálku výtečného čaje.“ Koutky rtů Minervy McGonagallové se zkřivily v nepěkném úsměvu. „Kousek masového koláčku? Je čerstvý a křupavý,“ nabídla jim každému talířek i s ubrouskem. Hermiona odmítla, a zaraženě sledovala, jak se do něj Cormac lačně zakousl.
„A nyní, Hermiono, Cormac by se tě rád na něco zeptal,“ pokračovala Minerva.
„O?“ bylo vše, na co se dívka zmohla. Okamžitě jí vytanulo, jak tenkrát u famfrpálového výběru Severus statného McLaggena zmátl. Sklopila hlavu, a cítila, že v obličeji začíná rudnout. Jestli má nějaké podezření – „
„Ano, Hermiono,“ vytrhl ji Cormac ze zamyšlení. Pak se odmlčel a významně si pročistil hrdlo. „Mohl bych mít tu čest a doprovodit tě na vánoční večírek profesora Křiklana?“
Hermiona se málem čajem s mlékem udusila. Když se jí povedlo konečně polknout a znovu nabýt hlas, vykoktala: „No, já, uhm, snad ano. Stejně bychom tam šli…“
„Myslel jsem jako tvůj partner.“
Ach, u Merlinovy brady. On to myslí vážně. Hermiona přelétla pohledem na profesorku McGonagallovou, která se široce usmívala a nadále usrkávala ze svého šálku. Jejich připravovaná lest, všechno to plánování, a teď, aby to vyšlo nazmar… anebo –
„Bude mi potěšením, Cormacu.“
Co jiné mohla dělat?

~oOo~

„Profesore? Severusi?“ zabušila Hermiona na dveře Kratiknotovy pracovny, doufajíc, že je tam ještě najde.
„Rychle pojď dovnitř a zavři,“ tlumeně ji pobídl profesor Kratiknot a chvatně zamkl.
„Stalo se něco? Má nějaké podezření?“
„Ani nejmenší,“ ubezpečila jej Hermiona. Poté se podívala na Severuse. „Je přesvědčená, že je mezi námi konec, a tak mi na Křiklanův vánoční večírek zařídila společnost.“
Snape ztuhl. „O čem to mluvíš?“
„Vmanévrovala mě, abych tam šla ruka v ruce s Cormacem McLaggenem.“
Kratiknot nepřítomně poklepával prstem o stůl. „Možná to není tak špatné. Určitě ne tolik, jak by se na první pohled zdálo.“
Severus jej za to sjel mrazivým pohledem a nevěřícně přimhouřil oči. „Chceš tím říct, že by nám toto malé Minervino zamíchání mohlo nějak pomoct s naším plánem?“
Filius přikývl. „Přesně tak. Samozřejmě jen v případě, že bude slečna Grangerová ochotná hrát rolu polichocené dívky.“
„Já nevím,“ povzdechla si Hermiona. „Je to hrubián k pohledání. Stavím se, že moc dobře ví, že bez intervence McGonagallové bych na to nikdy nepřistoupila. Musel si domyslet, že jí jsem to odmítnout nemohla.“
„Jak to myslíš, hrubián?“ přistoupil k ní Severus blíž.
„Je to surovec. Trouba, co se v jednom kuse vychloubá a osahává každou dívku, která se dostane na dosah jeho špinavých pracek. Vypadá to, že veří, že cesta k dívčímu srdci vede přes zvednutou sukni.“
Snape bojovně zkřížil ruce přes prsa a výmluvně se na Kratiknota podíval. „V žádném případě. Nedovolím, aby s ní byl v jedné místnosti a už vůbec, aby s ním šla na nějaký potrhlý vánoční večírek.“
„A co kdybys tam šel taky?“ navrhl Kratiknot. „Mohl bys na pana McLaggena dohlédnout.“
„Možná - ,“ připustil neochotně Snape. Ale než mohl doříct, ozvalo se zaťukání.
Hermiona se okamžitě vrhla za stůl a přitiskla se ke zdi. Severus nechal rychle zmizet rozložené plány, usedl do křesla u krbu a natáhl před sebe své dlouhé nohy.
Kratiknot ještě pohledem zmapoval situaci, a pak otevřel. Ve dveřích jej čekal rozrušený havraspárský prvňáček s dlouhými purpurovými vlasy a majestátnou sestavou antén trčících přímo z hlavy. Propukl v srdceryvný pláč, jak se snažil promluvit. Hlava havraspárské koleje jej chvatem zarazila. „Musíme ihned na ošetřovnu, mladý muži,“ řekl Filius laskavě, objal jej kolem ramen a vedl chodbou ke schodišti.
Hermiona a Severus počkali ne déle než patnáct sekund. Pro případ, že by se Filius ještě vrátil. Poté, se šelmovským úsměvem, Hermiona zabouchla dveře. Lačně se po sobě vrhli - bylo to jakoby odletěla zátka ze šampaňského. Přešel víc než měsíc, co byli naposled sami, a ani jeden z nich netoužil po ničem víc, než aby tahle chvíle trvala co nejdéle.
Severus se automaticky sklonil k lákavému ušnímu lalůčku. „Než se Filius vrátí, chci tě cítit, líbat tě, ochutnat tě. Chybělas mi,“ šeptal se zoufalstvím v hlase. Jemně kousal vláčnou pokožku a Hermiona zaklonila hlavu. Povzbudivě se na něj usmála. Mužské ruce nyní putovaly křivkami jejího těla, znovuobjevovaly místa, které mu byly zakázány celé ty týdny, zatímco rty netrpělivě laskaly ohyb dívčí šíje. Hermiona tlumeně zasténala, když našel citlivé místo za jejím uchem. Jeho ruka vklouzla pod její plášť, uvolnila několik knoflíků na košili a našla kýžený cíl. Hbité prsty zlehka škádlily krajkový lem podprsenky.
Hermiona mnula široká záda, zatímco Severusovy polibky směrovaly k límečku její blůzy. O břicho se jí náhle otřelo vzpřímené mužství a Hermioně se ze rtů vydralo další zasténání. Jedna mužská ruka se nyní mazlila s jejími ňadry, ta druhá neomylně směrovala pod skládanou sukn a nahmatala okraj kalhotek.
Hermiona se zachvěla. „Také jsi mi chyběl, moc, ale nemůžeme, ne tady,“ vydechla.
„Hermiono,“ zaprosil tiše a opět olízl rozkošný ušní lalůček. „Kolikrát jsme se milovali v koupelně pro prefekty, nebo ve tvé zmijozelské ložnici, proč by tohle mělo být jiné?“
Obličejem se vnořil do měkkých vlasů a zhluboka vdechoval jejich vůni. Rukou zabloudil pod bavlněnou látku kalhotek, a dovádivě promnul vlhké záhyby. Vychutnával si vědomí, že na ni takhle působí pouhý jeho polibek. Zkušené prsty pronikly do teplé hlubiny a pomalu zkoušely pružnost okolních stěn. Cítil, jak se v ní s každým jeho dalším malátným pohybem rozlévá horko.
Hermionina ruka proklouzla mezi jejich těly a konečky prstů se jej dotkla v rozkroku. Přes látku kalhot pohladila vztyčený penis a se zavřenýma očima tiše vzdychala v bezostyšné touze.
Když se těžká víčka opět nadzvedla, Hermiona zachytila jejich odraz v zrcadle pověšeném poblíž dveří. Bylo ve výšce, která umožňovala Kratiknotovi vzhlédnout se v něm ještě než vyšel z pracovny. Nyní, při pohledu na vlastní zardělé tváře v ostrém kontrastu se Severusovými havraními vlasy, přepadala ji příjemná slabost.
Nechtěla, aby promarnili těch pár uloupených minut, myslela jenom na to, jak zamknout dveře a dovést jejich nečekané setkání do nevyhnutelného konce. Zvedla hlavu a podívala se mu přímo do očí. „Severusi, chci tě.“
Prsty zapletl do neposlušných kadeří a pevně si ji k sobě přivinul. „Již brzy, lásko. Tyhle poslední týdny byly nesnesitelné.“ Něžně uchopil její bradu a dodal: „Filius se každou chvíli vrátí. Ale hned po té zatracené vánoční párty – nenechám tě odejít po celý zbytek noci.“
Ucítila na tvářích jeho teplý dech a spokojeně se usmála. „To je nějaká druhá část tvého skvělého plánu?“
„Ano, slečno všeumělko, když už mě chceš mučit a jít tam s někým jiným, to nejmenší, co můžeš – „
Další jeho slova uťalo vrznutí dveří a dovnitř vešel profesor Kratiknot, s rukama přes oči. Hermiona se hodila do nejbližšího křesla a popadla ze stolu jednu z knih. Otevřela ji, aniž by věnovala jakoukoliv pozornost tomu, že ji má vzhůru nohama a předstírala, že čte. Severus nasadil v obličeji masku nezájmu a nenuceně se opřel o desku stolu, nezbedně si přitom olizujíc prsty.
„Můžu už otevřít oči? Máte ruce tam, kde patří?“ otázal se zdvořile malý čaroděj.
Když promluvil, Severusovi se vybavil obraz jiných rukou, těch, které patřily McLaggenovi. V duchu se zapřísáhl, že nedovolí, aby se Hermiony co i jen dotkl.
„Samozřejmě, Filiusi. Zrovna jsme probírali tady ten zajímavý výtisk – Začaruj si vlastní kousek sýra,“ Severus se natáhl a vzal Hermioně knihu z rukou. „Kdo by řekl, že gorgonzola má tak všestranné využití?“

~oOo~

O dva týdny později, poslední úterý před koncem semestru, Hermiona seděla na oblíbeném místě v knihovně - v oddělí Run - na židli s vysokou opěrkou a měkkým hedvábným polštářem. Nesoustředěně zírala na pergamen před sebou a prsty si nevědomky pohrávala s brkem. Zdálo by se, že přemýšlí nad tím, co napsat. Ve skutečnosti však její mysl okupovaly zcela jiné starosti. Do zimního slunovratu zůstávaly poslední dva dny a stejně času zbývalo i do jejich plánované odplaty. Hermiona byla nervózní.
Zítra večer, aby tak dokonale zruinovala celý její týden, byla na řadě Křiklanova snobská akce. I přes pokusy přesvědčit Cormaca McLaggena, že ji kluci pranic nezajímají, stejně jako ji nezajímají večírky, famfrpál, hráči famrfpálu, ani různé jejich kombinace, ten protivný buran nadále trval na její účasti, přičemž nezapomněl několikrát připomenout, jak by byla profesorka McGonagallová zklamaná, kdyby Hermiona nepřišla.
Zcela jistě ne náhodou, McLaggen se večer co večer stával obětí školních trestů profesora Snapea. Již po třetím dni se vrátil do nebelvírské věže vyděšen k smrti, o poznání bledší než tenkrát, kdy kvůli klukovské sázce musel sníst tucet vajíček běhnic.
Hermioně se ulevilo, když ve dveřích knihovny spatřila Harryho. Za chvíli se již spustil na židli oproti a na stůl žuchla učebnice Lektvarů pro pokročilé. Drze se na ni usmál.
„Na čem děláš, Hermiono? Snad ne na úkolech, které máme odevzdat v posledním týdnu před Velikonocemi?“ otázal se a rádoby posměšně na ni mrkl.
Hermiona mu oplatila předstíraným povýšeným pohledem, poklepala svůj úkolníček konečkem brku a teatrálně odříkala: „Nikdy neodkládej úkoly, které můžeš udělat dnes, na neděli, která následuje po prvním úplňku v měsíci po jarní rovnodennosti.“
„Chytrá prdelka,“ zazubil se na ni Harry, a z kapsy vytáhl svitek a dlouhý brk.
„To není můj zadek, kdo je chytrý. Na rozdíl od jiných, já si na mozku nesedím – když jsme u toho, jak se má Ron?“
Harry potlačil nutkání zašklebit se a snažil se zůstat v roztržce mezi přáteli neutrální. Když odvětil, doufal, že to znělo věcně: „Má se fajn, už se víceméně zotavil z útoku těch tvých kanárků. I nadále se přisaje Levanduli k obličeji pokaždé, když ji spatří. Docela nechutné, řekl bych.“
„Může se muchlat s kým chce, Harry, je mi to jedno.“ Hermiona si uvědomila, že slyší ve vlastním hlase hořkost. Kdyby nebylo profesorky McGonagallové, také se teď mohla líbat do bezvědomí, se Severusem. Pohlédla zpátky na svitek před sebou, a představila si samolibý obličej Minervy McGonagallové. Zvedla pero a zuřivě udělala tečku nad malé i. Ostrý brk se zaryl tak hluboko, až udělal v pergamenu díru. „Ups.“
Dalších čtyřicet pět minut seděli mlčky, každý nad vlastním domácím úkolem. Harry dokončoval esej do Lektvarů pro profesora Křiklana a hrbil se nad textem Libatiuse Boragea, s nosem pouhý palec od pergamenu. Hermiona kreslila po okrajích svitku, schovaném pod úkolem do Věštění z čísel, malé mourovaté kočky. Každá číča měla kolem očí tmavé orámování, sadistický výraz tlamičky, a střídavě se ocitala v situacích rafinovaného utrpení nebo ošklivých zranění, které variovaly na různém stupni závažnosti.
„Vlastně, Harry Pottere, ty naše famfrpálová hvězdo, měl bys být opatrný,“ řekla Hermiona nepřítomně, zatímco psala konečný titulek k animovanému veledílu – Sto a jedno užití mrtvé kočky.
Popuzeně vzhlédl. „Jestli chceš zase začít kvůli té knize, nenamáhej se. Princ dvojí krve mě naučil víc než Křiklan a Snape dohromady – „
Možná tě Snape naučil víc, než bys kdy řekl, pomyslela si Hermiona, ale nahlas odvětila: „Mluvím o Romildě Vaneové. Chci tě varovat, že má v plánu osladit ti dýňovou šťávu kapičkou elixíru lásky.“
„Vaneová? To snad ne. Jak tohle proboha víš?“
„Poslechla jsem si její pubertální žvatlání na dívčím záchodě. Dnes odpoledne, když tam byla i s hejnem dalších slepic. Nevěděly o mně – byla jsem v kabince – jinak silně pochybuji, že by něco takového utrousila. Umínila si, že ji pozveš na Křiklanův večírek a pořídila si lektvar od Freda a George. Mrzí mne, že to musím říct, ale elixír z dílny Weasleyovic dvojčat pravděpodobně bude fungovat.“
„A to jsem si myslel, ze s trolly na záchodcích jsme se jednou provždy vypořádali,“ povzdechl si Harry a složil hlavu do dlaní. „Nemůžeš s tím něco udělat?“ zanaříkal. „Jsi přece prefektka, jistě jim to můžeš zabavit, nebo tak něco.“
„Snad nevěříš, že bych u ní ten lektvar našla, Harry, nebo ty.“ Blýskla pohledem po Severusových Lektvarech, a zatoužila mít moc také je zkonfiskovat. „Možná bys mohl někoho na tu párty pozvat, a tím Romildu vyšachovat z hry.“
Harry neodpověděl. Jeho oči nabyly skleného výrazu, jakoby byl na míle daleko. Cokoliv zaměstnávalo jeho mysl, bylo to úporné. Trvalo několik minut, než se opět ozval.
„Jak myslíš, že se Romildě povedlo elixír do hradu propašovat? Nejsou snad všechny balíky a pošta kontrolovány na nepovolenou magii? Filch má přece všechno z Weasleyovic krámku na černé listině…“
Hermiona se naklonila přes stůl a ztlumila hlas. „Ne když by to bylo posláno jako léčebný prostředek, třeba jako lektvar proti kašli, nebo nějaká kosmetika. Takhle se dvojčatům už hezkých pár týdnů daří veškerá opatření úspěšně obcházet. A Filch nerozezná jeden lektvar od – „
Hermiona se náhle odmlčela. Někde za nejbližším regálem s knihami cosi šustlo. Ona i Harry se napřímili a podívali se směrem, odkud zvuk přišel.
„Co to bylo?“ zašeptala Hermiona. „Někdo nás snad špehuje?“
„Nemám tucha. Mám se jít podívat?“ Harry již vstával ze židle.
Hermiona se snažila nahlédnout mezi knihy na policích, ale nic neviděla. „Nech to být. Snad o nic nešlo.“
V té chvíli se zpoza regálů vynořila madam Pinceová a Hermiona úlekem nadskočila.
„Knihovna zavírá, je devět večer,“ vyštěkla knihovnice podrážděně, když prošla kolem jejich stolu. Vtom spatřila Harryho popsanou učebnici a zůstala stát se spadnutou čelistí. Chřípí se jí nebezpečně zachvělo a černé vlasy zježily bublajícím hněvem.
„Ty kluku!“ zařvala. Ruka schovaná v smaragdovém rukávu se vymrštila do vzduchu a pavoučí prsty se natáhly k Harrymu. Jedovatě zelené nehty, pečlivě vybroušené a vypilované, se zastavily na pouhý palec od jeho obličeje. "To tys znesvětil tu knihu?“
„To není kniha z knihovny, madam Pinceová. To je moje vlastní, víte, já – „
Zuřící knihovnice vydala ze svých plic zvuk tak ječivý a pronikavý, jaký by od její kostnaté postavy nikdo nečekal.
„Vypleněná! Pokálená!“
Vtom Hermiona uviděla šanci, jak knihu konečně Harrymu vzít, madam Pinceová se rozhodla počmáraný výtisk zachránit a Harry hodlal uhájit svůj majetek – všichni tři se po Lektvarech vrhli ve stejném okamžiku. S vytříbenou schopností nebelvírského chytače, Harry je popadl jako první. Poražená Hermiona shrnula pergameny a brk do jedné ruky a druhou se zavěsila do Harryho. rychle prchali uličkou mezi regály.
„Myslela jsem, že ji snad trefí,“ zahihňala se Hermiona, když pospíchali do nebelvírské společenské místnosti.
„Já taky,“ uchechtl se Harry a přitiskl Lektvary pevněji k hrudi. „Nechápu, proč tak vypěnila. Je to nakonec jen pitomá stará kniha. Dušený šťovík.“
Přelezli přes otvor v portrétu a tam, jak Hermiona předvídala, již čekala dychtivá čtvrťačka Romilda Vaneová, s pohárem v jedné a bonboniérou v druhé ruce.
„Ahoj Harry!“ zahlaholila Romilda a hrnula se mu vstříc. „Nechceš zázvorové pivo?“
„Jak jsem říkala,“ šeptla Hermiona.
Harry jí věnoval otrávený pohled.
„Dobrou Harry, já už musím,“ prohlásila Hermiona škodolibě a zamířila do schodech do ložnice. Zítra ji čekal dlouhý den, a v noci, až skončí ten trapný večírek, opět budou mít se Severusem jeden druhého jenom pro sebe. A spánek nebylo zrovna to, co měli v plánu.
V jednom z hlubokých křesel se navzájem osahávali Ron s Levandulí. „Dobrou, Lonánku,“ špitla ještě, když procházela kolem. Severusův elixír jak se zdálo nadále působil. Její chytrý, brilantní profesor.

~oOo~

Mnoho mil od Bradavic se studený vítr proháněl vyschlým řečištěm a vlnil vysokou trávu na přilehlých březích. Všude kolem se povalovaly odpadky a na nedalekém horizontu se tyčil obrovský komín, pozůstatek někdejší továrny. Trčel ze země jako neblahá předtucha hrozící zkázy.
Povětřím se neslo šumění černé vody, a jedinou známkou života byla toulavá liška, která se prohrabovala prázdnými lahvičkami od šampónů, doufajíc, že mezi nimi najde něco na zub.
Vtom se ozvalo lehké prásknutí a na násypu se zjevila tmavá postava. Liška namístě ztuhla.
Další prásknutí a z temnoty se vynořila i druhá zahalená figura. Liška vzala nohy na ramena a prchla do nejbližšího křoví. Přitiskla se k zemi a snažila se zpomalit dýchání. V žádném případě se nechtěla nechat odprásknout jako její bratr minulé léto. Tehdy se také z ničeho nic objevili lidé v černých pláštích. Tentokrát jim to ale nevyjde.
Postavy se pozdravily krátkým kývnutím hlavy a společně se vydaly úzkou stezkou k řadě domků z červených cihel.
Když se ocitly pod mlžným světlem pouličních lamp, nechaly úsilí projít potají a zvolnily tempo. Nyní kráčely vedle sebe. Podrážky s kováním rytmicky klepaly o kamennou dlažbu. V rukou se jim daly rozeznat v kůži vázané výtisky, zvětralé a zašlé časem, stejně tak, jako byly i ti, co je nesli.
Prodíraly se labyrintem opuštěných nájemních domků, a nakonec zahnuli do ulice se jménem Spinner’s End, která jako všechny ostatní skýtala výhled na obrovitý továrenský komín.
„On žije stále tady?“ zeptal se malý podsaditý muž s odporem.
„Očividně ano,“ odvětil jeho společník. „Bella tady před pár měsíci byla.“
„Ach tak. Tvoje manželka má i po tolika letech slabost pro Severuse, kdo by to byl řekl…“
„Zavři zobák! Nesnaž se mě namíchnout! Byla tady kvůli Malfoyovi. Moc dobře víš, že Severuse nemůže vystát.“
Druhý muž se zastavil a pátravě se na svého vysokého společníka zadíval: „Můžeme mu věřit?“
Ten zpomalil, naklonil hlavu na stranu a rozhodně odvětil: „Samozřejmě, že můžeme. Když mu věří náš pán, já také. Krom toho, známe toho mizeru již pětadvacet let.“
„Z kterých jsi ty většinu strávil v Azkabanu, není-liž pravda?“ přidal pomenší z mužů opět do kroku.
„Zatímco ty jsi předstíral, že tě ovládali proti tvé vůli. Jaká jsme my jenom ubohá dvojka, příteli.“
Jejich rozmluva odumřela, když se ocitli u vchodu. Přes tlusté závěsy v přízemí prosvítala tlumená záře. „Je doma,“ vysoký muž rázně zabušil.
Dveře se s vrznutím rozevřely a objevila se v nich Severusova hlava.
„Rodolphusi, Avery. Jaké milé překvapení!“ Snape o krok ustoupil a mávnutím je pozval dál.
„Přestaň žvanit, Seve, to tys nás pozval, pamatuješ?“ zarazil další zdvořilosti Avery a tiskl se za Lestrangem do salónku.
„Šarmantní jako vždycky,“ zašklebil se Rodolphus. „Rád tě vidím, Severusi, je to už dlouho,“ řekl, když se uvelebil v nejbližším křesle.
Severus zavřel a spokojeně se usmál. „Vidím, že jste přinesli i obě knihy, výborně.“
Avery to již déle nevydržel a vyplivl otázku, která oba návštěvníky zajímala nejvíc. „Vysvětlíš nám laskavě, proč jsi po nás chtěl kopie Macbetha?“
„Jistěže.“ Severus přešel ke krbu a vytáhl vlastní kopii oblíbené tragedie. Poté se s efektním zavířením pláště obrátil k starým spolužákům. Zplihlé vlasy mu zastíraly půlku obličeje a v očích se mu zalesklo.
„Dnes v noci, pánové, znova povstanou Valpuržini rytíři.“

* S.P.O.Ž.Ú.S je zkratka pro spolek prosazující práva domácích skřítků, který založila ve svém čtvrtém roce v Bradavicích Hermiona. Plný název zní Společnost pro podporu občanské a životní úrovně skřítků. Nutno říct, že s výjimkou skřítka Dobbyho, se mezi těmito stvořeními nesetkal s příznivými ohlasy. Domácí skřítky, po jejich staletém otroctví v područí čarodějů a čarodějek, sloboda děsí a odmítají ji. To vysvětluje také reakci malé Trixy, když Hermionu spatřila - proto ji také nazvala „spožúsovou“ slečnou. Hermiona se v jedné fázi svého osvobozeneckého tažení pokusila přimět skřítky k získání slobody lstí – pletla pro ně oblečení (převážně čepice a ponožky) a doufala, že si jej při uklízení bradavických pokojů vezmou, když je tam nechá ležet. Obdarovat skřítka oděvem je totiž způsob, jak jej propustit ze služby.
** Víly jsou drobná a nesmírně pohledná stvořeníčka s minimální inteligencí a jsou využívána kouzelníky především k dekoraci. Žijí v lesích na pasekách a jsou vybavena jistými kouzelnými schopnostmi k odhánění dravců. Mají hašteřivou povahu, ale protože jsou velmi marnivá, zkrotnou, mají-li posloužit jako ornament, kde vyniknou jejich nádherná motýlí křídla. Nemluví. Rozmnožují se kladením vajec.

[ria]

Ako vidno na pokrocilej nocnej hodine, moje postupne prekladanie po veceroch cez pracovny tyzden slo opet raz do plynu . Ale kedze mam aspon minimalny smysel pre plnenie planu, neohrozene to sem davam za 18 minut dve ... Zasa az cez vikend .
_________________
Fake It Till You Make It.

[Maus]

krása tenhle díl se mi mooooc líbil
_________________
http://tylerlove.org/ http://mauss.wgz.cz/

[Hani]

Riuš jako vždy perfekto!!! Já vím, kdy sem mám nakouknout, v pravou chvíli Jinak moc moc pěkný dílek, jsem ráda, že si to ty dva tak rychle vyjasnili a malý profesor jím pomohl, už se těším co bude dál....copak zase Minerva předvede.....a bude zuřit, doufám, že bude zuřit, že Sevík je opět s Hermí ach božinku jsem jako malá, co?!
_________________

[ria]

Vis, Hanko, ze ani ja netusim, co bude dal? Jeste jsem se nedivala, a pamet jde s vekem do haje . Bohuzel take nevim, jestli to stihnu prelozit do patku - nejak se totiz semlelo, ze na vikend zase odjizdim. Toz by se mohlo stat, ze o vikendu nic nebude. Na druhe strane si rikam, ze bych se mohla nakopnout dneska, zitra, nebo budu sediva, nez povidka skonci.
_________________
Fake It Till You Make It.

[Peťulinka]

Opět skvělí dílek! Už jsem se nemohla dočka,až přijedu domů z rakouska a vrhnu se na další dílek!! Juj,konečně se Severus a Hermiona daly zase dohromady! Ale ta Minerva mě štve,to si nemůže hleďet svého?! Ale já vím,bez zápletky by to nebylo ono,nejlepší na tom všem je to usmiřování,ne?!
_________________
Peťulinka

[Hani]

[ria]

Holky, vse je trochu jinak, ja nakonec zustala v Praze, jelikoz jsem chytla osklivou horecnatou nemoc, ktera me tri dny drzela takrka mimo misu . Dnes se jiz ale citim o neco lepe, tak snad zitra pribude i dalsi kapitola .
_________________
Fake It Till You Make It.

[Peťulinka]

Vážně?? Hurá!!
_________________
Peťulinka